Sestra má cennou úlohu při spolurozhodování pacienta o léčbě. Platí to i v případě peritoneální dialýzy

Doba, kdy pacient neměl vliv na volbu metody léčby svého onemocnění, již patří historii. V současnosti je v procesu rozhodování o terapii aktivním účastníkem a na základě informací, které jsou mu poskytnuty lékařem, volí z nabízených možností. Nezastupitelnou úlohu v tomto procesu má sestra a její komunikace s pacientem. Platí to i v případě, kdy je pacient indikován k dialyzační léčbě a jako možnost je mu nabídnuta peritoneální dialýza (PD). Tématům spojeným s fenoménem sdíleného rozhodování u pacientů, kteří mají podstupovat PD, se věnoval i 48. ročník kongresu EDTNA/ERCA, který proběhl 14.–17. září v Cubex Centru Praha.

Vztah mezi pacientem a zdravotníky se v posledních letech výrazně změnil. Postupně se upouští odtzv. paternalistického přístupu, kdy pacient často býval pouze seznámen s léčbou, informován o postupu, který lékař zvolí, a obě strany počítaly s tím, že léčbu buď bez výhrad pasivně přijme, nebo se ji rozhodne nepřijmout. Posunu k dnešní aktivní úloze pacienta při rozhodování o nabízené léčbě se ve své odborné publikaci věnuje například prof. MUDr. Eva Češková, CSc., z CEITEC-MU a Psychiatrické kliniky LF MU a FN Brno (Češková E. Společné rozhodování o léčbě. Psychiatrie pro praxi 2015). Podle ní důraz na ekonomické aspekty vedl k průlomu tržních vztahů do medicíny. „Vztah lékař –pacient bývá někdy degradován až na vztah klient a poskytovatel služby a zdravotnictví na obchod se zdravím. Dnešní společnost prosazuje v souhlase s Chartou lidských práv a svobod autonomii jedince jako jednu z nejvyšších hodnot,“ uvádí prof. Češková ve zmíněné publikaci.

V současnosti je úloha lékaře, potažmo zdravotnických pracovníků aktivní v tom smyslu, že sdělí pacientovi veškeré informace o jeho nemoci a dostupných možnostech léčby a volbu mezi nimi už ponechá na něm. Pacient zváží informace, které obdržel, a své preference a rozhodnese pro konkrétní metodu, ale i to zda nabídku léčby vůbec přijme. Prof. Češková upozorňuje, že spolurozhodování o léčbě je tak vlastně určitým kompromisem a lékař i pacient nesou za rozhodnutí stejnou míru zodpovědnosti.

Tématu se pochopitelně věnuje i literatura zahraniční. V ní se tento postup označuje anglickým termínem „shared decision making“ (SDM), česky můžeme říci sdílené rozhodování, spolurozhodování. Jeden z průkopníků SDM prof. Glyn Elwyn z Darthmouth Institute v New Hampshire, USA, princip vysvětluje následovně: „Sdílené rozhodování je přístup, kdy lékaři a pacienti, sestry či sociální pracovníci přijímají rozhodnutí společně, a to dlenejlepších dostupných možností. Pacientům se doporučuje, aby přemýšleli o dostupných možnostech screeningu, léčby nebo zákrokua o jejich pravděpodobných přínosech a možných újmách. Pacient lékaři sdělí své preference a pomůže mu vybrat nejlepší postup léčby. Sdílené rozhodování respektuje samostatnost pacienta a podporuje jeho spolupráci.“

V rámci letošního kongresu EDTNA/ERCA se hovořilo mj. o SDM v případě pacientů, kteří potřebují dialyzační léčbu, neboť kromě hemodialýzy je jim dnes nabízena i PD, tedy dialyzační metoda, kterou lze provádět v domácím prostředí. Zdůrazněna byla v této souvislosti role multidisciplinárního týmu. Jeho nedílnou součást by měly tvořit nefrologické sestry, které mají významnou úlohu při edukaci pacienta i osob, které o něj budou pečovat, jak zvolenou možnost léčby co nejlépe zvládnout při zachování maximální možné úrovně soběstačnosti. V diskusi u kulatého stolu, jež byla součástí kongresu, zaznělo, že mezi nefrologickými sestrami není konsenzus, jak moc času je v případě PD potřeba edukaci věnovat a jaký druh informací by měl pacient dostat především. Edukační programy pro pacienty na PD se liší také mezi jednotlivými státy,a v každé zemi dokonce i mezi dialyzačními centry. Jako poselství zaznělo, že je důležité variabilitu mezi edukačními programy redukovat a zaměřit se při tom na to, co je zásadní pro posílení schopnosti pacienta na PD zvládnout péči o sebe sama. Pacienti by měli během edukačníchprogramů získat dovednosti a znalosti, aby po ně byla PD bezpečná a uměli rozpoznat potenciální komplikace a zvládnout rizika.

Semináře zaměřené na „shared decision making“ (SDM)

Promote peritoneal dialysis among nephrology nurses • Share experiences and information about PD education programs among participants • Describe a PD education program focused on patient Self-Care and validation through nephrology nurses focus group • Update knowledge about nursing theories and qualitative research methodologies

V rámci letošního kongresu EDTNA/ERCA s přednáškou na toto téma vystoupil nefrolog prof. Thierry Lobbedez z CHU –Centre Universitaire des Maladies Rénales, Caen, Francie, který rozšiřuje povědomí o sdíleném rozhodování mezi odbornou veřejností. Ve své přednášce pod záštitou společnosti BAXTER poukázal na rozdíl mezi sdíleným rozhodováním a informovaným rozhodnutím (viz obrázek), který spočívá především v tom, že informace se před rozhodnutím sdílí a koluje mezi pacientem, lékařem, sestrou a jinými odborníky, než se učiní finální rozhodnutí o následném postupu v léčbě. Prof. Lobbedez zdůraznil, že sestra je při komunikaci s pacientem a z hlediska toho, jaký má na nemocného vliv,jak rozumí jeho potřebám a jak mu může být nápomocná v rozhodování, velmi cenná (více v krátkém rozhovoru níže).

Konferenci vedla paní Maria Arminda Tavaresová z Portugalska, konzultantka v problematice PD, která během workshopu na téma Ověření schopnosti pacientů provádět PD,taktéž sponzorovanéhospolečností BAXTER,požádala přítomné sestry, aby vyplnily dotazník týkající se možností sdíleného rozhodování v místech svýchpracovišť. Paní Tavaresová se podílí na sběru dat ohledně rozdílných názorů a procesu aplikování teorie sdíleného rozhodování do praxe. Potvrdila, že v různých zemích je proces SDM na různých úrovních a zatím neexistuje žádný celoevropský konsenzus, jak by mělo sdílené rozhodování, do kterého jsou zapojeny nefrologické sestry, vypadat.