Sestra – náročné i obdivuhodné povolání. I o sestry je ale potřeba pečovat

Mezi organizace, které aktivně pomáhají sestrám při jejich náročné profesi, patří Nadační fond EUC Elucidate. Podporuje nejen vlastní pracovníky zdravotnické skupiny EUC, ale zaměřuje se na nelékařské zdravotníky obecně, jeho mottem je „Pomáháme těm, kteří pomáhají.“ O fondu a jeho cílech jsme hovořili s ředitelkou Ivou Skorčíkovou, DiS., MBA

Můžete nám váš nadační fond představit?

Fond byl založen v roce 2017 majitelem firmy EUC Ing. Janem Blaško, MBA. Jedním z důvodů jeho vzniku byla skutečnost, že jsme poměrně velká zdravotnická skupina, která zaměstnává přibližně 2 300 zdravotníků, a s tím přichází určitá společenská zodpovědnost za ně. Hlavním cílem naší nadace je podporovat ty, kteří denně pečují o naše zdraví a blaho. Naše nadace byla založena s cílem poskytovat podporu zdravotníkům a budoucím zdravotníkům v oblasti vzdělávání i v těžkých životních situacích. Fond působí interně v rámci skupiny EUC holding a také veřejně. Mohou se na nás obrátit všichni zdravotníci, kteří potřebují pomoc.

Dále podporujeme i různé další fondy, které pomáhají zdravotníkům. Fond zajišťuje také určitou finanční udržitelnost tím, že část zisků ze společnosti spravuje a následně je využívá v situacích, kdy jsou nejpotřebnější. Tímto přispíváme k budování povědomí o naší značce a naplňujeme náš závazek pomáhat těm, kteří pomáhají.

Co je jeho cílem?

Naší cílovou skupinou jsou nejen sestry, ale všechen nelékařský zdravotnický personál. Máme čtyři hlavní oblasti, kterým se věnujeme:

→ individuální podpora potřebným;
→ podpora vzdělavatelů (střední školy, vyšší odborné školy, fakulty), kde se zdravotníci formují, chceme, aby už od začátku věděli, že zde existuje nadace, která zdravotníkům pomáhá;
→ spolupráce s asociacemi a sdruženími (například s Českou asociací sester, Sdružením středních zdravotnických škol);
→ advokacie a politický vliv – to je oblast, kde bych ráda fungovala ve smyslu obhajoby zdravotníků v dlouhodobém horizontu. Zlepšit jejich pracovní a platové podmínky, angažovat se v oblasti jejich vzdělávání, aby systém nebyl tak složitý.

Cílem je pomoci ve všech uvedených oblastech. Nejen podpořit, ale zvýšit prestiž tohoto záslužného povolání. A pokud pomoc nespadá do mé kompetence, jsem schopna pomocí sítě kontaktů propojit a pomoci předáním dál. Jsme tu pro zdravotníky a jsme první nadace, která pomáhá na druhé straně barikády.

Co je Vaším cílem?

Fond funguje již dlouho, ale jsme tak nějak stále na začátku. Protože já jako ředitelka raději peníze investuji do těch, co pomoc potřebují než do marketingu. Nechci mediálně navoněnou nadaci, která ale nebude mít zdroje v situacích, kdy je to víc než potřeba. Bez marketingových investic je cesta k povědomí sice delší, přesto věřím, že za nás budou mluvit hlavně naše aktivity. Samozřejmě že bych ráda, aby se o nás vědělo, bez toho naše práce nedává smysl a nedostane se tam, kde je potřeba. Takže vybalancování investic je nezbytné.

Jak konkrétně můžete pomoci?

Pomáháme finančně a podporujeme osoby, které se starají o další osoby, podporujeme jejich psychickou pohodu, pracovní prostředí, podporujeme školy, aby vychovávaly motivované zdravotníky, a není potřeba si nalhávat, že to není otázka peněz.

V prvé řadě vypisujeme granty. Například nyní končí grant Hurá na prázdniny, kdy se mohly přihlásit matky samoživitelky s žádostí o úhradu letních táborů, nebo běžel grant Hurá do práce, kde jsme hradili školky maminkám, které chtěly jít do práce po mateřské dovolené.

Další oblastí je pomoc v takzvaně tíživé situaci, ať již způsobené změnou rodinných poměrů, například úmrtím v rodině, nějakým zdravotním problémem, nebo třeba i živelnou pohromou (uvedu příklad, kdy sestra přišla o střechu nad hlavou během tornáda na Moravě). Příběhů je celá řada…

Pomoci můžeme i v humanitární oblasti, například jsme dokázali velmi rychle pomoci Ukrajině tím, že jsme dodávali technické a zdravotní vybavení.

V oblasti vzdělávání můžeme podporovat jak v rámci individuální pomoci příspěvkem na vzdělávání konkrétní osobě, tak můžeme nabídnout pomoc a spolupráci vzdělavatelům.

Jak spolupracujete se vzdělavateli?

Spojila jsem se s Asociací středních zdravotnických škol a představila jim naše možnosti. Školám můžeme pomoci materiálně – například dodat simulační pomůcky, které jsou velmi drahé. Škole v Kladně jsme uhradili exkurzi do Německa na expozici Body Exhibition a celkově se školou navázali spolupráci. Obecně je fajn, pokud se takto podaří spolupráci navázat, propojit školu, nás, kliniku a ambulance v jeden spolupracující celek, kde si sestry mohou u nás udělat praxi a my jim můžeme pomáhat se studiem. Takových případů bych ráda měla více.

Mým niterným přáním je vybudovat simulační středisko pro české zdravotníky, kde udělat chybu ještě není problém.

Děláte vlastní vzdělávací akce?

Ano, určitě, letos máme velké téma komunikace. Zdravotníci se na mě snad nebudou zlobit, když řeknu, že v této oblasti jsou velké rezervy. Nejen mezi nimi samými, ale především v komunikaci zdravotníků s pacienty. Myslím si, že té se jim ve školním vzdělávání nedostává. Je potřeba volit empatický přístup, uvědomit si souvislosti, a to se bohužel často neděje, což mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.

Podpořili jsme projekt MedicRise. Paní doktorka Mechúrová z Psychiatrické nemocnice Bohnice založila skupinu Zdravé zdravotnictví, která připravuje workshopy o správné komunikaci. Nejen o tom, jak situaci řešit, ale i jak jí předcházet, co například procesně vede k tomu, že je pacient agresivní, a jak to ovlivnit. Myslím si, že to je velmi potřebné.

Dalším z našich projektů byla Sestra jako máma – webinář o dětech a technologiích. Ve spolupráci s psychologem jsme diskutovali o nastavení hranic s dětmi v oblasti sociálních sítí, jak s nimi komunikovat, o závislostech a dalších rizikových situacích. Byla jsem překvapená, jak velký zájem o videa byl.

V neposlední řadě také vycházíme z potřeb vrchních sester. Ony samy navrhují, jaký typ kurzu nebo pomoci potřebují, a také se snažíme vzdělávat je v oblasti managementu.

Co byste změnila ve vzdělání sester?

Chtěla bych, aby sestry měly v osnovách ambulantní péči a aby byla součástí jejich praxe. Dnes, při vzrůstajícím trendu rozvoje ambulantní péče, která šetří peníze za hospitalizace a je možná i díky moderním technologiím, lze hodně věcí vyřešit ambulantně – například v rámci jednodenní chirurgie. Primární péči považuji za velmi důležitou a chtěla bych, aby sestry chodily na praxe do ambulancí, kde je kontakt s pacientem a péče o něj úplně jiná než na lůžkových odděleních.

Jaká by podle Vás měla být sestra?

Samozřejmě musí být odborně zdatná a schopná a měla by podle mě umět komunikovat. Komunikační dovednosti, vyjednávání, zvládání komplikovaných situací, asertivní a empatické jednání, to je myslím něco, co musí umět každý zdravotník, a je tedy potřeba ho v tom vzdělávat a školit.

V čem je váš fond výjimečný?

To je jednoduché, jsme jediný fond, který pomáhá zdravotníkům. Je velké množství fondů, ale zdravotníkům ve smyslu „Pomáhat těm, co pomáhají,“ se věnuje jen ten náš.

Proč je potřeba pomáhat?

Práce zdravotníka, ale obecně práce všech pomáhajících profesí, často přináší syndrom vyhoření. Tomuto tématu jsem se podrobně věnovala již v době mých studií. Je to práce s lidmi, náročná, po letech může vést k určité depersonalizaci, případně být obtížná v začátcích. V tu chvíli je potřeba mít supervizora, psychologa, správnou duševní hygienu nebo mít možnost například změny pozice v zaměstnání.

Sestra neustále o někoho pečuje. Slyší, jak někoho něco bolí, trápí, má problém nebo po ní něco potřebuje, což je vyčerpávající. Také to může být náročné po stránce psychické, když například, než je polední pauza, zemřou dva pacienti, o které se starala. Je konfrontována s pozůstalými, nese si to domů. Je to práce plná emocí. Na druhou stranu i pozitivních, například když přijde pacient, o kterého se starala na ARO, s rodinou a úsměvem na tváři pozdravit.

Co byste ve zdravotnictví změnila?

Budoucnost vidím v tom, že se základní rozdělení a filtrace pacientů bude dít v oblasti primární péče, ambulancí a formou jednodenní chirurgie. Že se zde zachytí velké procento případů, což odlehčí lůžkovým oddělením a nemocnicím, které potom budou mít více času a prostoru na komplikované případy. Nemocnice by měla být do budoucna místem pro pacienty, kteří se o sebe nedokáží postarat a potřebují odbornou péči, do té doby by měla fungovat jiná zařízení. S tím souvisí i již zmíněný systém vzdělávání, který by měl sestry na tento typ povolání připravovat.

Skupina EUC již má tři centra pro jednodenní chirurgii a dále je bude rozšiřovat. Má také Centra hojení chronických ran, kam mohou přijít pacienti s diabetem, komplikovanou ránou po operaci nebo dekubitem po propuštění z nemocnice do domácí péče. V rámci fondu právě také hradíme sestrám kurzy pro léčbu chronických ran.

Co se Vám nejvíce povedlo, na co jste nejvíce hrdá?

Jsem ráda, že mě v rámci naší skupiny již všichni znají a vědí, že se na mě mohou obrátit, a i externě se povědomí o fondu rozšiřuje. Hrdá jsem na to, že jsme v době začátku války na Ukrajině s kolegy a dalšími firmami dokázali během pár dní připravit několik tisíc traumakitů, které jsme tu ručně sáčkovali do balíčků a odeslali je na hranice.

Lepší povědomí o sestrách se snažím budovat například na svém Instagramu – vytáhnout zajímavosti z historie nebo praxe, atraktivní fakta, například kolik kroků denně sestra nachodí a podobně.

Také za dobu, co fond vedu, jsme několikanásobně navýšili počet případů/smluv, které uzavíráme.

Sama za sebe cítím vnitřní potřebu advokacie neboli zastání sester v České republice. Zde stále hledám cestu a pracuji na tom.

 

Ředitelka fondu Iva Skorčíková, DiS., MBA, je z anesteziologicko-resuscitačního oddělení, občas pracující na operačním sále, s marketingovými zkušenostmi. K fondu se dostala řízením osudu a moc ji to baví. Na pozici ředitelky fondu pracuje přes 2 roky. Pokud je potřeba, nadále občas pomáhá jako sestra, a je tedy v těsném kontaktu s tím, co sestra potřebuje a co je vyžadováno od ní.

 

• tisk
• předplatit si