Handling novorozence a kojence – klíčový prvek péče a terapie

S aplikací vhodného handlingu je možno začít už od narození. Je možné jej používat jak u zdravých dětí, tak u dětí s nějakou formou handicapu. U dětí nemocných, postižených nebo s vývojovým opožděním je považován za terapii samotnou.

Slovo handling je odvozeno z anglického slova handle – zacházet, manipulovat s něčím. Handling novorozence a kojence v širším významu slova znamená jakoukoli manipulaci s dítětem v rámci běžných denních činností. S aplikací vhodného handlingu je možno začít už od narození. U větších dětí je handling možno zařadit do hry nebo pohybových aktivit. Je možné jej používat jak u zdravých dětí, tak u dětí s nějakou formou handicapu. V obou případech je nutné dodržovat jisté zásady a pravidla, abychom podporovali kvalitní pohybové souhry. U dětí nemocných, postižených nebo s vývojovým opožděním je považován za terapii samotnou.

Proto, aby zdravotníci uměli aplikovat vhodný handling s ohledem na věk a zdravotní stav dítěte, je třeba orientovat se v aktuálních pohledech na psychomotorický vývoj novorozence a kojence, které by měly zahrnovat nejen aspekty pohybu, ale také vývoj senzoriky a adekvátní reakce na ni a sociální a emoční interakce s prostředím. Mnoha odborníky stále hojně propagovaná teorie dosahování jednotlivých milníků vývoje (Gesellova teorie), tedy toho, co konkrétně má dítě v daném věkovém období zvládnout, je podle nynějších poznatků neurověd již překonaná. V současné době existují důkazy, že v průběhu motorické ontogeneze není pevně stanovený harmonogram pro vznik motorických milníků a jednotlivé pohybové vzory dosažené v průběhu vývoje nenásledují pevně daný časový plán zrání centrálního nervového systému (CNS), ale jsou výsledkem interakcí se zevním prostředím (Thelenova teorie dynamického systému). Nejnovější teorie (Edelmanova teorie výběru neuronálních skupin) nahlíží na vývoj motoriky jako na součinnost genetické předlohy (topografie a primární maturace CNS) umožňující interakci se zevním a vnitřním prostředím. Pro normální vývoj dítěte je třeba variabilita, tedy určitá různorodost pohybových vzorů, a právě její nedostatek je jedním z indikátorů poruchy vývoje.

Handling u zdravých dětí

Při adekvátním množství senzorických stimulů, dostatku příležitostí ke spontánnímu pohybu a dostatečné variabilitě povrchů neexistuje předpoklad, že by se měl psychomotorický vývoj dítěte odchýlit od normálního průběhu. Cílem handlingu u zdravých dětí je tyto podmínky dítěti zajistit a podpořit kvalitní pohybové souhry a senzorické zkušenosti. V bdělém stavu nabízíme dítěti všechny pozice – vč. pozice na bocích a na břiše – pro rozvoj tělesného schematu, aktivní přenos zatížení a práci s těžištěm při přesunech, pokládání, zvedání dítěte, nošení, přebalování, hře a dalších aktivitách běžného života. Ve všech těchto činnostech se vyvarujeme především jednostranných nebo výrazně asymetrických pozic a pohybových vzorů – např. polohování dítěte v postýlce pouze na jednu stranu, nošení na jednom rameni nebo předloktí, krmení z lahve pouze z jedné strany a další. V těchto pravidlech instruujeme rodiče, nicméně dle našeho názoru žádný rodič při běžné péči o dítě s použitím selského rozumu a dodržením bezpečnostních pravidel nemůže své dítě poškodit. Věty o poškození dítěte při nedodržení striktně daných pravidel, pomůcek a přesně definovaných úchopů podrývají rodičovské kompetence a poškozují rodiče, zejména křehkou psychiku matek po porodu. Pokud je naším cílem a zájmem zdraví dítěte, měli bychom mít na paměti, že klidná a spokojená matka znamená klidné, spokojené a prospívající dítě.

Handling u dětí s určitou nekvalitou ve vývoji

Handling má význam i u dětí, u nichž pozorujeme jisté odchylky v psychomotorickém vývoji zejména z hlediska kvality pohybu. Je důležité uvědomit si, že případná vzniklá funkční posturální porucha není nikdy způsobena pouze jedním faktorem, ale vždy jejich součtem a sumací v prostoru a čase, proto pomocí kvalitního handlingu ovlivňujeme a řešíme kvalitu zažitých posturálních a pohybových vzorů jakožto přípravu na ty následující. U těchto dětí mnohdy pomůže dobře a včasně aplikovaný handling spolu s podporujícím (facilitujícím) zevním prostředím vrátit jejich vývoj na správnou cestu.

Handling u dětí s narušením psychomotorického vývoje

Jedná se o děti s hrubě nekvalitními až patologickými pohybovými vzory, poruchami svalového napětí a senzorického zpracování nebo výrazným opožděním oproti akceptovatelné hranici. U těchto dětí vždy primárně pátráme po příčině a aplikujeme handling jako terapii se všemi zásadami a pravidly. Cílem je optimalizovat jejich svalové napětí pro danou konkrétní aktivitu, umožnit jim získat co možná nejkvalitnější pohybové a smyslové zkušenosti a zvládnout samostatně provést zvolenou aktivitu, a tím získat pozitivní zkušenost z pohybu.

V souladu s terapeutickým cílem je nezbytná také úprava zevního prostředí.

Pravidla handlingu

Jak již bylo uvedeno, handling zahrnuje jakoukoli manipulaci s novorozencem a kojencem v průběhu dne. Český překlad slova handling – manipulace – však neobsahuje jednu z nejpodstatnějších zásad, a to vlastní aktivitu dítěte. Dítě by vždy mělo být iniciátorem pohybu a terapeut tím, kdo jej pohybem vede a pohyb pouze moduluje. I u dětí s těžkými formami handicapu lze nalézt alespoň minimální potenciál a ten vhodným vedením rozpracovat a postupně zvětšovat jejich aktivní participaci na běžných denních úkonech. K provedení zamýšlené nebo požadované činnosti by dítě mělo dostat vždy pouze tolik dopomoci, kolik je nezbytně nutné. Toto pravidlo nám popisuje pravidlo hands on – hands off. Začínáme s větší (ale stále pouze nezbytně nutnou) mírou dopomoci (hands on) a postupně tuto míru snižujeme (hands off). Ideálním stavem je samostatná aktivita dítěte s naší minimální kontrolou (finger tip control).

Pokud už aplikujeme handling jako terapii, vždy se snažíme o maximální možnou kvalitu. Naše ruce a vedení dítěte pohybem jsou důležitým aferentním vstupem, na jehož základě dítě modifikuje svůj pohybový projev a dostává zpětnou vazbu o provedení zamýšleného pohybu. Je proto nezbytné, aby informace získané tímto způsobem, byly skutečně v nejvyšší možné kvalitě, není možné nechat dítě dokončit jeho pohybový záměr v nekvalitním, nebo dokonce patologickém pohybovém vzoru.

V průběhu vedení pohybem bychom měli zachovávat správný alignment – vzájemné seřazení segmentů těla vůči sobě tak, aby bylo biomechanicky možné a výhodné provést zamýšlený pohyb. Zásadní u handlingu není pouhé dosažení a držení optimální postury jako v některých jiných terapeutických konceptech a metodách. Klíčový je plynulý a ladný přechod mezi jednotlivými pozicemi s aktivním přenosem zatížení v rámci těla dítěte, stejně jako se tomu děje v běžném životě. Aby byl handling skutečně efektivní, je třeba, aby jej aplikovali všichni, kteří o dítě pečují nebo s ním přichází do kontaktu.

Handling jako diagnostický prvek

Handling neslouží zkušenému zdravotníkovi pouze jako terapeutický prvek, ale dává nám také velkou výpovědní hodnotu v diagnostice a rozlišení, zda se jedná pouze o určitou nekvalitu (tedy funkční pohybovou poruchu) nebo jde o závažnější patologii, ať už ve smyslu narušení CNS, nebo nějakým strukturálním omezením, např. blokádou horních krčních segmentů (KISS syndrom). Jasným vodítkem je nám míra dopomoci, ono pravidlo hands on – hands off. Děti s pouhou nekvalitou pohybu, ale se zdravým CNS a bez strukturálních vad reagují při správně zvoleném handlingu na velmi malou míru dopomoci a jejich stav se rychle upravuje. Oproti tomu děti s narušením CNS nebo s nějakým strukturálním omezením potřebují větší míru vedení pohybem a jejich terapie je dlouhodobá, někdy celoživotní.

Význam znalostí handlingu a jeho zásad pro jednotlivé zdravotní profese

Handling při dodržení všech zásad a pravidel můžeme považovat i u dětí s patologickým stavem za adekvátní a smysluplnou terapii, ne její pouhý doplněk, jak bývá někdy mylně interpretováno. Jednoznačně by tedy handling měl být doménou fyzioterapeutů a ergoterapeutů, a to především u handicapovaných nebo nemocných dětí již od novorozeneckého a kojeneckého věku. Nicméně i další zdravotníci, lékaři, sestry a porodní asistentky budou ze znalostí handlingu a jeho pravidel profitovat. V diagnostice budou umět odlišit, zda se jedná o dítě zdravé, o dítě s pouhou funkční pohybovou poruchou a jen jistou mírou nekvality či už se jedná o stav vyžadující komplexní nebo multidisciplinární péči. U zdravých dětí pak mohou instruovat rodiče o kvalitním handlingu pro podporu zdravého průběhu vývoje. U dětí s jistou nekvalitou budou umět poradit rodičům, jak jednoduše pomoci ještě např. před návštěvou fyzioterapeuta, případně jak podpořit cílenou fyzioterapii vhodným způsobem při běžných denních aktivitách.

 

Mgr. Veronika Kristková
Mgr. Tomáš Zemánek
Fyzio Beskyd s. r. o., Frýdek-Místek

 

 

• tisk
• předplatit si