Postoj sester k profesi a jejich motivace k dalšímu vzdělávání

Tento příspěvek vychází ze dvou diplomových prací zabývajících se motivací všeobecných sester. První z prací se zabývá motivací pro další profesní vzdělávání, druhá zkoumá pracovní motivaci sester v jejich profesi. Cílem obou prací bylo zmapovat motivaci sester pracujících na standardních lůžkových odděleních a v intenzivní péči. Pro praktické části obou prací byla zvolena metoda kvantitativního výzkumu. Příspěvek shrnuje nejzajímavější výsledky z obou těchto prací.

Úvod 

Tématem motivace všeobecných sester se v posledních dvou desetiletích zabývá velké množství odborníků. Motivace zaměstnanců je v dnešní době považována za klíčový faktor na cestě k úspěchu (Šamánková, 2011, s. 16). Úkolem vedoucích pracovníků je vytvářet a poskytovat motivaci sobě i svým podřízeným. Téma motivace v ošetřovatelské profesi je aktuální zejména vinou zvyšujícího se personálního nedostatku na pozici všeobecná sestra. Relativní nedostatek sester postihuje celou Českou republiku napříč všemi sektory, sestry častěji migrují do jiných zemí a předčasně odcházejí z profese (Haroková, 2012, s. 33). Problém nedostatku sester se ve zdravotnických zařízeních odráží na kvalitě poskytované ošetřovatelské péče a ve finančních ztrátách (Vévoda, 2013, s. 117). Nedostatek sester je však problematický pro celou společnost. Současné ošetřovatelství očekává, že je sestra uznávaným odborníkem v oblasti samostatného působení. Cílem moderního ošetřovatelství je poskytovat vysoce kvalitní, humánní a vědecky fundovanou ošetřovatelskou péči (Beňadiková, 2013, s. 28). V obou diplomových pracích se autorky zabývaly motivací všeobecných sester v samotné ošetřovatelské profesi a k dalšímu profesnímu vzdělávání. 

Metodika výzkumného šetření 

Práce byly zaměřeny na zkoumání motivace všeobecných sester pracujících na standardních odděleních a v intenzivní péči. Na samém počátku výzkumů byl, v každém zdravotnickém zařízení, zajištěn souhlas vedoucího pracovníka k umožnění provádění dotazníkového šetření. U obou prací předcházela před samotným výzkumem pilotní studie. Výzkumné šetření u práce Motivace v profesi všeobecných sester probíhalo v období říjen až prosinec 2017, u dvou poskytovatelů zdravotních služeb, v Plzeňském a Libereckém kraji. Diplomová práce Motivace všeobecných sester k dalšímu profesnímu vzdělávání získala data ve čtyřech zařízeních v Plzeňském a Karlovarském kraji. Výzkum se uskutečnil v období listopad až prosinec 2017. Kritériem pro výběr respondentů byl výkon profese na pozici všeobecná sestra a věk. Dolní věková hranice byla stanovena na 18 let, horní hranice nebyla nijak upřesněna. Obě dotazníková šetření zvolila kvantitativní metodu sběru dat pomocí dotazníku. Motivace sester k dalšímu profesnímu vzdělávání použila nestandardizovaný dotazník. Z celkového množství 400 rozdaných dotazníků dosáhla návratnost 87 %. Z důvodu neúplného či chybného vyplnění bylo 19 dotazníku z konečného zpracování vyřazeno. Do výzkumného šetření bylo tedy zahrnuto 349 respondentů. Kombinaci standardizovaných dotazníků NAQ, MBI a vlastních otázek využila práce Motivace v profesi sester. Dotazníkovým šetřením bylo osloveno celkem 560 sester, návratnost dotazníků činila 57,14 %, 320 respondentů. Pro zpracování dat bylo využito 296, tedy 52,86 % dotazníků. 

Výsledky 

Společným cílem obou prací bylo zmapovat motivaci sester na standardních odděleních a v intenzivní péči. Diplomová práce Motivace
v profesi všeobecných sester měla stanovené čtyři dílčí podcíle. První zjišťoval, jaké motivační faktory považují všeobecné sestry ve své profesi za prioritní. Nejvíce respondentů považuje za prioritní motivační faktor mzda, který potvrzoval aritmetický průměr 2,71. Motivační faktor mzda byl pro sestry sice nejdůležitější, ale ze strany zaměstnavatelů jej cítí nejméně saturovaný. Tento fakt naplnil druhý cíl práce, který zjišťoval, zda jsou subjektivní motivační faktory sester naplněny ze strany zaměstnavatelů. Třetím cílem práce bylo zjistit, jakým způsobem všeobecné sestry předcházejí poruchám motivace. Po vyhodnocení dat bylo zjištěno, že se sestry snaží věnovat relaxaci a odpočinku, nejvíce však předcházejí poruchám motivace upevňováním mezilidských vztahů s rodinou a přáteli. Alespoň jednou za měsíc se setkává se svými přáteli 35 % respondentů, rodinu označuje za nejdůležitější ve svém životě 69,2 % sester. Posledním cílem bylo zjistit, jaký je postoj všeobecných sester k ošetřovatelství. Prostřednictvím standardizovaného dotazníku NAQ bylo zjištěno, že postoj sester k profesi ošetřovatelství je spíše pozitivní. V pásmu pozitivní motivace se pohybovalo 54,1 % z dotazovaných sester. 

Diplomová práce Motivace všeobecných sester k dalšímu profesnímu vzdělávání měla stanovených pět dílčích cílů. První cíl měl zjistit vztah mezi motivací všeobecných sester k dalšímu profesnímu vzdělávání a délkou praxe. Z prvního cíle vzešlo, že délka praxe má vliv na motivaci k dalšímu vzdělávání. Sestry v 57 % uvedly, že s narůstající získanou praxí nemají potřebu dalšího vzdělávání. Druhým cílem bylo zjistit, jaké motivační faktory k dalšímu vzdělávání považují všeobecné sestry za prioritní. Nejdůle- žitějším motivačním faktorem je pro sestry nanční ohodnocení, dále pak možnost vykonávat kvalitnější práci a lepší uplatnění v praxi. Třetí cíl zjišťoval, zda zaměstnavatel podporuje všeobecné sestry k dalšímu profesnímu vzdělávání. Zaměstnavatel podporuje spíše sestry s praxí do pěti let. Čtvrtý cíl porovnával vztah mezi motivací všeobecných sester k dalšímu profesnímu vzdělávání a věkem. S tvrzením, že věk má vliv na motivaci k dalšímu vzdělávání, souhlasilo 60 % respondentů. Z dotazovaných poté 54 % uvedlo, že i přes zvyšující se věk mají stejnou potřebu dalšího vzdělávání. Poslední cíl zjišťoval postoj všeobecných sester k dalšímu profesnímu vzdělávání. Respondenti v 86,82 % souhlasili, že další vzdělávání rozvíjí a prohlubuje jejich znalosti, v 77,08 %, že vzdělávání také zkvalitňuje zdravotnické služby a v 69,05 %, že mohou díky dalšímu vzdělávání poskytovat lepší práci. 

Diskuze 

Z výsledků výzkumu vyplývá, že pro všeobecné sestry je jednoznačnou prioritou motivační faktor mzda. Shodný výsledek uvádí ve svém výzkumu také Vévoda, který se svými kolegy zjišťoval trendy pracovní spokojenosti všeobecných sester v letech 2006 a 2011 (Vévoda et al., 2013, s. 124). Požadavky všeobecných sester se tedy dlouhodobě nijak nemění. Tuto skutečnost potvrzuje ve své studii také Bártlová (2006, s. 169), která uvádí v 80 % příčinu nespokojenosti všeobecných sester právě v důsledku nesouhlasu s nančním ohodnocením. Sestry na první příčku svých motivačních faktorů řadí mzdu i přes fakt, že v roce 2017 došlo ke dvěma platovým navýšením a příplatkům pro všeobecné sestry pracující ve směnném provozu (MZ ČR, 2017, online). I přes nanční nespokojenost vyplývá z výsledků pozitivní zjištění, že 44 % sester pracujících 

v intenzivní péči upřednostňuje jako motivující odměnu pochvalu a poděkování od pacienta nebo vedoucího pracovníka. Motivační faktor možnost dalšího vzdělávání se umístil až na 10. příčce z 16 nabízených faktorů. Toto zjištění koresponduje s výsledky druhé diplomové práce, pro niž 57 % všeobecných sester uvedlo, že s narůstající získanou praxí nemají potřebu dalšího vzdělávání. Pozitivně lze hodnotit zjištění, že věkově starší sestry mají stále stejnou potřebu dalšího vzdělávání jako jejich mladší kolegyně. 

Z dotazníku vyplynulo, že 50,33 % sester nalézá samotnou motivaci k dalšímu vzdělávání především v sobě samých. Pouhých 20,13 % respondentů uvedlo, že jsou motivováni svými nadřízenými, což autoři považují za zcela alarmující. Manažer by měl mít jednu z nejnáročnějších a nejvýznamnějších dovedností, a tou je schopnost motivovat své pracovníky a rozpoznat tak jejich priority (Dlugošová, Tkáčová, 2011). Vzdělávací akce si podle svého uvážení volí 73,93 % respondentů. Sestry si tedy pro své další vzdělávání volí kurzy a přednášky, které je nějakým způsobem zajímají a mají pro ně význam. V takto náročné profesi, v níž sestry nemají nadbytek volného času a prostoru pro své zájmy, je to výborná zpráva. 

Z výzkumných šetření dále vyplynulo, že zaměstnavatelé podporují v dalším profesním vzdělávání spíše sestry s praxí do pěti let. Prvotní nástup do praxe, jejich podpora, získávání dalších znalostí, zkušeností a nabývání nových dovedností velice ovlivňuje budoucí kariérní růst a jejich uplatnění. Proto je velice důležité podporovat zaměstnance nejméně v prvních pěti letech v novém zaměstnání. Toto tvrzení potvrzují i další výzkumná šetření, která udávají, že sestry do 35 let nejvíce podléhají uktuaci, která je v České republice nyní velice aktuální. Jejich zjištěním bylo, že odchází za lepšími pracovními podmínkami, vyšším platovým ohodnocením a na místo, kde mohou vykonávat kvalitnější práci (Heplová, Michálková, 2010, s. 30–31). Správně motivovaní pracovníci mají z pravidla vysokou úroveň pracovního výkonu a pracovní spokojenosti. Pokud má management zdravotnických zařízení k dispozici potřebné zdroje, je jeho úkolem jejich efektivní využití. Nejdůležitější investicí těchto zdrojů je investice do pracovních sil zaměstnanců, kteří svou vysokou motivaci vloží zpětně do kvalitně poskytované práce (Petříková et al., 2007, s. 20). 

Mezi prioritami motivačních faktorů ze strany všeobecných sester a pocity vnímané saturace těchto faktorů ze strany zaměstnavatele (podle subjektivního názoru respondentů) se objevily značné rozdíly. U motivačního faktoru možnost dalšího vzdělávání je saturace zaměstnavatelem vyšší, než sestry vyžadují. Největší negativní vliv na motivaci a další vzdělávání sester mají podle výzkumného šetření faktory práce přesčas a množství pacientů. Tato skutečnost pouze opětovně potvrzuje fakt, že se české zdravotnictví nalézá v obrovské personální krizi. České sestry se potýkají s velkým množstvím pacientů. Zdravotnická zařízení postupně reagují na špatný personální stav, podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 99/2012 Sb., o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb, snižováním počtu lůžek, mnohdy kvůli nízkému počtu personálu uzavírají celá oddělení (Česko, 2012, s. 1686–1729). Tyto negativní faktory se dále odrážejí nejen na kvalitě poskytované péče, ale také na psychickém a fyzickém stavu samotných sester. 

I přes veškeré negativní výsledky
z výzkumu však také vyplývá, že vyšší míra předcházet poruchám motivace je u respondentů často spojována s vyšší mírou celkové motivace. Sestry udávají, že jsou i přes veškeré problémy, které tato pomáhající profese přináší, motivované na pozitivních 70–80 %. Autorky pokládají za důležité, aby se sestry kromě péče o pacienty naučily pečovat také samy o sebe
a o svou vlastní pohodu. Souhlasí s Herkuczovou (2008, s. 56), podle které jsou základy v předcházení poruchám motivace ovlivněné pozitivním postojem k sobě samému a udržením vnitřní rovnováhy. Důležité je naučit se odpočívat, relaxovat a upevňovat mezilidské vztahy. 

Závěr 

Motivace všeobecných sester v profesi a k dalšímu vzdělávání bude jistě aktuální téma ještě několik dalších let. Výzkumy týkající se problematiky motivace jsou velice důležité pro otevření diskuze mezi všeobecnými sestrami, odbory a vedením zdravotnických zařízení. Pokračováním v těchto výzkumech se také zvýší validita získaných dat. Pokud nechceme, aby se v České republice snížila kvalita poskytované ošetřovatelské péče, musí být požadavky sester ze strany managementu vyslyšeny.