Odpovědnost laika za poškození zdraví při první pomoci

Profesionální záchranáři mají zajistit ošetření pacienta do dvaceti minut po nahlášení případu na tísňovou linku. Často však o přežití rozhodují první minuty. Právě v těchto případech je velkou nadějí kvalitní laická první pomoc poskytnutá svědky události. Obava přítomných z toho, že neodborně provedenou pomocí pacienta ještě více poškodí, a raději tedy jen pasivně přihlížejí, je však tak velká a častá, že v České republice každoročně zbytečně zemřou stovky lidí. Je pravdou, že k druhotnému poškození nemocného laickou první pomocí někdy může dojít (např. zlomení žeber nebo hrudní kosti při masáži srdce). Při bezprostředním ohrožení života je však horší první pomoc neposkytnout.

Lze tedy při poskytování pomoci překročit zákon?

Zákon na tyto situace pamatuje institutem tzv. krajní nouze. V zásadě platí, že pokud někdo odvrací hrozící nebezpečí a způsobí při tom škodu (případně poruší zákony či jiné předpisy) v míře, která není nepřiměřená možnému ohrožení, trestní ani jiná odpovědnost nevzniká. V praxi to znamená, že pokud je pro poskytnutí první pomoci vážně zraněnému nutné například rozstřihnout část oděvu, rozbít okénko auta, vykopnout dveře kanceláře apod., zachránce za tuto škodu neodpovídá. Závažnost hrozícího následku ovšem musí být zjevně vyšší než způsobená škoda.

Při dodržení zásady použití rozumu a „přiměřenosti“ je tedy obava z právních problémů následkem provedené první pomoci zbytečná. Platí, že čím je zdravotní stav ohroženého vážnější, tím více si laik při poskytování pomoci může a má dovolit. Nikdo nemůže právně ani morálně nikomu nic vyčítat, pokud šlo o záchranu života. Jedině snad, kdyby člověk první pomoc poskytoval v rozporu se zřetelným přáním postiženého a násilím. Jinak řečeno: pokud by byl řidič vozu zjevně ohrožený na životě (byl v bezvědomí, nedýchal, masivně krvácel), pak by bylo nutné zasáhnout. V situaci, kdy řidič dýchá, nijak silně nekrvácí a komunikuje, je však dobré jednat s rozvahou a držet se do příjezdu IZS zpátky. O to více, říkáli pacient jasně, že si pomoc nepřeje. Trestní odpovědnost vzniká ve chvíli, kdy někdo naplní svým jednáním skutkovou podstatu trestného činu a úmyslným nebo neúmyslným (avšak i z laického pohledu zjevně škodlivým) jednáním zaviní například podobnou situaci, jaká je popsána v příběhu. Z právního hlediska můžeme na otázku odpovědět otázkou: bylo jednání muže, který vytáhl řidiče z auta a způsobil mu při tom velmi vážné poranění, na první laický pohled zjevně škodlivé?