Operační krytí. Operační krytí – pomůcky na jedno použití versus klasické materiály

Operační a pooperační prostředí je jednou z oblastí, kde hrozí přímá nákaza pacienta infekcí, a proto je od 90. let minulého století trend využívat jednorázové produkty z netkaných textilií. Dnes je tedy již běžné používání ochranných bariér typu: operační krytí, oděvy, operační masky, čepice a návleky na obuv.

To je podpořeno i z hlediska právních předpisů a norem (upravuje vyhláška ČSN EN 13795).

V současné době se využívá nejčastěji jed­norázových netkaných bariérových produk­tů, které vedou ke snižování rizik nákazy nozokomiálními infekcemi, které ve zdra­votnickém zařízení vznikají obvykle v souvislosti s operačním výkonem. Právě ty jsou třetími nejčastějšími pooperačními infek­cemi. Ohrožují zdraví pacienta, zvyšují ná­klady na pooperační péči a prodlužují pobyt v nemocnici. Zdroji nákazy jsou především kůže členů operačního týmu, operační ná­stroje, prašné prostředí operačního sálu, ale i pa cient sám. Pro nemocniční zařízení před­stavuje systematické mytí, dezinfekce a ste­rilizace instrumentária základní předpoklad odstranění rizik jak pro pacienta, tak pro ošetřující personál. K zarouškování operač­ního pole jsou k  dispozici i materiály opako­vaně použitelné, např. bavlna, dále třívrstvá textilie, která nepropouští krev a má samo­lepicí okraje, které dokonale přilnou k oko­lí operační rány.

Právní předpisy

Právní předpisy a normy stanoví pro operační krytí standardně tato kritéria:

• zabránit kontaminaci rány mikroorga­nismy z okolních oblastí těla pacienta;

• zabránit kontaminaci operačních plášťů, rukavic operačního týmu, nástrojů, šicího materiálu;

• izolovat operační pole od okolních oblastí těla pacienta;

• mít schopnost povrchové absorpce;

• vytvářet bariéru pro mikroorganismy a te­kutiny;

• splňovat minimální prašnost;

• odolnost proti penetraci za mokra i za sucha;

• jednoduchá manipulace.

Je třeba se zmínit také o požadavcích na ba­vlněné prádlo, přestože nemocnice již od té­to formy rouškování ustupují. Jde o stáloba­revnost, srážlivost do 5 %, odolnost barev vů­či dezinfekčním prostředkům. Tento způsob rouškování má svá úskalí, a to zejména v praní a dezinfekci tohoto materiálu. Jedná se o udá­vané opakované použití (cca 20 cyklů), s tím, že po padesáti pracích cyklech ztrácí klasická bavlna 40 % své pevnosti. Dalšími nevýhoda­mi jsou:

• třepení, trhání vláken;     

• vysoká prašnost;

• neodstranitelné mapy a skvrny od biologic­kého materiálu;

• iluze sterility;

• manipulace s biologicky znečištěným prádlem;

• hypotermie;

• problematické rouškování u specifických výkonů, řešíme pak i nevýhody s fixací po­mocí „backhausů“(svorek na prádlo);

• velká propustnost tekutin (která se částečně    řeší vkládáním sterilních gumovek).

Nezanedbatelné jsou rovněž náklady na opravy prádla, sterilizační obaly, energie sterili­zátorů a velké požadavky na skladovací prostory. Tyto výdaje jsou však i u třívrstvé textilie.

V současnosti normy a zákony (ČSN EN 13795) nařizují používání jednorázového rouškování.

Jednorázové pomůcky

Jednorázové rouškování má dokonalou výrob­ní technologii, kterou je možné přizpůsobit jednotlivým typům operací, specifickým zá­krokům či zvyklostem konkrétního pracoviště (ortopedie, traumatologie, neurochirurgie, gy­nekologie, oční chirurgie, všeobecná chirurgie, ORL, urologie, kardiochirurgie aj.).

Vlastnosti jednorázového rouškování:

• účinná bariéra mezi sterilním a nesterilním prostředím;

• savost;

• fixace k pacientově kůži;

• čistota;

• pevnost;

• kontrolované třepení;

• termostatická funkce;

• odolnost proti prosaku tekutin;

• odpadá manipulace s kontaminovaným materiálem.

Rovněž operační pláště k jednorázovému užití jsou vyrobeny z nepropustného materiá­lu a umožňují ochranu operační skupiny před promočením krví a průchodem choroboplod­ných zárodků. Zároveň mají tu vlastnost, že jsou propustné pro vzduch, vodní páru a teplo.

Minimalizaci přenosu nozokomiálních infek­cí pomáhají i další jednorázové pomůcky, např. sterilní pláště, čepice, ústenky, sterilní rukavice.

Operační rukavice představují jednu z vel­kých skupin jednorázového materiálu. V dneš­ní době, kdy se často vyskytují alergie, je nutné mít k dispozici i množství hypoalergenních ru­kavic – bez latexu nebo pudru, což jsou dvě slož­ky, na které je nejvíce alergických reakcí. Pro různé obory existují různé typy rukavic. Orto­pedie např. potřebuje rukavice odolné proti ce­mentu, přesto však tenké, aby chirurg neztrácel cit v prstech. Břišní chirurgové volí rukavice se zvýšenou manžetou, protože při vyšetřování dutiny břišní noří ruku hluboko do břicha.

Závěr

Závěrem je třeba říci, že kvalita péče poskyto­vané ve zdravotnických zařízeních se díky jed­norázovému rouškování zlepšila. Snížily se po­žadavky kladené na personál operačních sálů, a to jak při manipulaci a přípravě materiálu, tak i z pohledu bezpečnosti práce.

Gabriela Opatřilová, 1. chirurgická klinika 1. LF UK a VFN, Praha, operační sál

Věra Gančevová, 1. chirurgická klinika 1. LF UK a VFN, Praha, operační sál

Literatura:

1. Lukešová M, Stehlíková D. COS – kardiochirurgie, Nemocnice Na Homolce, Praha. Jednorázové rouškování na kardiochirurgii Dostupné na: http://www.diagnoza.info/?sec=redaction&lan­g=cz&red_id=49 [cit. 24.1.2011].

2. Bradáčová I. Hygienické bariéry v medicínské aplikaci. Bakalářská práce, Technická univerzita, Liberec, 2010.

3. Duda M a kol. Práce sestry na operačním sále. Praha: Grada Publishing, 2000.

4. Dvořáková M. Moderní pohled na asepsi neope­račním sále. Hartmann-Rico, Stupava 20. 6. 2003, seminář.

Ilustrační foto autorky

 

• tisk
• předplatit si