Prevence obezity při zavádění příkrmů a přechodu na rodinnou stravu

S rostoucím množstvím obézních dětí se objevuje otázka, v jakém věku začít s prevencí obezity. Ideální období je již před početím dítěte. V této souvislosti se mluví o nutričním programování, které zahrnuje prvních 1 000 dní života dítěte – období těhotenství a další 2–3 roky života dítěte. Jakých chyb se rodiče a zdravotníci nejčastěji dopouštějí?

 

Nejčastější chyby ze strany rodičů

Nerozlišování nutričních potřeb dětí a dospělých

I rodiče, kteří se o svou životosprávu zajímají, mnohdy neznají rozdíly mezi potřebami dospělých a dětí. Děti mají například vyšší potřebu příjmu tuků ve stravě (do 3 let u zdravých dětí a do 2 let u obézních dětí se mají podávat plnotučné mléčné výrobky) či menší potřebu vlákniny a bílkovin, než rodiče čekají. Rodiče také mívají přehnaná očekávání na velikost porcí, o nichž si myslí, že by jejich dítě mělo sníst. I když už se dnes upouští od dojídání talířů a jezení „za maminku, za tatínka“, stále je u nás silná kultura „dopřávání“ dětem, především ze strany prarodičů.

Podléhání reklamám

Ne vše, co se tváří a prodává jako zdravé, je skutečně zdraví prospěšné. Typickým příkladem jsou různé slazené snídaňové cereálie, mléčné dezerty s lákavými obrázky a nápoje s přidanými vitaminy (a cukrem), které by ve výsledku hravě porazil kus ovoce či zeleniny.

Nesledování složení potravin

S předchozím bodem souvisí neznalost či nedostatečná pozornost vůči složení výrobků. Na trhu můžeme najít maso-zeleninové příkrmy s kvalitním složením (zelenina, maso, příloha), ale také produkty, v nichž jsou tyto suroviny naředěny vodou a zahuštěny škrobem. Cena bohužel není dostatečným indikátorem kvality. Stejně tak je v obchodech velké množství potravin, které jsou obohaceny o různá dochucovadla, jejichž cílem je, aby je konzumenti chtěli jíst častěji a ve větším množství.

Nadměrné řešení a přehnaná kontrola stravy

V praxi vidíme bohužel i důsledky přehnané kontroly rodičů nad stravou dětí. Ortorexie či poruchy příjmu potravy (anorexie, bulimie) jsou nežádoucím rizikem intenzivních diskuzí o obezitě. Opakované diety se už i u dětí střídají se záchvatovitým přejídáním. Téma spadající spíše do psychologie začíná často na talíři už velmi malých dětí. Nejsou výjimkou školkové děti opakující fráze o zdravých či nezdravých potravinách, aniž by znaly vhodnou míru obojího a měly vyrovnaný vztah k jídlu.

Nejčastější chyby ze strany zdravotníků

Nerespektování individuality dětí

Pro porovnání vývoje dětí používáme růstové grafy. Realita vývoje některých dětí je však často mimo grafy, aniž by to znamenalo nějaký dramatický problém. Při hodnocení vývoje je nutné vzít v potaz nejen genofond dítěte (vysocí/drobní rodiče), ale také přirozené rozdíly mezi kojenými a nekojenými dětmi a další faktory. Není možné stresovat drobné rodiče drobného dítěte tabulkovým neprospíváním dítěte a nutit je dítě vykrmovat, pokud je dítě jinak objektivně v pořádku a kopíruje vlastní vývojovou křivku.

Nerespektování rodičů

Rodič zná své dítě nejlépe. Univer­zální doporučení typu, kdy začít zavádět příkrmy a co vše už by dítě mělo jíst, vyvíjí nepřiměřený tlak na rodiče, kteří poté vyvíjejí tlak na své dítě. Efekt je v mnoha případech ­naprosto opačný. Z nejedlíka se stává ještě ­větší nejedlík, batolecímu jedlíkovi těžko nasadíte nějakou dietu.

Sladkosti v ordinacích jako odměna 

Odměňování či trestání jídlem nevytváří dobrý vztah k jídlu a vytváří nezdravé návyky, které se v pozdějším věku těžko odnaučují. Jako zdravotnících bychom měli jít dětem a rodičům příkladem. Vhodnou alternativou jsou obrázky či drobné hračky.

Jak tedy správně nastavit prevenci obezity u kojenců a batolat?

Kojení má prokázaný pozitivní efekt v prevenci budoucí obezity. Doporučuje se plné kojení do ukončeného 6. měsíce věku dítěte. Významnou roli hraje při zavádění příkrmů zelenina a dále maso a mléčné výrobky. Co se týká velikosti porcí, ideálním měřítkem u zdravých dětí je pravidlo „rodiče určují, co bude dítě jíst, a dítě určuje, kolik toho sní“.

Obecné doporučení, že roční dítě již nepotřebuje umělou mléčnou výživu (ať již pokračovací, či její zavedení v případě odstavu od kojení), se týká dětí s pestrým a vyváženým jídelníčkem. Je vhodné posoudit úroveň znalostí konkrétních rodičů o výživě a nárocích na jídelníček dítěte. Řada rodičů si dokáže odborné informace nastudovat a zajistit svým dětem přechod na rodinnou stravu bez rizika nutričních deficitů či nadbytků. Těm ostatním je potřeba podat pomocnou ruku, aby tento náročný krok zvládli. Klíčovou roli pak hraje společné stravování celé rodiny.

Rodiče jsou dítěti největším příkladem. Nelze očekávat, že malé dítě bude konzumovat racionální stravu v rodině, kde se zelenina vyskytuje sporadicky a větší část jídelníčku tvoří uzeniny a smažené pokrmy. Edukaci potenciálně obézních dětí je třeba rozšířit na celou rodinu, na zdravotní stav a životní styl všech členů a apelovat na jejich přirozený zájem dát dítěti do života ty nejlepší základy. Obezitu je třeba řešit již ve stadiu nadváhy, ne až se situace vymyká kontrole. Velká část dětí z obezity nevyroste.

Ideálním základem stravy dětí jsou přirozené sezónní lokální potraviny, z nichž se připravuje kvalitní domácí strava. Opakem je energicky i jinak nabitá průmyslově vyráběná strava, jejíž výhodou je bohužel snadná dostupnost, časová a často i finanční úspora. Řada rodin potřebuje podporu odborníků, aby se vymanila z mnohageneračního bludného kruhu obezity a přidružených chorob. Výživa dětí se tak často stává významnou rodinnou investicí do budoucnosti, a tak je také třeba rodině změnu životního stylu prodat.

Kdy je vhodné kontaktovat nutričního terapeuta

→ S otázkami na prospívání dítěte, zvýšení energetického příjmu, prevenci obezity.
→ Zhodnocení a úprava jídelníčku dítěte.
→ Konzultace rodinné zátěže (obezita, diabetes 2. typu, vysoký tlak, cholesterol a podobně v rodině), změna stravovacích návyků (budoucích) rodičů.
→ Alternativní stravování dítěte a rodiny (vegetariánství, veganství, odmítání některých potravin a zajištění dostatečného příjmu živin).
→ Alergie, eliminační diety a vyvážení jídelníčku.

Rodiče při rozhodování o výživě dítěte ovlivňují nejen doporučení odborníků, ale také rady starších generací a sociální sítě. Některé informace, které platily dříve, již dnes neplatí – například dříve se rodičům se tvrdilo, že umělá (mléčná) výživa je lepší než mateřské mléko, že se má ve 3 měsících věku začít s příkrmy zeleninovými a ovocnými šťávami, brzy začít dávat večerní kaše a že v 6 měsících by dítě již mělo jíst rodinnou stravu či mléčné dezerty. Nejen na sociálních sítích se některé z těchto rad šíří nadále s dovětkem „že dnes se vše moc řeší“ a „taky jsme tak vyrostli a žijeme“. Nelze než vyjádřit naději, že nám všem snad jde nejen o přežití dítěte do dospělosti, ale také o jeho zdraví a kvalitu života, která může být podobnými radami ohrožena. Ještě v roce 2012 jsme byli na první příčce na světě v rakovině tlustého střeva, nemoci přímo ovlivněné výživou. V současnosti máme v České republice s 10 miliony obyvatel jeden milion ­(diagnostikovaných) diabetiků 2. typu a další o své diagnóze ještě nevědí. Obě nemoci jsou často spojovány právě s obezitou. Genetika přitom naše zdraví ovlivňuje jen z 20 %, větší vliv má právě výživa a celkový životní styl. Nutriční programování malých dětí tak dává naději, že se v dětství naučí správným stravovacím návykům, a i když třeba během dospívání pod vlivem vrstevníků z nastavené cesty sejdou, v dospělosti se ke svým základům často vrátí. 

Více na: www.nutrilka.cz.

 

---

O autorce

Mgr. Bc. Lucie Guilleminot
Vystudovala obor nutriční terapeut na LF Ostravské univerzity, magisterský titul získala v oboru západoevropských studií na FSV UK. Specializuje se na výživu dětí, kojících matek a těhotných žen, dále na vegetariánství a veganství. Pracuje jako nutriční terapeutka a lektorka nutričních kurzů pro odborníky i laickou veřejnost.

 

 

• tisk
• předplatit si