Zacházejme s antibiotiky s úctou, rezistentní bakterie může nakazit úplně kohokoli

Každoročně zemře v Evropské unii, na Islandu a v Norsku na infekce rezistentní vůči antibiotikům více než 35 000 lidí. V České republice zabíjí rezistentní bakterie víc lidí než autonehody.

Odborníci upozorňují, že budoucnost antibiotik je v rukách každého z nás. Pokud s nimi budeme plýtvat, hrozí, že v roce 2050 budeme více umírat na následky antibiotické rezistence než na rakovinu (HIS, online).

Přední český infektolog MUDr. Milan Trojánek, Ph.D., přednosta Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny ve Fakultní nemocnici v Motole, upozorňuje na mýtus, který je stále mezi lidmi poměrně rozšířený.

 

„Často se setkávám s názorem, že když jsem neměl téměř nikdy antibiotika, nemusím se bát antibiotické rezistence. Jenže to je velký omyl. Vůči antibiotikům se totiž nestávají odolnými lidé, ale samotné bakterie. Je sice pravdou, že tyto bakterie mají tendenci napadnout spíše oslabeného jedince, ale nikdy nevíme, zda jimi nebudeme zrovna my nebo někdo z našich blízkých. Typickým příkladem je autonehoda, kdy se zraní naprosto zdravý člověk. Ten se dostane do nemocnice, je léčen na důsledky úrazu. Ale bohužel se může stát, že se nakazí rezistentní bakterií a nepřežije to.“

Závažnost nemocničních infekcí potvrzují také statistiky, které říkají, že více než 70 % nemocničních infekcí souvisí právě se zdravotní péčí.

„I u nás se již setkáváme s bakteriemi, které jsou natolik odolné, že léčba infekcí, které vyvolávají, je obtížná či dokonce zcela nemožná. Hlavními patogeny v rámci České republiky jsou Klebsiella pneumoniae a Pseudomonas aeruginosa, během pandemie covidu-19 vzrostla rezistence i u dalších nemocničních patogenů, například Acinetobacter baumannii,“ říká doc. MUDr. Helena Žemličková, Ph.D., vedoucí Národní referenční laboratoře pro antibiotika. „Špatnou zprávou je, že rezistentní bakterie způsobují infekce takzvaně navíc. Absolutní počet případů infekcí obvykle stoupá i spolu s narůstající rezistencí. Přitom více než polovina určitých infekcí spojených se zdravotní péčí se považuje za infekce, kterým lze předcházet.“

V celosvětovém měřítku statistiky prokazují, že v roce 2019 bylo zodpovědných za 929 000 úmrtí (z 1,27 milionu) způsobených antibiotickou rezistencí šest nejvýznamnějších patogenů: Escherichia coli, Staphylococcus aureus, Klebsiella pneumoniae, Enterococcus faecium, Acinetobacter baumannii, Pseudomonas aeruginosa.

Některé bakterie zabíjejí až o 50 % více než před pár lety

Jak již bylo zmíněno, největším problémem jsou rezistentní bakterie vyskytující se ve zdravotní péči. Absolutně největší dopad na zdraví má rezistence vůči antibiotikům, která se používají jako léčba poslední záchrany bakteriálních infekcí. Jedná se o takzvaná záložní antibiotika, mezi něž patří například karbapenemy.

„V případě bakterií Klebsiella pneumoniae a Acinetobacter baumannii, které jsou rezistentní vůči karbapenemům a jsou častou příčinou infekcí spojených se zdravotní péčí, vzrostl v letech 2016–2020 počet jimi zapříčiněných úmrtí přibližně o 50 %,“ varuje doc. Žemličková.

Čím více antibiotik se v dané zemi spotřebuje, tím vyšší jsou v ní podíly rezistence

Existuje jasná korelace mezi četností používání antibiotik v populaci, například v primární péči, a odpovídající úrovní antibiotické rezistence u bakterií, které v téže populaci způsobují infekce. Jaké země mají největší problém s tím, aby antibiotika fungovala?

„Pokud bychom měli generalizovat, jedná se zejména o státy jižní a východní Evropy. Konkrétně o Řecko a Itálii. Špatná situace je také v Rumunsku, Portugalsku, Španělsku a na Kypru. V zemích, kde jsou vůči užívání antibiotik příliš benevolentní, je nárůst rezistentních kmenů znatelně vyšší než ve státech s přísnou antibiotickou politikou,“ pokračuje MUDr. Trojánek a záhy dodává: „Velmi uvážlivě a s úctou se chovají k antibiotikům ve státech severozápadní Evropy, jako jsou Norsko, Finsko, Švédsko, Dánsko, Nizozemsko a pobaltské státy. Česká republika ve spotřebě antibiotik nepřesahuje evropský průměr. Nejsme na tom nejhůř, ale zároveň máme velký prostor pro zlepšení,“ pokračuje MUDr. Trojánek.

Zásadní roli hraje humánní, nikoli veterinární medicína

Přestože antibiotická rezistence je naprosto přirozeným jevem evoluce, kdy bakterie v rámci zachování života reagují na nepřítele a vytvářejí si imunitu, tento značně nepříznivý fenomén urychlují samotní lidé nevhodným užíváním a nadužíváním antibiotik.

„Antibiotika jsou jedinými léky, které čím více používáme, tím méně fungují. Měli bychom s nimi šetřit. Důležitá je také jejich volba. Opravdu nevhodným typem je azithromycin, takzvané třídenní antibiotikum. Nejenže v organizmu působí dlouhou dobu a velmi nepříznivě ovlivňuje mikroflóru nosohltanu, ale dokonce významně zvyšuje rezistenci bakterií i na jiná antibiotika,“ zmiňuje MUDr. Trojánek.

Průzkum ukázal, že Češi se k antibiotikům nechovají vzorně

Nepříliš optimistická fakta monitorující zacházení české populace s antibiotiky ukázal společný výzkum agentur Engage Hill a REMMARK z července 2021. Z něj vyplynulo, že téměř 18 % dotazovaných užívalo antibiotika bez konzultace s lékařem (nebo bez předpisu) a téměř 34 % má antibiotika v domácí lékárničce.

„To jsou přesně ty pomyslné hřebíčky do rakve s antibiotiky. Indikovat antibiotika si nedovolím ani já sám bez nějakého pomocného vyšetření. Stejné příznaky zásadně nesignalizují stejného původce infekce. Samoléčba antibiotiky bohužel velmi podporuje odolnost bakterií,“ upozorňuje MUDr. Trojánek.

Nicméně výzkum agentur Engage Hill a REMMARK dále paradoxně prokázal, že více dotazovaných (20 %) se setkalo se situací, kdy se domnívali, že jejich stav antibiotika nevyžaduje, a přesto jim je lékař předepsal (oproti opačné situaci, v níž se ocitlo 15 % dotázaných). To souvisí i s faktem, že spotřeba antibiotik roste také s dostupností a využíváním lékařské péče.

Jednoduchý, ale mocný nástroj proti antibiotické rezistenci

V posledních letech lékaři využívají možnost takzvané odložené preskripce. To znamená, že pacient dostane od lékaře recept s instrukcemi, že dá organizmu prostor pro zotavení bez antibiotik. Pokud by se ovšem jeho stav nelepšil, nebo dokonce zhoršoval, může si léky vyzvednout. Jak na tento postup reagují pacienti?

„Musím přiznat, že odložená preskripce splňuje svůj efekt. Ukazuje se, že naprostá většina pacientů si antibiotika opravdu nevyzvedne, protože se jejich stav zlepší i bez jejich užívání. To je tedy jednou z cest, jak se pokusit zastavit nárůst antibiotické rezistence,“ doplňuje MUDr. Trojánek.

Antibiotika jsou poklad, který zatím nic nedokáže nahradit

Přestože jsou u nás antibiotika k dostání na předpis od lékaře, může každý z nás svým chováním zčásti ovlivnit, zda budou antibiotika dál ztrácet sílu, nebo se tvorba rezistentních kmenů zpomalí. Aby se důsledky antibiotické rezistence nestaly větším zabijákem než rakovina, je třeba dodržovat pár jednoduchých zásad.

„Užívejte antibiotika pouze tehdy, pokud vám je předepíše lékař. Dodržujte jeho doporučené dávkování. Nepřestávejte užívat lék, když se začnete cítit lépe, aniž byste to konzultovali s lékařem. Je třeba také myslet na to, že antibiotika nejsou účinná proti běžnému nachlazení, chřipce nebo covidu-19. Naprostá většina akutních respiračních infekcí je způsobena viry. Antibiotika jejich trvání rozhodně nezkrátí,“ dodává doc. Žemličková.

Více o antibiotické rezistenci

Antibiotická rezistence je vnímána jako závažný problém ohrožující veřejnost po celém světě už od roku 1998, kdy v dánské Kodani proběhla konference Microbial Threat. Jedná se o schopnost bakterií odolat působení jednoho nebo více antibiotik. Důsledkem je, že antibiotika přestávají účinkovat v případech, kdy dříve běžně fungovala. Infekce způsobené rezistentními bakteriemi se léčí poměrně náročně. Proto antibiotická rezistence vede k delšímu pobytu v nemocnici, ke zvýšenému riziku úmrtí pacienta a k vyšším nákladům na léčbu. Více na www.antibiotickarezistence.cz.

Literatura

1. HEALTHCARE INFECTION SOCIETY. [online]. Available form: -https://www.his.org.uk/.

 

• tisk
• předplatit si