Cena Alice Garrigue Masarykové za mimořádně významné zásluhy v ošetřovatelství

Ocenění, jež je udělováno jednou za kalendářní rok za mimořádně významné zásluhy v ošetřovatelství a v péči o pacienty, bylo letos předáno při příležitosti Mezinárodního dne sester dne 14. května v Praze ve slavnostním sále Valštejnského paláce. Pomyslnou nejvyšší příčku obsadila Mgr. Jana Akrmannová z Psychiatrické nemocnice Bohnice.

Připomeňme si podmínky udělování. Ocenění může být uděleno osobě, která v oboru ošetřovatelství vykonává činnost déle než 20 let a významně se zasloužila o rozvoj českého ošetřovatelství. Návrhy posoudila odborná komise, sedmičlenná odborná porota vybrala tři kandidátky, jež získaly ocenění:

3. místo obsadila PhDr. Hilda Vorlíčková, DBA;
2. místo získala Mgr. Jaroslava Fendrychová, Ph.D.;
obě působí jako pedagogické pracovnice v Národním centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně;
1. místo získala Mgr. Jana Akrmannová z Psychiatrické nemocnice Bohnice.

Foto: Oceněná Mgr. Jana Akrmannová.

 
Foto: Oceněná Mgr. Jaroslava Fendrychová, Ph.D.

Foto: Za PhDr. Hildu Vorlíčkovou, DBA převzala
ředitelka NCO NZO PhDr. Jana Nekuková.
 

Oceněné dámy jsou jen tři, ale jak bylo znovu připomenuto hlavní sestrou ČR Mgr. Alicí Strnadovou, MBA, i prezidentkou ČAS PhDr. Martinou Šochmanovou, MBA, ocenění patří všem sestrám, protože jejich práce je nezastupitelná, kvalitní a klíčová v podpoře zdraví, v prevenci i léčbě nemocí. Ministr zdravotnictví prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc., MBA, EBIR, apeloval na účastníky setkání, aby ze svých pracovišť nominovali své kandidáty, protože sester, jež by si zasloužily ocenění, nebo alespoň nominaci je mnoho.

 
Foto: Mgr. Alice Strnadová, MBA.

Foto: prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc., MBA, EBIR.

Vítězka Mgr. Jana Akrmannová působí celý svůj profesní život v Psychiatrické nemocnici Bohnice v Praze, kde pracuje již 37 let, od roku 2000 pak jako hlavní sestra. Je členkou transformačního týmu Psychiatrické nemocnice Bohnice a aktivně se podílela na reformě psychiatrické péče a vzniku prvních center duševního zdraví. Je autorkou odborných textů, lektorkou a odbornou garantkou vzdělávání v psychiatrické péči, členkou ČAS a akreditační komise Ministerstva zdravotnictví ČR.

Magistře Akrmannové jsme položili pár otázek.

Co Vás původně přivedlo k práci ve zdravotnictví a co Vás na ní nejvíce naplňuje?

Když jsem se měla ve 14 letech rozhodnout, kam podám přihlášku na střední školu, byla moje volba jasná. Jako první volbu jsem si vybrala studium dětské sestry, druhá volba byla všeobecná sestra. Vystudovala jsem obor dětská sestra, ale osud mě zavál do Bohnic, kam jsem se s rodinou přestěhovala, a díky mé kamarádce, která v té době v Psychiatrické léčebně Bohnice pracovala, jsem zde začala pracovat i já. Zpočátku to pro mne nebylo vůbec lehké, nikdy jsem s duševně nemocnými nepracovala, ale postupem času jsem zjistila, že mě tento obor baví a bude pro mne správnou volbou.

Za těch 37 let, co v Psychiatrické léčebně Bohnice pracuji, vidím obrovský posun v péči o duševně nemocné, a přestože jsou za námi velké pokroky, zdaleka nekončíme. Čeká nás ještě mnoho práce v dalším propojování zdravotní a sociální péče, rozvíjení nových služeb.

Jaké byly největší výzvy, se kterými jste se musela během své dlouhé kariéry potýkat? A jak jste je překonávala?

První velkou osobní výzvou bylo překonat strach, který jsem měla, když jsem do nemocnice nastupovala. Byl to strach z neznáma. Na střední škole jsem praxi na psychiatrickém oddělení neměla a bála jsem se, jestli to zvládnu. Měla jsem ale velké štěstí na staniční sestru, která mi byla velkou oporou a pomohla mi obavy překonat.

Dalším mezníkem byla spolupráce s tehdejším hlavním ošetřovatelem Bc. Janem Křičkou, který po revoluci začal dělat první změny v ošetřovatelské péči a věnoval se vzdělávání sester. Tehdy přímo v naší nemocnici probíhala výuka psychiatrických sester.

V celé pracovní kariéře jsem měla velké štěstí na skvělé kolegy, díky kterým jsem se mohla profesně posouvat a díky nimž se mi víceméně vždycky dobře pracovalo a motivovalo mě to k další práci.

Kdybychom se ohlédli zpět, v čem myslíte, že se zdravotnictví v oblasti psychiatrické péče za dobu Vaší kariéry nejvíce posunulo? A naopak, v čem zůstává ještě prostor pro zlepšení?

Celá psychiatrická péče udělala velký posun díky transformaci péče o duševně nemocné. Měla jsem možnost pracovat s MUDr. Martinem Hollým, MBA, který byl u reformy od samého začátku, a přímo v Bohnicích jsme začínali s prvními změnami, např. bylo zřízeno Komunitní terénní centrum, které se později změnilo na Centrum duševního zdraví (CDZ) a bylo v té době prvním CDZ v republice. Další změny se týkaly samotné práce s pacienty, jiných metod apod.

Prostor pro zlepšení? Já ho vidím ve větší míře spolupráce s komunitními a terénními službami, ve větším propojení zdravotních a sociálních služeb a zejména v zajištění dostupné péče pro dětské pacienty.

Na čem aktuálně pracujete a jaké jsou Vaše plány do budoucna?

Nově jsem rozšířila tým vrchních sester o šest lidí a společně budeme pracovat na zvyšování kvality poskytované péče, chceme se více zapojit do praktického vzdělávání sester a nelékařů, které mám ve své gesci. Zvažuji vzdělávání rozšířit i o akreditovaný kurz všeobecného sanitáře. Současně největším problémem, který denně řešíme, je nedostatek sester, takže i to je pro mne velká výzva, abych byla schopná ošetřovatelskému personálu a pacientům zajistit bezpečí.

Pracujete ve zdravotnictví 37 let. Co pro Vás tato cena znamená? Je něco, na co jste během své kariéry obzvlášť pyšná?

Tato cena má pro mne velký význam a opravdu si jí vážím. Vnímám ji jako ocenění nejen mé osoby, ale i nemocnice, která je s těmi mými 37 lety neodmyslitelně propojena. Víte, psychiatrie byla obor, který vždycky byl někde na konci řady ve zdravotnických oborech. Takže osobně jsem pyšná na to, kam se zejména za posledních 20 let posunul a jsem ráda, že jsem byla součástí změn a rozvoje oboru. Byla jsem u zrodu psychiatrické sekce při ČAS, to byl také důležitý krok.

Jakou radu byste dala začínajícím zdravotníkům, kteří teprve stojí na startu své kariérní cesty?

Pokud jste se rozhodli pro práci ve zdravotnictví, pečujte nejen o pacienty, ale i o sebe. Důležitá je psychohygiena, supervize, neboť do práce přinášíte velký kus své vlastní osobnosti. Pokud budete spokojeni vy, budou spokojeni i pacienti.

 

---

Foto z Ceny Alice Garrigue Masarykové za mimořádně významné zásluhy v ošetřovatelství:

 

• tisk
• předplatit si