Číslo 5 - 6 / 2024
Neonatologie očima dětské sestry
Neonatologie je lékařský obor zabývající se problematikou novorozenců. A to jak novorozenců zdravých, tak i patologických a předčasně narozených. Novorozenecké období je obdobím od narození do 28. dne života, kdy normální délka těhotenství je 40 týdnů. Je důležité si uvědomit, že novorozenec není miniatura dospělého. Každý novorozenec je charakterizován svým gestačním věkem, porodní hmotností a jejich vzájemným vztahem.
Neonatologie je nedílnou součástí perinatologie, kterou lze definovat jako medicínský interdisciplinární vědní obor zabývající se péčí o zdravý vývoj nového jedince. Jedná se tedy o péči o matku a plod. V České republice je perinatologie realizována tzv. třístupňovým systémem péče o těhotnou ženu a novorozence. Perinatologických center je v naší zemi celkem dvanáct. Základem tohoto systému je transport všech rizikových těhotných na tato pracoviště, a to in utero, tedy s dítětem v děloze.
Neonatologie je ve srovnání s jinými medicinskými obory relativně mladá. V ČR se začala rozvíjet později. Od roku 1994 je v ČR stanovena hranice životaschopnosti plodu na 24. týden gestace.
Česká republika patří mezi deset zemí na světě s nejlepšími výsledky, co se týče novorozenecké úmrtnosti. Nezralých dětí se v naši zemi rodí až 9 % a tato hodnota má vzestupnou tendenci. Důvodem tohoto narůstajícího počtu předčasných porodů je například umělé oplodnění, zvyšující se věk maminek, nemocnost rodiček a jiné. Za posledních 30 let se délka posunula od 40 týdnů stáří těhotenství do 24 týdnů, tedy délka nezbytného nitroděložního života se zkrátila téměř na polovinu. V průběhu let se šance na přežití i těchto extrémně nezralých novorozenců znásobily. Současná neonatologie se zaměřuje především na snížení morbidity. Jejím cílem je přežití nezralých novorozenců bez závažnějšího postižení a zajištění kvalitního života.
V minulosti se veškerá pozornost u předčasně narozených dětí soustředila především na zajištění jejich životních funkcí, následně pak na minimalizaci zdravotních rizik, včetně závažných postižení. V současnosti se hledají cesty, jak posunout péči ještě dál a myslet na zdraví dětí i v budoucnu. I když je stanovena hranice viability na 24. gestační týden, zachraňují se i děti narozené před tímto týdnem. Každé těhotenství je jiné, jedinečné, tak jako každý novorozenec. Vždy se musí zohledňovat veškerá rizika, přání rodičů, ale také aktuální stav po porodu. Důraz je kladen na individuální přístup u těchto dětí.
Vývoj péče o předčasně narozené děti lze shrnout:
- 60.–80. léta 20. století: děti především zachránit;
- 1995–2000: dětem neuškodit;
- 2006–dosud: zdraví i v budoucnu.
Jednotka intenzivní a resuscitační péče o novorozence ve FN Brno
Zajišťuje komplexní, vysoce specializovanou péči převážně o extrémně a velmi nezralé novorozence. Podílí se na ní tým odborníků nejen z oblasti neonatologie, ale i fyzioterapie, logopedie, klinické psychologie, neurologie, kardiologie a dalších. Na těchto pracovištích pracují lékaři neonatologové a neonatologické sestry, které mají specializaci v intenzivní péči. Důležitou a nenahraditelnou součástí tohoto týmu jsou rodiče. Na oddělení pracujeme v konceptu vývojové péče, kdy základními pravidly jsou respektování jedinečnosti dítěte, zajištění klidu a pohodlí pro něj. Také zajištění nulové separace dítěte od jeho maminky, rodiče. Umožnit rodičům pečovat o své předčasně narozené děťátko již od začátku, zapojit je, dát jim najevo, že nejsou pouze biologičtí rodiče, a posílit jejich rodičovskou roli je již standardním postupem péče v neonatologii. Je nutné si uvědomit, že je to jejich dítě a my si jej pouze na chvíli zapůjčili. Naučit rodiče pečovat o jejich dítě je nejdůležitější, co můžeme samotnému dítěti dát. Klokánkování neboli „skin-to-skin“ kontakt by mělo být standardním způsobem péče i o nezralé a nemocné novorozence.
Oddělení je otevřené a rodiče nejsou návštěva, tedy mohou za svým dítětem kdykoli, bez časového omezení. Respektujeme právo dítěte na své rodiče.
Při této rodičovské péči je prokázán snížený výskyt bronchopulmonální dysplazie (BPD), nekrotické enterokolitidy (NEC) či sepsí a dochází ke zkrácení doby hospitalizace. Dalším benefitem je lepší nástup laktace u maminky, snížení stresu, bolesti u dětí či snížení používání sedativ a opiátů. Tato podpora vede následně k větší psychické pohodě rodičů. Snižuje strach, obavy, pocit viny, že se jejich děťátko narodilo příliš brzy.
Cílem péče na tomto oddělení je zajistit dítěti co nejpřirozenější podmínky a prostředí, které by mělo ještě u maminky, a také umožnit se co nejlépe vyrovnat s předčasným příchodem dítěte na svět. Péče na tomto oddělení je tedy zaměřena na uspokojování bio-psycho-sociálních potřeb a na zdravý vývoj mozku a centrální nervové soustavy. Musíme si uvědomit, že každý z nás má pouze jeden mozek. Nejzásadnější období pro jeho rozvoj nastává mezi 29. a 41. týdnem gestačního věku. Právě v tomto období děti leží na jednotkách intenzivní a resuscitační péče, kde mohou být vystaveny, hluku, přímému světlu, špatně načasované ošetřovatelské péči a dalšímu. To vše může mít nepříznivý vliv na vývoj mozku. Tato péče nic nestojí. Je potřeba být přirození, něžní, přistupovat k pacientovi, jako by to bylo naše dítě, vnouče. Pokud je potřeba, být také obhájcem dítěte a dělat vše tak, jak nejlépe dovedeme. Zajímat se, vzdělávat se a věřit si.
Neustále se snažíme posouvat a vylepšovat tuto „něžnou“ péči. Jednoduché kroky a změny v přístupu nám dávají smysl a vidíme, že je to ten správný směr.
Na jaře roku 2022 jsme se jako druhé pracoviště v ČR zapojili do projektu „Šátky pro miminka do dlaně“. Tento projekt byl podpořen neziskovou organizací Nedoklubko. Cílem je ještě více přiblížit maminku ke svému předčasně narozenému děťátku nebo novorozenci, který potřebuje intenzivní péči. A to právě pomocí jejich čichu, který dítě používá již za svého intrauterinního života, kdy polyká plodovou vodu, a tím se seznamuje s její vůní. Vůně plodové vody je podobná vůni mateřského mléka. Každé děťátko na našem oddělení dostává kromě chobotničky také šátek, který jeho maminka nosí den v podprsence. Ideální je, pokud se nošení šátku stihne ještě před porodem. Z porodního sálu tedy odjíždíme nejen s kolostrem – prvním mlékem, ale také s vůní maminky v šátku. Děťátko tak má možnost cítit blízkost své mámy po celou dobu. Na tento projekt jsme velice pyšní, zároveň se ukazuje důležitost spolupráce s porodními asistentkami. Také máme krásnou zpětnou vazbu od maminek malých pacientů. Maminky jsou šťastné, spokojené a dojaté. Je to velmi jednoduchá, ale zároveň úžasná metoda. Je to forma psychické podpory nejen pro děti, ale také jejich maminky.
Neonatologie je nádherný obor, stále je co objevovat, zdokonalovat. Naším pacientem není jen samotné dítě, ale i celá jeho rodina. My máme to štěstí, že je můžeme provázet na jejich mnohdy náročné cestě, a to s pokorou, obdivem a úžasem. Práce dětské sestry mě neustále naplňuje a jsem moc šťastná, že mohu být účastnicí tohoto rozvoje a změny v přístupu ke křehkým bojovníkům a jejich rodičům. Mohu být součástí jejich příběhů, mnohdy zázraků.
Vlastně se vracíme k tomu nejpřirozenějšímu... blízkosti, kontaktu a propojení. Potřeba citového spojení je jednou ze základních potřeb matky i dítěte a je nezbytná pro odolnost vůči stresu i zdraví obou bytostí.
O autorce
Bc. Andrea Stejskalová, MBA
Ve FN Brno na novorozenecké JIP pracuje 31. rokem. Do roku 2014 na pracovišti Dětská nemocnice, od poloviny roku 2014 na pracovišti Porodnice v pozici staniční sestry. Je dětskou sestrou se specializací ARIP, ranhojičkou, krizovou interventkou, lektorkou na NCO NZO Brno, členkou nově vznikajícího Perinatálního paliativního týmu. Jejím úkolem je zajistit dennodenní chod oddělení, na kterém je poskytována maximálně kvalitní péče o velmi malé a křehké novorozence, někdy bezmála s hmotností 350 g, a také o jejich rodiče. Pracuje ve 12hodinových směnách, aby byla neustále v centru dění a nezapomněla, jaké to je, pečovat o tyto křehká miminka, a také aby viděla problémy, se kterými se mohou potýkat nejen miminka, sestřičky, lékaři, ale i rodiče. Snaží se vyjít co nejvíce vstříc, je ochotná nabídnout pomocnou ruku i kolegům. Vítá nové sestřičky v týmu a je ráda za promíchání generací, vidí v tom velký přínos. Dokáže lidi podpořit, motivovat, ocenit, pochválit a zapálit zájem pro dobrou věc. Velkou podporu má ve svém manželovi a dětech – synovi Adamovi a dceři Adině. Svůj volný čas tráví v přírodě, běhá v lesích a jezdí na kole.
Další články v tomto čísle
- Editorial
- Prestižní Cena Anežky České pro Marii Pekařovou
- Co motivuje sestry? Výsledky průzkumu v Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici Praha
- Síť českých biobank získala finanční prostředky na jejich rozvoj a modernizaci
- Pohled na ošetřovatelství dříve a dnes
- Nadváha a obezita – pandemie 21. století
- Nutričné stratégie pre zlepšenie kvality života onkologických pacientov
- Výživa a pitný režim pacientů po operaci střeva
- Rodič jako nezbytná součást neonatologické péče
- Historie ECT a kořeny její stigmatizace