Smí rodiče s dítětem třeba i na operační sál?

Nemocnice se při řešení zdravotních problémů často stávají součástí našich životů, a někdy dokonce i životů našich dětí. Hospitalizace dítěte je pro rodiče i zdravotníky extrémně citlivou a choulostivou situací. Kdy mají rodiče doopravdy právo být s dítětem v nemocnici a mohou třeba čekat na operačním sále, než začne působit anestezie? Podívejte se s Kanceláří Ombudsmana pro zdraví, jak je to doopravdy.

 

Na preventivní prohlídky a vyšetření bez obav

Začneme od toho nejjednoduššího, co všemu předchází, a to jsou preventivní prohlídky u obvodního lékaře, případně vyšetření nebo ošetření v nemocničních ambulancích. Zde je pochopitelně očekáván doprovod nezletilého dítěte rodičem, přesněji řečeno zákonným zástupcem. Rodič má právo na veškeré srozumitelné informace o zdraví dítěte a v případě nálezu nebo nutnosti dalšího řešení zdravotního problému i na výstižný popis a návrh léčby. Na preventivní prohlídky a vyšetření však může dítěti dělat doprovod i tzv. osoba blízká – například starší zletilý sourozenec, prarodiče nebo teta. I oni mají v takovém případě podle zákona právo na to, aby jim byly kompetentní osobou (zpravidla lékařem, nikoli zdravotní sestrou) sdělovány informace o zdravotním stavu dítěte.

V nemocnici aneb rodič není přece pacient

O poznání komplikovanější situace nastává při pobytu dítěte v nemocnici. Obecně se má za to, že s dítětem do šesti let věku má rodič automaticky nárok být hospitalizován. To však lze považovat za jeden z velmi rozšířených mýtů, který koluje mezi lidmi. Pravda je totiž takzvaně na půli cesty. Rozhoduje o tom totiž ošetřující lékař. „Obecně platí, že důvodem pro hospitalizaci zákonného zástupce dítěte je si­tuace, kdy ji vyžaduje zdravotní stav nezletilého. Pokud ošetřující lékař dítěte dojde k závěru, že ano, je pobyt dospělého v nemocnici včetně stravy hrazen pojišťovnou. Navíc má nárok na vystavení potvrzení o pracovní neschopnosti,“ říká JUDr. Jana Palečková, právní poradkyně Kanceláře Ombudsmana pro zdraví.

Pokud však lékař rozhodne, že doprovod není nezbytný, má zákonný zástupce možnost si po domluvě s nemocnicí pobyt zaplatit ze svého. Podmínkou však je, že nemocnice pro něj volné lůžko má – je přitom jedno, zda přímo na pokoji s dítětem, v jiném pokoji v rámci nemocnice, či dokonce někde na ubytovně. Co však rodiči nemůže být upřeno, je právo na nepřetržitou přítomnost u jeho dítěte. To nesmí být zpochybněno, ale je třeba si uvědomit, že přítomností není myšleno ubytování a strava.

Ani pokud lékař rozhodne, že rodič je pro dítě v nemocnici nezbytný, nutně to neznamená, že s ním bude bydlet na pokoji. Není výjimkou, že je dospělý ubytován v jiném pokoji, případně v jiné části nemocnice, někdy dokonce v přilehlé ubytovně. Jednoduše se vychází z toho, že rodič není pacient.

Rodič u všech zákroků s dítětem?

Rodiče mají často pocit, že v případě, kdy jsou přijati do nemocnice jako trvalý doprovod dítěte, mohou být u všech zákroků, které jejich potomek absolvuje. Tedy nejen v případě drobných chirurgických zákroků, ale i v okamžiku podávání anestezie před operací nebo i v jejím průběhu. Zdravotníci si to však v mnoha případech nemyslí a vznikají spory provázené nezřídka agresivitou jedné či druhé strany. Je ovšem zcela zbytečná a zbytečně stresuje lékaře, sestry i samotné rodiče, kteří mají přirozeně o své dítě obavy. Zákon se totiž na tuto problematiku dívá jasně.

„Přítomnost rodiče nesmí narušovat poskytnutí zdravotní péče a musí být v souladu s vnitřním řádem nemocnice. Ale vnitřní řád nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná pro řádný chod zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních pacientů. Je tedy například legitimní požádat rodiče o dočasné opuštění místnosti, kde se zrovna probírá zdravotní stav jiného pacienta. Také je možné vykázat rodiče, který narušuje poskytnutí neodkladné zachraňující péče. Ale není zákonné bez konkrétního závažného důvodu ve větším rozsahu právo na kontakt omezovat, například vykázat rodiče z důvodu nočních hodin,“ upřesňuje dále JUDr. Palečková.

Rodič navíc uděluje svobodný a informovaný souhlas, proto je v poskytování zdravotní péče dítěti důležitý. Zdravotníci totiž nemohou provádět ošetření bez jeho souhlasu, s výjimkou neodkladné a nutné péče k záchraně života.

Problém však může nastat v případě, že je dítě umístěno na oddělení, jako jsou JIP či ARO. Ty mají specifické podmínky a požadavky nejen na přítomnost rodiče, ale i na vlastní fungování. „Na oddělení JIP a ARO jsou umísťovány děti se závažným zdravotním stavem, a to je právě důvodem k určitým omezením. Pokud ale rodič odmítne odejít, zdravotníci nemají prostředek, jak jej přinutit k odchodu, jelikož jde o jeho právo a právo dítěte. Tvrzení, že přítomnost rodiče není možná, by muselo být odůvodněno pouze objektivními medicínskými důvody. Mezi ně patří například závažná infekční onemocnění a nutnost karantény nebo zdravotní úkony, jejichž provedení by přítomnost rodiče vážně narušovala či znemožňovala,“ vysvětluje JUDr. Palečková.

Poskytovatele zdravotních služeb si rodiče mohou svobodně zvolit, mohou si tedy dopředu zjistit podmínky pobytu rodičů a vybrat si podle svých představ. Běžné praktiky dané vnitřním řádem poskytovatele zdravotních služeb jsou pro zákonné zástupce velmi cennou informací. Měli by s nimi být seznámeni nebo alespoň vědět, kde mohou požadované informace zjistit.

---

JUDr. Jana Palečková a Jana Hovorková, 
Kancelář Ombudsmana pro zdraví