Culle per la vita

Slovo babybox je významově neologizmus, nebo chcete-li pseudoanglicizmus, a do českého jazyka se dostává počátkem 21. století. Není snad nikdo, kdo by význam tohoto slova neznal, ať už mezi laickou, či odbornou veřejností. Pokusme se napříč historií pátrat po souvislostech, které ovlivnily dnešní podobu babyboxů neboli schránek pro nechtěné děti.

Pravděpodobně prvním odloženým dítětem byl v 2. tisíciletí př. n. l. samotný Mojžíš. Z biblických textů se dočítáme o nařízení faraona o zabíjení izraelských novorozeňat mužského pohlaví z důvodu možné převahy při válečných taženích, a to vhozením do řeky Nil. Hebrejská matka chránila a ukrývala synka tři měsíce, a až poté poslala kojence v ošatce po Nilu, kde jej nalezla faraonova dcera a následně ho přijala za svého syna. Dostal jméno Mojžíš, což v překladu znamená „z vody vytažený“. Tento biblický příběh má v rámci možností dobrý konec, ne tak už pro nechtěné, nemocné, nedonošené malé Římany, kteří se odkládali nejčastěji v hliněných nádobách na tržištích. Bylo to i z toho důvodu, že vraždy dle římského práva byly sice trestné, ale odložení dítěte nikoli. Přímo v Římě byl často pro takové účely využit Mléčný sloup (Columna Lactaria), který byl nedaleko fóra. I když se děťátka mohl ujmout kdokoli, nemusel být jeho osud nadále příznivý, neboť mohl skončit dle vizigótského práva jako otrok nálezců. Změna k lepšímu nastává s nástupem katolické církve. Ale nepředbíhejme.

Zmínky o prvním útočišti nechtěných dětí pochází z Cařihradu, a to z roku 335 n. l. Obdobně na tom byla Francie, kde jsou již v 5. století zbudovány mramorové mísy, do kterých u klášterů a speciálních nalezeneckých domů mohou matky nechtěné děti odkládat. Ovšem legalizace takových zařízení se datuje až do 10. století. V Miláně bylo v roce 787 n. l. postaveno takzvané Xenodochium, což byl první dům na území Itálie sloužící k odložení dítěte. Po Miláně vzniká obdobné zařízení i v Římě, Neapoli či Florencii. Říkalo se jim Kolébky pro život – Culle per la vita. „Kolébky“ se podobou přiblížily současným babyboxům v Itálii až ve 12. století. Loutharius Segni, v letech 1198–1216 papež katolické církve Inocenc III., roku 1198 nařídil postavit v Římě nalezinec při Nemocnici sv. Ducha. Tato „kolébka“ už byla vybavena otočným mechanizmem směrem do vnitřního prostoru nemocnice či kláštera (nejčastěji u jejich dveří a bran) se zvonečkem, tak aby se jeptišky mohly o dítě co nejrychleji postarat.

Obrázek 1 Columna Lactarie (Mléčný sloup) v Římě.
Obrázek 2 Kolo nalezenců, Nemocnice Santo Spiriti, Vatikán.
Obrázek 3 Ospedale degli Innocenti (Špitál neviňátek), náměstí Piazza Santissima Annunziata, Florencie.

 

Z dalších států, které se zapsaly do historie novodobých babyboxů, můžeme jmenovat například Rusko, Německo, Velkou Británii či Brazílii.

Po 1. světové válce se v Rusku začala objevovat zařízení pravoslavného typu s možností skrytě spustit šachtou děťátko do otvoru v zemi (tzv. monastýry). Posléze se o něj již postaraly monašky, tedy obyvatelky klášterů východní křesťanské církve (například církve pravoslavné).

Vznik prvních babyboxů na území Německa datujeme na počátek 14. století, a to prvně ve městech Kolín a Ulm. Následně holandský misionář v roce 1709 zbudoval speciální schránky ve městě Hamburk. Ovšem po pouhých pěti letech byl nucen schránku zrušit, neboť odložených dětí bylo tolik, že jeho finanční prostředky nepostačovaly k pokrytí nejnutnějších nákladů na zaopatření všech odložených dětí. V roce 1764 byla nainstalována schránka ve městě Kastelu a bezmála za 50 let další schránka ve městě Mohuč. Těmto schránkám se v Německu říká „Babyfenster“ či „Babyklappe“.

Francii jsme již výše přiřkli určité prvenství v této problematice, na které navázala takzvaná „Věž pro opuštěné“. Ta byla zřízena v roce 1638 v kostele Saint Vincent de Paul. Ovšem počet odložených dětí i zde velmi záhy narůstal (prameny hovoří i o 50 tisících za rok). Proto zařízení musela být z nedostatku finančních prostředků po více než 200 letech uzavřena. Nahradila je takzvaná příjímací kancelář fungující na principu anonymity. Matka zde mohla nejen bezejmenně odložit dítě, ale ještě byla edukována, jak má postupovat dále.

I Napoleon Bonaparte se zapsal do historie babyboxů předcházejících „přijímacím kancelářím“. Sám o sobě udělal mnoho špatných rozhodnutí, ovšem jedno z těch lepších bylo využito i ve prospěch „nechtěňátek“. Jsme ve Francii, píše se rok 1811 a císař vydává příkaz, aby v každé nemocnici byla umístěna takzvaná torna, tedy zařízení s otočným mechanizmem sloužící k odložení nejen novorozenců. Nutno dodat, že jeho úmysly byly čistě pragmatické, neb byly vedeny myšlenkou, že pokud zachrání co nejvíce dětí, mohou z nich vyrůst v budoucnu vojáci. Otočný systém zajistil, že se dítě dostalo „z ulice“ velmi rychle do budovy, tedy do bezpečí a tepla.

„Otočná kola“ ve Velké Británii a Irsku jsou spojována s institucí sirotčinců, kam byla k branám instalována (první v roce 1713). Ovšem již po více než sto letech jsou „baby hatch“ zrušeny.

V Brazílii i v Portugalsku existovaly babyboxy povinně na základě patentu, který vyhlásila od roku 1783 královna Marie I. Každá nemocnice se zavazuje zřídit „roda dos expostos“ (kola pro neviňátka). První takové zařízení bylo vybudováno při nemocnici Santa Casa de Misericordia v Sao Paulu. Ve 20. století započala bouřlivá diskuze, která vyústila v roce 1949 ve zrušení všech „kol“.

V historii vývoje babyboxu nebylo zcela běžné, že tato problematika byla ošetřena zákonem. Opak dokládá Rakousko, kde se za trestný čin považovalo takové odložení novorozence či dítěte, které bylo zanecháno o samotě a samo si nemohlo pomoci. Při možnosti, že dítě je na takovém místě, kde jej někdo najde, byla určena sazba viny od 6 měsíců do 5 let vězení. Pokud bylo zanecháno na místě bez možnosti nalezení, byla sazba až 10 let vězení. Zákon mimo jiné kvalifikoval tento postup jako formu infanticidy (vražda dítěte). Pokud se matka zřekla dítěte hned v porodnici či jej zanechala v nalezinci, jednala beztrestně.

Seznam filantropů, kteří se podíleli na činnosti spjaté s babyboxy, by mohl být dlouhý a vlastně je celá organizace babyboxů vesměs na nich založena. V našem historickém výčtu nemůžeme opomenout ani taková jména jako Antonio Vivaldi či Georg Friedrich Händel. Vivaldi vedl počátkem 18. století v Benátkách dívčí sbor složený pouze z nalezených dívek. G. F. Händel přispíval nemalými finančními obnosy ze svých koncertů na podporu Foundling Hospital v Londýně, který byl založen v roce 1741 a rovněž pečoval o odložené děti.

Pakliže se podíváme na novodobé dějiny babyboxů v Evropě, sahají jejich počátky, stejně jako u nás, ke konci 20. století a k počátku 21. století. Podpora těchto zařízení je však u jednotlivých států rozličná. Zatímco Maďarsko má svůj první babybox od roku 1996, Německo od roku 2000, Švýcarsko a Rakousko od roku 2001, Slovensko od roku 2004 a Česká republika o rok později, Nizozemsko na svůj první teprve čeká. Debaty na vládní rovni připravovaly otevření prvního babyboxu na rok 2003, ovšem pro malou podporu politiků se tak nakonec nestalo. Obdobná situace je i ve Velké Británii, kde žena může využít cesty předání dítěte do adopce, ale babybox zde nenaleznete. Poslední byl zrušen na počátku 20. století. Matka má možnost dítě anonymně ponechat v porodnici nebo jej do jednoho roku věku dítěte opět anonymně odložit v nemocnici. Jelikož babyboxy naráží v mnohých státech včetně našeho na bariéry nejen morální, ale i zákonné, považuje se zákonem ošetřené řešení ve Francii z roku 1914 za jakýsi vzor moderního práva. Evropský soud pro lidská práva před 20 lety tento zákon stvrdil a vydal rozsudek, že Francie v tomto ohledu neporušuje úmluvy o lidských právech.

Situace na území ČR nijak nevybočovala ze světových trendů. V polovině 16. století v nynější Karlově ulici u Vlašské kaple založili Vlaši Italskou kongregaci Nanebevzetí Panny Marie, kde mimo jiné pečovali o sirotky a odložené děti. Později poblíž vzniká Vlašský špitál pod Jánským vrškem, kde je kromě nalezince zřízena i porodnice. Ještě v 1. polovině 18. století byly ženy trestány smrtí za porod nemanželských dětí. Několik let po nástupu na trůn císařovny Marie Terezie padlo rozhodnutí, že těmto ženám naopak soud musí pomáhat a muž, který zplodí dítě a ženu opustí, má být odsouzen k trestu smrti.

Vlašský špitál bohužel kapacitou již několik let po svém vzniku nedostačoval, proto rozhodla císařovna v roce 1762 o zbudování útulku pro těhotné ženy spíše ze sociálně slabších vrstev. O tři roky později se v dnešní Soukenické a Klimentské ulici zřizuje porodnice a nalezinec. Ani tato kapacita nedostačovala, a tak se v dnešním Šporkově paláci zřizuje další porodnice, kde je možno dítě odložit. Císař Josef II. zrovnoprávňuje za své vlády děti narozené mimo manželství a pomáhá řadou opatření i svobodným maminkám. Dále dochází k zestátnění Vlašského špitálu a následně se porodnice a nalezinec přesouvají v roce 1789 do budovy v okolí kostela sv. Apolináře, kde mohly ženy anonymně porodit a dítě zde i zanechat. V rámci reforem vznikala při všeobecných nemocnicích další řada porodnic pro nemajetné rodičky. Josef II. má značné zásluhy i na vzniku Všeobecné nemocnice na Karlově náměstí, kde byl rovněž speciální vchod pro ženy, které chtěly anonymně porodit a dítě zde zanechat. V roce 1875 se v Apolinářské ulici otevírá Zemská porodnice, která nejenže slouží dodnes, ale ve své době byla jednou z nejmodernějších v Evropě.

Novodobá éra babyboxů v ČR započala, jak jsme se již zmiňovali, v roce 2005, a je úzce spjata se jménem Ludvíka Hesse jakožto od nepaměti propagátora a zakladatele babyboxů. Zároveň je předsedou Nadačního fondu pro odložené děti Statim a občanského sdružení

Babybox pro odložené děti – Statim. Dané sdružení neprovozuje pouze babyboxy, ale i poradenskou telefonní linku (602 305 139) určenou pro rodiče v tísni.

Výrobcem samotných babyboxů byl u první necelé padesátky schránek Michal Čumpelík a v současné době je vyrábí STATIM, z. s., s hlavním subdodavatelem v podobě firmy Montel. Babyboxy jsou chráněny ochrannou známkou a pochopitelně jsou z technického hlediska modernizovány a prošly mnoha vylepšeními. Schránka je široká 100 cm, vysoká 60 cm a hluboká 50 cm. Všechny jsou vytápěné a okamžitě signalizují otevření vrátek, což je pokyn pro ošetřující personál. Schránky jsou umisťovány tak, aby jednak personál mohl rychle dítě přenést do příznivějších podmínek, a zároveň aby poskytovaly maminkám anonymitu. První babybox byl umístěn v Praze v Hloubětíně na soukromé gynekologické klinice, neboť překážek k legalizaci takového počinu bylo mnoho, včetně nesouhlasu Ministerstva zdravotnictví. Dnes jej na tomto místě již nenajdete. Nahradil jej babybox instalovaný ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Do dnešního dne tyto dvě schránky zachránily 30 dětí.

Sestřička Iva Šindelářová při pravidelné kontrole babyboxu (FNKV, Praha).
 

Trend umisťovat box poblíž zdravotnických zařízení výjimečně porušila instalace schránky na budovu Městského úřadu poblíž Mírového náměstí, neboť v roce 2009 byla na Karlově náměstí odložena novorozená holčička, a paní starostka za městskou část Prahy 2 nabídla řešení s instalací boxu právě do těchto prostor, tak aby žádná maminka nebyla více nucena odkládat dítě do parku. Majitelé firmy, kde nálezkyně holčičky pracuje, dodnes schránku finančně podporují a první holčička odložená v tomto boxu (celkem nechtěňátek bylo 6) byla pojmenována právě po paní starostce.

V rámci Evropské unie jsou babyboxy povoleny pouze v jedenácti státech. Na českém území je nainstalováno 85 babyboxů, do kterých bylo odložena přesně 250 dětí. Posledním z nich byla holčička z Ostravy počátkem letošního května, která dostala krásné jméno Karolínka po významném sponzorovi babyboxů. Pokud bychom se podívali na skóre odložených holčiček versus chlapečků, mají dívky mírnou převahu 137 : 113. A pokud bychom chtěli zjistit, kdy je kolem babyboxů nejvíce „rušno“, jedná se o pozdní odpolední a večerní hodiny, z dnů pondělky a úterky a z měsíců únor a prosinec.

Zajímavostí je, že již třetím rokem dostávají odložené děti v ČR od České mincovny dárek v podobě Zlatého dukátu, kdy na jedné straně je vyobrazen novorozenec a na straně druhé číslo, které vyjadřuje pořadí v počtu odložených dětí od zahájení působení babyboxů u nás, tedy od roku 2005.

Na úplný závěr se ještě zmiňme o problematice plné legalizace babyboxů. Odpůrci argumentují jak přebíráním odpovědnosti za matky, které plně svoji roli z různých důvodů nezvládly, tak i problematikou porušování identity dítěte a práva na znalost vlastní totožnosti zakotvené například v Úmluvě o právech dítěte, jak analyzuje OSN. Pokud ovšem přihlédneme k faktu, že babyboxy mají především umožnit nechtěňátkům žít lépe a celkově chránit život již narozených dětí, je otázkou, zda mnoho zachráněných životů nestojí nad plnou právní legalizací. Příznivější atmosféru ku prospěchu přinesla v minulosti až řada odborných debat a jednoznačná vyjádření odborníků k zakládání sítě babyboxů. Jedním z nich byl i ředitel Ústavu státu a práva Akademie věd ČR Jaroslav Zachariáš, který vypracoval posudek se závěrem, že odložení dítěte do babyboxů není trestný čin a jeho zřízení není v rozporu jak s českým, tak mezinárodním právem. To byl první velký průlom a následně se k tomu názoru přiklonilo mnoho soudců.

Ať tak, či onak, ať už patříte k laikům, či odborníkům, k zastáncům, či odpůrcům „culle per la vita“, neoddiskutovatelným faktem zůstává, že dané boxy zachránily 250 „nechtěňátkům“ život, a tím je naplněn záměr a hlavní podstata pro jejich další existenci.

 

Literatura

1. GREBENÍČKOVÁ K. Baby boxy – jejich význam a využití v praxi. UPOL: Olomouc 2013, bakalářská práce.
2. JINDROVÁ T. Babyboxy smí být v EU jen v 11 zemích. Špatné dny jsou pondělky. Seznamzprávy.cz. 2021. [online]. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/unor-pondeli-a-podvecer-tehdy-se-podle-statistiky-plni-babyboxy-174476.
3. KUŽEL M. Příběh nechtěňátek: Jaká je historie babyboxů? Epochaplus.cz. 2016. [online]. Dostupné z: https://epochaplus.cz/pribeh-nechtenatek-jaka-je-historie-babyboxu/.
4. MACHÁLEK E. Kompletní přehled babyboxů. [online]. Dostupné z: https://www.babybox.cz/?p=babyboxy/.
5. MODRÝKONÍK.CZ. 2019.Babybox: vynález, který napříč historií lidstva zachránil mnoho dětských životů. [online]. Dostupné z: https://www.modrykonik.cz/blog/redakce/article/babybox-vynalez-ktery-napric-historii-nqxe0m/.

 

PhDr. Bára Svátková-Kvapilová, Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., FNKV, Praha

 

• tisk
• předplatit si