Histaminová intolerance

Souhrn: Histaminová intolerance (HIT), enterální histaminóza nebo senzitivita na orální histamin je neimunologická reakce organizmu na přijatý histamin, důsledek nerovnováhy mezi množstvím histaminu v těle a jeho schopností jej degradovat. Pestré a různorodé symptomy ztěžují diagnostiku, která mimo jiné vyžaduje důsledné vyloučení jiných onemocnění. Důležitým krokem v diagnostice je pozitivní klinický efekt po zavedení nízkohistaminové diety. Nízkohistaminová dieta vylučuje potraviny s vysokým obsahem histaminu a ty, které podporují jeho uvolňování v těle. Mezi zakázané potraviny patří fermentované a zrající potraviny, jako jsou tvrdé sýry, tučné ryby, nakládaná zelenina, fermentované sójové výrobky, víno a pivo. Doporučená léčba HIT zahrnuje krátkodobou nízkohistaminovou dietu, následnou individualizaci stravy a v některých případech i suplementaci enzymu diaminoxidáza, vitaminů B6 a C, případně mědi.

Klíčová slova: histamin, histaminová intolerance, nízkohistaminová dieta, nutriční péče

Histamine intolerance

Summary: Histamine intolerance (HIT), enteral histaminosis or sensitivity to oral histamine is a non-immunological reaction of the body to exogenous histamine, resulting from an imbalance between the amount of histamine in the body and its ability to degrade it. The varied and diverse symptoms complicate the diagnosis, which requires thorough exclusion of other diseases. A crucial step in the diagnosis is the positive clinical effect following the implementation of a low-histamine diet. A low-histamine diet excludes foods with high histamine content and those that promote its release in the body. Prohibited foods include fermented and aged products, such as hard cheeses, fatty fish, pickled vegetables, fermented soy products, wine, and beer. The recommended treatment for HIT includes a short-term low-histamine diet, followed by dietary individualization, and in some cases, supplementation with the enzyme diaminoxidase, vitamins B6 and C, or copper.

Key words: histamine, histamine intolerance, low-histamine diet, nutrition care

 

Histaminová intolerance (HIT) je neimunologická reakce organizmu na přijatý histamin. V literatuře ji lze nalézt také pod označením enterální histaminoza nebo hypersenzitivita na orální histamin (Fuchs, 2024). Vzniká v důsledku nerovnováhy mezi množstvím histaminu v organizmu a jeho schopností histamin degradovat (Maintz et al., 2007).

Nejčastěji se projevuje u pacientů ve středním věku, především u žen (až 75 % případů), a celková prevalence je cca 1 % celkové populace (Schleip, 2021). Samotné projevy HIT jsou velmi pestré, mohou se podobat alergické reakci, potravinové intoleranci, mastocytóze. Tyto různorodé příznaky mohou zahrnovat bolesti hlavy, alergickou rýmu nebo astmatické pískoty, arytmie, hypotenzi, kopřivku, svědění, křeče, nadýmání, průjem a další stavy (Maintz et al., 2007).

Histamin (2-(4-imidazolyl)ethylamin) je biogenní amin, který vzniká dekarboxylací aminokyseliny histidin. Jeho fyziologické a patofyziologické účinky jsou známy už od počátku 20. století, kdy je popsali Dale a Laidlaw ve Wellcome Physiological Research Laboratories. V organizmu se histamin podílí na imunitních procesech, sekreci žaludečních šťáv, kontrakcích hladké svaloviny, ovlivňuje vazodilataci, tvorbu cytokinů a zánětu a funguje jako neurotransmiter (Comas-Basté et al., 2020).

V lidském organizmu jsou známy dvě hlavní metabolické dráhy odbourávání histaminu. Jedna cestou enzymu diaminooxidáza (DAO), což je sekreční bílkovina, která vychytává extracelulární histamin. Druhá cestou enzymu N-metyltransferáza, což je cytosolový protein, který degraduje histamin v intracelulárním prostoru (Comas-Basté et al., 2020; Maintz et al., 2007).

Vzhledem k pestrosti příznaků, ale také chybějícím přesným kritériím a jednoznačnému postupu je stanovení diagnózy HIT obtížné a pacienti bývají často odkazováni na gastroenterologii, alergologii, imunologii, případně psychiatrii s podezřením na psychosomatické onemocnění (Kopeček et al., 2020).

Diagnostika HIT spočívá především v důkladné anamnéze a ve vyloučení jiných onemocnění, jako jsou běžné alergie, pomocí kožního prick testu a stanovení potravinových alergenů pomocí imunoglobulinu E (IgE) protilátek. Zároveň je třeba vyloučit sekundárně navozenou insuficienci DAO, která může být způsobena např. střevním zánětlivým onemocněním nebo farmakologickou léčbou. Dále se diagnostika opírá o přítomnost dvou a více typických symptomů HIT. Přesto se za nejdůležitější součást potvrzení diagnózy HIT považuje pozitivní klinický efekt po zavedení nízkohistaminové diety. Účinnost eliminační diety potvrzují i klinické studie – 4 týdny po zavedení diety byl zaznamenán pokles dermatologických a gastroenterologických příznaků a výskytu migrény o 33–100 %. Terapie pomocí suplementace exogenním DAO je považována pouze za doplňkovou léčbu (Comas-Basté et al., 2020; Shulpekova et al., 2021; Hakl et al., 2023).

Nízkohistaminová dieta

Nízkohistaminová dieta je koncept eliminační diety, která vylučuje řadu potravin, především ty, které mohou obsahovat vysoké množství histaminu. Ani v současnosti však neexistuje shoda u všech potravin, které jsou zmiňovány v různých studiích a zdrojích týkajících se nízkohistaminové diety, a neexistují obecně platná výživová doporučení (Comas-Basté et al., 2020; Shulpekova et al., 2021).

Histamin je v potravinách přítomen v různé míře, některé jsou z nízkoshistaminové diety vyloučeny pro jeho vysoký obsah přímo v potravině, u jiných je nutné zajistit dostatečnou čerstvost. Čerstvé potraviny, především maso, ryby a výrobky z nich, je vhodné při nízkohistaminové dietě zařadit jen v případě, že si je pacient jistý jejich čerstvostí. Ke zvýšenému obsahu histaminu přispívá délka zpracování, zrání a skladování potraviny, ale také přítomnost mikroorganizmů, které svou aktivitou histamin vytvářejí. Proto je nezbytné dbát na dostatečnou hygienickou kvalitu vstupních surovin i výrobních procesů (Maintz et al., 2007).

Fermentované a zrající potraviny je tedy nutné již principiálně z jídelníčku vyřadit, výskyt vysokého množství histaminu je více než pravděpodobný. Týká se to především tvrdých a polotvrdých sýrů, tučných ryb a korýšů v jakékoli formě, stejně jako syrových fermentovaných masných výrobků, nakládané zeleniny, fermentovaných sójových výrobků, vína, piva a hub. U těchto potravin panuje shoda o vyloučení napříč studiemi (Maintz et al., 2007).

Na druhou stranu jsou do seznamů zařazovány i potraviny, u nichž není potvrzen vyšší obsah histaminu, přesto pacienti po jejich konzumaci udávají výskyt příznaků. Specifikovat tyto potraviny je mnohem obtížnější. Potíže může způsobovat několik mechanizmů, mimo jiné obsah jiných biogenních aminů, které v organizmu fungují jako kompetitivní substráty pro DAO. Při vysokých koncentracích potom zpomalují degradaci histaminu. Některé další potraviny pak mají schopnost uvolnit endogenní histamin z žírných buněk, i když přesný mechanizmus nebyl doposud vysvětlen. Mezi tzv. histaminové liberátory se řadí špenát, lilek, rajčata, citrusové plody, jahody, avokádo, papája, banány, kiwi, ananas a švestky (Maintz et al., 2007).

Biogenní aminy patří k termostabilním látkám, proto jejich obsah v potravinách nelze ovlivnit tepelnou úpravou. Dle některých studií lze jejich obsah snížit vařením ve vodě, kde pravděpodobně dochází k přenosu z potraviny do vody. Tento efekt se prokázal při přípravě špenátu, kde byl obsah histaminu snížen o 83 %. Jiné tepelné úpravy vliv na obsah histaminu nemají a ani u vaření jiné zeleniny se tento efekt neprokázal (Hrubisko et al., 2021).

Striktně bezhistaminová dieta není možná. Obsah biogenních aminů v potravinách je velmi proměnlivý a liší se nejen v závislosti na čerstvosti potraviny, ale také pH, množství soli, bílkovin, délky a způsobu zpracování, stupni zralosti a délce skladování. Z tohoto důvodu se zdroje ohledně množství histaminu a jiných biogenních aminů v potravinách velmi liší a nepanuje obecná shoda. Ze stejného důvodu postrádá smysl, a pravděpodobně ani není možné, uvádění konkrétních hodnot na 100 g potravin (Hrubisko et al., 2021) (tab. 1).

 

Histaminová intolerance a alkohol

Alkohol, především víno a pivo, může být významným zdrojem exogenního histaminu. Přestože v obchodní síti je stále snadnější zakoupit víno s nízkým obsahem histaminu, pacienti s HIT by v souvislosti s alkoholem měli být velmi opatrní. Samotný histamin v nápoji nemusí být jediným důvodem ke zvýšení histaminu v organizmu a s ním souvisejících nežádoucích projevů (Maintz et al., 2007; Comas-Basté et al., 2020).

Alkohol ovlivňuje samotný proces odbourávání histaminu, protože je, společně se svým metabolitem acetaldehydem, kompetitorem histaminu o enzym aldehyddehydrogenáza, která se procesu odbourávání histaminu účastní. Kromě toho se alkohol považuje za histaminový liberátor (Maintz et al., 2007; Comas-Basté et al., 2020).

Nutriční péče u pacientů s HIT

Přestože se napříč studiemi doporučená délka, po kterou nízkohistaminovou dietu držet, liší, většinou se odborníci shodují na omezeném čase v rozmezí 3–8 týdnů, kdy dochází ke zmírnění příznaků. Stejně tak jako by dieta měla být dočasná, neměla by pro pacienta být zdrojem stresu. Ne vždy se tomuto podaří zabránit, především v případech, kdy pacienti dodržují dietu podle seznamů, které obsahují veškeré spektrum potravin spojovaných s výskytem nežádoucích příznaků HIT. To může vést k příliš radikálnímu omezení konzumovaných potravin, v důsledku čehož může klesat compliance pacienta dietu dokončit nebo může docházet k nežádoucím váhovým úbytkům (Maintz et al., 2007; Comas-Basté et al., 2020; Hrubisko et al., 2021).

M. Hrubisko (Hrubisko et al., 2021) ve svém článku navrhuje tři kroky, kterými by v rámci nízkohistaminové diety měl pacient projít:

1. Prvním z nich je právě časově omezená eliminační dieta, kdy pacient vyloučí potraviny, u nichž je pravděpodobný vysoký obsah histaminu, stejně jako histaminové liberátory a potraviny s obsahem jiných biogenních aminů (tab. 1). Základ jídelníčku pacienta by pak měly tvořit potraviny uvedené v tab. 2.

2. Dalším krokem by měla být testovací fáze, kdy pacient cíleně zavádí do jídelníčku vyloučené potraviny a dochází k hodnocení individuální citlivosti pacienta na tyto potraviny. Na základě tohoto individuálního hodnocení lze potom snadno identifikovat potraviny, které jsou pro pacienta problematické a po kterých se objevují nežádoucí reakce (Hrubisko et al., 2021).

3. Poslední a konečnou fází je individualizovaná dieta, která je založená na individuální citlivosti pacienta na exogenní histamin. Díky tomu si pacient udrží vysokou kvalitu života a vyváženou stravu (Hrubisko et al., 2021).

Pouze jako doplňková podpora se pak u pacientů s HIT využívá substituce DAO pomocí přípravku Daosin. Jedná se o enterosolventní tablety s DAO – doplněk stravy, který může pacient užít 15 min před jídlem s obsahem histaminu. Toto pomůže omezit účinky histaminu na organizmus. Dle některých studií mohou pacienti profitovat také z rostlinných zdrojů

DAO, klíčených semen a luštěnin. Obsah DAO se v nich zvyšuje až o 250 %, proto mohou být pro pacienty s HIT klíčky semen a luštěnin užitečným doplňkem stravy (Shulpekova et al., 2021).

Při snížené aktivitě DAO lze pacientům s HIT doporučit i suplementaci vitaminu B6 a C, případně mědi. Tyto prvky se jako kofaktory účastní procesu degradace histaminu a jejich nedostatek v organizmu může mít přímý vliv právě na aktivitu samotné DAO. U žen se také aktivita DAO mění dle fáze menstruačního cyklu, přičemž nejnižší je v premenstruační fázi (Shulpekova et al., 2021; Hakl et al., 2023).

Závěr

Diagnóza HIT není jednoduchou cestou a vyžaduje důkladnou anamnézu a eliminaci dalších možných příčin symptomů. Proces samotné nízkohistaminové diety může pacientovi pomoci usnadnit včasná nutriční intervence, kdy je možné předejít potenciálním potížím, jako je vyloučení nadměrného množství potravin z jídelníčku pacienta, případně nežádoucí hubnutí. Velmi dobře se pacientům může osvědčit i vedení stravovacího deníku, do kterého si kromě konzumovaných potravin zaznamenávají i případný výskyt nežádoucích projevů. Na základě toho jsou potom schopni, ať už ve spolupráci s nutričním terapeutem, nebo sami, identifikovat problematické potraviny, a sestavit tak individualizovanou dietu. Tato individualizovaná dieta by měla být, na rozdíl od počáteční nízkohistaminové diety, co nejpestřejší a vylučovat pouze potraviny, na které pacient prokazatelně reaguje.

Literatura

1. COMAS-BASTÉ O., SÁNCHEZ-PÉREZ S., VECIANA- -NOGUÉS M. T. et al. Histamine intolerance: the current state of the art. Biomolecules 2020; 10(8): 1181. doi: 10.3390/biom10081181.
2. FUCHS M. Histaminová intolerance. Med Praxi 2024; 21(1): 18–25.
3. HAKL R., LITZMAN J. Histaminová intolerance. Vnitř Lék 2023; 69(1): 37–40. doi: 10.36290/vnl.2023.005.
4. HRUBISKO M., DANIS R., HUORKA M. et al. Histamine intolerance – the more we know the less we know. A review. Nutrients 2021; 13(7): 2228. doi: 10.3390/nu13072228.
5. KOPEČEK M., KOPEČKOVÁ J., HÖSCHL C. Somatoformní vegetativní dysfunkce, nebo histaminová intolerance díky genetickému defektu diaminooxidázy? Aneb od fenomenologické diagnózy funkční poruchy ke geneticky determinované klinické jednotce. Psychiatrie 2020; 24(2): 79–84.
6. MAINTZ L., NOVAK N. Histamine and histamine intolerance. Am J Clin Nutr 2007; 85(5): 1185–1196. doi: 10.1093/ajcn/85.5.1185.
7. REESE I., BALLMER-WEBER B., BEYER K. et al. German guideline for the management of adverse reactions to ingested histamine: Guideline of the German Society for Allergology and Clinical Immunology (DGAKI), the German Society for Pediatric Allergo-logy and Environmental Medicine (GPA), the German Association of Allergologists (AeDA), and the Swiss Society for Allergology and Immunology (SGAI). Allergo J Int 2017; 26(2): 72–79. doi: 10.1007/s40629-017-0011-5.
8. SAN MAURO MARTIN I., BRACHERO S., GARICANO VILAR E. Histamine intolerance and dietary management: a complete review. Allergol Immunopathol (Madr) 2016; 44(5): 475–483. doi: 10.1016/j.aller. 2016.04.015.
9. SHULPEKOVA Y. O., NECHAEV V. M., POPOVA I. R. et al. Food intolerance: the role of histamine. Nutrients 2021; 13(9): 3207. doi: 10.3390/nu13093207.
10. SCHLEIP T. Histaminová intolerance: stanovení diagnózy, identifikace spouštěčů, úprava stravy. 2. české vyd. Praha: Galén 2021.
11. ZHAO Y., ZHANG X., JIN H. et al. Histamine intolerance – a kind of pseudoallergic reaction. Biomolecules 2022; 12(3): 454. doi: 10.3390/biom12030454.

---

O autorce

Bc. et Bc. Martina Zapletalová

Nutriční terapeutka v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně, věnuje se pacientům s alergiemi a intolerancemi, s obezitou, neurologickými potížemi a geriatrickým pacientům.

 

• tisk
• předplatit si