Lány versus Londýn

Dvě místa, dvě významné ženy, které zasvětlily svůj život ošetřovatelství – A. G. Masaryková a Florence Nightingale. Pojďme se společně podívat na místa, která jsou s jejich životy neodmyslitelně spjata.

Ptáte se, co mají tyto dvě lokality společného? Obě se nacházejí na evropském kontinentu a jsou od sebe vzdáleny přibližně 1 200 km. Rozloha Londýna činí téměř 1 570 km2 a s více než 9 miliony občany se řadí mezi největší evropská města. V porovnání s Lány se jedná o značného obra. Ty se naopak rozkládají na pouhých 34 km² a počet obyvatel této obce nepřevyšuje 2 260. Až potud shoda více než marginální. Přesto v obou místech nalezneme dva unikáty, které mají co do činění s ošetřovatelstvím. V případě Londýna Muzeum Florence Nightingale, v Lánech Muzeum Alice G. Masarykové a Českého červeného kříže.

Vznik muzea v Lánech se datuje do počátku minulého století, kdy v roce 1928 byl položen jeho základní kámen nejen Alicí Masarykovou a jejím otcem, ale i jejich přáteli, např. manželi Benešovými. AGM tento dům financovala pro účely Československého červeného kříže (ČSČK). Vznikla zde jedna z poraden pro matky a děti. Dům sloužil svému účelu až do roku 1991. Po ukončení činnosti v 90. letech 20. století byla budova nabídnuta Okresnímu muzeu v Rakovníku, kde spolu s pobočkou v Lánech byla expozice zasvěcená T. G. Masarykovi. Jako muzejní prostory věnované osobnosti AGM se otevírají v roce 2002 s názvem Pamětní síň dr. Alice Masarykové. Po téměř 100 letech existence bylo třeba domek s expozicí rekonstruovat, což se následně za přispění kraje, Muzea Středočeského kraje a dotační výzvy IROP podařilo.

I když Lány patří rozlohou k menším obcím, výskyt význačných osobností z historie v této oblasti není zanedbatelný. Jednou z nich je bezesporu AGM, prvorozený potomek manželů Tomáše a Charlotty Garrigue Masarykových. Pokud si dovolíme srovnání s podobnou osobností na evropském kontinentu, jediný možný příklad je Florence Nightingale.

Časová osa životních příběhů obou dam se na začátku i konci míjí o více než 50 let. Obě se narodily v 19. století (FN 1820, AGM 1879) a obě umírají ve století následujícím (FN 1910 a AGM 1966). Obě dámy zasvětily život práci pro druhé, šířily kolem sebe lásku a směřovaly k filantropii. To vše v oboru ošetřovatelství, ošetřovatelském školství a sociální oblasti. AGM si je vědoma moderních pokrokových myšlenek ošetřovatelství, které Florence nastolila ve své škole v Londýně v Nemocnici svatého Tomáše. Proto se stává autorkou myšlenky vzniku mezinárodní školy Červeného kříže pro sestry z celého světa a jako první přispívá nemalým finančním obnosem právě na pokrytí nákladů této školy. Je si vědoma důležitosti přínosu nových metod a myšlenek do válkou, epidemií a ekonomickými podmínkami zbídačeného nově vzniklého Československa. Navíc obdivuje skutky samotné Florence a neopomene své vyznání sepsat ve stati věnované právě jí. A obdiv je na místě.

Životopisy obou dam byly opakovaně popsány i na stránkách našeho periodika. My se dnes pokusíme představit vám dvě muzea, která se jmenují po našich hrdinkách.

Muzeum Alice G. Masarykové a ČČK se nalézá nedaleko Prahy a po existenčních problémech a následné rekonstrukci se znovu otevírá v roce 2022. Jelikož AGM svůj život na téměř 20 let zasvětila předsednictví v ČSČK, je muzeum částečně věnované činnosti a historii této organizace.

Od muzea TGM v Lánech, kde vás přivítá Masarykova bysta s koněm Hektorem, ujdete 100 m nenápadnou uličkou, až natrefíte na rohový domek v zahradě s altánem a sochou kojící matky od Ley Vivot. Zahrada je příjemně upravena a její ráz doplňují koruny lip. Na nové terakotové fasádě je umístěna pamětní deska, která byla za účasti vnučky TGM, dr. Anny Masarykové, slavnostně odhalena v době pražského jara (1968).

Vstoupíte do domku a dýchne na vás atmosféra první republiky. V místnosti v přízemí se seznámíte s historií Červeného kříže (ČK) a ČSČK a zároveň si můžete prohlédnout dobové vybavení poradny pro matky a dítě. Další pokoj je vybaven autentickým nábytkem, který používala AGM, vč. cestovního koše. Přenesli jste se do období 20. let 20. století a představíte si vše dobré, na co se vzpomíná a někdy i idealizuje z období první republiky. Zároveň si vybavíte těžkou práci všech, kteří pomáhali usnadnit život obyčejným lidem kolem sebe. Byla to doba, kdy se lidé potýkali s následky 1. světové války, tedy s válečnými zraněními a následnou invaliditou, s finančně nezabezpečenými rodinami, nezaměstnaností, epidemií španělské chřipky, alkoholizmem a s mnoha dalšími problémy.

To vše si za své vzala a řešila právě AGM za pomoci ČSČK. Už jako studentka si vyzkoušela sociální problémy v české komunitě v USA a následně si sociální problematiku osvojila po studiu na vysoké škole, kde mj. obhájila jako první žena u nás titul doktorky historie a jako čtvrtá žena titul doktorky filozofie. I když prvotně zakusila studia medicíny, po přestupu na Filozofickou fakultu se nakonec plně věnovala právě sociální práci a snažila se zlepšit zdravotní podmínky v nově se rodící republice. A to se jí skutečně dařilo. Opustila politický post poslankyně a v roli předsedkyně ČK nás vzorně zastupovala na domácím i zahraničním poli. Je až neuvěřitelné, co vše dokázala za daných podmínek vytvořit a kolika lidem prospět. Profesně se věnovala sestrám, jak dobrovolným, tak diplomovaným, neb pochopila sílu těchto žen na poli ošetřovatelství. Zajistila mezinárodní kontakty tak, aby dále rozvíjela ošetřovatelské povolání. V době, kdy byla uvězněna a odsouzena k trestu smrti, snažila se dokonalým až puntičkářským stylem připravit osnovy pro sociální školství. Právem ji můžeme nazývat zakladatelkou sociálního oboru. Její pokrokové, vizionářské smýšlení, neutuchající entuziazmus a filantropie ji předurčily k nezapomenutelnosti, byť se o to komunistický režim tolik let snažil. Naštěstí marně. Snad.

Ve druhém patře muzea se setkáváme s autentickou historickou výbavou z ošetřovatelské a lékařské praxe a můžeme zhlédnout dobová videa. Přemýšlím, kolik úsilí, práce a ochoty ze sebe museli vydat lidé, kteří se v ČK snažili o zlepšení sociálních podmínek všech obyvatel v nově se rodícím Československu. A což teprve v období meziválečném a v období 2. světové války?

Druhé muzeum nalezneme v Londýně poblíž Westminsterského opatství, a pokud jste někdy pochybovali, milí čtenáři, zda toto muzeum má význam z profesního hlediska navštívit, neváhejte ani minutu. Stejně tak jako by měla k základnímu vzdělání každého z nás patřit návštěva obce Lány.

Novinky, které Florence Nightingale zaváděla, se nejvíce projevily ve válečných konfliktech. Poté co sestoupíme po úzkých schodech z Westminsterského mostu, vstoupíme do londýnského muzea, které je součástí areálu Nemocnice svatého Tomáše. Nemocnice, kde Florence Nightingale navazovala na první ošetřovatelské kurzy a založila školu, kde se snažila vzdělávat sestřičky nejen z Anglie, ale i z celého světa.

Jakmile se ocitnete za dveřmi vstupu do muzea, dýchne na vás atmosféra viktoriánské Anglie. Vstoupíte tak trochu do jiného světa a dost možná jste se právě přesunuli o 150 let zpět. Ticho, zelená barva listů, přítmí v kontrastu paprsků světla, které se nalézá pouze u podsvícených popisků k exponátům a fotografiím. Pokora. To je pocit, který vás zcela ovládne. I zde nalezneme pokojík ošetřovatelky, která svým umem dokázala díky zlepšení hygienických podmínek zachránit život nejdříve mnoha vojákům a následně mnoha občanům. Dobový nábytek, knihy, gramofon, rodinné fotografie, a to vše v autentické místnosti, v níž Florence trávila poslední chvíle svého života.

Svou neústupností a přesvědčením o pravdě inovativních metod si dokázala vydobýt respekt lékařů a následně sester, kterým poskytla vzdělání, i vlád mnoha států, které ji v otázce ošetřovatelství žádaly o pomoc. Se zavedením nových oborů do ošetřovatelství (statistika, matematika, sociologie a další) přesně věděla, jakých cílů chce dosáhnout a jak na to. Později, kdy pro nemoc již nemohla aktivně vykonávat profesi sestry, publikovala a své zkušenosti předávala dál v písemné podobě.

V další části muzea se můžeme podrobně seznámit s její profesní kariérou vč. ukázky autentické uniformy. Muzeum je tak přesvědčivé, že se ocitnete zpět v čase. Tentokrát asi o 200 let, zuří válka a je třeba zajistit alespoň částečně přijatelné nemocniční prostředí v podobě zavedení prádelny, zprovoznění kanalizace či zavedení hygienického režimu. Píše se přelom století a mně běhá mráz po zádech, když si uvědomím, jak těžké to měly průkopnice našeho povolání, a s o to větším nasazením a entuziazmem se dál rozhodly šířit kolem sebe dobro a pomoc bližnímu. Můžeme si jen domýšlet, kolik utrpení a kolik sil stála každá nová myšlenka a každý nový skutek.

AGM obdivovala Florence a je jen hříčkou osudu, že někdy bývá nazývána českou Florence. Letos si připomínáme 145. výročí narození AGM, a nacházíme další shodu – obě dámy se narodily právě v květnu. Díky jedné slavíme Světový den Červeného kříže, který vznikl z Velikonočního míru, myšlenky AGM, díky druhé pak Mezinárodní den sester. S oběma si připomínáme mezinárodní Den matek, byť ani jedna se matkou nestala. Proč? Jednoduchá otázka, těžká odpověď. Možná právě proto, že obě celý svůj život zasvětily péči o druhé. Zasvětily svůj život vyšším cílům s mravními a filantropickými hodnotami. Zasvětily svůj život ošetřovatelství, jednomu z nejkrásnějších povolání na světě.

PhDr. Bára Svátková
Vysoká škola zdravotnictví, Praha

 

• tisk
• předplatit si