Bezpečnost personálu ve zdravotnickém zařízení

Souhrn: Zajistit bezpečí personálu ve zdravotnických zařízeních je jedním z významných úkolů nejen samotných pracovní­ků, ale i řídicích složek. Naléhavost tohoto tématu vedla k založení pracovní skupiny Aesculap Akademie, která byla zřízena za podpory České asociace sester. Jejím úkolem je především mapovat situaci v našem zdravotnictví, definovat potřeby dnešní praxe a také přispět ke standardizaci pracovních postupů a podmínek, včetně jejich rozšiřování do povědomí zdravotnických pracovníků. Výzkum na toto téma byl proveden formou ankety mezi zdravotnickým personálem v českých nemocnicích.

Klíčová slova: bezpečnost personálu – pracovní postupy – standardy – stres – infúzní linka – infekce – bodná poranění – mimořádná událost pracovní úraz – nemoci z povolání.

(Safety of the health care staff)

Summary: Ensuring staff safety in the health care settings is an important responsibility not only of the workers themsel­ves but also of the management. The exigency of this topic has lead to foundation of the working group Aesculap Akade­mie, which was established with support of the Czech Association of Nurses. Its tasks include especially mapping of the si­tuation in our health care system, defining of the needs of contemporary practice as well as contributing to standardizati­on of working practices and conditions and making the health care professionals familiar with them. The research of this topic was conducted using an inquiry among the health care professionals in Czech hospitals.

Key words: staff safety – working practices – standards – stress – infusion set – infection – needlestick injuries – critical accident – injury at work – occupational diseases.

Cíle šetření

Jedním z prvních úkolů bylo zrealizo­vat šetření zjišťující aktuální data. Cí­lem šetření bylo ověřit si tři základní hypotézy, a to:

• U velkého počtu sester došlo k po­ranění ostrými předměty během pracovní činnosti.

• Pracovní úrazy se nedostatečně za­znamenávají.

• Problematiku bezpečnosti personá­lu je třeba rozšířit i prostřednictvím dodržování pracovních standardů.

Metodika

Dotazník obsahoval 28 otázek, 24 by­lo uzavřených, 4 otázky byly otevřené. Z celkového počtu 1 399 oslovených re­spondentů se ankety zúčastnilo 1 055 respondentů. Data byla shromažďová­na od října 2009 do února 2010. Ná­vratnost ankety představovala více než 75 %. Na otázky odpovídali zdravotnič­tí pracovníci nelékařských oborů v pěti fakultních nemocnicích z ČR.

Poranění ostrými předměty – výsledky

Po vyhodnocení údajů bylo zjištěno, že se vzhledem k vysoké frekvenci inva­zivních výkonů spojených s manipula­cí s ostrými předměty poranilo nejvíce pracovníků z JIP. Více než 83 % (876) účastníků ankety se při výkonu povo­lání poranilo ostrým předmětem (viz graf 1). Zajímali jsme se rovněž o po­čet zranění, ale 57,9 % respondentů neuvedlo, kolikrát k poranění ostrým předmětem došlo. Z úplných odpově­dí vyplynulo, že 1–5krát se porani­lo 20,9 % respondentů, 6 a vícekrát se poranilo 8,7 % respondentů a 2,6 % re­spondentů si nepamatuje, kolikrát ke zranění došlo. Poranění ostrým před­mětem může být natolik časté, že se bez náhledu do dokumentace neobe­jdeme, pracovníci si všechna poranění pamatovat nemusí.

K poranění došlo u responden­tů za těchto okolností: 67,3 % respon­dentů se poranilo při přípravných pra­cích či před použitím ostrých pomů­cek, 42,5 % respondentů se poranilo po použití ostrých předmětů a 46,3 % respondentů pak během likvidace po­můcek či odkládání do odpadní nádo­by (viz graf 2).

Nejrizikovější předmět předsta­vuje injekční jehla, kterou se poranilo téměř tři čtvrtiny respondentů (z 873). Přibližně každý pátý respondent se poranil jehlou v souvislosti s odběrem krve. Během pracovních činností do­šlo k poranění i jinými ostrými před­měty. Významné jsou tedy skleněné ostré předměty (ampule), tento úraz se vyskytoval u 70,2 % respondentů. Tře­tím nejfrekventovanějším předmětem byl skalpel, kterým se poranilo 16 % (z 382) respondentů (viz graf 3).

Vliv stresu na rizika bodných poranění

Dotaz na míru zavinění potvrdil, že v 93,8 % případů se poranili pracovní­ci vlastní vinou. Každý osmý případ se stal vinou cizí osoby (spolupracovník) a 16,2 % případů bylo způsobeno paci­entem (viz graf 4).

Dalo by se předpokládat, že vážné incidenty se stávají častěji vlivem stre­sových faktorů. Vnímání zátěže je ale velmi individuální. Pouze v 51,5 % pří­padů uvádějí respondenti stresogenní okolnosti úrazu (viz graf 5). Zdravot­níci upozorňují na vliv zvýšené pozor­nosti a soustředění při práci, čímž by se mohlo snížit riziko úrazu.

Respondenti vykonávající náročnou profesi se mohli vyjádřit k možnostem zamezení poranění ostrými předmě­ty. Je překvapivé, že pětina z 586 dota­zovaných se domnívá, že možnosti spo­čívají v dodržování předpisů a pracov­ních standardů, a pětina dotazovaných spatřuje možnost ve zvýšení opatrnos­ti a pozornosti při rizikové práci. Každý osmý respondent dále považuje za dů­ležité minimalizovat stres a zvýšit klid při práci. Tato opatření mohou souviset s organizační strukturou práce.

Ochranné pomůcky

V dnešní době je samozřejmé použí­vání ochranných pomůcek. Při urči­tých výkonech ovšem například noše­ní ochranných rukavic není nezbytné, ale může snížit riziko nákazy. V 63,8 % (z 861) případů měli zdravotníci v době úrazu ochranné rukavice (viz graf 6).

Jedním z nejčastějších ošetřova­telských výkonů je zavádění peri­ferní žilní kanyly. Více než polovi­na respondentů uvedla, že používá rukavice vždy (53,6 %), dvě pětiny re­spondentů používají rukavice občas. Každý 12. respondent přiznává výji­mečné použití rukavic nebo je nepo­užívá nikdy (viz graf 7).

Dále jsme zjišťovali, zda respon­denti dodržují při zavádění perifer­ních žilních kanyl standardní ošet­řovatelské postupy. Většina (96,5 %) dotázaných potvrdila, že dodržová­ní standardních postupů je pro ně sa­mozřejmostí. Pouze 3,2 % dotázaných přiznalo, že standardní postupy nedo­držují. Častější dodržování standard­ních postupů bylo nepochybně uvádě­no na infekčních pracovištích.

Obecně vzato je správnost postupu vztahována k ochraně pacienta, nikoliv personálu. V předchozí položce uved­lo 53,6 % respondentů, že používají ochranné rukavice, což by nekorelova­lo s odpovědí o dodržování doporuče­ných standardních postupů. Jiným vy­světlením by mohlo být to, že ve stan­dardních pracovních postupech nejsou ochranné pomůcky ustanoveny.

Potěšující bylo zjištění, že naprostá většina respondentů (92,6 % z 1 036) uvádí, že mají na oddělení k dispozici dostatek prostředků proti kontaktní­mu přenosu infekce (viz graf 8). Podle našeho průzkumu jsou v tomto směru nejlépe vybaveny jednotky intenzivní péče a akutní medicíny. Nižší dostup­nost udávají respondenti u ochran­ných plášťů, zástěr či rukavic.

Dotazovaní hodnotili i správ­nost použití ochranných prostředků, s čímž souhlasí 93,5 % z 1 009 odpovědí. Dostatečné množství a sortiment pomůcek k ochraně přenosu krevních infekcí přiznává 96,9 % respondentů z 1 031. Opět se potvrzuje dobré vyba­vení pracovišť akutní medicíny.

Vedení dokumentace o pracovních úrazech

Nedostatky v písemném zaznamená­vání profesních poranění potvrdilo 30,2 % respondentů. Pokud bychom zohlednili individuální podmínky pracovišť, tak se na odděleních inten­zivní péče úrazy zapisují dle závaz­ných doporučení.

Velmi podstatné bylo zjištění, že pí­semné záznamy týkající se poranění ostrým předmětem nemají obecně zná­mou strukturu a postup. Zajímavá by­la informace, kdy 43,1 % respondentů uvedlo, že se při poranění ostrým před­mětem nejednalo o infekční materiál. Předpokládáme tedy, že se tito respon­denti poranili čistým, nekontaminova­ným předmětem. 23,4 % responden­tů dokonce nepovažovalo poranění za vážné. Musíme si ovšem položit otáz­ku, podle čeho tak usuzovali. Také čas­to (9,6 %) si respondenti stěžovali na časovou tíseň, kdy nemohli záznam uskutečnit. Mezi dalšími důvody by­lo uváděno, že sestry nemají k dispo­zici dokumenty určené k záznamu po­ranění, že nadřízený rozhodl o bezvý­znamnosti záznamu, často respondenti uváděli pocity strachu. Domníváme se, že je to způsobeno neznalostí a bylo by tedy vhodné standardizovat postupy při pracovních úrazech a zlepšit infor­movanost pracovníků. Tento úkol plní nejen lokální organizace, ale nyní tu­to úlohu může plnit pracovní skupina Bezpečnost personálu, jejíž výsledky a související dokumenty jsou prezento­vány i na webových stránkách.

Choroby z povolání a nemocnost

Zajímavé bylo také zjištění, že násled­kem poranění použitou jehlou došlo k přenosu infekční nemoci pouze ve 2,5 % případů z 856. Jednalo se pře­devším o hepatitidu. U 95 % zranění respondenti udávali, že byla jejich in­fekční nemoc následně uznána jako nemoc z povolání. Pouze 5 % respon­dentů uvedlo, že u nich následné in­fekční onemocnění nebylo uznáno ja­ko nemoc z povolání, a 15 % z nich ne­žádalo o uznání choroby z  povolání.

V souvislosti s přenosem infekční­ho onemocnění byli respondenti dota­zováni na setkání s profesionální ná­kazou. V této souvislosti se vyjádřilo kladně 34,8 % z 1 019 dotázaných (z to­ho nákaza vlastní osoby 5,7 %, u spo­lupracovníka 29,1 %). V této kategorii dotazů opět častěji kladně odpovída­li zaměstnanci z infekčních oddělení. Nejvíce dotázaných (58,6 %) se s profe­sionální nákazou setkalo v posledních 5 letech. Další velká skupina respon­dentů (41,4 %) uváděla , že se s profe­sionální nákazou setkala v posledních 3 letech (z toho 12,4 % v posledních mě­sících). Na tuto otázku odpovědělo cel­kem 1 019 respondentů a nebylo defino­váno, o jakou nákazu se jednalo.

Dalším dotazem jsme zjišťovali, s jakou nákazou se respondenti nejčas­těji setkávali. V odpovědích jednoznač­ně dominovala hepatitis (69 % z 271 do­tázaných), dále MRSA/zlatý stafylokok a TBC (9,2 % a 8,9 % dotázaných). Další nákazy, jako salmonela, pneumokoko­vé infekce, infekční mononukleóza aj., byly zastoupeny velice zřídka, tzn. od 0,4 % do 1,5 % dotázaných.

Dotazovaní, kterých se nákaza tý­kala osobně, potvrdili, že ve většině pří­padů (65 %) se podařilo zjistit zdroj ná­kazy. Přenos těchto onemocnění se ale děje většinou rukama či poraněním. Dá se tedy předpokládat, že používání ochranných rukavic a důsledná hygie­na a dezinfekce rukou sníží rizika přenosu. Větší polovina (55 %) onemocně­ní si vyžádala pracovní neschopnost, jejíž délku nebylo možné vyhodnotit pro nízký počet úplných odpovědí. Vel­mi zásadní bylo zjištění, že ve dvou pě­tinách případů profesionální nákazy byla nutná hospitalizace. Délku hospi­talizace rovněž nelze správně analyzo­vat pro malý počet úplných odpovědí.

Závěr

Z uvedené ankety ve zdravotnických zařízeních vyplývá, že jsou stále ješ­tě nevyčerpané možnosti v prevenci bezpečnosti zdravotnického personá­lu a že stále myslíme více na bezpeč­nost pacientů. Jak jsme předpokláda­li, bodná poranění jsou nejčastějším prob lémem z hlediska pracovních ne­hod. Ne zcela automaticky rovněž do­sud probíhá zaznamenávání pracov­ních úrazů, s čímž je spjata i potřeba rozšiřování informací a pokynů pro­střednictvím edukačních metod. Při­tom zajištění bezpečí personálu ve zdravotnických zařízeních by mělo být opravdu prioritou řídicích složek, ale i každého jedince při péči o zdraví.

Mgr. Veronika Zachová, I. chirurgická klinika VFN, Praha

Mgr. Dagmar Škochová, I. chirurgická klinika VFN, Praha

Literatura:

1. Podstatová R, Kotzot J. Bodná poranění na zdravotnických pracovištích. Nozoko­miální nákazy. Roč. 4, č. 3 (2005), s. 49–56.

2. Šrámová H. Profesionální nákazy u zdra­votnických pracovníků. Sestra, roč. 1, č. 5/6 (1991), s. 1–2.

3. Šrámová H. Profesionální infekční nákazy u zdravotníků. Sestra, roč.12, č. 6 (2002), s. 39–41.

4. Hlaváčová M, Zachová V. Jak vnímají rizika povolání zdravotní sestry na chirurgických pracovištích? Diagnóza v ošetřovatelství, roč. 1, č. 4 (2005), s. 180–182.

5. Zachová V. Jak vnímají zdravotní sestry infekční rizika povolání? [XXXV. májové hepatologické dny 2007, Karlovy Vary, 9.–12. 5. Abstrakt] Česká a slovenská gastroenterologie a hepatologie. Roč. 61, č. 3 (2007), s. 196–197.

6. Hlaváčová M, Zachová V. Umíme chránit své zdraví při práci? Diagnóza v ošetřo­vatelství, roč. 1, č. 4 (2005), s. 178–179.

7. Podstatová R, Maďar R. Profesionální náka­zy zdravotníků a jejich prevence. Nové va­demecum sterilizace: občasník odborné sekce sterilizace ČAS a České společnosti pro sterilizaci, č. 1 (2006), s. 3–4.

8. Bartošová I. Rizika a prevence profesio­nální infekční nákazy u sester. Pracovní lékařství: Časopis pro pracovní lékařství a péči pracovně lékařskou na závodech, roč. 62, č. 3 (2010), s. 144.

9. Škochová D. Bezpečnost zdravotnické­ho personálu II. (Manipulace s ostrými předměty.) 3. národní kongres ČSTH ČLS JEP 2010, 18.–19.1.2010, Clarion Congress Hotel Prague, (programový Sborník, ISBN 978-80-254-8706-8).

10. Škochová D. Bezpečnost zdravotnického personálu. XVII. Pražské chirurgické dny (Ji­ráskovy dny), 13.–14. 5. 2010, Kongresové centrum Diplomat Hotel Prague, (progra­mový Sborník, ISBN 978-80-254-7261-3).

Recenzovaly:

PhDr. Alena Mellanová, CSc., ÚTPO 1. LF UK, Praha

PhDr. Renata Knezović, Ph.D., Lekárska fakulta Univerzity Komenského, Bratislava – akademická pracovnice

PhDr. Rebeka Ralbovská, Ph.D., FBMI ČVUT, katedra lékařských a humanitních oborů – akademická pracovnice

 

• tisk
• předplatit si