Determinanty ovlivňující psychickou a fyzickou zátěž všeobecných sester na ortopedické klinice

V článku založeném na bakalářské práci sleduji, jaké je zatížení všeobecných sester, a to například pokud jde o dobu strávenou v práci o víkendech či o denní a noční směně na ortopedicko-traumatologických odděleních (Loskotová, 2015, s. 10). 

Obzvláště v poslední době, kdy je znatelný nedostatek zdravotnického personálu, je potřeba se zaměřit na možné nebezpečí nadměrné zátěže, jejímž vlivem může snadno dojít k přetížení a později k rozvoji syndromu vyhoření či odchodu sestry z profese.

Metodika výzkumu

V článku se zaměřuji na determinanty, které ovlivňují psychickou a fyzickou zátěž všeobecných sester na ortopedických odděleních. Před každým výzkumem byly zajištěny potřebné souhlasy; výzkum probíhal ve více zdravotnických zařízeních ve středních a jižních Čechách.

Hlavnímu výzkumu předcházela pilotní studie, při níž jsem využila dotazníkového šetření. Pro zjištění psychické zátěže byl vybrán standardizovaný Meisterův dotazník ve volně přístupné verzi z roku 1987. Pro zjištění fyzické zátěže byl sestaven na podkladě údajů z odborné literatury dotazník vlastní, strukturou podobný Meisterově dotazníku. V hlavním výzkumu byly dotazníky distribuovány všeobecným sestrám pracujícím na ortopedických odděleních. Celkem bylo rozdáno 140 dotazníků s návratností 106ks.

Výsledky

Cílem práce bylo objasnit determinanty zatížení všeobecných sester na ortopedickém oddělení. Na tomto základě byly stanoveny dílčí cíle. Prvním dílčím cílem bylo zhodnocení psychické zátěže u všeobecných sester na ortopedickém oddělení dle Meisterova dotazníku. Pro zařazení do skupiny dle stupně zátěže byly sečteny mediány pro jednotlivé faktory. Výsledná hodnota byla 17, tedy psychická zátěž stupně 1.

Druhým dílčím cílem bylo stanovení fyzického zatížení všeobecných sester na témže oddělení. Byly stanoveny čtyři kategorie faktorů, které mohou z fyzického hlediska všeobecnou sestru nejvíce zatěžovat. Z dotazníku vyplynulo, že nejméně všeobecné sestry zatěžují běžné odborné výkony (jako hygienická péče o pacienta, polohování pacienta, přemísťování pa­cienta, úprava lůžka apod.) společně s podmínkami pracovního prostředí (teplota, osvětlení, vzduch, hluk, dezinfekční prostředky, prostorové uspořádání), kdy průměrná hodnota zátěže na škále 1–5 byla 2,4. O něco více zatěžujícím faktorem je organizace práce (nedostatek pomůcek pro manipulaci s pacientem, spokojenost s organizací, pracovní doba, směnnost, počet zaměstnanců, počet pacientů na jednu sestru atd.) s průměrnou hodnotou 2,9. Nejvíce všeobecné sestry zatěžuje péče o určitý typ pacienta, a sice pacienta polymorbidního, zemřelého, obézního, dětského, agresivního či zmateného – průměrná hodnota zátěže 3.

Třetím dílčím cílem bylo stanovení rizika odchodu sestry z pracovního místa v souvislosti se zatížením. Kvůli psychické zátěži uvažuje 16,98 % všeobecných sester o změně profese, o možnosti změny směnnosti pak 37,74 % sester. O změně zaměstnavatele uvažuje 18,86 % a změně oboru 17,92 % dotázaných sester. Kvůli fyzickému zatížení uvažuje o změně profese 15,09 % a o možnosti změny směnnosti 34,91 % dotazovaných. Úvahy o změně zaměstnavatele připustilo 7,54 % a úvahy o změně oboru 16,98 % dotázaných všeobecných sester.

Diskuse

Z uvedených výsledků vyplývá, že většina všeobecných sester dosahuje 1. stupně psychické zátěže. Obdobné výsledky přinesl i výzkum Obročníkové, který probíhal na neurologickém oddělení a oddělení ane­steziologie a intenzivní péče. V případě 1. stupně psychické zátěže, kterého v tomto výzkumu všeobecné sestry dosahovaly, by nemělo docházet k ovlivnění zdraví.

Statisticky významně se lišící od všech ostatních položek v Meisterově standardizovaném dotazníku je položka časové tísně. Na tento problém poukazuje i Nevařilová, která potvrzuje, že všeobecné sestry se snaží uspořádat si práci tak, aby nedošlo k opomenutí důležitých aspektů, avšak bohužel vzhledem k častému vzniku mimořádných událostí, které nelze předvídat, se přesto mohou dostávat do časové tísně. Právě v těchto situacích je na ně vyvíjen velký tlak a situace se snadno vyhrotí. Časová tíseň může ovšem na odděleních vznikat i z nedostatku personálního zajištění, což je ve většině zdravotnických zařízení aktuální problém.

V souvislosti s psychickou zátěží se objevuje tendence všeobecných sester přemýšlet o změně v pracovním životě. Dle Heczkové je nedostatek personálu zapříčiněn velkým množstvím důvodů, a přestože je v posledních letech znát snaha managementu o změnu na všech úrovních, řešení stále chybí a masivní odliv personálu je řešen nedostatečně. Vinu na tom má zřejmě i nedostatečný zájem o obor a jeho malá podpora. Odhady naznačují, že v roce 2020 bude v Evropě chybět přibližně 970 000 zdravotníků, z toho až 590 000 všeobecných sester.

Výzkum potvrdil, že jedinci s vyšším skóre v oblasti fyzické zátěže rovněž často uvažují o změně v pracovním životě. Podle Heczkové potvrdilo úvahy o změně 20–50 % všeobecných sester, z toho 9 % uvažovalo nad změnou profese z důvodu nespokojenosti s pracovním prostředím. V našem výzkumu se pracovní prostředí jako hlavní důvod k úvaze o této změně nepotvrdilo. Ostatní tři uvedené kategorie (typ pacienta, organizace práce, běžné úkony) rovněž zvyšovaly fyzickou zátěž a byly faktorem ovlivňujícím úvahy o změně v pracovním životě. Jedním z opravdu velkých zatížení pro vše­obecnou sestru je v tomto směru počet pacientů, což je problém až pro 40 % dotázaných. Podle japonského výzkumu, který zkoumal dopad snížení počtu pacientů na jednu všeobecnou sestru z deseti na sedm, bylo sice prokázáno snížení fyzické zátěže, ovšem snížení psychického zatížení prokázáno nebylo.

Závěr

Vzhledem k aktuální situaci českého zdravotnictví jsou psychické i fyzické nároky kladené na všeobecnou sestru poměrně vysoké. Všeobecné sestry by neměly odcházet ze své profese z důvodu nadměrného psychického či fyzického zatížení. Je potřeba prohloubit výzkum a dále se aktivně věnovat této problematice. Musí dojít k motivaci absolventů, ať už středních nebo vysokých škol, k výkonu tohoto povolání. Nestačí je motivovat pouze finančně, ale i po stránce zvýšení prestiže profese, atraktivity pracovní pozice, benefitů a péče ze strany zaměstnavatele. Mezi potřebná opatření patří dále úprava kompetencí jednotlivých pracovních pozic. Navyšování kompetencí všeobecných sester musí být vedeno konstruktivně, tak aby zároveň nebyly přetěžovány, musí být doplněno o delegování a navyšování kompetencí nižšího zdravotnického personálu. Závěrem uveďme přání 56 % všeobecných sester mít méně stresující a fyzicky náročnou práci. V současné době, kdy se problém jejich přetěžování začíná řešit, lze věřit, že již brzy dojde ke zlepšení (Heczková, 2018, s. 98; Vévoda, 2013, s. 20). 

---

Bc. Lucie Veverková,
studentka Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni
PhDr. Petra Bejvančická (vedoucí DP),
odborná asistentka na Katedře ošetřovatelství a porodní asistence Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni