Proč odmítáme vzdělanou sestru?

Proč se všichni – společnost, politici, lékaři, úředníci, pedagogové, novináři, zdravotníci a další – pozastavují nad tím, že se náročnost, odbornost a potřeba vyššího vzdělání týká i sester? Vždyť statistiky z posledních let ukazují,
že sesterská profese je jedna z nejtěžších vůbec. 

Každá profese si žádá své. Na každou profesi je potřeba se dobře připravit. V každé profesi je potřeba jistá dávka odborných znalostí a dovedností. Každý obor se vyvíjí, a chceme-li být ve svém oboru úspěšní, je nutno si vědomosti a dovednosti stále doplňovat. 

Zdá se vám na tom něco v nepořádku ? Já myslím, že je to v pořádku, zcela normální, samozřejmé, běžné... Funguje to tak i v životě, ve vztazích... Pozastavuje se nad tím snad někdo? Nepozastavuje. Není nad čím polemizovat. Tak proč se všichni – společnost, politici, lékaři, úředníci, pedagogové, novináři, zdravotníci a další – pozastavují nad tím, že se potřeba vyšší náročnosti a odbornosti vzdělání týká i sester? Vždyť statistiky z posledních let ukazují, že sesterská profese je jedna z nejtěžších vůbec. Pracuje s nejcennějším, co každý z nás má, se zdravím. Pracuje s lidskou bolestí a smrtí, ale i štěstím a zrozením života. Sestra musí být nejen odbornicí, ale i psycholožkou, oporou, majákem, něžným i citlivým společníkem každému, kdo se ocitne tváří v tvář nemoci. K tomu je jaksi samozřejmě technikem i manuálně zdatným záchranářem, organizátorem a také ženou, manželkou, přítelkyní, matkou. Proč tedy společnost řeší, že právě u této profese stoupají nároky na znalosti a dovednosti jak po ošetřo- vatelské, tak technické, odborné, administrativní a další stránce? Nemohu to pochopit. 

Každý je najednou znalcem všech potřeb, které tuto profesi provázejí. Především všichni ti, kdo si práci sestry nikdy nezkusili. Nikdo neposlouchá zasvěcené a fundované odborníky z řad zdravotníků, každý jako ašinet opakuje nesmysly typu: „Dřív sestře stačily čtyři roky a maturita.“ To je pravda, ale dřív toho nebylo tolik potřeba. Neexistovaly ani infuzní pumpy, rychlost infuze odměřovala náplast nalepená na láhvi, rozkreslená do přibližně stejných dílků, aby časově „neutekla“, neexistovaly složité monitory životních funkcí a další sestavy a věže plné přístrojů, chorobopis měl do deseti stránek. Dnes se sledují desítky parametrů, které sestra nejen musí sledovat, ale také je musí vyhodnocovat, reagovat na ně a provázat je s lékařskou péčí. Existovalo jen málo názvů léků, dnes se názvy mění každý den. Například otázka generik je velmi problematická oblast a sestra denně reaguje na nové typy léků a jejich účinky. S tím vším je spojeno obrovské riziko, ve kterém se ocitá v každé vteřině a s každým krokem, který směrem k pacientovi udělá. K tomu všemu musí mít obsáhlé množství znalostí. To není výmysl, to je oprávněný nárok, potřeba, aby svou práci mohla vůbec dělat, a to dobře. 

Tedy se ptám, proč mnozí napřeli sílu a negativní pozornost na toto povolání? Nestačí, že vinou toho je nás stále méně? Kdo by tuto práci dělal, když už i lékaři a jejich komora degradují sestru jako člověka a všechny, které se snaží zvyšovat své vzdělání, obviňují z toho, že se nechtějí starat o pacienty? A kdo to tedy v nemocnicích pracuje? Sester je stále méně právě proto, že je jejich povolání trvale degradováno, napadáno a nedoceňováno. S tím, že to vlastně může dělat kdokoli a peněz vcelku netřeba. Až nyní při zvyšujícím se nedostatku, kdy se ruší a omezují provozy, se sestrám a nelékařům přidávají peníze. Ale... není pozdě? Nebylo by lépe začít si sester vážit za to, co umějí, že dokážou pomoci lékařům s jejich prací, připravit jim lepší pracovní podmínky, a přitom zvládnou i tu svou? 

Nechte sestry, aby si dle své profese a pracovního zařazení zvyšovaly kvali kaci a vzdělání, jak samy potřebují. Nikomu nepřeji nic špatného, ale pokud někoho z vás navštíví bolest nebo nemoc, budete první, kdo bude žádat šikovnou, vzdělanou a milou sestru, která se o vás beze zbytku postará. Já si to uvědomuji a stále si říkám, kdo se o nás postará, když budete sestry systematicky ničit a ponižovat? 

Celý život se snažím bojovat za zvyšování úrovně a prestiže tohoto povolání a žádám o to i vás ostatní, především zákonodárce a kolegy lékaře. Děkuji. 

---

Mgr. Lenka Klímová, 

pracovní skupina pro vzdělávání české asociace sester