Ochrana zranitelných dospělých – systém britské péče

Souhrn: Téma zneužívání není v současné době příliš diskutováno v souvislosti s poskytováním ošetřovatelské péče, ale je­ho podstata je pro pocit bezpečí pacienta zcela zásadní. Bylo prokázáno, že více případů zneužívání je z důvodu neznalos­ti, neinformovanosti než jako projev zlého úmyslu.

Klíčová slova: AgeCare – senior – směrnice – tabu – zneužívání.

(Protection of vulnerable adults - british welfare system)

Summary: Topic abuse is currently not discussed in the context of providing nursing care, but its essence is vital for the patient feel safe. It was shown that more cases of abuse is due to ignorance, lack of information than as a manifestation of evil intent.

Key words: AgeCare – senior – directive – taboo – abuse.

Úvod

Inspirací a hlavním zdrojem informa­cí tohoto sdělení se stal společný pro­jekt pražské VŠ zdravotnické, o. p. s. v Duškově ulici a britské organizace AgeCare.

AgeCare je charitativní organi­zace založená v roce 1862, poskytu­jící ošetřovatelskou péči seniorům. Akreditovaným výukovým materiá­lem získala národní ocenění v oblas­ti vzdělávání ve Velké Británii. V sou­časné době vlastní čtyři rezidenč­ní domy, kde školí své zaměstnance a zaměstnance dalších přibližně se­dmdesáti pečovatelských domů po celé Anglii.

V rámci našeho působení ve zdra­votnictví jsme se nikdy nesetkaly s vědomě zneužívanou osobou. Jistě to není proto, že by v České republice ke zneužívání nedocházelo. Podle na­šeho názoru je toto téma tabu. Mož­ná, že se oběť stydí, možná jen neví, kam se obrátit o pomoc. Otevření to­hoto problému může být velice pří­nosné a může vést ke zvýšení kvality péče, ale rovněž k posílení pocitu jis­toty a bezpečí ve zdravotnických a so­ciálních zařízeních i v běžném živo­tě lidí.

Základním a nejtěžším krokem při ochraně před zneužíváním je pro­ces odtabuizování. Tento proces ne­ní možný ve společnosti, která nepod­poruje mezilidskou důvěru, uznání jedince, diskrétnost a vzájemný re­spekt.

Výsledkem tohoto procesu by mě­lo být: zavedení legislativy týkající se ochrany před zneužíváním; posíle­ní vědomí a odpovědnosti pečující­ho personálu v souvislosti se zneuží­váním; pochopení, co je zneužívání; vymezení ohrožených dospělých osob a těch, kdo mohou zneužívat; vymeze­ní faktorů přispívajících k zneužívání; definování ukazatelů zneužívání; vy­tvoření standardů postupu při zjiště­ní zneužívání; zajištění ochrany; vždy profesionální přístup.

Také britská vláda musela podnik­nout řadu zásadních kroků. Pro orien­taci uvádíme jen pár statistických dat, která byla zveřejněna v Anglii a vyply­nula z nedávných průzkumů v této ze­mi: 1 z 20 seniorů je zneužíván; 20 ze 100 000 dospělých osob ročně ohlásí zneužívání; 27 % lidí s poruchami uče­ní ohlásí napadení; významný počet psychiatricky nemocných žen ohlásí sexuální zneužití v léčebném zařízení; 81 % sester si je vědomo alespoň jed­noho případu zneužití mezi svými pa­cienty.

No Secrets

Jedním z klíčových momentů směřu­jících k řešení této problematiky by­la modernizace ústavy začleňující Ev­ropskou úmluvu o lidských právech a samozřejmě uvedení v platnost Lis­tiny lidských práv. Zásadním krokem byla v roce 2000 vládou vydaná směr­nice „No Secrets“ – „Žádná tajemství“, zavádějící multiagenturní kodex jed­nání a postupy k ochraně ohrožených dospělých před zneužíváním. Tato směrnice byla určena obecním zastu­pitelstvím, poskytovatelům sociálních a zdravotních služeb, policii a dalším partnerům.

V roce 2004 britský Department of Health (ministerstvo zdravotnic­tví) založil tzv. POVA (The Protecti­on of Vulnerable Adults), registr evi­dující osoby považované za nevhod­né pro práci s ohroženými dospělými. Jeho smyslem je ochrana rezidentů a  klientů pečovatelských domů a uži­vatelů služeb domácí péče od všech forem zneužívání. Současně tím po­skytovatelům péče a úřadům práce vznikla zákonná povinnost oznámit případy zneužití a jejich pachatele. Ža­datel o práci s ohroženým dospělým musí předložit kromě výpisu z rejstří­ku trestů i výpis z POVA registru – což se vztahuje i na dobrovolníky, pracov­níky úklidu a třeba i kuchaře, pokud se dostávají do přímé péče. (Protecti­on of Vulnerable Adults Scheme in En­gland And Wales for Care Homes and Domiciliary Care Agencies, 2004)

Výsledkem celého procesu imple­mentace „No Secrets“ bylo zavedení národních standardů (National Mini­mum Standards), povinných pro po­skytovatele péče.

Kdo patří mezi bezbranné, zranitelné či ohrožené dospělé?

1. Osoba, jíž je 18 nebo více let a která:

• má nebo může mít potřebu pečo­vatelských služeb z důvodu dušev­ního nebo jiného postižení, z důvodu věku nebo onemocnění;

• není nebo nemůže být schopna pé­če o sebe sama nebo není schopna chránit sama sebe před poškoze­ním či vykořisťováním.

2. Skupiny ohrožených dospělých: osoby s poruchami učení; s fyzickým postižením; s poruchou duševního zdraví; senioři; chronicky zranitelní kvůli abúzu alkoholu nebo jiných lá­tek; vážně nebo terminálně nemocní; osoby žijící v chudobě/bezdomovec­tví; lidé se silnou sociální nebo emoci­onální potřebou. Na druhé straně je také třeba vy­mezit ty, kteří bezbranné mohou zne­užívat: rodina a příbuzní; ošetřující a jiný personál (placení zaměstnanci, ale i osoby z řad dobrovolníků); ostat­ní uživatelé služeb; sousedé, přáte­lé a společníci; lidé, kteří ubližují vě­domě.

Definice zneužívání podle směrni­ce „No Secrets“: „Zneužívání je naru­šení lidských a občanských práv jed­notlivce jinou osobou nebo osobami.“ „Zneužívání může spočívat v jednom samostatném činu nebo opakovaných činech. Může být fyzické, slovní ne­bo psychické, může být činem způso­beným nedbalostí nebo opomenutím, nebo se může objevit, pokud je bez­branná osoba přesvědčena k tomu, aby vstoupila do finančního nebo sexuál­ního jednání, se kterým nesouhlasila nebo nemohla souhlasit.“

Druhy zneužívání

Fyzické zneužívání. „Způsobení fy­zického násilí, které není náhodné a které má nebo by mohlo mít za ná­sledek tělesné poranění, bolest nebo postižení.“ Patří sem i zranění, které nelze dostatečně vysvětlit, kde exis­tují obavy z toho, že bylo způsobeno úmyslně.

Konkrétní příklady: bití a facko­vání, pálení, štípání, třesení, tlačení, ale i násilné krmení, užívání zábran, cévkování pro pohodlí personálu, ne­správná medikace, nucená sedace. Fyzické zneužívání může rovněž za­hrnovat situace, kdy je lidem působe­no nesmyslné nepohodlí, když je jim odepřena péče nebo jsou uplatňová­ny neadekvátní způsoby léčení. Ne­dostatek potravy a vody a nedobro­volná izolace představují také fyzické zneužívání.

Sexuální zneužívání. Je definováno ja­ko účast dospělých v sexuálních aktivi­tách: které nechtějí nebo k nim nesvoli­li; kterým nemohou rozumět; které se odehrávají tam, kde má druhá strana pozici toho, ke komu se lze s důvěrou obrátit, pozici moci nebo úřadu.

Také veškeré sexuální aktivity, ve kterých se objeví personál, jsou v roz­poru s profesními standardy, a tudíž jsou považovány za zneužití.

Příklady sexuálního zneužívání: kontaktní (znásilnění, nechtěné do­týkání a jiné formy sexuálních akti­vit bez souhlasu dotyčného dospělé­ho); bezkontaktní (neslušné odhalová­ní, obtěžování apod.).

Zanedbávání. Je definováno jako ne­dostatek pomoci v aktivitách denního života a opomenutí zakročit u chová­ní, které je nebezpečné pro dotyčného jedince nebo ostatní.

Jestliže zranitelná osoba je vede­na k tomu, aby si myslela, že může být zneužita, pak je to v podstatě totéž, ja­ko by se toto zneužívání dělo. Zneuží­vání se může rovněž vyskytnout jako důsledek neúmyslného jednání pečo­vatelů tím, že z různých důvodů ne­umějí zajistit potřeby ohrožené oso­by. Může to být z důvodů finančních, kvůli nedostatku informací nebo teh­dy, jestliže péče o takového pacienta přesahuje možnosti daného zařízení.

Konkrétní příklady zanedbání: ne­poskytnutí vhodné stravy, ubytování, tepla, oblečení, lékařské péče, hygieny, ošetřovatelské péče, medikace apod.

Psychické a emocionální zneužívání. Je to zneužívání, jež ovlivňuje dušev­ní zdraví a rozvoj jedinců. Psychické zneužívání zahrnuje použití výhrůžek a strachu, ale také úplatků. Jeho cílem je: změnit volbu či přání pacienta; způ­sobit jeho izolaci nebo zvýšenou závis­lost; omezit služby, které by mu jinak pomohly.

Psychické zneužívání zahrnuje za­strašování, ponižování, křik, nadáv­ky, emocionální vydírání a upírání zá­kladních lidských a občanských práv. Patří sem rovněž rasové zneužívání a obtěžování a přehlížení kulturních potřeb jedince.

Finanční/materiální zneužívání. Zna­mená nepatřičné použití zdrojů jednot­livce ve prospěch jiné osoby.

Institucionální zneužívání a zneužití personálem. Je definováno jako dodr­žování systému péče, která je organi­zována pro pohodlí personálu, nikoli pro potřeby uživatele služeb.

Konkrétní příklady:

• absence flexibility ohledně času na spaní nebo úmyslné probouzení;

•  jeden nočník  užívaný více osoba­mi, ponechávání lidí na něm příliš dlouho;

•  špinavé oblečení a povlečení, které se vyměňuje pouze tehdy, když to personál považuje za nutné;

•  nedostatek osobního  oblečení a věcí;         

•  nevhodné použití houpacích křesel a nadbytečné užívání postranic;

•  strohé prostředí, které nevypadá jako domov;

•   zanedbané prostředí a nedostatek stimulace;

•  nevhodné ošetřovatelské nebo zdra­votnické postupy (např. klyzmata nebo cévkování);

• nedostatek individuálních plánů péče, ritualizovaná péče;

•  nepřiměřená omezení a izolace;

•  nevhodné použití moci nebo řízení.

Rady pro praxi

V praxi je velmi důležité vnímat a být obeznámen s ukazateli zneu­žívání, mezi něž patří: jakékoli zranění, které neodpovídá tomu, co se stalo; nevysvětlitelné zhmožděniny, popáleniny nebo zlomeniny; podvý­živa; změny kontinence; neadekvát­ní oblečení; změny v sexuálním cho­vání; změny ve finančních prostřed­cích; dekubity; nezajištění soukromí a důstojnosti; nepodávání předepsa­né medikace.

Nejčastější důvody, proč není zne­užívání odhaleno či oznámeno: ne­ní rozpoznáno; existují obavy z odve­ty; jde o reakci „pevné ruky“; panuje nejistota, zda obavy jsou oprávněné; zneužívaná osoba má pocit, že se stej­ně nic nezmění; „nikdo mi nebude vě­řit“; jde o intimní záležitosti, není jas­ný způsob oznamování (chybí řádné standardy a postupy); pošetilá loaja­lita zneužívané osoby vůči zneužíva­jící osobě.

Jak se profesionálně zachovat při odhalení zneužívání či při jeho oznámení: naslouchat zneužitému; chránit jej a zachovat důkazy; řádně dokumentovat – užívat pokud mož­no vlastní slova postiženého; hovořit s postiženým, informovat ho o všech jednotlivých krocích, které bude­me provádět k zajištění jeho bezpe­čí a k odhalení pachatele (např. při­voláme vrchní sestru, lékaře, ředite­le, eventuálně policii).

Co by zdravotníci rozhodně dělat neměli: postavit se údajnému zneuži­vateli; vyšetřovat sami; poškodit nebo zničit důkazy.

Několik rad pro prevenci zneužívání

• uznat, že se to může stát i u nás;

• informovat o svých obavách;

• nedělat nic není alternativou;

• hledat vysvětlení pro úzkost a za­strašování;

• držet se standardních postupů při poskytování intimní péče;

• mít dostatek   personálu;

• vzdělávat se;

• řádně dokumentovat.

Závěr

Smyslem tohoto sdělení je otevřít té­ma, které není v současnosti v na­ší společnosti dostatečně řešeno, po­skytnout pohled na způsob, jak je řeší v jiné zemi, vymezit a definovat hlav­ní problémy.

PhDr. Jitka Němcová, Ph.D., Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha

Mgr. Ivana Jahodová, Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., Praha

Literatura:

1. _Kymrová E, Mauritzová I. Handicapy seniorů z pohledu celostní terapie „One Brain“. In: Sborník z mezinárodní konference na téma „Handicap a ošetřo­vatelství“, VŠZ, o. p. s., Praha, 2010. ISBN 978-80-902876-5-5.

2. _Mauritzová I. Koncepce pro důstojný život seniorů je záležitostí rodiny a  sociální péče státu. In: Sborník z ­mezinárodní konference na téma „Handicap a ošetřovatelství“, VŠZ, o. p. s., Praha, 2010. ISBN 978-80-902876-5-5.

3. _No secrets: guidance on developing and implementing multi-agency policies and procedures to pro­tect  vulnerable adults from abuse. ­Dostupné na: www.doh.gov.uk/scg/nosecrets.htm.

4. _Protection of Vulnerable Adults Scheme in England And Wales for Care Homes and Domiciliary Care Agencies, A Prac­tical Guide. London: Department of Health, 2004.

Recenzovaly:

PhDr. Jana Ajglová, Fakulta zdravotnických studií, Západočeská univerzita, Plzeň

PhDr. Alena Pistulková, Vyšší odborná škola zdravotnická Dr. Ilony Mauritzové, s. r. o., Plzeň 

 

• tisk
• předplatit si