Motivace studentů ke studiu na vysoké škole v oboru všeobecná sestra

Souhrn: Článek se zabývá motivací studentů oboru Všeobecná sestra ke studiu na vysoké škole. Práce se zabývá oborem ošetřovatelství, profesí sestry a její prestiží. Tento text popisuje současné vzdělávání sester, celoživotní vzdělávání, kompetence sester a v neposlední řadě také motivaci ke studiu a pracovní spokojenost zdravotníků.

Klíčová slova: vzdělávání, všeobecná sestra

Motivation of students to study the specialisation “general nurse” at the university

Summary: The article deals with the motivation of the students of General Nursing to study at the university. It deals with the field of nursing, the profession of nurse and its prestige. It describes the current education, lifelong learning and competencies of nurses, and last but not least their motivation to study and satisfaction with their job.

Keywords: education, general nurse

 

Úvod

Ošetřovatelství zaujímá primární posta­vení v péči o zdraví. Ošetřovatelská péče je soubor komplexních činností zaměřených na prevenci, udržení, podporu a navrácení ­zdraví. Součástí je i péče o nevyléčitelně nemocné, zajištění klidného umírání a zmírňování utrpení. Ošetřovatelství se zaměřuje na péči o jednotlivce, skupiny a komunity ve všech věkových kategoriích (WHO, 2021). Jedná se o samostatnou vědeckou disciplínu, která se zaměřuje na aktivní vyhledávání a uspokojování psychických, biologických i sociálních potřeb nemocného i zdravého člověka v péči o jeho zdraví ­(Pochylá, 2005). Ošetřova­telství je též obor, který staví na nových poznatcích, jež se uplatňují a ověřují praxí. Využívá poznatků z metod odvozených například z humanitních, biologických nebo behaviorálních věd. Je to multidisciplinární obor s vlastní teoretickou základnou a její aplikací do praxe. Mezi charakteristické rysy ošetřovatelství patří poskytování preventivní péče, ošetřovatelské péče aplikované prostřednictvím ošetřovatelského týmu nebo poskytování péče na základě vědeckých poznatků, jež jsou podepřeny výzkumem. Je zaměřeno na udržení a podporu zdraví, jeho navrácení a rozvoj soběstačnosti. Dále na zmírňování utrpení či zajištění klidného umírání a důstojné smrti. Podílí se na prevenci, rehabilitaci, diagnostice i terapii (Plevová et al., 2018).

Historie vzdělávání sester v České republice

V roce 1874 byla otevřena první česká ošetřovatelská škola v Praze. Výuka probíhala formou kurzů s praktickou částí vyučovanou v městském chorobinci. Tím se začala měnit opatrovnická činnost v činnost ošetřovatelskou (Kafková, 1992). V roce 1914 bylo nařízením rakouského Ministerstva vnitra započato systematické vzdělávání ošetřovatelek. V Praze to byly dvě ošetřovatelské školy – ­Česká ošetřovatelská škola a Německá ošetřovatelská škola. Obě zahájily vyučování roku 1916 (Vytejčková, 2014). Označení „diplomovaná ošetřovatelka“ a název „sestra“ mohly od této chvíle používat pouze osoby, které složily státní zkoušku stanovenou Zdravotním úřadem při Ministerstvu vnitra na státní škole po absolvování státní ošetřovatelské školy nebo které na této škole složily zkoušku po nejméně 3leté praxi (Prošková et al., 2015). Byly také nařízeny osnovy, struktura, zaměření a cíle nebo podmínky ke studiu (Zelinka, 2014). Studium trvalo 2 roky. V roce 1918 se otevřela Vyšší sociální škola v Praze, která v jednoletém studiu připravovala sociálně orientované pracovníky a později diplomované sestry pro práci v terénu (Plevová, 2018). O rozvoj ošetřovatelství se u nás zasadila také Alice Masaryková, která podporovala vzdělávání ošetřovatelek a pomáhala zvyšovat prestiž školy i ošetřovatelské profese. Roku 1928 založily absolventky školy spolek diplo­movaných sester. Pod jeho vlivem došlo k úpravě pracovní doby, stanovení dovolené a při nemocnicích se začaly stavět i nové ubytovny pro ošetřovatelky.

Po 2. světové válce zůstala ­většina nemocnic v katastrofálním stavu a po násilném odsunu německých lékařů a sester se prohloubil nedostatek zdravotnického personálu. V roce 1946 bylo v českých zemích celkem 28 ošetřovatelských škol. Jednou z nich byla Vyšší ošetřovatelská ­škola, která se zaměřovala na přípravu učitelek ošetřovatelství a vrchních sester (Farkašová et al., 2006). Od roku 1954 do roku 1955 vznikaly z ošetřovatelských škol vyšší sociálně zdravotnické školy. Z 2letého studia se stalo 4leté, což přineslo nedostatek sester. Proto se ­studium zkrátilo na 3leté. To však trvalo ­pouze od roku 1951 do roku 1955, protože to s sebou přineslo problém týka­jící se věku absolventek, které školu ukončovaly v nízkém věku, a to v 17 letech. Studium se poté opět prodloužilo na 4leté (Zelinka, 2014). Za vznik povolání sestry jako regulované profese lze považovat rok 1953, kdy bylo již právně stanoveno označení odbornosti, podmínky k získání způsobilosti, rozsah výkonu povolání a zákaz výkonu činností jinými osobami, než které jsou vyhrazené k výkonu tohoto povolání. Ve stejném roce bylo zakázáno přijímat pro výkon práce středních zdravotnických pracovníků jiné osoby, než které podle těchto právních předpisů získaly způsobilost (Prošková et al., 2015). V roce 1960 byly založeny instituty pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, a to v Brně a v Bratislavě (Krausová, 2010). Ve stejném roce se také otevřelo vysokoškolské vzdělání sester na Filozofické a Lékařské fakultě Karlovy Univer­zity. Studium probíhalo dálkově a bylo určeno pro vyučující ošetřovatelství. Kvalita odborných znalostí sester se prudce zvyšovala (Farkašová et al., 2006; Krausová, 2010). Roku 1983 byly vydány nové učební osnovy pro obor zdravotní sestra, které nabyly účinnosti roku 1984. Studium zůstalo 4leté, ukončeno bylo maturitní zkouškou a od absolventů se vyžadovalo celoživotní vzdělání a soustavné zvyšování kvalifikace (Zelinka, 2014). Od roku 1995 vznikají vyšší odborné školy a roku 2004 dochází k přijetí zákona o nelékařských zdravotnických povoláních, které udává, že kvalifikaci pro výkon profese sestra získává na vyšší nebo vysoké škole (Marková et al., 2010). V roce 1991 se doc. PhDr. Marta Staňková, CSc., podílela na změně profesní přípravy nelékařských zdravotnických pracovníků. Obor zdravotní sestra byl nahrazen oborem všeobecná sestra, což přineslo změny v osnovách. V 90. letech 20. století mělo ošetřovatelské vzdělání formu pomaturitního kvalifikačního studia oboru všeobecná sestra v denní nebo dálkové formě: vysokoškolské denní bakalářské studium v oboru ošetřovatelství; 3leté denní studium na vyšších zdravotnických školách; úplné střední odborné studium oboru všeobecná sestra, ­které ale bylo roku 2004 zrušeno kvůli nesplňování kritérií Evropské unie (Farkašová et al., 2006).

Současné vzdělávání sester v České republice

V ČR proběhla změna ve vzdělávání sester v roce 2004 v souladu s evropskou legislativou a doporučením Světové zdravotnické organizace (WHO). Vzdělávání všeobecných sester se přesunulo ze středních zdravotnických škol na vyšší a vysoké školy. Obor všeobecná sestra je realizován ve studijním programu všeobecné ošetřovatelství. Jde o 3leté bakalářské studium. Absolventi tohoto oboru mají oprávnění k samostatné práci jako členové zdravotnického týmu. Bakalářský diplom lze uplatnit k výkonu povolání sestry v celé Evropské unii. Mezi základní pilíře patří praxe, která musí čítat více než 2 300 hodin. Několikatýdenní individuální praxe probíhá i v průběhu letních prázdnin (Vysoké školy, 2015). Studium bakalářského studijního oboru pro vše­obecné sestry je nejméně 3leté a zahrnuje 4 600 hodin odborné ­výuky, která je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Studijní program musí splňovat požadavky z vyhlášky č. 39/2005 Sb., která stanovuje požadavky na studium (Farkašová et al., 2006). V bakalářských studijních programech se připravují studenti na profese: všeobecné sestry, dětské sestry, porodní asistentky, fyzioterapeuti, radiologičtí asistenti, nutriční terapeuti, zdravotničtí záchranáři a jiné. Po ukončení je možné ve studiu pokračovat, a to v magisterském nebo doktorském studiu (Kutnohorská, 2010). U sester je velice důležité celoživotní vzdělávání. Sestry si prohlubují své vědomosti a dovednosti v příslušném oboru pomocí specializačních studií, certifikovaných kurzů, konferencí či inovativních online kurzů.

Metodika

Pro vypracování výzkumné části bylo použito kvalitativní výzkumné šetření. Sběr dat se uskutečnil pomocí polostrukturovaného rozhovoru. Rozhovory byly dobrovolné, otázky se zaměřovaly na osobní údaje studentek, jako je věk, vystudovaná střední škola a současné studium na vysoké škole. Hloubkových rozhovorů se zúčast­nilo celkem 10 studujících ses­ter na vysoké škole z různých fakult i forem studia. Podmínkou pro účast bylo dokončené středoškolské vzdělání s maturitou a zahájené vysoko­školské vzdělání v oboru všeobecná ­sestra v prezenční nebo kombino­vané formě na území ČR. Výzkumné šetření probíhalo od ledna do února roku 2021.

Výsledky

Důvody a motivace ke studiu

Důvody, které studentky motivovaly k tomu jít studovat obor všeobecná sestra na vysokou školu, bylo především získání více informací z oboru, zvýšení kvalifikace a kompetencí. Studentky uvedly, že ze střední zdravotnické školy nebyly plnohodnotné kvalifikované sestry. Studentky se také shodly na tom, že je pro ně motivací i vyšší finanční ohodnocení po dokončení studia, a v tom, že je velice důležité prostředí a příjemný kolektiv, ve kterém budou pracovat. Čtyři studentky uvedly, že pouze střední zdravotnická škola není dostatečná.

Další kategorie se zabývala otázkou, čím studentky motivuje současné studium na vysoké škole k dokončení studia a k výkonu zdravotnického povolání, co se jim na studiu líbí, zda jsou spokojené s praxí vykonávanou v rámci vysokoškolského studia a zda si myslí, že je vysoká škola dostatečně připraví na práci ve zdravotnictví. Odpovědi na otázku, čím studentky motivuje studium či praxe na vysoké škole v oboru všeobecná sestra, se liší.

Sestra 1 (dále jen S) je ­motivována především tím, že jejich fakulta dbá, aby studenti na praxe opravdu ­chodili, hlídá je, provádí kontroly a z každé služby studenti jejich fakulty posílají zprávy o tom, jak praxe probíhala, co viděli a co nového si vyzkoušeli. Je to pro ni důkazem, že se jejich fakulta o její studium a o to, jak se jí vede, opravdu zajímá. Také je pro ni motivující, že jako již vystudovaná všeobecná sestra má méně praxe než nezdravotníci. Dále S1 uvedla, že ji k dalšímu studiu a práci ve zdravotnictví motivují pacienti, již potkává na praxi, kteří jsou vděční a váží si její práce. Stejně tak ji motivují nové informace a zkušenosti, které jí vysoká škola poskytuje, což potvrzuje v odpovědi: „Motivuje mě, že můžu zkusit nové věci, které jsem od prvního zaměstnání nedělala. Nově jsem objevila množství dokumentace na výživu, dekubity a ošetřovatelské papíry, které jsem ze střední školy neznala a nemocnice je zavedly v průběhu.“

S2 naopak motivuje to, že se k ní sestry na praxi chovají nyní, když studuje bakalářský obor na vysoké škole, rovnocenněji, než tomu bylo na střední, a připadá si více jako součást zdravotnického týmu. Dále S2 odpověděla, že ji motivuje volnost, kterou ve studiu má, že je na ní samotné, kdy se bude učit a jak se na zkoušky naučí, což ji podpořilo v tom být více samostatná.

S3 uvedla: „Baví mě to, zajímá mě to. Jednou jsem měla krizi, kdy jsem si řekla, že se studiem končím, ale to zdravotnictví mě tady na vysoké škole pořád drží.“

S4 uvedla zajímavou odpověď: „Já vždycky říkám, že si tím léčím krizi středního věku. Všechny z rodiny mám buď vychovatele, nebo zdravotníky. Mě zdravotnictví vlastně nikdy nelákalo, ale jsem dobrá v tom, co dělám, to znamená v práci se seniory. Myslím, že mám pro tyto lidi dostatek času a empatie. Ti lidé tam jsou dlouho a jsme pak spíš taková rodina. A pak už stačí třeba jiný pohled a vím, že paní Marušce dneska není dobře, vím, co na koho působí, že když je třeba jen pohladím po rameni, řeknu nějaký vtip, někdo třeba potřebuje obejmout… Někdy stačí říct jim jménem a oni se hned rozzáří, protože 30 let byli paní Kadrnož­ková nebo babča, děda, teta… Ale říct jí Boženko, tak to neslyšela strašně dlouho – a to jsou věci, které můžu těm lidem dát a trošku jim ten konec vyladit, že to není jen si večer lehnout a ráno se neprobudit a aby mě nic nebolelo.“ S4 tedy vidí motivaci spíše než ve studiu v tom, že ji práce naplňuje a že je v ní dobrá. Co se týče studia, zaujala S4 vstřícnost vyučujících. Podobně to má i S6, která uvedla, že je pro ni motivující přístup většiny učitelů a přátelský kolektiv spolužaček.

S5 bere studium oboru všeobecná sestra jako něco, co se bezprostředně týká našich životů. „Jsou to věci, které budu ráda znát, i kdybych třeba tu práci nevykonávala. Budu ráda, že jsem se ty věci naučila, a zásadní pro mě je, že se v tom zdravotnickým prostředí cítím dobře. Mě to prostě baví.“ Zeptaly jsme se ještě na to, co S5 na studiu zaujalo a co ji na tom baví: „Široké spektrum vědomostí. A taky kvalita, že prostě předměty jdou do hloubky. Pro někoho třeba zbytečně, ale já jsem ráda.“

S7 uvedla jako motivaci k dokončení studia svou maminku a získání vysokoškolského titulu a pro S8 je motivující především to, že má vystudované gymnázium, a tudíž se musí více ohánět, aby všechno stíhala a byla lepší. Na studiu se jí nejvíce líbí vybavené učebny, nemocnice a akademická knihovna, v níž našla spoustu odborných knih. S9 je motivována touhou dokončit vysokou školu z toho důvodu, že už má 2 roky za sebou a nevede si špatně. Navíc je pro ni motivující touha po magis­terském studiu a získání specializace.

Praxe během studia

V podkategorii jsme zjišťovaly, jak studentky vidí praxi na vysoké škole, jak jsou s ní spokojené a jestli je dostatečně připraví na výkon profese všeobecné sestry. V této otázce se shodly S1–S3, S5, S7–S10 v tom, že praxe na vysoké škole je dostatek, a je tedy dostatečná k přípravě na povolání všeobecné sestry. S6 uvedla, že jelikož má praxi již ze svého povolání, nemůže tuto otázku dost objektivně posoudit, stejně tak S4, která má v oboru praxi 25 let.

Co se týká názoru na samotnou praxi, vyjádřily se studentky takto: S1, S2, S5, S7 a S9 se shodly v tom, že by provedly změnu v odděleních, v nichž praxi vykonávají. Každá ze studentek by ale provedla změnu trošku jinak. S1 by byla radši, kdyby prostřídali během praxe více oddělení, a zkrátila by tedy hodiny na některých odděleních, aby jich stihli více. S5 naopak uvedla, že by na odděleních zůstávala déle a že by naopak některá ­vynechala. S7 uvedla, že je spokojená s tím, jak současná praxe probíhá, pouze by zkrátila dobu na odděleních, jako je například dětské oddělení, kde museli být 3 týdny. V tomto se S7 shodla s S9, která řekla, že by ubrala ­oddělení, jako je šestinedělí a dětské oddělení, a to z toho ­důvodu, že na těchto odděleních nedělali mnoho výkonů, pouze měření tlaků, stlaní postelí nebo příjem pacienta. S3 a S6 uvedly, že jsou se současnou praxí spokojeny. S4 se vyjádřila takto: „Kromě neurologie, gynekologie a očního jsem si prošla snad ­všechna oddělení. Myslím, že dálkařky ve věku nad 35 mají praxe dost. I tím, že jsme z té staré zdrávky. Myslím, že vysoká škola by měla být spíš o tom, že lidi budou mít odpracováno třeba 5 let praxe a pak půjdou na vysokou, aby jim to dalo něco víc.“

S8 a S10 uvedly, že v praxi také záleží na tom, jaká studentka nebo budoucí sestra je a jak praxi uchopí, což je vyjádřeno v této odpovědi S10: „Podle mě je praxe dostatek a je na každém, jak to uchopí. Je potřeba se aktivně zapojit a vyhledávat příležitosti ke zlepšování. Například když mi nejdou kanyly, požádám co nejvíce sester, abych si tuhle činnost mohla dostatečně procvičit u jejich pacientů.“ Podle názoru S8 a S10 tedy nezáleží jen na délce praxe a navštěvovaných odděleních, ale také na vlastnostech studentky a ochotě se sama aktivně zapojovat a učit se novým věcem.

Demotivace

Považovaly jsme za důležité a zajímavé zeptat se studentek také na to, zda je něco naopak od studia odrazuje a zda cítí, že je něco demotivuje. S5 dodala, že jako studentka dálkového studia nemá čas na rodinu a ani chodit do práce, a tak rodině chybí jeden příjem, což je podle S5 odrazující pro většinu lidí, kteří si to třeba ani nemohou dovolit. Přístup vyučujících ke studentům je velmi důležitý, což potvrzuje to, že nespokojenost s přístupem některých vyučujících nepociťuje pouze S4, ale také S1, S7, S8 a S10. S1 si myslí, že škola nechápe pracující studenty a nesnaží se jim vyjít vstříc, zvlášť v covidové době. S7 k tomu dodala, že jí občas také odrazují některé vyhořelé sestry, které potká na oddělení. S8 zase zažila šikanu ze strany fakulty, jež byla zaměřena proti studentům z gymnázia. S8 udává, že je fakulta přehnaně kontrolovala, kladla na ně větší nároky a celkově cítila velikou nedůvěru ze strany fakulty namísto potřebné podpory. S9 ke své odpovědi přidala, že ji demotivuje také to, jak moc je profese sestry nedoceněná. S10 demotivuje neústupnost ze strany vyučujících a přehnané lpění na detailech a také to, že po dobu distanční výuky jim nebyla poskytnuta taková pozornost jako při prezenční výuce.

Důležitost motivace

V otázce, zda je motivace k výkonu zdravotnického povolání důležitá, se shodly všechny dotázané studentky na tom, že motivace je velmi důležitá. Studentky S1, S2, S7 a S10 uvedly, že motivace může zabránit případnému syndromu vyhoření. S1 odpověděla, že tato práce se musí dělat především srdcem a s láskou a motivace nám pomáhá v tom, aby člověk nevyhořel a mohl se dále vzdělávat a profesně posouvat. S3 zdůraznila, že pokud nemá sestra motivaci, nebere svou práci jako poslání, ale spíše jako trest, což je pro výkon této profese velmi špatné. S4 vidí problém v tom, když v nemocnicích pracují zdravotníci, kteří motivaci nemají. S5 uvedla, že když práci člověk dělá rád, dělá ji i lépe, což je naprosto zásadní. S6 spíše než v motivaci, která je pro ni ale také důležitá, vidí větší důležitost v tom, aby zdravotníci byli lidé, kteří jsou empatičtí, ochotní pomáhat a mají rádi lidi. Podle S10 je zdravotnická profese velmi fyzicky i psychicky náročná a správná motivace dokáže člověka v této profesi udržet.

V podkategorii jsme zjišťovaly, jak by taková správná motivace měla podle studentek vypadat. V získaných odpovědích se objevilo hned několik různých názorů. Studentky S1 a S9 se shodly v tom, že by bylo motivující, kdyby je fakulta posílala na zajímavá pracoviště a ukazovala jim různé zajímavosti v praxi. S1 dodala, že by uvítala, kdyby fakulta vyšla více vstříc pracujícím studentům s praxí a kdyby s nimi byl zdravotnický personál více ochotný spolupracovat. S tímto názorem se S1 shoduje s S5, která uvedla, že by sestry, staniční sestry, vrchní sestry i lékaři měli studentům dávat najevo, že jsou vítaní a že jsou pro ně důležití. Studentky S2 a S5 se shodly na tom, že by nebylo od věci studenty motivovat finanční odměnou za praxi. Studentky S3, S5–S8 a S10 odpověděly, že by je měla škola pozitivně podporovat, chválit, projevovat o ně zájem. S4 by byla ráda, kdyby se celkově pozdvihl morální kredit a postavení všeobecných sester.

Vzdělání

V kategorii vzdělávání jsme ­zjišťovaly, jak se studentky oboru všeobecná sestra staví k současnému systému vzdělávání sester, jaké by případně provedly změny ve vzdělávání, pokud by měly tu možnost. Ptaly jsme se na důležitost vysokoškolského vzdělávání a na celoživotní vzdělávání sester či výhody a nevýhody vysokoškolského vzdělávání. Studentky S1, S2, ­S5–S10 vidí ve vysokoškolském vzdělávání sester smysl a uvedly, že jsou se studiem spokojeny a vidí ho jako užitečné. S2 to shrnula v odpovědi: „Myslím si, že má smysl studovat vysokou školu hlavně z toho důvodu, že všichni říkají, že dřív stačila jenom střední, tak jak to, že to nestačí i teď? Nestačí, protože na střední je úplně jiné kurikulum nebo náplň studia, než bylo dřív. To znamená, že teď to prostě už nestačí. Jeden důvod je náplň studia a druhý důvod, že medicína hrozně rychle postupuje, což znamená, že doktoři potřebují vystudované sestry, které vědí, co dělají, mají nějaký vědomostní základ a jsou to profesionálky. Protože se vší tou technikou a já nevím čím… je to potřeba. Ty magistry ještě do jisté míry ano, obzvlášť pokud jde o management, pokud někdo chce dělat vrchní, tak si myslím, že magistra není úplně na škodu. Já si myslím, že vzdělávací systém má své mouchy, ale má to smysl.“ S1 řekla, že i přesto, že je ještě z té doby, kdy stačily pouze 4 roky na střední škole, aby byl člověk všeobecná sestra, je se studiem spokojená a uvedla, že ji studium rozšířilo obzory i po letech praxe. Negativní názor má ale S1 na název praktická sestra, který ji přijde degradující. S9 uvedla, že vysokoškolské studium je rozhodně důležité a užitečné.

Změny současného vzdělávání sester

Ptaly jsme se také na to, co by studentky změnily na současném vzdělávání sester, pokud by měly tu možnost. Studentky S1, S5 a S9 se shodly na tom, že by daly za praxe studentům alespoň malý finanční příspěvek. Naopak studentky S1, S4, S5, S8 a S10 by do studia spíše něco přidaly navíc. S1 by zavedla to, aby studenti už v prvním ročníku na střední zdravotnické škole chodili do praxe či alespoň na jednodenní stáže, aby do praxe pronikali postupně. S5 by uvítala, kdyby se učilo více předmětů i prakticky. S5 uvedla, že by zlepšila mentorství a supervizi v pozitivním smyslu, aby se studenti mohli kdykoli na někoho obrátit a na praxi u sebe vždy někoho měli. S tímto názorem se shodla se studentkou S4, která by chtěla, aby byli studenti na praxi vždy pod někoho přiděleni. Pod sestru z daného oddělení, na níž by se mohli studenti obrátit a která by jim vše vysvětlovala a ukazovala. S4 by také chtěla, aby bylo více praxe i na středních školách. Také by byla ráda, kdyby sestra musela projít co nejvíce oddělení a udělat kolečka, jako dělají lékaři, aby viděla co nejvíc, protože každé oddělení nás něco naučí. Také je toho názoru, že by tam studenti měli být déle než týden, aby z toho oddělení něco měli.

Důležitost vysokoškolského vzdělávání sester

V této podkategorii jsme zjišťovaly, zda studentky oboru všeobecná ses­tra považují vysokoškolské vzdělávání sester za důležité a případně proč. Také jsme se ptaly na otázku, zda může vysokoškolsky vzdělaná sestra poskytnout pacientovi lepší péči než sestra ze střední zdravotnické školy. Všechny dotazované studentky kromě S3 se shodly na tom, že je vysoko­školské vzdělávání sester důležité. Pouze S3 uvedla, že dle jejího názoru je dostatečná střední zdravotnická škola.

Důvodů, proč považují vysokoškolské vzdělávání sester za důležité, uvedly studentky hned několik. S1 uvedla, že díky tomu sestra umí lépe pochopit a poté i vysvětlit, proč je důležité dělat věci podle standardů. Chápe lépe význam auditů i zapisování každého detailu do dokumentace. S2 vidí smysl ve vysoko­školském vzdělávání hlavně proto, že se medicína rychle vyvíjí, a je proto potřeba více vzdělaných sester, které vědí, co dělají, a mají dostatek vědomostí.

Studentky S2, S4 a S8 si myslí, že vysokoškolsky vzdělaná sestra může poskytnout pacientovi lepší péči než sestra, která má jen střední zdravotnickou školu. S8 však dodala, že jen částečně. Záleží na tom, zda to sestře nemocnice dovolí a zda si sestra dokáže nějaký svůj jiný postup obhájit. Podle S8 nejsou někdy důležité informace jako spíš empatie a intuice. Podobně to má i S4, která uvedla, že záleží na okolních podmínkách, které sestra ke svým výkonům má. Pokud budou podporovat v nemocnici různé hojení ran, může sestra svým vzděláním poskytnout lepší péči. Naopak studentky S3, S5, S7, S9 a S10 se shodly na tom, že nezáleží na tom, jestli je sestra vysokoškolsky vzdělaná. Stejnou péči dle studentek může poskytnout i sestra ze střední zdravotnické školy.

Pohled na celoživotní vzdělávání

Zjišťovaly jsme i názor studentek na celoživotní vzdělávání. Proč by se dle studentek měla sestra vzdělávat celý život, co si pod pojmem celoživotní vzdělávání představují a jak by podle nich mělo celoživotní vzdělávání vypadat. Všech deset dotázaných studentek se shodlo na tom, že je důležité, aby se sestra vzdělávala po celý svůj život. Studentky S3–S9 uvedly jako výhodu to, že jim vysoká škola poskytla více informací a znalostí. Studentky S3, S5–S7 a S10 uvedly jako nevýhodu časovou náročnost studia, s čímž trochu souvisí i názory studentek S2, S5 a S8, které uvedly, že nevýhodou je to, že student nemůže být sám pořádně výdělečně činný, protože studium nelze moc dobře skloubit s prací. S2 proto vidí výhodu v tom, že si studenti mohou vybrat a studovat obor kombinovanou formou, a při studiu tedy mohou i pracovat. S1 uvedla, že vidí výhodu v tom, že je člověk již starší a je si jistější v tom, co chce dělat, a také je více samostatný.

V této podkategorii jsme se studentek ptaly, zda plánují další studium či zůstat ve zdravotnictví. Všech deset dotázaných studentek uvedlo, že plánují ve zdravotnictví zůstat. Sedm studentek z deseti dotázaných (S1–S3, S5, S6, S9 a S10) uvedlo, že plánují ještě další studium.

Prestiž povolání sestry

Dále jsme se ptaly, zda studentky považují sesterskou profesi za prestižní, jestli si myslí, že je společností vnímána jako prestižní a zda je dle studentek dostatečně ohodnocena. Studentky S1, S3, S4, S5, S8 a S10 jsou toho názoru, že sesterská profese není dostatečně prestižní a oceněná. S5 na tuto otázku odpověděla, že hlavním problémem je, že je v lidech stále zakořeněná představa, že role sestry je hlavně to, že dělá hygienu, občas píchne injekci a je pro lidi taková spíše uklízečka. S8 to připisuje především seriálům ze zdravotnického prostředí, které neodpovídají skutečnosti.

Klady a zápory sesterské profese

Nakonec jsme se studentek zeptaly, jaké vidí klady nebo zápory na sesterské profesi, co se jim na profesi líbí a proč vlastně chtějí tuto práci vykonávat. S2 uvedla, že se jí líbí vědomosti, které sestra má. Také má pocit, že to lidé oceňují a práci uznávají. Hlavním důvodem, proč chce S2 tuto práci vykonávat, je ale to, že ji práce s lidmi a to, že jim může pomoci, vnitřně naplňuje. S tím souhlasí i studentky S3–S5, S7 a S10, které uvedly, že je naplňují pacienti a že jim mohou pomoci.

Zajímavě odpověděla S4: „Líbí se mi, že sestra dokáže kolikrát s minimem všeho vybavení udělat zázraky. Kolikrát když je empatická a odhadne to, že stačí jen člověka pohladit, usmát se na něj, že ty lidi se pak dokážou rozzářit. Já jsem dělala s paní, co měla ‚Alzheimera‘, a po 3 letech jsem se tam objevila a ta paní mě slyšela mluvit a šla k tomu plotu. A jak normálně nemluví, tak mi říkala ‚záda‘, protože já jsem jí vždycky promasírovala záda, aby ji nebolely, jak chodila shrbená. A byla tam psycholožka a ta mi říkala, že se na to může vykašlat a vrátit diplom, protože se snaží s tou paní dělat všechno možné, aby mluvila, a já že promluvím a ona se rozzáří a pozná mě. Takže tohle je to, že ty lidi si mě pamatují, že jim něco dám a že kolikrát stačí, že jim poradíme, a oni jsou rádi a vděční.“

Pro S5 je důležitá zpětná vazba pacientů, která byla zatím vždy kladná. S5 uvedla, že se mezi pacienty cítí úžasně a že jsou jí za její péči vždy vděční, což ji naplňuje. S8 si ráda popovídá s pacientem a líbí se jí, že tím může snížit jeho stres z nemocnice a pomoci mu. S8 se líbí, že to není rutinní práce. S9 se líbí, že člověk pozná spoustu lidí a časem se naučí číst ve tváři člověka a už pozná, zda například někoho něco opravdu bolí, že ho něco trápí. S9 také uvedla, že se jí líbí, jak dokáží některé kolektivy, když si všichni pracovníci sednou, fungovat a spolupracovat.

Zápory uvedly pouze studentky S5, S8, S9 a S10. S5 uvedla, že se jí nelíbí některé kolektivy, kdy častokrát vázne komunikace v kolektivu, mezi lékaři a sestrami, že sestry nekomunikují s pacienty ani lékaři a že často nikdo vlastně nic neví, protože spolu nespolupracují. S8 je nespokojená, když se setká s nevděčnými nebo hrubými pacienty. S9 uvedla: „Nelíbí se mi, kromě toho že je hodně směn a nižší plat, než by měl být, náročnost fyzická i psychická a že si to mnoho lidí neuvědomuje, že mnohdy je prostě na oddělení člověk, který si myslí, že se kolem něj točí zeměkoule, a potom sestry z toho můžou mít problémy, protože začne vyvádět a podávat stížnosti i na něco, na co nemá.“ A odpověď S10 zní takto: „Nelíbí se mi, že lidé stále říkají: to je ‚jen‘ sestra. Že je to přece naše poslání, a tak nemusíme očekávat dostatečné ohodnocení. A nadřazené chování některých lékařů.“

Závěr

V této práci bylo cílem zjistit názor studentek oboru všeobecná sestra na současný vysokoškolský systém vzdělávání sester. Dospěly jsme ke zjištění, že většina dotázaných studentek považuje vysokoškolské vzdělávání za přínosné a důležité. Většina studentek také uvedla, že jsou se studiem spokojeny. Dalším cílem bylo zjistit důvody studentek k vysokoškolskému studiu pro ses­try. Ve výzkumné části bylo zjištěno hned několik důvodů. Jednalo se především o získání nových informací a zkušeností, dále byl jako motivující faktor uveden vysokoškolský titul, zvýšení kompetencí a také okolí a rodina. Studentky poukázaly na důležitost spolupráce a kladných vztahů v kolektivu, jež jsou důležité pro efektivní poskytování péče pa­cientům. Všechny studentky uvedly, že velmi důležitá je pro zdravotnické povolání motivace. Zjistily jsme, že největším očekáváním byly nové informace a získání většího přehledu o možnostech uplatnění a o práci na různých odděleních. Za kladné považujeme zjištění, že vysokoškolské vzdělávání je pro sestry důležité a pro profesi sester přínosné. Motivace studentek pro výběr tohoto oboru je zajímavá a potěšilo nás, že v rozhovorech většina studentek uvedla, že je práce a pomoc pacientům naplňuje a je to i důvodem, proč chtějí tuto profesi vykonávat. Pozornost se v současnosti zaměřuje na vytvoření vhodného prostředí, které by zabránilo odchodu zdravotníků a problémům pramenícím z jejich nedostatku. Je proto důležité nebrat na lehkou váhu spokojenost studentů. To vše může ovlivnit motivaci ke studiu a vztahy na akademické půdě. 

Literatura

1. FARKAŠOVÁ D. et al. Ošetřovatelství – teo­rie. Martin: Osveta 2006. ISBN 80-8063-227-8.
2. KAFKOVÁ V. Z historie ošetřovatelství. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví 1992. ISBN 80-7013-123-3.
3. KRAUSOVÁ K. Historie českého ošetřovatelství do roku 1989. Florence 2010; 10(3): 11–13.
4. KUTNOHORSKÁ J. Historie ošetřovatelství. Praha: Grada 2010. ISBN 978-247-3224-4.
5. MARKOVÁ E., MELLANOVÁ A. Kolébkou vysoko­školského studia sester byla Univer­zita Karlova. iForum Online magazín Univerzity karlovy 2010. [online]. Dostupné na: https://iforum.cuni.cz/IFORUM-9788.html?fbclid=IwAR0mOl74gP4_DpoCIm2LWeLi5hA4rKjYT29UZr3dv4qVQD5Iex6UfytQak.
6. PLEVOVÁ I. Vzdělávání v ošetřovatelství. In: PLEVOVÁ I. et al. Ošetřovatelství I. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada 2018: 43–51. ISBN 978-80-271-2326-1.
7. PLEVOVÁ I., JANÍKOVÁ E., SLOWIK R. Současné ošetřovatelství. In: PLEVOVÁ I. et al. Ošetřovatelství I. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada 2018: 570–78. ISBN 978-80-271-2326-1.
8. POCHYLÁ K. Koncepce českého ošetřovatelství. Základní terminologie. České ­ošetřovatelství 1, praktická příručka pro sestry. Brno: NCO NZO 2005. ISBN 80-7013-420-8.
9. PROŠKOVÁ E., KONEČNÁ E. Vývoj vzdělá­vání zdravotních sester – 2. díl. Florence 2015; 11(7–8): 43–45.
10. VYSOKÉ ŠKOLY.cz. Porovnání oborů: Všeobecná sestra 2015. [online]. Dostupné na: https://www.vysokeskoly.cz/clanek/porovnani-oboru-vseobecna-sestra.
11. VYTEJČKOVÁ R. Ošetřovatelské školy slaví letos sto let od svého zřízení. Florence 2014; 14(7–8): 6–7.
12. WHO. Nursing and midwifery. 2021. ­[online]. Available from: https://www.who.int/health-topics/nursing#tab=tab_1.
13. ZELINKA P. Historie ošetřovatelských škol. Florence plus 2014. [online]. Dostupné na: https://www.florence.cz/odborne-clanky/florence-plus/historie-osetrovatelskych-skol/.

 

---

O autorkách

Bc. Aneta ​Blechová
Všeobecná sestra v domově pro seniory Máj v Českých Budějovicích, odborné zaměření geriatrická a interní péče v ošetřovatelství.

Mgr. Michaela Abrmanová
Odborná asistentka, Zdravotně sociální ­fakulta ­Jihočeské univerzity. Ústav ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče. Odborné zaměření pedagogika, didaktika a edukace v ošetřovatelství a ošetřovatelská péče v pediatrii.

 

---

Recenze

Mgr. Kristýna Toumová, Ph.D.
ZSF, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Nemocnice České Budějovice, a. s.

 

 

• tisk
• předplatit si