Logoterapie – způsob pomoci pro pacienty s celiakií

Celiakie je onemocnění, které za poslední léta vzrostlo v incidenci. Jedinou možnou léčbou pro nemocné je celoživotní přísné dodržování bezlepkové diety. Pro mnoho pacientů se jedná o omezení, které je pro ně nepříjemné, a dostávají se do začarovaného kruhu, zda opatření dodržovat, či nikoliv. Ne všichni si totiž uvědomují, že právě nedodržováním diety si ničí zdraví do budoucna. Celiakie, jakožto nevyléčitelné onemocnění, s sebou nese i jiné příkoří. Nemožnost se s nemocí vyrovnat a přijmout ji za sobě vlastní.

Celiakie je střevní zánětlivé onemocnění, které je charakteristické nesnášenlivostí lepku. V dnešní, moderní době je lepek obsažen v mnoha potravinách. Jako lepkové produkty se označují ty, které mají ve svém složení obiloviny, jako je žito, pšenice, oves a ječmen. Pacienti jsou odkázáni na nakupování potravin ve speciálních zdravých výživách, popř. jsou nuceni si vařit a péct sami.

Za příčinu celiakie se uvádí zánětlivé onemocnění tenkého střeva. To po nějaké době není schopno dále přijímat lepek a dojde ke kolapsu imunitního systému. Jedinou možnou léčbou je tedy vyloučit lepek z potravy a tím střevo nezatěžovat. Pokud by byla střevní sliznice dále přetěžována, není vyloučen vznik maligního onemocnění. Pacienti před diagnostikou trpí střevními potížemi, zvracením, úbytkem hmotnosti, únavou, anémií a jinými komplikacemi, které mohou být u jednotlivých jedinců rozdílné. Pokud celiakií pacient onemocnění až v dospělosti, není vyloučena absence příznaků, popř. se u jedince vyskytne únava a slabost. Při náhodném vyšetření bývá odhalena celiakie.

Ve spojitosti s touto nemocí bylo snahou zjistit, jak lidé prožívají svou nemoc, co jim pomáhá vyrovnat se s diagnostikou a čím trpí nejvíce.

Metodická část a výsledky

Cílem průzkumného šetření bylo zjistit, jak pacienti s celiakií zvládají své osobní problémy s dodržováním diety a jak se dokázali s nemocí sžít. Nejprve byla provedena pilotní studie, na základě které byly připraveny důležité body a problémy, s nimiž se pacienti vypořádávají. Průzkumné šetření bylo zrealizováno se sedmi respondenty metodou rozhovoru. Pacienti měli možnost vyjádřit se ke svým problémům a přinesli důležité poznatky, jak by bylo vhodné dále pečovat o tyto nemocné.

Všichni dotázaní uváděli, že nemoc je nepříjemná a omezující, a každý se potýkal sám se sebou, aby dokázal nemoc zvládnout a přijmout. Největší problém se ukázal na dovolených, kde jsou pacienti většinou nuceni „nabalit se“ svými potravinami. Přináší to pro ně omezení v tom, že si musí dopředu plánovat, co budou jíst, na co vlastně budou mít chuť. Větší problém přichází v době oběda, ne všechny restaurace jsou totiž schopny nabídnout celiakům teplé jídlo bez lepku. Pacienti jsou vystavováni tomu, že se musí nepříjemně doptávat na přesné složení jídla, popř. hledat restauraci další. Tito pacienti se následně cítí jako přítěž pro své okolí, ,,přece kvůli nim se nemůžeme ani pořádně někde najíst‘‘. Pacienti v průzkumu často udávali nepříjemný pocit sociální izolace. Nejsou pochopeni druhými a cítí se být přítěží pro ostatní.

Častým jevem se ukázal i pocit utrpení, když si pacienti nemohou dopřát jídlo, na které mají chuť. Tento pocit se vyskytuje i na různých oslavách, kde je pro mnoho nemocných těžké odolávat nejrůznějším zákuskům a dobrotám, které lepek obsahují.

U pacientů se neobjevuje jen pocit utrpení. Boj s nemocí není ojedinělý především u nově diagnostikovaných pacientů. Ocitají se v situaci, kdy vědí, že by měli dietu dodržovat, ale nemají dostatek vůle.

Jako jeden z hlavních problémů se v průzkumu ukázaly zdravotní komplikace, které doprovází nemocné především před správně stanovenou diagnostikou. Tyto komplikace respondenty velmi omezovaly a pacienti mnohdy prožívali dlouhá léta v nevědomí, co jim vlastně je. U takovýchto nemocných byla správně stanovená diagnostika doslova spasením. Potíže po nasazení diety vymizely a pacienti mohli začít prožívat život opět naplno.

Průzkumné šetření se zaměřovalo na pocity pacientů s celiakií. Odrazovým můstkem a inspirací pro rozhovor byly mezní situace. S touto myšlenkou přišel Karl Jaspers, který mezními situacemi nazval hned čtyři události – utrpení, vina, boj a smrt. Jedná se o situace, které jsou nevyhnutelné a my je musíme vstřebat, musíme se naučit s nimi žít. Každá nemoc nese své utrpení, které je neodvratitelné. Typický je pocit křivdy – proč právě já jsem onemocněl touto nemocí? Následuje pocit viny, se kterým se musíme smířit. Dovršuje se bojem, jímž dáváme najevo, že se nevzdáváme.

Takto je to i s celiakií. Průzkumné šetření ukázalo, že utrpení se u těchto nemocných vyskytuje, ať již před diagnostikou, tak i po ní. Důležitým faktorem je nevzdávat se a vrhnout se do boje s nemocí, jen tak se dokážeme utrpení zbavit. Vinu respondenti udávali ve výjimečných případech. Když požili lepkové potraviny úmyslně, častějším jevem byl potom fakt, že jejich vlastní děti mají celiakii také.

Závěr

Celiakie, jako mnohá onemocnění, s sebou nese celoživotní omezení, která je důležité dodržovat striktně. Pacientům, kteří nevidí v nemoci smysl a nechtějí být utlačováni nějakými pravidly, je důležité pomoct. Správná péče by měla začít již od počátku. Zdravotníci by měli být schopni poskytnout pacientům kvalitní informace ohledně bezlepkové diety a měli by na ně mít dostatek času. Věnovat se jim kdykoli a umět jim poradit. Podstatným faktorem je i  nezabývat se jen tělem po fyzické stránce. Vždyť psychika ovlivňuje naše další jednání. Měli bychom umět pacientům naslouchat a umět jim poradit, aby se dokázali s nemocí sžít a správně vyrovnat. Nemoc je celoživotní, a proto je důležitý správný postoj k ní. Jako příklad nám všem může sloužit logoterapie. Tato Franklova metoda je založena na svobodě vůle. Její hlavní myšlenka spočívá v tom, že bychom se měli snažit navést člověka na správnou cestu. Na cestu, kterou chce on sám. Jedinec by si sám měl určit, jak toho chce dosáhnout. Podstatou tedy je, aby pacient sám chtěl dodržovat dietu, jen tak bude šťastný a nebude se cítit utlačovaný. Pacient by měl najít smysl ve svém onemocnění a smysl svého života. Měl by hledat a objevovat. Zároveň by měl vědět, že i on má možnost volby, kterou mu nikdo nemůže vyvrátit.

Cílem nás zdravotníků je vyslechnout nemocného a umět mu ukázat správnou cestu. Snažit se nemocné pochopit a být jim oporou. Jedním z prvků logoterapie je umět hovořit o problému a nastolit si životní hodnoty a priority. Najít motivaci a nebýt sám. Být podporovaný druhými, neboť všechna trápení, boje a pocity viny se snáší lépe, když máme pro koho žít. Uvědomit si, že nemocí život nekončí, ale může nám přinést jiné dary a může nás vést k našemu lepšímu já. Logoterapie se snaží pomoct nemocným z hlediska lásky. Ta je všude kolem nás a měli bychom se naučit ji vnímat.