Úrazy u dětí

Souhrn: Úraz dítěte je nejčastější příčinou akutního ošetření a hospitalizace v nemocnici v každém vývojovém období. Stává se bolestivým zážitkem především s psychickými následky. Vzniká nejčastěji nerozvážným jednáním dětí, ale i dospělých, kteří nejsou ostražití v dohledu nad nimi. Důvody vzniku úrazů podléhají trendům sportovních a sociálních situací. Pohyb je přirozenou součástí života a nelze jej zakazovat nebo trestat dítě zákazem z důvodu prevence. Dospělí by měli dítě vést k zodpovědnému jednání a chování při všech činnostech, které dítě rozvíjí a uspokojuje. Prevenci u dětí nevést vyvoláváním strachu, ale vysvětlováním a nápodobou chování a jednání nás dospělých.

Klíčová slova: dítě, úraz, pohyb, prevence

Injuries in children

Summary: Injuries are the most common cause of acute treatment and hospitalization in any developmental period. It becomes a painful experience with mainly psychological consequences. They are most often caused by children’s imprudent behaviour, but also by adults who are not vigilant while supervising them. The reasons for the occurrence of injuries are associated with trends in sports and social situations. Physical movement is a natural part of life and it can not be banned, children should not be punished with a ban for the sake of prevention. Adults should guide children to responsible behaviour when practicing any activities that develop and satisfy the child. Prevention in children should not be carried out by inducing fear, but rather by explaining and imitating the behaviour and actions of adults.

Keywords: child, injury, movement, prevention

 

Úraz dítěte se může stát během okamžiku, nepozorností dítěte, rodiče či vychovatele. Úrazy dětí jsou největším problémem, a to nejen proto, že jsou hospitalizace a řešení následků velmi nákladné. Následky mohou být dalekosáhlé, dlouhodobé či fatální. Úraz provází bolest a utrpení dítěte, ale i psychická zátěž rodičů. Dopady úrazu jsou náročné pro dítě a ovlivňují jeho život, jeho rodinu, ­celou společnost.

K úrazu u dětí dochází především při vzniku kritických situací, které většinou děti nejsou schopny zvládnout a dopředu odhadnout. Nejčastěji k nim dochází při nevhodném pohybu, nesoustředěnosti, nezkušenosti, nerozpoznání nebezpečných situací, předvádění se před skupinou dětí, dospělých, při překonávání překážek nebo pomyslné mety. Některé úrazy jsou způsobeny nevhodným tlakem na výkon dospělými trenéry nebo rodiči, kdy dojde k přetížení organizmu při sportu nebo přecenění vlastních sil a nedostatku odpočinku mezi tréninkem, závodem a sportovním výkonem. U malých dětí může dojít k úrazu při nevšímavosti dospělého dozoru, nezajištění bezpečí doma či při cestování dopravními prostředky.

Úrazy se dělí na úmyslné a neúmyslné, úrazy a otravy, které můžeme vidět u dětí všech věkových etap. Dělíme je dle mechanizmu úrazového děje, místa jeho vzniku, druhu události, poraněné části těla, okolnosti vzniku úrazu a jeho ­následků, nutnosti lékařského ošetření nebo hospitalizace.

Úmyslné úrazy vznikají poškozením druhou osobou nebo záměrným sebepoškozením. Dle mechanizmu úrazového průběhu to mohou být dopravní, sportovní či školní úrazy, pády, otravy, kousnutí psem nebo jiným zvířetem, tonutí, termické úrazy a mnohé jiné.

Rozlišujeme zlomeniny, pohmožděniny, vymknutí, rány řezné, sečné, bodné, tržné, vícečetná poranění. Poranění části těla jako hlavy, pohybového aparátu, dutiny břišní, poranění stěny hrudníku a nitrohrudních orgánů, traumata a polytraumata. U dětí tvoří úrazy a otravy velkou část úmrtí.

Pro každý dětský věk jsou některé úrazy typické, které odpovídají zvídavosti a pohybovým aktivitám dítěte. Dospělí by měli předvídat nebo spíše být pozorní, ale ne úzkostní, spíše dopřát svobodu pohybu malému dítěti, ale odstranit věci, které mohou být dítěti nebezpečné. Důležité je svému dítěti věřit a podporovat jej, děti velmi kopírují chování svých rodičů, proto buďme všímaví a ohleduplní ve všech situacích.

V kojeneckém věku jsou ­typické pády, aspirace, termické úrazy, v batolecím věku pády z výšky nebo otravy. V předškolním období jsou to především tonutí, otravy, pády a ve školním věku sportovní, dopravní a školní ­úrazy, otravy, tonutí a pády. Dospívání je spojeno se zkoušením nových látek, s hledáním si místa ve skupině a přeceňováním vlastních sil, což vede k otravám, sebepoškozování, sportovním, dopravním a jiným úrazům. Aby na sebe dospívající upozornili dospělé, kamarády nebo spolužáky, jsou schopni zajít do velmi riskantních situací a vyvolávají aktivity, které ­vedou k poškození jejich zdraví.

Možností, kde a kdy může dojít k úrazu, je mnoho, někdy jsou to situace, které vás vůbec nenapadnou, ale přesto se stávají nejčastěji. Říkáme si, že se nic nemůže stát, ale stane se. A my dospělí si pak říkáme proč, vždyť je to normální situace, a přesto jsem své milované dítě neochránil. Jak se to stalo? Přichází pocity frustrace, viny, které vedou rodiče k většímu tlaku na dítě. Dítě cítí, že rodič je nešťastný, a myslí si, že jej zklamal, my dospělí přenášíme své obavy a selhání na dítě. Nevytváříme v dítěti pocity, které by vedly k normálnímu vývoji.

Děti milují trampolínu, ježdění na kolečkových bruslích, na kole, skákání na skateboardu a freestyle kolech ve skateparcích, na elektrické koloběžce, elektrické čtyřkolce, snowboardu, lyžích, skákání do vody i v neznámých vodách, salta a vruty do vody, ale i na ulicích.

Úrazy podléhají módě pohybových dovedností, sportovnímu nářadí, dopravním prostředkům, ročním obdobím, videím na sociálních sítích, napodobování videí na TikToku, influencerů, hvězd (star), filmových ­hrdinů nebo postav z různých her. Děti jsou schopné napodobovat osobnosti, které ovšem točí videa obsahující triky nebo digitální úpravy, jež v reálnem světě nejsou možné nebo jen za předpokladu riskantního jednání spojeného s úrazem, a to i smrtelným. Někdy jsou hry a filmy přímo návodné, aby vedly sledující k jejich nápodobě, a tím se staly pomyslnými populárními postavami, nebo vedou k sebeuspokojení dětského nebo dospívajícího ega.

V posledních 2 letech děti ­trávily čas spíše doma s rodiči, s online výukou a žily častěji ve virtuálním světě. Nedocházelo k úrazům z pohybu venku, ale spíše k úrazům vzniklým v domácím prostředí. Osamění a nemožnost vyvíjet se a dozrávat ve skupině dětí vyvolávaly nadměrný tlak na dětskou psychiku a dětský organizmus a v některých případech vedly k sebepoškozování. Děti neměly možnost, jak tlak ventilovat pohybem venku a aktivitami, které jim dělají radost.

Pohybová aktivita a zvídavost jsou přirozenou součástí všech dětí v jakémkoli věku. Pohybová aktivita je pro správný vývoj a funkce lidských orgánů dítěte důležitá. Tělesný pohyb podporuje i činnost vnitřních orgánů a doprovází téměř všechny mentální aktivity dítěte.

Pro dítě je pohybová činnost nezbytnou životní potřebou, ale přitom není nutné dosahovat nejskvělejších pohybových výkonů a sportovních výsledků, spíše utvářet hravou formou pozitivní postoje k jakékoli pohybové aktivitě v rámci zdravého životního stylu.

Bez přiměřeného a přirozeného pohybu se může omezit motorický a mentální vývoj dítěte. Pohybové chování dítěte vychází spíše z naladění rodiny a jejího způsobu života, ale samozřejmě je ovlivněno i školou a společností, ve které se dítě pohybuje a žije.

Nezbytnou podmínkou pro ­úspěšné zvládnutí pohybových dovedností a činností jsou předpoklady k pohybovým k aktivitám, a to fyzické, psychické a sociální. Když dítěti vezmeme přirozenou aktivitu, může se projevovat neobvyklým chováním, které bude výstřední až extrémní a povede k úrazu.

Prevence úrazů a rizikového chování dětí má určitě své místo v rodině, ve škole, mezi přáteli a v dětských partách a mimoškolních aktivitách. Důležité je upozorňovat na nebezpečí, které hrozí při určitém jednání a chování, používat pomůcky k prevenci úrazů.

Prevence by neměla vést k vyvolávání strachu u dětí, stresu z úrazu, který se může stát. Rodiče nebo dospělí by měli zdůrazňovat, že je důležitá pozornost při jakékoli činnosti, protože to je nejdůležitější prevence všech úrazů a poškození.

Někteří rodiče své obavy ze ­zranění přenáší na děti, které se bojí jakékoli pohybové činnosti, rodiče jsou spokojeni, že jsou děti doma v klidu a nic se jim neděje, jenže možná se jim děje ta největší psychická újma v jejich nezralém těle a psychice, která povede k nějaké chronické nemoci.

Není dobré zaměňovat strach a tlak na děti za prevenci, na prvním místě bychom měli mít zájem dítěte a jeho přirozený vývoj. Dnešní děti nejsou méně fyzicky zdatné než jiné generace před nimi, jen my dospělí jim v podobě strachu bráníme v přirozeném pohybu a možnosti se vyvíjet dle jejich přirozeného naturelu.

Tlak k dokonalosti a nejlepším výkonům našich dětí a rodin vede k úrazům a trvalým následkům. Nevhodné nátlakové jednání dospělých z možnosti neúspěchu a jejich vedení aktivního jednání k absolutnímu výkonu, sportovních výkonů v dětských sportovních oddílech a klubech je absolutně nevhodné pro zdravý vývoj v jakémkoli dětském věku a narušuje dětskou psychiku a tělesnou konzistenci.

Důležitý je soulad mezi tělesným, psychickým a sociálním zráním dítěte a možnostmi rodiny, školy a společnosti. Děti chtějí někdy vyjádřit svůj nesouhlas s tlakem na jeho integritu a my jej viníme z rizikového chování vedoucímu k úrazu, ale jsme to my dospělí a společnost, kdo by měl změnit chování a jednání s dětmi. Děti nejsou dospělí. 

Literatura

1. FRIŠOVÁ L., COUFALOVÁ L., SOUKUPOVÁ K. et al. Úrazy dětí. ­Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí 2006. ISBN 80-86991-72-5.
2. KLÍMA J. et al. Pediatrie pro nelékařské zdravotnické obory. Praha: Grada Publishing 2016. ISBN 978-80-247-5014-9.
3. MUŽÍK V., PECH V. Pohyb jako základní potřeba dětí. In: Mužík V., ­VLČEK P. et al. Škola, pohyb a zdraví: výzkumné výsledky a projekty. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita ve spolupráci s MSD 2010: 19–33. ISBN 978-80-210-5371-7.

 

---

O autorce

Mgr. Ilona Antoníčková
Vystudovala sociální pedagogiku na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. ­Absolvovala specializaci v pediatrii a intenzivní péči v neonatologii a pediatrii na NCO-NZO v Brně. Dále absol­vovala certifikované kurzy v bazální stimulaci, paliativní péči, komunikaci, resuscitaci v pediatrii a další. Pracuje jako dětská sestra na Novorozeneckém oddělení ve FN Olomouc. Vede kurz na ­Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci – paliativní péče v pediatrii – a spolupořádá konferenci ­Hojení ran v kostce ve FN Olomouc. V ČAS působí jako vedoucí skupiny pro vzdělání. Její celoživotní snahou je zavádění nových postupů v ošetřování dětí. Svoji práci miluje, má ráda komunikaci s rodiči, individuální péči a přístup k dítěti a matce, ráda implementuje novinky do své práce a za důležitý považuje lidský přístup.

 

 

• tisk
• předplatit si