Modré, nebo růžové embryo? Etika v asistované reprodukci

Souhrn: Text reflektuje skutečnost, že preimplantační genetická diagnostika poskytuje naději na zdravé dítě i takovým párům, u kterých více pokusů o zdravého potomka selhalo. V rámci tohoto vyšetření embryí se však dozvídáme také informaci o pohlaví. Tento fakt by neměl být zneužíván k realizaci přání o narození chlapce, nebo děvčete. Nechtěná, přestože zcela zdravá embrya jsou totiž likvidována.
 

Klíčová slova: etika, genetická diagnostika, pohlaví

Blue or pink embryo? Ethics in assisted reproduction

Summary: The manuscript reflects the fact that pre-implantation genetic diagnosis provides hope for a healthy child even for couples who have failed several times to have a healthy descendant. However, as part of this examination of the embryos, we also learn information about the sex. This fact should not be abused to realize the wish for the birth of a boy or a girl. Although completely healthy, unwanted embryos are disposed.

Keywords: ethics, genetic diagnosis, gender

Již ze Starého zákona známe příběh Mojžíše ukrytého u řeky. Proč tam byl schovaný? Matka se jej snažila zachránit před hrozbou smrti. Král chtěl totiž zabít všechny malé chlapce. Otázka pohlaví dítěte v nás zkrátka rezonovala odpradávna.

V ráji díky dceři

Notoricky známý je společenský status otce v muslimských zemích. Čím větší počet chlapců dokázal otec zplodit, tím se jeví v rámci společnosti jako úspěšnější. Syn disponuje vyšším kreditem než dcera, protože on je pokračovatelem rodu. Potomek mužského pohlaví má rodinu stmelovat, dohlížet na ni. Mezi jeho další povinnosti patří zajistit rodiče ve stáří a pečovat o mladší sourozence. Ovšem muslimská tradice doporučuje v rodině také dceru, a to proto, že otec dcery má lepší šanci dostat se po smrti do ráje. Zavedení této tradice si pravděpodobně kladlo za cíl eliminovat neonacitidy (Nešporová, 2005). Na tomto příkladu lze registrovat známky dnes populárního trendu, jenž je světově známý pod názvem family balancing.

V dnešní době páry přistupují k několika způsobům, jak si vybrat preferované pohlaví. Z lékařského i lidského hlediska je bezesporu nejinvazivnějším zásahem pohlavně selektivní potrat, kdy se těhotenství uměle přeruší po zjištění, že plod není nositelem preferovaného pohlaví. Žena absolvující tento zákrok je bezesporu vystavena psychické zátěži a zdravotnímu riziku. Nejméně invazivní je pak inovativní metoda prostřednictvím pohlavně selektivní inseminace, ale zde stále dochází k nepřesnostem. Nelze ji považovat za spolehlivou. Nejpřes-nější a velmi často využívanou metodou je preimplantační genetika v rámci asistované reprodukce. Tato metoda vzbudila nejen naděje, ale také vážné morální, sociální a právní obavy (Kilani, 2004).

Naděje pro páry, u jejichž potomka XY nebo XX hrozí genetická vada?

Preimplantační genetická diagnostika slouží pro diagnostiku monogenních chorob a strukturních chromozomových abnormit. Indikací k tomuto diagnostickému kroku je vyšší věk matky, respektive obou rodičů, potratovost v gynekologické anamnéze ženy nebo také dědičná choroba v rodinné anamnéze.

Preimplantační genetická diagnostika přinesla šanci na zdravé dítě například párům, u kterých klasická asistovaná reprodukce selhala. Embrya, jež nejsou geneticky v pořádku, se často ani neuhnízdí, jiná se zase zastaví ve vývoji v raných fázích. Ve specifických případech je ale chromozomální vada slučitelná s dalším vývojem plodu. Narodit se může třeba dítě s Downovým syndromem, známým také jako trizomie 21. Pokud je problém odhalen na screeningu, rodiče bývají postaveni před velmi závažné rozhodnutí. Diagnostika vyšetřující embrya před transferem do dělohy ženy tyto problematické jevy eliminuje.

Metodou lze vyšetřit všech 23 párů chromozomů; dozvídáme se tedy i informaci o pohlaví, která by měla být jen jakýmsi vedlejším produktem v kontextu celkového zdraví embrya. Tvrzení neplatí v případě takových chorob, jež mohou mít fatální následky pouze u dětí určitého pohlaví (Wolff et al., 2023). Rodičům s potenciálně ohroženými dětmi je pak k transferu vybráno pohlaví, u něhož takové genetické onemocnění nehrozí.

Kde začíná a končí neplodnost?

Podle aktuálních zpráv Světové zdravotnické organizace (WHO) se každý šestý obyvatel planety potýká s neplodností (Satija, 2023). WHO pak charakterizuje neplodnost jako onemocnění mužského nebo ženského reprodukčního systému projevující se tím, že se nepodaří dosáhnout těhotenství alespoň po jednom roce pravidelného nechráněného pohlavního styku. Je neoddiskutovatelnou pravdou, že odborníci považují věk ženy při řešení plodnosti za faktor číslo jedna. Odsouvání rodičovství do pozdějšího věku je z hlediska samotné víry ve výsledek, neuvažujeme-li například ekonomický faktor, nevhodné. Ovšem v momentě, kdy metody asistované reprodukce dovolily terapii s darovanými oocyty, přičemž se embryo vzniklé oplodněným vajíčkem mladé a zdravé dárkyně vloží do dělohy příjemkyně, svitla naděje i ženám s ukončeným reprodukčním věkem.

Asistovaná reprodukce pro (ne)plodné páry

V naší praxi se ale často setkáváme s klienty, kteří vyhledávají kliniku asistované reprodukce, přestože se s neplodností nepotýkají. Jedná se o početné rodiny, třeba se třemi chlapci. Rodiče nemají potíže s početím, jejich přáním je zkrátka dočkat se děvčete. Tito klienti vyhledávají kliniku na základě zkušenosti jiných párů či sami zkouší, zda jejich požadavku některá z klinik nevyhoví. Většina z těchto párů je nucena se obrátit na zahraniční střediska ve státě, kde legislativa povoluje výběr pohlaví dítěte na základě vlastního přání, například v USA. Za zmínku stojí i aspekt, na který opakovaně ve svých textech upozorňuje profesorka Kristien Hens z Antverpské univerzity – je to vždy žena, která podstupuje stimulaci folikulů například s rizikem hyperstimulace a odběr oocytů pod celkovou anestezií (Hens, 2022). Nemohou se tyto ženy někdy stát pouhým zprostředkovatelem potrhlého snu partnera o synovi, nebo dceři? V celé Evropské unii je selekce pohlaví pro pouhý family balancing striktně zakázána. Na okraj dodejme, že v některých evropských státech jsou nastavena benevolentnější pravidla například pro svobodné matky či lesbické páry. Jsou to Francie nebo Španělsko (Dostálová et al., 2022).

Dítě na zakázku?

Když to lehce přeženeme: dítě na zakázku. Jejich rodiče – jsou-li nuceni zvolit asistovanou reprodukci s použitím dárcovských buněk – touží po tom, aby mohli fotografie dárců spatřit. To na klinikách například v České republice či dalších státech Evropské unie není možné, dárcovství je anonymní pro dárce, příjemce i potomka narozeného po takové terapii. Výjimku tvoří jen například Portugalsko či Velká Británie, kde je možné odtajnit identitu dárců, ovšem až na žádost plnoletého dítěte počatého z darovaných gamet (Correia et al., 2021).

Ovšem i u nás – třeba v centrech asistované reprodukce – slýcháme bizarní požadavky párů: aby se dárkyni neodhalovaly v úsměvu dásně, aby měla dlouhé řasy, konkrétní typ vlasů, důlky ve tvářích či specificky tvarovaný ušní lalůček. Vzdělání také není opomínáno. Nedávno jsme byli svědky případu, kdy pacientka odmítla vhodnou dárkyni kvůli tomu, že nestudovala sportovní fakultu jako ona. Terapii nakonec nepodstoupila. Ještě bizarnější je představa, že plodný pár schopný početí si volí dárkyni oocytů a dárce spermií na základě vybájeného konstruktu ideálního dítěte. Oba jsme hnědoocí a nevynikáme v uměleckých oblastech, ovšem volíme si modrooké a výtvarně nadané dárce, aby náš syn – ano, výhradně syn! – mohl zdobit přední světové galerie a na vernisážích oblažovat návštěvníky očima jako studánky.

Možná to zní komicky až absurdně, ale není takových rodičů víc, než si myslíme? Nezapomínejme, že zdravá embrya nechtěného pohlaví jsou potom likvidována. Neposkytuje nám zkrátka asistovaná reprodukce větší svobodu, než s jakou umíme zacházet?

Literatura

1. CORREIA M. M., REGO G., NUNES R. The right to be forgotten versus the right to disclosure of gamete donors’ ID: ethical and legal considerations. Acta Bioethica 2021; 27(1): 69–78. doi: 10.4067/S1726-569X2021000100069.
2. DOSTÁLOVÁ A., GÜELL F. Motives of patients crossing borders to pursue assisted reproduction – why the Czech Republic is a frequent choice for egg donation treatment. Ceska Gynekol 2022; 87(2): 137–143. doi: 10.48095/cccg2022137.
3. HENS K. Chance encounters: a bioethics for a damaged planet. 2022. doi: 10.11647/OBP.0320.
4. KILANI Z. Controversies in gender selection. International Congress Series 2004; 1271(9): 345–348. doi: 10.1016/j.ics.2004.05.126.
5. NEŠPOROVÁ O. Rodina a rodičovství v křesťanství a islámu. Gender a výzkum 2005; 6(1): 3–7. [online]. Dostupné z: https://www.genderonline.cz/artkey/gav-200501-0002_family-and-parenthood-in-christianity-and-islam.php.
6. SATIJA B., SUNNY M. E. WHO says infertility affects 1 in 6 globally, calls for more consistent data. 2023. [online]. Available from: https://www.reuters.com/world/who-says-infertility-affects-1-6-globally-calls-more-consistent-data-2023-04-03/?taid=642b6adff30e380001d85e88&utm_campaign=trueAnthem:+Trending+Content&utm_medium
=trueAnthem&utm_source=twitter.
7. WOLFF M., ZAHARA A. The ethics of gender selection. The Immanent Frame. Secularism, religion and the public sphere. 2020. [online]. Available from: https://tif.ssrc.org/2020/07/31/the-ethics-of-gender-selection/.

Mgr. Anna De Bayas Sanchez^1,2, Bc. Michaela Kalivodová¹, Helena Bakar^1
1 Mediversvm s. r. o., Medistella, Praha
² Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

O autorkách

Mgr. Anna De Bayas Sanchez

Spoluzakladatelka dvou mezinárodních projektů Medistella.com a IVFscanner.com, které mají za cíl poskytnout pacientům z celého světa kompletní informace o možnostech přeshraniční reprodukční péče. Spolupracuje na projektu Be Better Informed About Fertility, který se věnuje zlepšení informovanosti společnosti o (ne)plodnosti, tak aby páry či jednotlivci mohli učinit vědomé rozhodnutí o svém reprodukčním zdraví a budoucím rodičovství. V současné době působí na Jihočeské univerzitě, kde dokončuje doktorské studium na Zdravotně sociální fakultě. Její výzkum je zaměřen na přeshraniční reprodukční péči ve zdravotním, psychosociálním, etickém a právním kontextu.

Bc. Michaela Kalivodová

Absolvovala bakalářský obor Český jazyk a literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Živí se psaním a tvorbou textů, píše například ve spolupráci s lékaři a odborníky ve zdravotnictví články pro časopis Miminko. Mnoho let pracovala jako IVF koordinátorka v předních pražských centrech asistované reprodukce.

Helena Bakar

• tisk
• předplatit si