„Zdravík dárcem krve“ – hromadné darování krve žáků SZŠ a VOŠZ Plzeň

Krev je vysoce specializovaná tělní tekutina, která přináší tkáním lidského těla kyslík a výživné látky. Naopak odvádí oxid uhličitý a odpadové látky. Lidská krev je tekutina, kterou se zatím nepodařilo plnohodnotně nahradit umělými přípravky, a musí být proto získávána od dobrovolných dárců. Je jípotřeba po úrazech, operacích či při krevních chorobách, pro nemocné po transplantacích a otravách. Dárcem může být podle práva každý člověk od 18 do 65 let v dobrém zdravotním stavu.

Krev dárců je testována na některá infekční a krví přenosná onemocnění jako například HIV, hepatitida a jiné sexuálně přenosné nemoci. Krev nemůže být ošetřena tak, aby viry a mikroorganismy byly zničeny, protože používané metody současně ničí i červené krvinky. Dárci musejí svým podpisem na vyplněném dotazníku doložit pravdivé údaje o svém zdravotním stavu. Proto není dárcovství krve zpoplatněno a nejbezpečnější jsou dárci darující krev alespoň 2x ročně, nevyžadující materiální výhody, odpovídající poctivě na otázky, zkrátka ti, kteří chtějí pomoci doopravdy.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se každoročně uskuteční více než 110 milionů dárcovských odběrů krve. Zhruba polovina z nich je v rozvinutých zemích, kde žije necelá pětina světové populace. WHO eviduje v 176 zemích téměř 13 tisíc transfuzních stanic, ve kterých je možné darovat krev. Jejich rozložení ve světě je však značně nerovnoměrné. V polovině ekonomicky vyspělých zemích připadá na tisíc obyvatel méně než 33 dárcovských odběrů za rok, ve středně příjmových je to necelých 12 odběrů a v nízkopříjmových regionech přijde darovat krev pouze pět osob z tisíce. Tato nerovnováha pak pochopitelně působí na dostupnost krve a transfuzních přípravků v jednotlivých částech světa.

V Česku v posledních letech nových dárců ubývá. Statistiky Ústavu zdravotnických informací ukazují, že v roce 2009 bylo prvodárců 61 000,v roce 2015 se počty nových dárců snížily na 42 000. V naší zemi daruje krev asi 3 % lidí, přičemžtento počet dárců je nutný k pokrytí potřeb nemocných, chybí ale rezerva pro případy mimořádného výdeje krve například v době chřipkových epidemií apod.

Toto jsou informace, které dostávají žáci 2. ročníků na Střední zdravotnické škole a Vyšší odborné škole zdravotnické v Plzni, když absolvují exkurze na Transfuzním oddělní FN Plzeň. V letošním roce byla se žáky na zmíněné exkurzi Mgr. Eliška Čagánková, učitelka odborných předmětů, která je sama dárkyní krve. Oslovila mě s nápadem uspořádat první ročník hromadného darování krve mezi plnoletými studenty 3. ročníků. Název akce zněl „Zdravík dárcem krve“. Zdravík je maskotem naší školy. S kolegyní jsme sesnažily žáky motivovat, vysvětlit jim potřebnost nových dárců a přesvědčitje k darování krve.

Přihlásilo se jich 18. Byly jsme s kolegyní nadšené, kolik dobrovolníků přišlo. Popravdě jsme čekaly pár jednotlivců. Celá akce začala ráno 19. června. Z oněch 18 dárců bylo 17 prvodárců. Patří jim velký dík! Myslím, že jejich pohled na akci je velmi zajímavý, proto cituji:

Darování krve se Zdravíkem, Daniela Smržová, 3. AZA, SZŠ a VOŠZ Plzeň

 Dne 19. 6. 2019 jsme se s našíškolou zúčastnili jako dobrovolníci darování krve. Před měsícem nás oslovila paní učitelka Čagánková a paní učitelka Lišková, jestli bychom nechtěli jít hromadně darovat krev. Ve třídách se začalo o této akci povídat. Byli tedy vybráni zástupci, aby sepsali seznam dobrovolníků. Z 3. AZA se přihlásili Abrahamová, Dočkalová, Nováková, Křížová, Paluchová, Pešíková, Koutná, Smržová, Jelínek a Chrastilová, ze 3. BZAKonradyová, Borčová, Burjasová aZelenková, ze 3. CZA Tesková a Novákováa ze 3. ZDL Hecová a Štefánková. Ve středu ráno jsme se sešli před transfuzní stanicí v Plzni. Byl nás velmi krásný počet:18 dobrovolníků.

Nejdříve každý žák obdržel pořadové číslo. S číslem jsme se hlásili na recepci, kde museli všichni vyplnit důležitý dotazník. Tento dokument jsme následně odevzdalina evidenci. V čekárně jsme vyčkávali, než nás vyzvou na vyšetřovnu, kde nás sestřička zvážila, změřila krevní tlak a tělesnou teplotu. Poté jsme opět čekali. Následoval náběr vzorku před samotným odběrem. Mezi spolužáky panovala nervozita, zda budou vhodnými dárci. Také nás znervózňovala představa velké jehly, která se používá k odběru. Po patnácti minutách opět cinklo naše pořadové číslo. Byli jsme pozváni kekonzultaci s paní doktorkou. Ta se nás vyptávala na rodinnou anamnézu a zda netrpíme nějakou nemocí. Pak přišelčas, kdy jsme bojácně čekali, až se uvolní křeslo na odběr. Po pár minutách nás vyzvala velmi milá sestřička. Posadili jsme se do křesel. Zaujali pohodlnou polohu a sestřička si mezitím připravovala vak, do kterého následně odtékala naše krev, celých 450 ml. Následoval postup, který všichni známe: sestřičkanejdříve zaškrtila rukuškrtidlem, nahmatala vhodné žíly,vydezinfikovala dané místo a vše bylo připraveno. Už jen se zavřenýma očima doufáme, že vpich nebude bolet.

Vše proběhlo naprosto v pořádku, nervozita opadla. Jen bylo hrůzostrašné, jak nám z ruky trčela jehla napojená na odvodnou hadičku. Aby nám krev dobře odtékala, dostali jsme do ruky míček. Celý odběr trval deset minut. Přestože jsme jej všichni zvládli, některým se udělalo nevolno. Velmi pohotový personál se o nás postaral: přiložili nám led na hlavu, dostali jsme čaj s kofeinovými kapkami a glukopurem, aby se nám ulevilo. Tento zázračný elixír velmi dobře pomohl a hned nám bylo lépe. Za odměnu každý dostal svačinu. Během občerstvování jsme si sdělili zážitky. Zasmáli jsme se nad tím, jak jsme byli nervózní, a mávli rukou, protože to nic nebylo. Po půlhodinovém odpočinku v čekárně jsme se rozloučili a opustili transfuzní stanici. Tímto článkem bychom chtěli poděkovat velmi příjemnému personálu, že se o nás všechny postaral. Také moc děkujeme za podporu našich doprovázejících učitelek Mgr. Čagánkové a Mgr. Liškové, které nás utěšovaly a staraly se o omdlévající.

Akce měla velký úspěch a díky ohlasu všech zúčastněných se bude opakovat ne za rok, jak jsme původně zamýšlely, ale již před vánočními svátky. Žáci měli skvělý pocit, že jejich krev může zachránit lidský život, že to bravurně zvládli a udělali dobrý skutek. Jsme na ně velmi pyšné a doufáme, že se stali příkladem dalším, třeba ještě ne úplně rozhodnutým dobrovolníkům. 

---

Mgr. Markéta Lišková,

učitelka odborných předmětů, koordinátorkaprojektu Škola podporující zdraví