Za odbornými zkušenostmi na sever Evropy

Finsko je zemí s nejefektivnějším a nejprogresivnějším vzdělávacím systémem. Proč se opakovaně objevuje na předních světových příčkách? A proč ročně hostí řady učitelů a studentů, kteří se chtějí dozvědět, jak to zde funguje? 

Naším cílem v rámci zahraniční stáže programu Erasmus+bylo získat odpovědi na tyto a další otázky. Odborného pobytu se zúčastnilo devět žáků SZŠ Ruskáv Praze, kteří byli vybráni mezi studenty oborů Zdravotnický asistent, Ošetřovatel a Sociální činnost. Cílem výběru stážistů bylo zajištění co nejvyšší rozmanitosti napříč obory, které se ve škole vyučují.

Pokud budeme srovnávat vzdělávání v českých a finských zdravotnických školách, hlavní rozdíl je v tom, že finský systém je velice pružný, šitý přímo na míru žáka. Každý má svůj individuální plán, který obsahuje cíle výuky, jež musí student splnit k získání kvalifikace pro výkon profese. Ve Finsku byl zaveden systém jednotlivých kurzů, který je velmi flexibilní. Hlavní modul, jehož náplní je všeobecné zdravotnictví, trvá jedenrok. Studují jej všichni a po jeho absolvování si vybírají jeden ze specifických oborů,jako je například fyzioterapie, dentální hygiena nebo všeobecné ošetřovatelství nemocných.

Při účasti ve vyučování jsme si všimli, že žáci se velice často střídají ve skupinkách a jednotliví vyučující chystají výuku pro několik tříd společně. Ve výuce jsme rovněž zaznamenali, že studentipracují s falešnými léky, čímž je zajištěna jejich bezpečnost, nevědí však, jak dané léky vypadají ve skutečnosti, což může vést k pozdějším chybám. Překvapilo nás, že se žáci neučí pravidlutrojí kontroly, které je u nás důležitým standardem v prevenci záměny léků. Ve Finsku se rozdávají léky ráno, a to do barevně odlišených lékovek na celý den. V domovech pro seniory jsou to pak týdenní či měsíční tabla. Učí se tu metodě dvojí kontroly. V praxi to vypadá tak, že po rozdání léků zkontroluje další sestra správnost podání. Chybí však důsledná kontrola, na které si zakládáme v České republice.

Další významný rozdíl ve výuce jsme zaznamenali při probírání tematického celku aplikace injekcí. Finští studenti si zkouší aplikaci léků sami na sobě. To může být velmi přínosné, mohou tak sami posoudit bolestivost zákroku a výkon zažít na vlastní kůži.

Při exkurzi v nemocnici jsme viděli velice důkladný systém zabezpečení léků. Lékárny na odděleních jsou opatřeny čipy, stejně tak i domovy pro seniory jsou velmi dobře chráněny jak proti vniknutí neoprávněné osoby, tak proti úniku samotného pacienta. Na schodištích jsou zábrany, čipový systém otevírání dveří se nachází při vstupu na oddělení i na pokoji nemocného.Inzulin se v domovech pro seniory aplikuje až po jídle a po změření glykemie se upraví jeho dávka. Je to jednoduché opatřeník předcházení hypoglykemii.

Finští studenti se účastní praktického vyučování samostatně, bez doprovodu učitelů,a pracují pod vedením zdravotních sester. Pracoviště, kam docházejí, jsou hlavně domovy pro seniory, takže provádí převážně základní ošetřovatelskou péči.Výhodou pro žáky je, že praktická a teoretická zkouška jsouzde společné.Student po absolvování praktické zkoušky ústně obhájí svoupráci. Na naše studenty jsou tedy kladeny větší teoretické nároky, což se projevilo i při závěrečných prezentacích. Překvapilo nás, že studenti ve Finsku nejsou zvyklí pracovat s ošetřovatelskou dokumentací, práce s ní bývá zařazena do výuky až v průběhu studia ošetřovatelství na vysoké škole.

Naši žáci se zúčastnili nejen výuky vhodinách ošetřovatelství ve škole, ale pracovali také v několika domovech pro seniory a v zařízení určenémpro válečné veterány. Finské domovy pro seniory jsou na první pohled velmi přátelské a bezpečné. Prostředí zde je velmi příjemné,až domácké. Klienti mají většinou vlastní pokoj, který je vybaven podle jejich vkusu a přání. Od České republiky se liší nejen vybavením, ale hlavně pružným harmonogramem práce sester. Vše se řídí především přánímia potřebami klienta. Pokud si například přeje vykonávat hygienu ve večerních hodinách, je mu to umožněno. Mezi běžné vybavení domovů patří sauny, kam klienti chodí pravidelně několikrát týdně. Velký důraz se klade na aktivizaci klientů. Naši studenti se aktivně zapojili do tréninku paměti, kondičního cvičení, tréninku jemné motoriky a provádění dalších ergoterapeutických metod. Zajímavé je zdejšínetradiční využití zooterapie. U nás se běžně setkáváme s canisterapií, proto pro nás bylo velkým překvapením, že ve Finsku se k aktivizaci využívají roboplyšáci či prase domácí.

V porovnání s Českou republikou je dostupnost služeb pro seniory velká. Zaznamenali jsme, že počet domovů pro seniory značně převyšuje poptávku. Jen v Jyväskyle je 44 takových zařízení na 130 000 obyvatel. Podobné je to i s personálem. Jedna sestra má za směnu na starosti jednoho,maximálně dva klienty. To vede k lepší péči například v oblasti prevence dekubitů, rehabilitační péče a aktivizace. Vliv to má jistě také na personál, který o klienta pečuje. Se syndromem vyhoření se tu u zaměstnanců setkávají jen zřídka.

Finsko má municipální zdravotnictví. Každá municipalita je formálně povinna poskytovat svým obyvatelům zdravotnické služby. Každé město si bohužel nemůže dovolit nemocnici, nebo dokonce zdravotnické centrum. To vede k tomu, že klienti z menších měst musejí za zdravotní péčí cestovat, a některé služby se tak stávají hůře dostupné. Veškeré zdravotní služby jsou hrazeny státem, ale je možné si připlatit za služby soukromého sektoru.

Součástí našeho výjezdu byla také návštěva jedné z největších nemocnic v Jyväskyle. Přestože je tato nemocnice podle našeho názoru velmi dobře technicky vybavena, v jejím areálu se již staví nová, modernější. Velký důraz je kladen na soukromí a pohodlí klientů. Běžným standardem bude jednolůžkový pokoj pro každého. Modernizoval se hlavně přijímací systém:pacient projde emergency a poté bude podle typu onemocnění přiřazen na konkrétní oddělení. Finský zdravotnický systém je skutečně na velmi dobré úrovni.

Odborná stáž byla velkým přínosem nejen pro naše studenty, ale i pro nás pedagogy. Jsme moc rádi, že jsme se jí mohli zúčastnit.

---

 

Mgr. Tereza Johnová, učitelka odborných předmětů