Jak se žije sestrám jižně za Kavkazem?

Ázerbájdžán se nám může zdát jako exotická země. Ve skutečnosti s ní máme mnoho společného. Mezi společné rysy můžeme zahrnout i ošetřovatelství. Je to logické, neboť podstata člověka a jeho touha po zdraví je všude na světě stejná.

Popsat v krátkosti nedávnou historii Ázerbájdžánu nelze. Abychom však porozuměli profesnímu životu ošetřovatelského personálu jižně za Kavkazem, musíme zmínit alespoň to hlavní. V Ázerbájdžánu jsou téměř všichni obyvatelé formálně muslimové. Je to země, která po získání nezávislosti v roce 1991 zažila rychle za sebou jdoucí strmý vzestup ekonomiky, nedávnou krizi, současnou stabilizaci a doufejme i nový start.

Země nasála milion uprchlíků z Arménie a regionu Karabachu v důsledku války o Náhorní Karabach. Od roku 1992 okupují arménské síly téměř 20 % ázerbájdžánského území v rozporu se čtyřmi rezolucemi Rady bezpečnosti Organizace spojených národů.

Jean Salvage v Baku

Stejně jako my si i Ázerbájdžán prošel socialistickou zkušeností. Československo jako součást socialistického bloku, Ázerbájdžán jako jedna z republik Sovětského svazu. Léta budování socialismu nelze jen tak jednoduše vymazat, což se dodnes projevuje jistou nostalgií starší generace, zejména v sociální oblasti a ve zdravotnictví. Zdravotnictví zůstalo v Ázerbájdžánu státní, spravované ministerstvem zdravotnictví a pro obyvatelstvo země v zásadě bezplatné. Současně s tím však po vzoru západních evropských zemí začaly vznikat soukromé subjekty – kliniky, nemocnice a sanatoria, v nichž si pacienti léčbu a péči sami hradí.

„Na tom, aby ázerbájdžánské zdravotnictví dosáhlo evropské úrovně, je zapotřebí ještě zapracovat,“ říká dr. Farid Shafiyev, velvyslanec Ázerbájdžánu v České republice. A právě to je cílem ázerbájdžánské vlády, která v posledních letech investovala hodně finančních prostředků, aby se situace zlepšila.

Podle dr. Farida Shafiyeva, který má osobní zkušenosti s ošetřovatelskou péčí nejen doma i u nás, ale i například v USA a v Kanadě (působil v OSN a na postu velvyslance v Kanadě), jsou problémy českých a ázerbájdžánských zdravotních sester podobné. Jsou to například platy zdravotníků, které jsou v obou zemích nízké a neodpovídají významu a náročnosti této profese. Podle posledních dat, která zveřejnilo Ministerstvo zdravotnictví ČR v červnu letošního roku, byl průměrný plat sester v loňském roce 30 866 korun ve státním zařízení a 25 434 korun v nestátním zdravotnickém zařízení. Průměrná měsíční mzda sester v Ázerbájdžánu se pohybuje v přepočtu kolem 308 USD, což je v přepočtu zhruba sedm a půl tisíce korun. „Nejen v platech, ale i v dalších parametrech jsou si naše systémy blíž než kupříkladu český a americký,“ říká Shafiyev.

Úkol pro sestru Jean Salvage

Do jaké míry se transformované zdravotnictví Ázerbájdžánu přibližuje evropským standardům, hodnotila ve své nejnovější zprávě pro Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) Jean Salvage, britská zdravotnická nezávislá konzultantka a odbornice na zdravotnictví. Po návštěvě hlavního města Baku zveřejnila své poznatky v American Journal of Nursing. Píše o ekonomických těžkostech, které se projevily snížením průměrné délky života (dnes muži 71,6 roku, ženy 76,8 roku) a vysokou kojeneckou a mateřskou úmrtností. „Ázerbájdžán ušel zatím jen část cesty, protože čelí dvojímu břemenu: civilizačním nemocem a chudobě,“ uvádí ve své zprávě. „Nepřenosné choroby, jako jsou srdeční choroby, mrtvice a rakovina, prudce rostou. Zdravotníci mají málo dovedností v oblasti prevence chorob, scházejí řídící kapacity,“ pokračuje. Současně však podotýká, že v zemi je zřejmé odhodlání ke změně. Ázerbájdžánská vláda mj. požádala WHO, aby pomohla vypracovat národní plán pro prevenci a kontrolu nepřenosných onemocnění. Jelikož v Ázerbájdžánu nejsou žádné zavedené pečovatelské organizace, byla Jane Salvage požádána, aby kontaktovala sestry specialistky na duševní zdraví a aby založily speciální zájmovou skupinu, která by se úkolu pečovatelské organizace ujala.

„Posledních deset let je optimistických,“ hodnotí situaci dr. Farid Shafiyev. V roce 2006 dal prezident Ilham Aliyev podnět k zásadnímu zlomu. Finanční prostředky přidělené na zdravotnictví se zvýšily více než čtyřikrát za posledních pět let. V posledních dvou letech pak byla zahájena rekonstrukce zdravotnických zařízení a výstavba nových. Po přijetí a spuštění devíti státních programů v různých směrech zdravotní péče byla řešena celá řada závažných problémů. Ázerbájdžánské zdravotnictví úzce spolupracuje se Světovou zdravotnickou organizací a díky tomu se důsledky zdravotnických inovací na celém světě odrážejí i zde.

Sestry jsou své profesi věrné

V Ázerbájdžánu se jen ojediněle řeší problém chybějících zdravotních sester. Sestry ke své profesi lnou a zůstávají jí věrné i přes nízké platy a řadu problémů spojených s chudobou pacientů. Ptali jsme se proč. Možná je to hlubšími rodovými kořeny či zdravotními potřebami členů rodiny. Funguje to, třebaže mladá generace je už jiná než předchozí. Moderní v technologiích, ale pořád stejně konzervativní, co se týče rodových vazeb. Kdo by se o matky, otce, babičky, dědy a dlouhodobě nemocné a postižené postaral, když terénní péče neexistuje a další sociální vymoženosti jsou v plenkách? Anebo možná také není kam odejít – v Ázerbájdžánu je stejně jako u nás šestiprocentní nezaměstnanost a platy jsou ve společnosti v průměru nízké i mimo ošetřovatelství. Když se stane, že někde schází kvalifikovaná sestra, bývá zvykem přijmout dobrovolníky, kteří odlehčují sestrám tím, že je zbavují nekvalifikované práce. Běžné a účinné je také poskytování školení pro nové zaměstnance.

Největší lékařská instituce v Ázerbájdžánu, Baku Health Center, kterou slavnostně otevřel prezident republiky Ilham Aliyev v r. 2014. Zařízení disponuje 550 lůžky a svým vybavením je na světové úrovni považováno za špičkové pracoviště pro výzkum a léčbu různých onemocnění
fota: velvyslanectví Ázerbájdžánské republiky v ČR a jš

Mimochodem – u nás bychom sestru z Ázerbájdžánu určitě rádi uvítali. Vzdělávání v jejich zemi je bezplatné jako u nás a podobný je i systém ošetřovatelství. Sestry tu studují podle evropských norem a aby se mohly stát kvalifikovanou sestrou, studují ještě po maturitě ošetřovatelství v tříletém nástavbovém studiu. Celoživotní vzdělávání je u nich stejnou povinností jako u nás.  Dr. Farid Shafiyev také zdůrazňuje význam rodiny v péči o důchodce (ženy od 58 let, muži od 63 let), kde senioři požívají vysoké autority. Nový způsob života nejmladší generace, podobný našemu evropskému stylu, mění i tyto hodnoty a potřeba profesionální péče o seniory a dlouhodobě nemocné začíná narůstat. Zatím se moc neudělalo, společnost prošla ekonomickou krizí spojenou s pádem ceny ropy na světových trzích, nyní se však již situace stabilizovala a předpokládá se růst. Všem je již jasné, že ekonomika opřená jen o ropu je velmi citlivá, a proto společnost investuje do dalších odvětví, jako je třeba doprava nebo zemědělství, což, jak politici předpokládají, přinese i více peněz na zdravotnictví a sociální služby.

Náboženství v nemocnicích je soukromá věc

Podle slov velvyslance dr. Farida Shafiyeva se dá Ázerbájdžán charakterizovat jako dostatečně světský. Ženy nechodí zahalené, muži sice oblékají jen dlouhé kalhoty, ale nikomu nevadí, když turisté nosí šortky. Ani turisté nijak zvlášť nevnímají, že jsou v muslimské zemi. V nemocnicích není problém, aby žena ošetřovala muže, a ani ve srovnání s křesťanskými tradicemi v západní Evropě zde nejsou žádné zvláštnosti. Ba naopak – mezi lékaři početně převažují ženy.

Co stresuje ázerbájdžánské sestry?

Pro představu jsme použili jednu z nejnovějších studií, realizovanou ve východní provincii země v šesti nemocnicích na odděleních novorozeneckých JIP, která zkoumala frekvenci stresové zátěže dětských sester v Ázerbájdžánu. Srovnáme-li výsledky s podobnými studiemi u nás, zjistíme zajímavé rozdíly.

Ázerbájdžánské sestry na rozdíl od našich ponechává v klidu administrativa a práce nesouvisející s ošetřovatelstvím. Velmi stresující jsou pro ně naopak nepředvídané personální změny a změny rozvrhu. Konflikt s nadřízeným je pro ně méně stresující než konflikt s lékařem, který obecně patří mezi největší stresory vůbec. Jako velmi stresující označují sestry absenci lékařů v nouzových situacích a nedostatek času na dokončení ošetřovatelských výkonů. Jako stresující vnímají i odpovědnost při vědomí vlastní nezkušenosti. Za velmi silné, podobně jako sestry u nás, považují takové faktory, jako je vystavení se zdravotním rizikům nebo úmrtí pacienta, k němuž se vyvinul silný osobní vztah. Pro nás až možná nepochopitelné je vysoké negativní hodnocení obtíží při práci s ošetřovateli opačného pohlaví. Ázerbájdžánským sestrám nevadí účast na celoživotním vzdělávání ani práce s neustále se vyvíjející moderní technikou. Na rozdíl od českých sester mají dost času věnovat pozornost pacientům a edukaci jejich rodin. Tento čas českým sestrám chybí a tento nedostatek vnímají velmi negativně. Stres pak bývá u našich sester tak velký, že ho často neunesou a profesi opouštějí.

Ázerbájdžánští pacienti jsou však k sestrám kritičtí. V internetovém průzkumu prováděném za poslední tři roky a naposledy aktualizovaném v červnu 2016 hodnotí kompetence a dovednosti zdravotnického personálu jako nízké, podobně jako jeho vstřícnost a ochotu. Nejvýše hodnotí komfort, který jim je poskytován, a vcelku kladně úroveň medicínské techniky, diagnostiky i léčby. Ostatní parametry, jako je cena nebo přesnost při vyplňování zdravotnických zpráv, hodnotí velice nízko.

Závěr

V tomto letmém pohledu do jedné ze zemí ležících jižně za Kavkazem jsme si mohli znovu ověřit pravdu, že „sestra sestru všude má“ a jediné, co může bránit českým a ázerbájdžánským sestrám v porozumění, může být jazyková bariéra. Na tom, jaké je postavení, prestiž, kvalifikace a spokojenost sester, se podílí nejen jejich postavení v hierarchii zdravotní péče a jejich úroveň, nejen kulturní a historické tradice země, ekonomika, politika, náboženství, ale vlastně všechno, co tvoří ducha života dané společnosti.

PhDr. Jarmila Škubová

 

• tisk
• předplatit si