Viscerální fyzioterapie – když se pacient necítí fit, ale žádná příčina není vidět

V praxi vidíme, že velká část pacientů přichází k fyzioterapeutům s letitými problémy, které „nemají řešení“. Polykají prášky proti bolestem hlavy, zad nebo břicha, ale původce bolesti neznají. Náprava přitom nemusí být vždy složitá.

Každá bolest má svoji příčinu. Je varovným signálem těla, že je něco špatně. Ne vždy se však problém projevuje přímo v místě, které je třeba napravovat. Například migrény či brnění rukou často souvisí se zatíženou krční páteří, bolesti v kyčlích, dolních končetinách nebo podlamování v kolenou jsou obvykle spojeny s bederní páteří a za bušícím srdcem, pocitem knedlíku v krku a nemožností se nadechnout může být nestabilní hrudní páteř.

Problém bývá většinou složitější a nejedná se o problematiku a poruchu funkce jednoho, ale více segmentů na sebe navazujících. To je také důvod, proč lidé „chodí po doktorech“ s bolestmi, ale lékařská vyšetření, která se specializují jen na některou část lidského organizmu, nemusí konkrétní problém odhalit. Velmi záleží na individualitách, ovšem je běžné, že praktičtí lékaři, neurologové, ortopedi nebo internisti víc řeší akutní projevy bolesti než skutečný zdroj problému. S lékařským doporučením na léčbu medikamenty či injekcemi k nám na FYZIOkliniku přichází víc než polovina pacientů.

Univerzitně vzdělaný fyzioterapeut by měl vnímat tělo jako celek. Umí nalézt příčinu bolesti břicha například v oblasti bederní páteře a naopak v případě bolavých zad může rozeznat i zhoršenou funkci vnitřních orgánů (vlivem napětí). Právě „neviditelné“ napětí a nerovnováha vnitřních orgánů jsou podle mého odhadu původcem zdravotních problémů u 60 % lidí s bolestmi pohybového aparátu. Lékařská vyšetření tuto příčinu bolesti odhalit neumí, viscerální terapie může být dobrým nástrojem k nalezení a řešení těchto obtíží.

Méně známá metoda – málo specialistů

Viscerální terapie je velmi jemná manuální technika, jejímž cílem je ovlivnit a podpořit přirozenou funkci vnitřních orgánů. Jde o relativně nově se rozvíjející techniku, kterou v České republice ovládá stále poměrně málo terapeutů. Díky přibývajícím úspěchům se ale postupně dostává i do podvědomí veřejnosti.

Ke správné funkci vnitřních orgánů je mimo jiné potřeba, aby měly dostatečný prostor pro přirozený pohyb. Vnitřní orgány nejsou uloženy v břišní dutině volně, ale jsou zavěšeny a vzájemně mezi sebou propojeny pomocí tenké vazivové vrstvy – takzvané fascie. Pokud dojde k narušení vnitřního prostředí, například vlivem zánětu, operace či změny funkce orgánu, dochází k omezení posunlivosti a stažení fasciových obalů, které pak mohou poruchu řetězit dál do celého těla. Viscerální terapie pracuje na principu ovlivnění těchto vnitřních fascií, a tím i na úlevě od bolesti, která může mít projekci například v oblasti břicha, páteře či v periferních kloubech. Pomáhá při potížích se zažíváním (například nadýmání), bolestech žaludku, při refluxu, zácpě, průjmu, bolestech hlavy, zad, dále řeší funkční sterilitu mužů i žen či bolesti břicha po břišních operacích a pooperační srůsty v břišní dutině. Pomocí přesně řízených pohybů a tlaků terapeut stimuluje příslušný orgán a soustředí se na jeho uvolnění.

Vertebroviscerální vztahy

Lidské tělo funguje jako celek, jeho části jsou navzájem propojené a vzájemně se ovlivňují. To platí pro všechny jeho části, jak na úrovni psychiky, tak na úrovni fyzického stavu. Je známo, že psychika velmi úzce souvisí s potížemi v našem pohybovém systému a stav těla naopak ovlivňuje psychiku. Tato komplexní provázanost platí také mezi vnitřními orgány a pohybovým aparátem a orgány – označuje se jako vertebroviscerální vztahy. Pokud například žaludek nefunguje správně, reflexní cestou (tedy prostřednictvím reflexních nervových drah míšních segmentů) se tato porucha projeví také na úrovni pohybového aparátu.

Břišní dutina tedy může být příčinou bolestí zad zejména v bederním úseku páteře, ale i dalších segmentů. Pomocí uvolnění napětí v oblasti břicha lze ovlivnit potíže s trávením, bolesti břicha (při vyloučení možné příčiny pomocí zobrazovacích metod, například ultrasonografického vyšetření prováděného lékařem) nebo právě dlouhotrvající obtíže s bolestí zad, na kterou nezabírají masáže, fyzioterapie ani cvičení.

Každý orgán má svůj typický vzorec v pohybovém systému – takzvaný viscerální vzorec, jehož znalost nám pomáhá rozlišit, zda se jedná o poruchu orgánu jako takového, nebo jde jen o bolestivé dráždění vycházející z pohybového aparátu, které pouze napodobuje bolest či poruchu orgánu. To platí i opačně. Jedná se o kombinaci poruch na tělesné úrovni. Poruchy se mohou projevit na kůži a podkoží jako Headovy hyperalgetické zóny. Setkat se můžeme i se zvýšenou tuhostí fascie neboli vazivové povázky. Objevit se mohou i bolestivé body – trigger pointy – v oblasti svalů nebo blokády v případě kloubů.

Za bolest může hrbení a nesprávné dýchání

Obvyklou příčinou „utlačovaných“ vnitřních orgánů bývá vadné držení těla. Čím víc se člověk hrbí, tím více se stahují vazivové obaly (fascie v dutině břišní) a omezuje se jejich pohyblivost. Dlouhodobě se může problém přenést skrze nervová propojení, tahy závěsného aparátu a tak dále mnohem dál v těle.

Nejsou to pouze operace a záněty, které vedou k funkční poruše vnitřních orgánů. Také dlouhodobý špatný sed či oblečení, jako například legíny s vysokým pasem, těsné džíny, úzké sukně nebo utažený pásek, mohou podporovat chybný dechový stereotyp a snižovat motilitu (tedy pohyblivost) orgánů při dýchání a pohybu. V dlouhodobém špatném sedu je břišní stěna utlačena, bránice nemá prostor pro plnou funkci a pohyb a nepracuje dostatečně. Z tohoto důvodu pak nelze plně aktivovat hluboký stabilizační systém a zvyšuje se tlak na páteř. Tento stav ovlivňuje také pohyblivost vnitřních orgánů, kterým chybí adekvátní prostor, a může tím docházet k poruše jejich funkce a vzniku spazmů.

Průběh viscerální terapie

Terapeut se speciálním vzděláním se zaměřením na viscerální terapii vyšetřuje tyto provázané poruchy vnitřních orgánů a pohybového aparátu na podkladě zjištěné anamnézy – zdravotních informací o fyzickém i psychickém stavu pacienta. Dále se zaměřuje na komplexní klinické vyšetření kůže, podkoží, fascií (vazivových povázek) a svalu pohmatem. Jako neméně důležitý ukazatel slouží také testy funkcí pohybových úseků páteře a vyšetření kloubní pohyblivosti. Následuje také edukace pro autoterapii (ošetření, které si pacient provádí sám v domácím prostředí).

Během 60 minut specialista ošetří poruchy měkkých tkání a kloubů podle konkrétního klinického nálezu. Dále provádí jemné manuální techniky v oblasti břicha, případně hlouběji, kdy může opatrnou masáží vnitřních orgánů příznivě ovlivnit jejich pohyblivost a funkci. Nedílnou součástí je terapie poruchy funkce bránice – hlavního dechového svalu, který má úzkou souvislost s pohybovým systémem. Bránice ovlivňuje pohyb a pozici orgánů v dutině břišní a svým pohybem jim dopřává jednoduše řečeno pravidelnou masáž. Ta podporuje pravidelnou posunlivost vnitřních orgánů, a tím přispívá k jejich optimální funkci.

Když lékař nic nevidí…

Viscerální terapie navazuje na vnitřní lékařské vyšetření, které vyloučí strukturální poškození nebo poruchu funkce, a zaměřuje se mimo jiné i na psychickou stránku pacienta. Je proto běžné, že se fyzioterapeut v rámci úvodní konzultace a zjišťování anamnézy ptá také na rodinnou situaci či spokojenost v zaměstnání. Je nutné vědět, v jakém psychickém rozpoložení se pacient nachází. Mnoho poruch vnitřních orgánů úzce souvisí s psychickým vypětím, stresem či dlouhodobou nespokojeností. Musíme odhalit a řešit skutečnou příčinu problému, zvláště tehdy, pokud selhává klasický konzervativní přístup léčby. Teprve poté se dostaví úleva a kýžené uzdravení.

Kolik terapií je potřeba?

Počet absolvování viscerální terapie je individuální. Záleží, o jaký konkrétní problém se jedná. Nejčastěji se viscerální terapie provádí 3×, s 3týdenními intervaly mezi jednotlivými sezeními. Z nich by každé mělo zahrnovat 10–15 cyklů přímých a nepřímých pohybů na obnovení mobility daného orgánu. Po půl roce až roce od poslední terapie následuje kontrola účinnosti léčby.

Během terapií provádí stěžejní manuální uvolnění vnitřních orgánů a fascií sám fyzioterapeut, vždy je ale žádoucí vědomá přítomnost a spolupráce pacienta. Při nesprávném dechovém stereotypu se naučí práci s dechem a bránicí, vzpřímené držení těla, jak provádět automasáž břicha i vhodná uvolňovací a protahovací cvičení, aby se jeho potíže neopakovaly ani v budoucnu. Pokud ovšem pacient nemá zájem se uzdravit, nehýbe se a stále holduje nezdravému jídlu, nemůže čekat zázraky ani od sebelepších lékařů a fyzioterapeutů. Každý máme za své zdraví vlastní zodpovědnost a to, jak se k tělu chováme, se nám vrátí.

Pro koho je viscerální terapie vhodná?

→ bolesti břicha a zad (i chronické) bez zjevné příčiny (to znamená po vyloučení poruchy orgánů prostřednictvím zobrazovacích metod)
→ neúspěšně řešené potíže se zády
→ defekační obtíže (zácpa, průjem)
→ nespecifické obtíže s trávením (potíže s nadýmáním)
→ jizvy v oblasti břicha (po laparoskopii, po císařském řezu, po větších operacích přes břišní přístup)
→ refluxní choroba jícnu
→ navíc má pozitivní vliv na hormonální systém, metabolizmus, cirkulaci krve, regenerační schopnost organizmu, na spánek a emoce

Headovy zóny

Anglický neurolog Henry Head zjistil, že dysfunkce vnitřních orgánů se projevuje na povrchu těla. Pokud se objeví porucha nějakého orgánu, promítne se do příslušné Headovy zóny. Skrze ovlivnění Headovy zóny lze také do jisté míry ovlivnit příslušný orgán. Tyto informace by měl mít fyzioterapeut stále na vědomí, protože mohou upozornit na přítomnost přenesených bolestí a problém nemusí souviset přímo s pohybovým systémem, ale může se jednat o onemocnění vnitřních orgánů.

 

---

Rozhovor s Mgr. Ivou Bílkovou, vedoucí fyzioterapeutkou a zakladatelkou FYZIOkliniky

Jaké vzdělání by měl mít odborník na viscerální terapii? Vyučuje se tento nový obor na českých vysokých školách?

Na vysoké škole není žádný předmět, který by se viscerální terapií zabýval. Velmi záleží na vzdělání vysokoškolských pedagogů, kteří terapii ovládají a v rámci některých praktických hodin know-how předávají svým studentům. V rámci praxe je to opět o „štěstí“, zda ve zdravotnickém zařízení potkáte fyzioterapeuta, který tuto terapii ovládá a chce ji předávat studentům na praxi a svým kolegům.

Mimo vysoké školy v rámci postgraduálního vzdělávání lze nalézt kurzy zaměřené právě na viscerální terapii. Časová dotace i objem informací kurzu závisí na daných lektorech (fyzioterapeutech/lektorech) či institutech. Viscerální terapie je tedy školení/kurz v rámci postgraduálního vzdělávání fyzioterapeutů, kteří již své studium dokončili, ať na úrovni DiS., Bc., nebo Mgr.

Proč je v České republice zatím těchto specialistů nedostatek?

Hlavní faktory vidím v tom, že tyto informace nejsou součástí studijní přípravy a vysokoškolské výuky budoucích fyzioterapeutů, další překážkou je trvalý nedostatek lektorů, ceny kurzů a obecně malé povědomí o účincích viscerální terapie.

Je možné při stimulaci vnitřních orgánů pacientům stav i zhoršit?

Jako u kterékoli jiné terapie či léčby lze i ublížit. Zejména neodborným zacházením – manipulací s oblastí břicha (například neadekvátní tlak, tlak na nevhodná místa a podobně), případně špatnou diagnostikou, pokud se přehlédne něco jiného, závažnějšího.

Jaké problémy pomocí viscerální fyzioterapie řešíte u pacientů nejčastěji?

Stavy po operacích břicha – jizvy, srůsty, bolesti břicha, kdy již pacient absolvoval mnoho vyšetření bez zjištění příčiny obtíží. Dále také potíže se zažíváním, například nadýmání, nebo potíže s defekací – průjem, zácpa.

Mají o viscerální fyzioterapii povědomí také čeští lékaři?

To je velmi individuální. Stane se, že k nám lékař pošle pacienta přímo na tyto terapie. Bohužel je ale povědomí stále malé, často se provádějí operační zákroky, přestože stav není akutně ohrožující a pacient ještě nezkusil všechny konzervativní možnosti řešení. Tyto případy se dějí mnohem častěji.

Jakou má podle vás tento mladý obor budoucnost?

Určitě se povědomí o terapii zvyšuje, myslím tedy, že adekvátní vzdělání si zajistí čím dál více fyzioterapeutů, a doufám, že zaujme i lékaře internisty. Péče tak bude dostupnější a více rozšířená.

 

---

 

Kazuistika

Pan R. přichází kvůli zácpě a bolestem břicha. Nejprve byla odebrána anamnéza a doporučena režimová opatření – například vhodná strava a její rozložení během dne, pitný režim, pohyb. Dále byl vyšetřen rozsah segmentů páteře, způsob stoje a byly provedeny základní testy na aktivaci hlubokého stabilizačního systému. Pacientovi byl vysvětlen korigovaný stoj, práce s tělem a jeho provázanost při běžných denních činnostech.

Provedena byla také vyšetření oblasti břicha – aspekčně a palpačně. Kožní rýhy, potivost, hřejivost, dermatografie. V oblasti kolem pupíku a více kaudálně pod pupíkem jsme si testy ozřejmili oblast, které se budeme více věnovat. Provedli jsme nespecifickou viscerální drenáž, uvolnění břicha, zaměřili jsme se na ileocekální junkci (přechod tenkého a tlustého střeva) a sigmoideum (esovitou kličku tlustého střeva). Pacienta jsme edukovali, jak má s danými oblastmi pracovat, a vysvětlili mu další manuální techniky na podporu peristaltiky. Doporučena mu byla stolička na toaletu na podkládání nohou pro uvolnění m. puborectalis, který může bránit ve vyprazdňování, a vysvětlili jsme mu dechové techniky pro uvolnění břicha.

Je nutné zmínit, že se nejedná pouze o práci fyzioterapeuta. Pacient musí na zlepšení svých obtíží pracovat sám i doma, věnovat se konkrétním cvičením, dodržovat doporučená opatření, změnit způsob oblékání a podobně.

Každopádně stav pana R. se zlepšuje už během terapie. Není výjimkou, že v břiše začne při terapii „škrundat“ – tehdy je jasné, že se peristaltika od jícnu přes žaludek až po střeva opravdu zapojuje do funkce. Zlepšení stavu nebo úplné vyléčení je v rukou pacienta a záleží na jeho důslednosti.

 

---

O autorce

Mgr. Iva Bílková, Cert. MDT

Absolvovala magisterské studium fyzioterapie na FTVS UK v Praze. Vedle toho úspěšně složila mezinárodní zkoušku na McKenzie Institut International, a je tak jako jedna z mála fyzioterapeutů v Česku držitelkou této akreditace.

Společně se svým manželem založila pražskou FYZIOkliniku, kde úspěšně aplikují léčbu kombinací manuální fyzioterapie s inovativní technologií rázových vln. Zde je vedoucí fyzioterapeutkou.

Pracuje s dětskými pacienty od kojeneckého věku, u nichž je zpravidla cílem zlepšit psychomotorický vývoj či zkvalitnit pohybové dovednosti v případě neurologických a ortopedických diagnóz, po pacienty věku předškolního a školního. V práci s dospělými se specializuje na cílenou pomoc při odhalování zdánlivě nesouvisejících příčin obtíží. Ověřenými i moderními technikami ulevuje od bolestí zad, hlavy, kloubů a dalších problémů.

 

• tisk
• předplatit si