3. LF UK v Praze letos otevře nový magisterský program Intenzivní péče pro sestry

Profesně zaměřený dvouletý studijní program připraví absolventy k výkonu povolání samostatné, vedoucí nebo školicí sestry intenzivní péče na pracovištích poskytujících všechny typy specializované anesteziologické, intenzivní a resuscitační péče.

Bakalářské studijní programy v oblasti ošetřovatelství (Všeobecná sestra, Zdravotní vědy) jsou na 3. LF UK v Praze rozvíjeny s tradicí od roku 1992. Výuku a koordinaci výuky zajištuje stabilní tým pracovníků Ústavu ošetřovatelství, který se podílí i na výuce studentů všeobecného lékařství. Otevření magisterského programu Intenzivní péče, v úzké spolupráci Ústavu ošetřovatelství a Kliniky anesteziologie a resuscitace, je přirozenou extenzí bakalářského studia. Nový program je koncipován modulovým způsobem, přičemž jednotlivé moduly se člení na předměty, v nichž studujícízískávají konkrétní kompetence využitelné v praxi u lůžka, ale též v činnosti manažerské či akademické (např. základy řízení lidských zdrojů, management zdravotnictví a vědecké práce). Absolvent programu Intenzivní péče bude ovládat technické i netechnické dovednosti potřebné k denní péči o kriticky nemocné, včetně obsluhy přístrojové techniky, provádění intervenčních výkonů nebo asistence u nich a získá jistotu v krizových situacích,včetně práce v multidisciplinárním týmu.

 

doc. MUDr. František Duška, Ph.D.

Mějme co nejvzdělanější sestry, zvyšujeme tak bezpečí pacientů. Důležitá je ale také lidskost

Přednosta Kliniky anesteziologie a resuscitace 3. LF UK a FN Královské Vinohrady v Praze doc. MUDr. František Duška, Ph.D., se podílel na přípravě nového magisterského programu Intenzivní péče pro sestry. Odborník v oboru intenzivní medicíny je přesvědčen, že české zdravotnictví potřebuje vzdělané a profesně sebevědomé sestry, které jsou schopné samostatné práce a kvalifikovaného rozhodování.

Na začátek zásadní otázka: V čem jako lékař vnímáte roli sestry v intenzivní péči jako důležitou?

V posledních letech, a v intenzivní péči to platí obzvlášť, došlo ke změně paradigmatu vztahu lékaře a sestry. Tradičně byl tento vztah asymetrický, kdy sestra byla vnímána jako jakási asistentka, pomocnice lékaře, které byla svěřena péče o hygienu pacienta a „přikládání obkladů“, ale byl jí poněkud upřen samostatný pohled na věc. Asymetrický model práce v některých oborech medicíny ještě převažuje, v intenzivní péči je ale nemyslitelný. Intenzivní péče v 21. století je tak náročná práce, že úkoly je třeba rozdělit v týmu. Sestry v tomto oboru dnes umí spoustu věcí, které neumí lékaři, zejména to platí pro ovládání složité techniky, a jejich vztah je tedy z definice partnerský. Totéž samozřejmě platí pro další profesionály jako fyzioterapeuty, nutriční terapeutyči klinické farmaceuty. Za svou práci je sestra plně odpovědná, podílí se na formulaci a provádění léčebného plánu, multidisciplinárních mítincích, komunikaci s příbuznými. Často se, podle svého zájmu, sestry intenzivní péče dále rozvíjejí a svou roli v týmu prohlubují, například poskytováním psychosociálních intervencí u příbuzných, doplněním certifikátů ke specifickým manuálním dovednostem, například vstupů do oběhu, nebo koordinací klinického výzkumu.

Jak jste dospěli k rozhodnutí otevřít program Intenzivní péče a jak jste vytvářeli jeho obsah?

Obor intenzivní péče je velmi specifický. Sestry si musely po bakalářském studiu doplňovat velice mnoho vědomostí a dovedností. Vyplatí se proto udělat z intenzivní péče nový navazující studijní program. Stejně jako je běžné v řadě západních zemí, třeba v Holandsku, i my jsme při tvorbě tohoto programu vyšli z koncepce založené na EPA, Entrustable Professional Activity, tedy na jednotkách vyšších,než jsou kompetence. Princip lze přirovnat třeba k autoškole – kandidát si při výcviku osvojuje určité kompetence,jako je například zatočení doleva na křižovatce. EPA, tedy vyšší jednotka, znamená, že se naučí dojet bezpečně z bodu A do bodu B. V intenzivní péči je příkladem dialýza – sestra získá kompetenci,jak dialýzu setovat, jak vést antikoagulaci, jak řešit alarmy, naučí se rozumět principu dialýzy a nastavení terapie. S tím jí v praxi zpravidla žádný lékař nepomůže, maximálně kolegyně. Jednotlivé předměty studijního programu jsou složeny z modulů a každý z nich přinese studentce nebo studentovi určité kompetence. Budou je získávat jednu po druhé. Zkoušení je pak nastaveno tak, aby férově a reproducibilně ověřovalo, že je studentiopravdu ovládají.

Jak jste postupovali?

Při tvorbě vzdělávacího programu jsme vycházeli z toho, co má sestra všeobecné intenzivní péčeumět. Pak jsme se zamysleli nad tím, v jakém pořadí se má potřebné kompetence učit a co k tomu potřebuje vědět z teorie a co potřebuje nacvičit v praxi. Víme, že z teoretických znalostí je dlouhodobě zapamatovatelných asi desetprocent, zatímco pokud se vykládané zažije, retence je daleko vyšší. Proto jsme při sestavování kurikula pečlivě zvažovali, zda je vykládaná teorie opravdu relevantní – pro každou hodinu jsou sestaveny jasné cíle, learning objectives, které dávají smysl jako celek pro každý modul a moduly zase tvoří logický celek ve svém souhrnu. Čas ušetřený na frontální výuce pak věnujeme praktickému výcviku technických a netechnických dovedností, ať už v simulačním centru nebo u lůžka, a odborné praxi. Studium zahrnuje dva typy odborné praxe. Jedním je výuka s učitelem v malých skupinkách, která může probíhat u pacienta, ale i mimo lůžko, například u přístrojů. Zde připadá jeden učitel na čtyři studenty. Druhým typem je odborná praxe spočívající přímo v intenzivní péči o pacienta. Tady je poměr školenec – učitel jedna ku jedné. Je pro nás zcela zásadní, aby byla odborná praxe dostatečně intenzivní pro každého. Výuka tak bude probíhat nejen u nás na klinice a oborových JIP, ale i na specializovaných pracovištích mimo Prahu, napříkladve špičkovém neurocentru v Liberci.

Kolik zájemců tedy letos přijmete a bude o ně na trhu práce zájem?

Samozřejmě, bude o ně zájem – máme velký nedostatek sester kvalifikovaných pro intenzivní péči. Projevuje se to například i tak, že nám nemocnice samy aktivně nabízejí možnost odborné praxe zdarma, v dobré víře, že se absolventům u nich zalíbí a zůstanou tam pracovat. Otevíráme tedy program v situaci, kdy existuje velká poptávka. Abychom významněji ovlivnili pracovní trh, budeme letos otevírat ročník pro 30 studentů.

V čem bude spočívat přínos absolventů pro praxi?

Naším cílem je, aby se absolventky a absolventi u nás hlavou i rukama naučili všechno, co budou v intenzivní, perioperační a resuscitační péči potřebovat u lůžka. Chceme, aby po krátkém zácviku jejich kolegové kroutili nevěřícně hlavou, kde se to všechno naučili. V neposlední řadě chceme, aby se naučili týmovému duchu a jako dobrá parta si tuhle těžkou,ale nádhernou práci opravdu užili.

V čem je práce v intenzivní péči pro sestry náročná?

Sestry musejí být psychicky odolnější, jsou mnohem více vystaveny umírání, náročné komunikaci s pacientem a jeho příbuznými. Musejí tým lékařůa dalších profesionálů doplňovat o specifický soubor schopností a kompetencí. A tomu rozhodně musí být přizpůsobeno jejich vzdělávání – musejí mít školu, kde se právě tohle všechno naučí. My jsme se pokusili takovou školu vytvořit, jsouce inspirováni britským a holandským systémem výuky sester, jak jsem už zmínil. Víte, já jsem zastáncem vysoké úrovně vzdělání sester. Je to podobné jako se skokanem o tyči. Buď ho budete trénovat, aby líp skákal, nebo tu laťku dáte níž. Obojí vede mechanisticky ke stejnému výsledku, ale asi není sporu o tom, že je lepší ten skokan, který trénuje a má tu laťku výš.

Vnímají lékaři kompetentní, vzdělanou a samostatnou sestru jako podporu,nebo spíš jako hrozbu?

Ve svém okolí neznám nikoho, kdo by měl obavy z nárůstu kompetencí sester. To není o tom, že by si sestry měly hrát na doktory a přebírat to, co dělá lékař. Jde o to, že čím víc toho umějí, tím víc se na ně lékař může spolehnout. Když například udělám ve tři ráno chybu v medikaci, tak budu rád, žemám za sebou někoho, kdo rozumí mechanismu toho léku, zná obvyklou dávku a upozorní mě, že jsem naordinoval něco, co se mu zdá neobvyklé. I data z literatury potvrzují, že tam, kde panuje plochá hierarchie, je to pro pacienta nejbezpečnější. Omyly samozřejmě mohou vzniknout a vznikají, ale je třeba se nebát nebo nestydět na ně včas upozornit. Tam, kde je vysoký gradient autority, dochází k zametání pod koberec a panuje kultura obviňování. Ve výsledku je to pro pacienta daleko nebezpečnější. Tedy sám za sebe znovu říkám – mějme co nejvzdělanější sestry.

Je v intenzivní péči zvýšená fluktuace sester, nebo naopak zůstávají dlouhodobě, když už získaly takovou superodbornost?

Přirozený průběh u nás je ten, že po mateřské dovolené se do provozu na plný úvazek vrací menšina sester. Zbytek se intenzivní péči věnuje buď jen na částečný úvazek, nebo nastupují do příbuzných disciplín, například jako anesteziologické sestry. Je to dáno charakterem dvanáctihodinových směn, které se bohužel jen obtížně slučují s rodinným životem. Náš kolektiv sester je tedy věkově mladý.

Pracoval jste jako lékař intenzivní péče v Anglii. Jaké zkušenosti jste tam získal,pokud jde o práci a postavení sester?

Sestry intenzivní péče v Anglii nedělají spoustu věcí, které běžně dělají naše sestry,a naopak. Anglické sestry například vůbec nevezmou do ruky jehlu, to dělá lékař, ale na druhou stranu mají v popisu práce činnosti, které české sestry v běžném provozu nevykonávají – například odvykání od ventilátoru včetně interpretace krevních plynů, přenastavování umělé plicní ventilace a podobně. K tomu anglická sestra lékaře vůbec nevolá. Pro nás doktory je třeba velmi pohodlné, že jinak v Anglii funguje logistika intenzivní péče. Anglické sestry vedou kompletně logistiku lůžek, tedy překlady z resuscitačního lůžka na nižší stupeň péče a podobně, je to jejich práce. U nás musí překlady vytelefonovávat lékař, často složitě. Co se týče vzdělání, i anglické sestry mají univerzitní vzdělání,a každá sestra má navíc tzv. Nursing Packages, tréninkový blok zahrnující základní set kompetencí, které musí mít, aby mohla pracovat na JIP. Při tvorbě modulů našeho magisterského studia jsme se do určité míry inspirovali právě těmito Nursing Packages. Pokud bych měl srovnat Anglii a Česko, tak jsou věci, které dělají lépe oni,a věci, které děláme lépe my. My bychom se určitě mohli na poli intenzivní péče inspirovat jejich způsobem komunikace s příbuznými. U nás dlouho platilo, že s příbuznými komunikuje výhradně lékař. Ano, u zásadních informací, jako je sdělení diagnózy a prognózy, má být lékař, ale neznamená to, že tam nemůže být také sestra. Při běžné komunikaci, sdělování informací typu „jaká byla noc“,v Anglii běžně stačí sestra. Já jsem to u nás na klinice zavedl taky a zatím to dobře funguje. Sestry jsou inteligentní bytosti, které v drtivé většině případů vědí, kam až se pouštět. Navíc pro sestry je dobré být v kontaktu s příbuznými a bavit se o potřebách a postojích pacientů, o které pečují. Ani rodiny pak nemají takové obavy, když vědí, že mají na pracovišti „svoji“ sestřičku. A lékaři se mohou lépe soustředit na ty závažnější rozhovory v tiché místnosti.

Jaké vlastnosti by podle vás měla mít dobrá sestra intenzivní péče?

Základem je, aby ji ta práce bavila. Potom se její osobnostní výbava pozná pod tlakem – musí mít odolnost vůči stresu, pozitivní ladění a musí to být pevná, zakotvená osobnost, protože u nás se setkáváme dnes a denně s dramatickými zvraty v osudech. Dokážeme doslova vyrvat lidi ze spárů smrti, ale jedna čtvrtina až jedna třetina našich pacientů přesto umírá. Často umírají mladí a my jsme svědky toho, jak se rodiče loučí se svými dětmi. To je náročná věc. Důležité také je, aby sestra intenzivní péče byla týmový hráč a uměla se rychle rozhodovat. Ale přece jen bych vyzdvihl lidskost. Nikdy nesmí převládnout technický pohled na věc, nikdy nesmíme zapomenout na to, že uprostřed pípajících přístrojů leží lidská bytost.