Rodič jako nezbytná součást neonatologické péče

V minulosti byly předčasně narozené děti oddělené od svých rodičů několika prosklenými zdmi. Rodiče se jich nesměli dotýkat, pouze se dívat. Byly to postupy, které měly v dobré vůli tyto nezralé novorozence ochránit. Jak je tomu dnes a proč se neonatologická péče tak radikálně změnila.

Úvod

Zajišťování a uspokojování potřeb člověka, ať už se jedná o samotného jedince, rodiny či celé komunity, jsou považovány za hlavní úkol profesionální ošetřovatelské péče. Moderní trendy v ošetřovatelství a jeho vývoj klade stále vyšší nároky na odbornou připravenost budoucích zdravotnických pracovníků a zároveň přináší nový pohled na poskytovanou ošetřovatelskou péči. Tato péče by v první řadě měla být holistická (Krátká, 2018).

Prostředí neonatologické jednotky intenzivní a resuscitační péče působí na rodiče jako významný zdroj stresu. Novorozenecká oddělení jsou často zatížena hlasitými zvuky, nepříjemnými pohledy, podněty, procedurami a davy zdravotníků a lékařů. Zjistilo se, že dalšími zdroji stresu pro rodiče jsou také změny v rodičovské roli, nejistota výsledků péče a neúčinné vzorce komunikace mezi poskytovateli zdravotní péče a rodiči (Brunessen et al., 1996).

Stresující zážitky mohou vést k bariérám v interakcích mezi rodiči a dětmi (Goldberg, 1978). Tyto bariéry, jak se zdá, mají dlouhodobý negativní dopad na rodičovství a rodiny (Miles et al., 1995). Pokud je důležitým cílem ošetřovatelské péče na jednotkách intenzivní péče poskytování holistické péče zaměřené na rodinu a zlepšení možného výsledku, pak je třeba uznat potřeby vnímané rodiči (Perehudoff, 1990). Nevhodné reakce na potřeby mohou členy rodiny vést k tomu, že zažívají zvýšenou úroveň úzkosti, strachu a nepochopení. Při kontaktu pomáhajícího pracovníka s rodičem v těžké životní situaci potřebuje rodič víc než jen přijetí a porozumění od pomáhajících pracovníků, ale pátrá i po jemných verbálních i neverbálních signálech, které utvářejí určitou atmosféru, která rodiče v náročné životní situaci posiluje, či naopak sráží (Kopřiva, 2006).

Rodiče předčasně narozených novorozenců na jednotkách intenzivní péče potřebují neustálou podporu personálu. Dochází tak ke zlepšování rodičovské důvěry, péče, pohody či zkušeností v průběhu hospitalizace i po propuštění. Ačkoli existují důkazy o potřebách rodičů na novorozeneckých odděleních, chybí systematický přehled o potřebách podpory těchto rodičů. Aktuální a přehledné studie jsou potřebné nejen pro poskytnutí opory samotným rodičům, ale i zaneprázdněnému ošetřujícímu personálu na jednotkách intenzivní péče. Vzhledem k tomu, že rodiče potřebují informační, praktickou a emocionální stabilitu, měl by neustálý profesní rozvoj ošetřujícího personálu na jednotkách intenzivní péče klást důraz na efektivní komunikační strategie, zvyšování emoční inteligence či empatie mezi zaměstnanci. Také by mělo docházet k budování pozitivních a trvalých vztahů s rodiči a k naplňování jejich potřeb (Adama et al., 2022).

Péče v perinatologickém centru FN Brno

Jednotka intenzivní a resuscitační péče pro novorozence ve FN Brno (dále jen JIRPN) se specializuje zejména na péči o předčasně narozené a extrémně nezralé novorozence. Tito novorozenci se rodí ve 23.–32. gestačním týdnu a jejich hmotnost začíná bezmála již na 350 gramech. Tato komplexní a vysoce specializovaná péče vyžaduje dlouhodobou hospitalizaci a zahrnuje péči nejen o děti samotné, ale i o jejich rodiče.

Péče zahrnuje zajištění teplotně neutrálního prostředí, oběhovou či dechovou podporu, adekvátní výživu, hygienickou péči, prevenci poškození kůže, sepse a další. Tato péče by měla být také doplněna poskytnutím vhodného prostředí, které dítěti alespoň do jisté míry přibližuje prostředí v děloze – je to zejména komfort dítěte, minimalizace hluku, omezení nadměrného osvětlení a omezení manipulace s dítětem, tzv. minimal handling. (Fendrychová et al., 2007).

Rodič není na oddělení vnímán jako návštěva, ale jako součást týmu a v maximální možné míře se zapojuje do péče o své dítě. Začátky bývají náročné a pro rodiče velmi vyčerpávající a stresující. Postupem času je však rodič schopen v mnohém nahradit ošetřující personál. Tento kontakt rodiče a dítěte je pro budování vztahů velmi důležitý a také dítě vnímá péči poskytovanou rodičem pozitivněji než péči poskytovanou ošetřujícím personálem. Pojem nulová separace je v dnešní době již velmi známý a porodnice po celé České republice se snaží neoddělovat matku od svého dítěte od jeho narození až do samotného propuštění z nemocnice.

Výzkum u rodičů na JIRPN

Ve druhé polovině roku 2023 probíhalo na JIRPN ve FN Brno výzkumné šetření, jehož cílem byl sběr dat od rodičů hospitalizovaných dětí. Hlavním tématem byla identifikace a analýza jejich bio-psycho-sociálních potřeb. Důvodem je snaha ošetřujícího personálu o lepší pochopení prožitků rodičů a hlubší náhled do jejich emocionálního rozpoložení. „Co prožívají?“, „Jak se cítí?“, „Co by jim pomohlo?“ To je pouze několik z mnoha otázek, které nám dennodenně probíhají hlavou, když potkáváme rodiče a komunikujeme s nimi. Snahou pracoviště je také neustálé zvyšování kvality poskytovaných služeb. Každé dítě, i to předčasně narozené, cítí emoce svých rodičů, když je v jejich blízkosti. V rámci poskytování co nejlepší možné péče těmto novorozencům je důležité, aby byly tyto emoce pokud možno pozitivní. Negativní emoce s sebou přinášejí mnoho nepříjemných prožitků a vyvolávají stres a diskomfort rodičům i jejich dětem.

Do výzkumného souboru bylo zařazeno celkem 51 respondentů – 35 matek a 16 doprovodů. Sběr dat probíhal po dobu 6 měsíců a účast byla dobrovolná. Jako doprovod byl nejčastěji přítomen manžel/partner, dále pak prarodič či partnerka rodičky.

Na základě studia zejména zahraniční literatury a zkušeností z praxe bylo pro účely výzkumu stanoveno pět specifických oblastí bio-psycho-sociálních potřeb, které jsou pro rodiče při hospitalizaci dítěte na JIRPN klíčové. V souvislosti s bio-psycho-sociálními potřebami je v rámci odborné literatury v České republice množství dostupných informací zatím omezené.

Stanovené klíčové potřeby rodičů dětí hospitalizovaných na JIRPN:
1. potřeba kontaktu a návštěv;
2. potřeba informací a komunikace;
3. potřeba zapojení se do péče, vlastní smysluplnosti, potřeba laktace (u rodiček);
4. potřeba podpory a porozumění, potřeba psychologické péče;
5. potřeba sociální a finanční pomoci.

Po vyhodnocení dotazníků bylo zřejmé, že všichni respondenti považují za nejvíce důležitou právě potřebu kontaktu a návštěv. Je běžnou praxí na pracovišti, že rodič či doprovod je přítomen už při zajišťování dítěte na porodním sále, kde dostává prvotní informace. Následně přichází na oddělení, kde probíhá další komunikace. Na druhém místě se umístila potřeba zapojení do péče. Ošetřující personál postupně edukuje rodiče a také probíhá praktický nácvik, aby bylo možné co nejrychlejší odbourání prvotního šoku a strachu a aby se rodič mohl co nejdříve zapojit do péče. Na třetím místě se umístila potřeba komunikace. Správná komunikace a jednotnost informací jsou pro rodiče velmi důležitou součástí péče. Je to oblast, která zahrnuje nejen dobrou spolupráci neonatologického lékaře a sestry, ale i souhru s dalšími odborníky z oblasti fyzioterapie, logopedie či psychologické podpory. V rámci neonatologického oddělení ve FN Brno je psychologická pomoc a podpora od roku 2018 zajišťována Centrem provázení. Tato služba nejen usnadňuje práci vytíženým lékařům a sestrám, ale také zajišťuje dlouhodobou spolupráci a provázanost s dalšími institucemi.

Za nejméně důležitou označili respondenti potřebu finanční a sociální pomoci. Celkem patnáct respondentů uvedlo, že je hospitalizace ovlivnila finančně, z toho sedm respondentů uvedlo výrazné ovlivnění. Zbylí respondenti uvedli zanedbatelné ovlivnění finanční situace. Téměř všichni respondenti byli průkazně spokojeni s uspokojováním bio-psycho-sociálních potřeb. Šest respondentů uvedlo, že nedokáže odpovědět, zda byly jejich bio-psycho-sociální potřeby uspokojeny.

V průběhu sběru dat byly rodičky a jejich doprovody dotazovány nejen na specifické oblasti bio-psycho-sociálních potřeb, ale také na konkrétní obavy a strach, které mohou ve velké míře ovlivňovat vnímání a naplňování potřeb. Největší obavy mají rodiče z postižení nebo ze smrti dítěte. Celkem tuto obavu uvedlo 48 respondentů. Mezi další obavy, které respondenti uvedli, patří strach z rodinné zátěže.

V souvislosti se strachem a obavami rodičů hraje klíčovou roli také důvěra rodičů vůči ošetřujícímu personálu. Proto byli rodiče dotazováni, zda důvěřují ošetřujícímu personálu v péči o jejich dítě a také jak vnímají podporu ze strany personálu. Celkem 76 % respondentů uvedlo, že má důvěru v ošetřující personál. Dále 24 % respondentů uvedlo, že záleželo od konkrétních lidí, kteří o jejich dítě pečovali. V poměru mezi matkami a doprovodem se odpovědi nelišily. Celkem 73 % respondentů uvedlo, že jim personál rozuměl a snažil se je podpořit. V poměru matek a doprovodů podporu ze strany personálu pociťovaly více matky.

Další oblastí, která ovlivňuje naplnění bio-psycho-sociálních potřeb rodičů, je emoční oblast. Celkem 63 % dotázaných matek uvedlo, že dominantní emoce v průběhu hospitalizace byly strach a obavy o dítě. U doprovodů tuto odpověď uvedlo celkem 75 % respondentů. Smutek a depresi uvedlo 11 % matek a beznaděj a zoufalství uvedlo 9 % matek. Naopak radost a štěstí prožívalo 14 % matek a 13 % jejich doprovodů.

V průběhu hospitalizace dítěte na JIRPN se rodiče potkávají s dalšími rodiči s podobným životním příběhem. I vzhledem k prostorové organizaci na pracovišti často prožívají určité události společně. Některé matky spolu sdílejí pokoje. Tyto pokoje, tzv. hostinské, slouží matkám jako dočasný domov. Je jim nabídnut po propuštění z oddělení gynekologie a pobývají zde po dobu hospitalizace svého dítěte na JIRPN. Jedna z otázek zněla, jak rodiče vnímají přítomnost dalších rodičů a zda se vzájemně podporují. Celkem 71 % matek uvedlo, že se mezi sebou navzájem podporovaly a rozuměly si. Některé matky dokonce navázaly i bližší přátelské vztahy. U doprovodů tuto skutečnost uvedlo 63 % respondentů. Zbylých 29 % matek a 37 % doprovodů uvedlo, že si ostatních rodičů nevšímaly a nenavazovaly komunikaci.

V souvislosti s přínosem práce byl do kvantitativního výzkumu zakomponován i anonymní sběr dat spojený s kvalitou poskytované péče. Respondenti byli vyzváni, aby kvalitu péče na JIRPN ohodnotili jako ve škole známkou 1–5. Také měli možnost slovně vyjádřit svůj názor na péči na oddělení a popsat doporučení pro zlepšení. Na základě zpracovaných odpovědí došlo k velmi pozitivním výsledkům. Rodiče hodnotili kvalitu poskytované péče na oddělení JIRPN jako výbornou.

Mezi nejčastější verbální hodnocení respondentů patřily pochvaly a poděkování. Respondenti uváděli pochopení pro náročnost povolání, ochotu personálu pomáhat a podporovat, komunikaci a také samotný přístup ošetřujícího personálu k rodičům i k dětem. Nechybělo jmenování konkrétních sester a ocenění za jejich přístup a péči.

Celkem 10 % respondentů uvedlo, že má doporučení pro zlepšení péče jako například jednotnější péče mezi sestrami, redukce hluku na pracovišti či přání pro zlepšení prostorové organizace na oddělení. Některá doporučení již byla implementována do praxe.

Závěr

Pro rodiče představuje zdraví dítěte významnou hodnotu a nemoc vede ke stresu nejen samotného dítěte, ale také celé rodiny. V důsledku nemoci dochází v rodině k silným emočním prožitkům (Zacharová, 2008). Tuto skutečnost potvrzují i další autoři (Slaný et al., 2012), kteří dále uvádějí, že nemoc dítěte má dopad na rodinu, ve které dítě vyrůstá, na okolí a společnost a v neposlední řadě se nemoc dítěte dotýká také zdravotníků. V současné době je umožněno, aby byl rodinný příslušník hospitalizován či ubytován společně s dítětem, čímž se hospitalizace člena rodiny dotýká každého z nich. Ošetřovatelský personál si musí tuto skutečnost uvědomit a snažit se vytvářet pozitivní prostředí a zkušenosti nejen pro dítě, ale i pro jeho nejbližší příbuzné (Dorková, Šrahůlková, 2010).

Tento kvantitativní průzkum demonstruje, že potřeby, které byly stanoveny a uvádí je zahraniční literatura, jsou pro rodiče klíčové. Rodiče dětí hospitalizovaných na JIRPN vnímají, jaké jsou jejich nejdůležitější bio-psycho-sociální potřeby a dokáží je popsat a vyhodnotit. Výsledkem hodnocení na našem pracovišti byla spokojenost rodičů a dostatečná saturace jejich bio-psycho-sociálních potřeb. Na všechny tyto skutečnosti je potřeba při péči o nezralého novorozence myslet a nadále se o tuto oblast zajímat a prohlubovat si znalosti. V neposlední řadě je potřeba pečovat o zdravotnické pracovníky. Aby byli schopni postarat se o druhé, musí být postaráno o ně samotné. Také je důležitá jejich tvárnost a ochota přizpůsobovat se měnícím se nárokům na poskytovanou péči.

Literatura

1. ADAMA E. A., ADUA E., BAYES S et al. Support needs of parents in neonatal intensive care unit: An integrative review. J Clin Nurs 2022; 31(5–6): 532–547. doi: 10.1111/jocn.15972.
2. BRUNESSEN S. H., MILES M. Sources of enviromental stress experienced by mothers of hospitalized medically fragile infants. Neonatal Network 1996; 15(3): 88–89.
3. DORKOVÁ Z., ŠRAHŮLKOVÁ K. Péče o psychické potřeby hospitalizovaných dětí. In: Cesta k modernímu ošetřovatelství XII. Praha: FN v Motole 2010: 50-55. ISBN 978-80-87347-03-4.
4. FENDRYCHOVÁ J., et al. 2007. Intenzivní péče o novorozence. 1. vyd. Brno: NCO NZO 2007. ISBN 978-80-7013-447-4.
5. GOLDBERG S. Prematurity: effects on parent-infant interaction. J Pediatr Psych 1978; 3: 82–85.
6. KOPŘIVA K. Lidský vztah jako součást profese: psychoterapeutické kapitoly pro sociální, pedagogické a zdravotnické profese. 5. vyd. Praha: Portál 2006. ISBN 80-7367-181-6.
7. KRÁTKÁ A. Hodnoty a potřeby člověka v ošetřovatelské praxi: Studijní texty. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně 2018. ISBN 978-80-7454-764-5.
8. MILES M., HOLDTICH-DAVIS D. Compensatory parenting: How mothers describe parenting their 3-year-old, prematurely born children. J Pediatr Nurs 1995; 10(4): 243–253.
9. PEREHUDOFF B. Parents perception of environmental stressors in the special care nursery. Neonatal Network 1990; 9(2): 39–44.
10. GARDNER D., STEWART N. Staff involvement with families of patients in critical-care units. Hearth Lung 1978; 7(1): 105–110.
11. SLANÝ J., ŠRAMATÁ M. Emócie a vážne nemocné dieťa. Paliatívna medicína a liečba bolesti 2012; 5(3): 86–88. ISSN 1337–9917.
12. ZACHAROVÁ E. Úloha sociální komunikace v dětském lékařství. Pediatr praxi 2008; 9(1): 56–57. ISSN 1803-5264.
 

---

O autorovi

Mgr. Jakub Tatarka
Pracuje ve zdravotnictví více než 8 let. Za tuto dobu vystudoval magisterský obor Dětská sestra a specializaci v neonatologii a také v managementu. Na pozici zástupce staniční sestry na oddělení novorozenecké JIP ve FN Brno pracuje 5 let. Stal se také externím lektorem Masarykovy univerzity, členem Emergency Medical Teamu České republiky a v neposlední řade krizovým interventem. Práce s těmi nejmenšími ho nesmírně naplňuje, a i když tuto kariérní dráhu neměl v plánu, sám život mu ji předurčil. Je mentorem pro nové kolegy a studenty na praxích. Vnímá, že jako muž v převážně ženském kolektivu a zároveň obklopen maminkami předčasně narozených novorozenců je atypickým, ale zároveň pozitivním elementem. Ve volném čase se věnuje osobnímu rozvoji a doktorskému studiu v oblasti ochrany a podpory zdraví. Z koníčků má nejraději wellness, jógu, běh, bruslení a v zimě běžkování či lyžování. Oporou při náročné práci je mu jeho velká rodina a přátelé. Je také aktivním dárcem krve.

 

• tisk
• předplatit si