Florence podporuje  
Zpět na přehled aktualit

Florence plus

Mezinárodní den charity – pomoc může mít mnoho podob, jednou z nich je i dárcovství

Datum: 4. 9. 2024
Mezinárodní den charity – pomoc může mít mnoho podob, jednou z nich je i dárcovství

Humanitární pracovnice a misionářka Matka Tereza pravila, že dobré skutky jsou články, které vytvářejí řetěz lásky. Právě v den výročí jejího úmrtí, tedy 5. září, se každoročně připomíná Mezinárodní den charity. Jeho cílem je upozornit na to, jak důležité je pomáhat druhým.

Mezinárodní den charity vznikl z iniciativy Organizace spojených národů (OSN) a podporuje jednotlivce i organizace, které dobrovolně pomáhají potřebným. Pomáhat může totiž každý, a to v různých podobách. Nemusí jít pouze o finanční příspěvek či hmotný dar, protože všichni nemají dostatek prostředků, aby se o ně mohli podělit. Věnovat ale můžete i svůj čas a zapojit se do dobrovolnické činnosti. Další příležitostí, jak konat dobré skutky, je také dárcovství, například krve či plazmy.


Je hezké, když člověk pomůže ostatním

„Poprvé jsem šla na odběr krve v osmnácti nebo devatenácti letech s tím, že to jen zkusím. Všechno šlo hladce, tak jsem u toho vydržela. Chodila jsem pravidelně až skoro do šedesáti let. Pauzu jsem měla, jen když jsem byla těhotná nebo rodila. Mám za sebou už 161 odběrů,“ prozrazuje dárkyně krve Dana z Chomutova. Její přítel Milan se zase stal pravidelným dárcem krevní plazmy, kterou daroval již více než stokrát. „Je to hezké, když člověk pomůže ostatním,“ přiznává. Plazmu či krev může darovat každý dospělý člověk do 65 let (u plazmy by měl být prvodárce do 60 let), jenž splňuje zdravotní podmínky.


Dárci mohou zachránit nebo vylepšit lidské životy

„Plazma je výchozí surovinou pro výrobu mnoha různých život zachraňujících léků. Tyto léky nelze vyrobit jiným způsobem a jejich spotřeba rok od roku stoupá. Darováním plazmy pomáhají dárci zachránit nebo vylepšit lidské životy,“ vysvětluje MUDr. Miroslav Šuta, lékař z plazmaferetického centra Amber Plasma. Protože plazmu nelze uměle nahradit, jsou pacienti životně závislí na dobrém srdci dárců. Jejich role je nezastupitelná. Průzkum Evropské komise (2014) ukazuje [1], že poptávka po derivátech plazmy roste přibližně o 6 % ročně. Je to proto, že narůstá počet pacientů, které lze léčit léky získanými z plazmy. Důvodem je přesnější lékařská diagnostika, díky níž je odhaleno více onemocnění. Zároveň včasná diagnóza těmto pacientům prodlužuje délku života – a léky proto berou déle. Například na roční léčbu jednoho pacienta s hemofilií je třeba více než 1200 odběrů plazmy, pro jednoho pacienta s deficitem ALFA-1 více než 900 darování plazmy a na jednoho pacienta s primárním imunodeficitem více než 120 darování. U většiny onemocnění, která se těmito terapiemi léčí, nemají pacienti jinou alternativní léčbu.


Češi pomáhají rádi

O Češích platí, že jsou štědrým národem. Už když se podíváme daleko do historie, můžeme vidět, že například vyhořelé Národní divadlo bylo obnoveno díky veřejné sbírce občanů. Máme v sobě zkrátka vžitou solidaritu, která je často vidět také v případě, kdy nastanou různé katastrofické události, jako jsou povodně, tornádo na Moravě nebo i tragická zemětřesení v zahraničí. Tradici u nás mají rovněž spolky, které pomáhají, jako jsou například Skauti či dobrovolní hasiči, velkou podporu mají také nejrůznější neziskové organizace. Hluboce zakořeněné je u nás i dárcovství, Česká republika má velmi vysokou koncentraci transfúzních stanic, a dokonce patří mezi čtyři evropské země, které mohou plazmu vyvážet i za hranice, a patří tak mezi významné dodavatele plazmy. „I díky historii ČR máme poměrně velký dar, že jsme zdraví, nemáme tolik výskytu hepatitidy B a C v populaci – a díky tomu můžeme bez problémů rozšiřovat dárcovskou komunitu a o naši plazmu je v Evropě zájem,“ uvádí MUDr. Richard Král, generální ředitel sítě plazmaferetických center Amber Plasma.


Dárcovství jako životní styl

Mnozí lidé se charitativním aktivitám věnují pravidelně a pomáhání se stává součástí jejich životního stylu. „Pravidelných dárců máme 60 až 80 %. Závisí to hodně centrum od centra. Máme centra, kde je komunita hodně pevná. Většinou to nejsou jednotlivci, ale skupiny lidí, kteří jsou zvyklí spolu chodit na plazmu a berou to jako společenskou událost. Například už mnoho let k nám pravidelně ve stejnou dobu chodí parta žen z jedné firmy, a pak jdou společně do cukrárny. Jsou to často i sportovní týmy, hasiči, policie, vězeňská služba, ale i pracovníci nemocnic, horníci nebo celé rodiny – generace rodičů a jejich dospělých dětí. Přicházejí pravidelně a těší se, že se spolu zase uvidí, popovídají si, a ještě přitom vykonají dobrý skutek,“ uvádí Richard Král.


Nejvíc získá ten, kdo daruje

Pomáhání druhým je přínosné nejen pro potřebné, ale může být velmi obohacující i pro samotné dárce. Americký vědec Dan Buettner, autor dokumentární minisérie Jak se dožít stovky: Tajemství modrých zón, zkoumal místa naší planety, kde se lidé ve zdraví dožívají neobvykle vysokého věku. Hledal zde společná pojítka, která pomáhají dosáhnout kvalitního života. Zajímavé je, že vedle vyvážené stravy, pravidelné fyzické aktivity a nízkého stresu identifikoval mezi faktory dlouhověkosti také příslušnost ke komunitě či životní smysl. Právě dárcovství může k tomuto přispívat. Kromě dobrého pocitu se u pravidelných dárců obvykle mění i stravovací návyky, jelikož aby byla plazma použitelná pro výrobu léků, musí darující před odběrem dodržet doporučený jídelníček, zejména omezit tučná jídla a navýšit pitný režim. „Já osobně chodím darovat každých 14 dní a změnilo to i můj celkový životní styl. Už prakticky nejím tučné jídlo, shodil jsem 14–16 kilo. Vždy se těším, až půjdu na plazmu znovu. Žiji zdravě a tři dny před odběrem tuto snahu ještě zvýším – dobře se vyspím, dodržím pitný režim a udělám všechno správně tak, abych přišel ve formě a měl plazmu kvalitní,“ sdílí svou osobní zkušenost Richard Král.


TZ i foto (Amber Plasma)


Zdroj: Zpráva Darování plazmy: nové myšlení pro evropské pacienty, Publikováno asociací Plasma Protein Therapy Association (PPTA), © 2021, Sestavili, sepsali a editovali Michael Devlin a Hugo Beeckmans, Brusel, www.pptaglobal.org

 
  • tisk
  • předplatit si