Očkování zdravotníků proti chřipce – důležité téma k diskuzi aneb chřipková sezóna klepe na dveře

Chřipka – nejprve si onemocnění definujme. Co si pod ním většina společnosti (včetně odborné) představí? Rýmu, kašel a lehce zvýšenou teplotu, tedy lehké onemocnění horních cest dýchacích, které není vážné. Zjednodušování pojmů je lidskou přirozeností a v případě chřipky to platí dvojnásob. Název chřipka se stal obecným označením pro nachlazení. Toto označení je nevhodné a dosti nešťastné.

Chřipka je onemocnění dýchacích cest, které může být komplikováno zápalem plic s nutností kyslíkové terapie nebo i plicní ventilace a v nejhorším případě může končit smrtí pacienta. Nebezpečné je především pro rizikové skupiny obyvatel (děti do 2 let, těhotné ženy, osoby s chronickým onemocněním srdce, plic, lidé se sníženou imunitou). V České republice zemře odhadem (přesná statistika není v ČR k dispozici) 2 500 lidí ročně. ­Reálné číslo však bude vzhledem k podhlášenosti onemocnění vyšší, s čímž souvisí i nedo­statečné diagnostikování ­nemoci. Pro srovnání – při dopravních nehodách ­ročně ­zemře v ČR přibližně 500 osob.

Většině zápalů plic nejsme ­schopni předcházet očkováním. Výjimkou je zápal plic způsobený pneumokokem, zápal plic způsobený virem chřipky a dnes navíc i zápal plic způsobený virem covid-19. Přestože je vakcína proti chřipce bezpečná a dobře cenově dostupná (rizikové skupiny mají navíc očkování hrazeno pojišťovnou), je proočkovanost v ČR odhadována na pouhých 5–7 %, o něco málo vyšší je u zdravotníků, ale i u nich je velmi nízká.

Zdravotníci tvoří specifickou skupinu, která je ve vyšším riziku nákazy onemocnění chřipkou, tím i ve vyšším riziku nákazy členů vlastní rodiny a v neposlední řadě pak i ve vyšším riziku přenosu onemocnění na pacienty, které ošetřují. Proto je velmi důležité, aby byli zdravotníci před onemocněním co nejlépe chráněni. Nízká proočkovanost zdravotníků (jedna z nejnižších v Evropě) a vážnost onemocnění mě přivedly k tomu, se tématem více zabývat. Pochopit, co k této situaci vede, a zkusit najít způsoby, jakými proočkovanost proti chřipce mezi zdravotníky zvýšit.

Složení vakcíny, její účinnost a bezpečnost jsou velmi důležitým faktorem při rozhodování se o očkování. Z úst společnosti (včetně té odborné) zaznívá, že vakcína je nebezpečná, že způsobuje onemocnění samotné nebo že je neúčinná. Pojďme si tedy ozřejmit, nakolik jsou tyto argumenty pravdivé.

Chřipková vakcína způsobuje samotné onemocnění – toto tvrzení je nepravdivé

Vakcína je vytvořena jen z části virové partikule, která sama o sobě není schopna způsobit onemocnění. V dnešní době se používají vakcíny, které obsahují informaci ze čtyř virových kmenů (dva kmeny chřipky A, dva kmeny chřipky B). Rozhodnutí o složení vakcín na další sezónu má v rukou Světová zdravotnická organizace a složení určuje vždy dle analýzy dat z laboratoří po celém světě, které sledují kolující kmeny v populaci.

Vakcína proti chřipce nefunguje – toto tvrzení je zavádějící

Chřipková vakcína je účinná v závislosti na více faktorech, ale její účinnost se pohybuje mezi 40 a 70 %. Očkování proti chřipce tedy 100% neochrání před nakažením (obdoba vakcíny proti covidu-19), chrání ale před závažným/fatálním průběhem onemocnění.

Mnoho zdravotníků spadá do jedné z rizikových skupin, která může mít těžký průběh chřipky (potřeba oxygenoterapie až ventilace). Navíc každý ze zdravotníků má okolo sebe někoho blízkého, rizikového pro komplikovaný až fatální průběh onemocnění.

Pro nadcházející sezónu chřipky bude navíc v ČR dostupná i účinnější (imunogenní) varianta chřipkové vakcíny určená pro starší populaci obyvatel, jejíž imunitní systém již obecně méně reaguje na podání vakcíny vytvořením dostatečné protilátkové ochrany (tyto vakcíny obsahují 4× větší množství antigenu).

Vakcína má často vážné nežádoucí účinky, může způsobit i smrt – toto tvrzení je nepravdivé

Vakcína může mít nežádoucí účinky. Mezi nejčastější patří bolestivost po vpichu, otok či mírné zarudnutí, může se objevit teplota. Riziko vážných nežádoucích účinků je u chřipkové vakcíny 0,000006 %.

V ČR je očkování proti chřipce u zdravotníků doporučené, nikoli povinné. Jako kontrast lze uvést Spojené státy americké, kde je ve většině zdravotnických zařízení každoroční očkování proti chřipce součástí pracovní smlouvy – je tedy povinné. Samozřejmě existují výjimky z tohoto pravidla, ale pokud zdravotník není očkovaný, musí po celou dobu chřipkové sezóny používat ochranu úst k zamezení přenosu viru chřipky. Bez důvěry v očkování by však ani samotná povinnost očkování nebyla úspěšná. Ve většině evropských států je očkování zdravotníků na chřipku dobrovolné, ale přístup samotných zdravotníků se oproti přístupu českých zdravotníků liší – proočkovanost je výrazně vyšší. To jistě vychází i z dostatečné edukace samotných zdravotníků a jejich důvěry v očkování. Součástí práce zdravotníka je poskytovat péči pacientovi a neublížit mu svým jednáním a chováním. Prevence přenosu nozokomiální infekce je jednou z povinností každého z nás. Očkování proti chřipce je prevencí (spolu s dalšími opatřeními, jako je dezinfekce rukou, ochrana úst) proti onemocnění a jeho šíření.

Průzkum

Téma chřipky mě provází celou odbornou kariérou, nejvíce oblast očkování zdravotníků. Tématem jsem se zabývala na dvou úrovních:

→ lokálně ve FN Bulovka, kde pracuji;
→ na celostátní úrovni.

Z přístupu zdravotníků bylo jasné, že u nich chybí dostatečná informovanost o problematice a pravděpodobně nejsou ani dostatečně motivováni k očkování.

Ministerstvo zdravotnictví má jako prioritu edukaci a podporu očkování zdravotníků proti chřipce (Zdraví 2020 – národní akční plán), ale aktivity na celostátní či krajské úrovni jsem po dobu své kariéry nezaznamenala. V době, kdy jsem se tématem začala zabývat (2013/2014), byla proočkovanost ve FN Bulovka lehce nad republikovým průměrem (12,9 %). Na výsledku se však výrazně podílela proočkovanost infekční kliniky (22,7 % z celkového počtu). Vakcínu poskytovala nemocnice svým zaměstnancům prostřednictvím infekční kliniky a nemocnice ji svým zaměstnancům proplácela jako benefit.

Zajímalo mě také, jak jsou na tom ostatní zdravotnická zařízení v ČR. Neexistoval žádný zdroj, kde by tato informace byla dostupná. Obeslala jsem tedy všechna zdravotnická zařízení v ČR se třemi otázkami:

1. Jaká je proočkovanost zdravotníků?
2. Poskytují vakcíny v rámci nemoc­nice?
3. Proplácejí vakcínu svým zaměstnancům jako benefit?

Odpověď jsem získala zpět z 65 ze 160 oslovených zařízení, z toho 60 % mělo program zajištění očko­vání na pracovišti a 50 % z nich ­vakcínu proplácelo. Proočkovanost byla mezi 1 a 20 % (obr. 1). Mapa ­ukazuje rozložení nemocnic, které měly v té době program očkování svých za­měst­nanců. Je ­velmi ­pravděpodobné, že zařízení, která neodpověděla, nepovažovala téma za důležité.

Zařízením, která tuto tematiku nijak neřešila, jsem zaslala zpětnou vazbu o důležitosti poskytování této služby svým zaměstnancům. Na mou činnost posléze navázala firma ­Sanofi Pasteur, která prováděla přímou edu­kaci managementu jednotlivých zdra­votnických zařízení o poskytování očkování proti chřipce svým zaměstnancům a jeho benefitu pro jednotlivce i samotné zařízení.

Mým cílem se stalo zvýšení proočkovanosti zdravotníků ve FN Bulovka. Zásadní pro možnost implementace aktivit ke zvýšení proočkovanosti bylo nejprve nutné zjištění, co zdravotníky motivuje k očkování.

V roce 2013 jsem provedla dotaz­níkovou studii napříč nemocnicí u zdravotníků všech kategorií, kteří se nechali očkovat ten rok na chřipku. Dotazník vyplnilo 198 zdravotníků. Každý respondent měl celkem devět možností, jaká je jeho ­motivace pro očkování. Zajímaly mě především odpovědi, které zahrnovaly ochranu pacienta (znění odpovědi B: Považuji chřipku za závažné onemocnění a chci chránit sebe, rodinu i pacienty, s nimiž přijdu do kontaktu; a znění odpovědi D: Patřím do rizikové skupiny obyvatel a chci chránit sebe, rodinu i pacienty, s nimiž přijdu do kontaktu). Možnost B či D zvolilo pouze 34 % oslovených zdravot­níků. Nejčastějším důvodem, proč se zdravotníci nechali proti chřipce očkovat, byla ochrana sebe a své rodiny. Pro celkem 38 % respondentů byla dostupnost očkování na pracovišti důležitým fakto­rem pro podstoupení samotného očkování a u 31 % z nich hrálo pozitivní roli to, že zaměstnavatel vakcínu proplácí. Obdobnou dotazníkovou studii jsem provedla znovu v roce 2019 před implementací motivačních aktivit ke zvýšení proočkovanosti. Dotazník byl téměř identický. Tentokrát ho vyplnilo 299 zaměstnanců nemocnice napříč odděleními. Celkem 85 z nich odpovědělo, že se očkují, a pacient v jejich motivaci hrál roli v 67 %. Celkem 158 zaměstnanců se na chřipku neočkuje a nejčastějšími důvody byla nedůvěra v dostatečnou ochranu očkování, dále negativní infor­mace o zkušenostech s očkováním od ostatních a pak také strach z nežádoucích účinků.

Na základě těchto výsledků (z obou dotazníků) jsem si stanovila postupy ke zvýšení motivovanosti, a tím i proočkovanosti zaměstnanců nemocnice.

Postupy ke zvýšení motivovanosti zaměstnanců nemocnice

Před pravidelným podzimním očko­váním (září/říjen 2019) proběhly mnou vedené besedy na všech odděleních nemocnice, kde jsem se snažila vyvrátit nejčastější mýty o očkování pomocí faktů. Jako nejdůležitější aspekt motivace pro zdravotníka jsem vyzdvihla ochranu jeho nejbližších. Dala jsem zdravotníkům prostor o tématu otevřeně a aktivně hovořit.

Druhou aktivitou ke zvýšení proočkovanosti bylo zavedení mobilní jednotky. Za přispění mých kolegů z infekční kliniky a zapojení i lékařů z ostatních oddělení fungovala mobilní jednotka v celkové délce necelých 3 týdnů. Každé ráno v době výměny služeb sesterského personálu a dále v rámci ranních hlášení lékařů vyrážely dvoučlenné týmy dobrovolníků po celé nemocnici a aplikovaly vakcíny přímo na jednotlivých pracovištích. Současně s aplikací získal zdravotník nálepku s jasným označením, že je proti chřipce očkován – tu si mohl přilepit na svoji jmenovku.

Poslední aktivitou byla zpětná vazba o nežádoucích účincích po očkování. Věřím, že je velmi důležité posílit důvěru lidí. V tomto případě zájmem o to, zda neměli po očkování vážné problémy. Dotazník byl uskutečněn online hlasováním a distribuován e-mailem. Na tuto zpětnou vazbu reagovalo 294 zdravotníků (47,9 % z celkového počtu očkovaných). Nežádoucí účinek nahlásilo 21,1 % respondentů, nebyl hlášen žádný vážný nežádoucí účinek. Většina zdravotníků udala jako nežádoucí účinek bolest, otok či zarudnutí v oblasti vpichu. Celkem 83,3 % zdravotníků uvedlo, že se nechá očkovat i další sezónu.

Zásadní však bylo zvýšení proočkovanosti zdravotníků po provedených motivačních aktivitách. V roce 2019 bylo ve FN Bulovka očkováno celkem 614 zdravotníků, což představovalo v daném roce přibližně 25 % zaměstnanců nemocnice. V letech 2011–2018 se počty pohybovaly na stejné úrovni (260–350 zaměst­nanců; 10–14 %). V roce 2019 tak došlo ke zdvojnásobení počtu očkovaných v tomto zdravotnickém zařízení. Tentokrát se však na zvýšení nepodíleli zaměstnanci infekční kliniky, kde počty zůstávají stabilně vysoké (graf 1 a 2), ale došlo k navýšení napříč celou nemocnicí.

 

Závěr

Správnou edukací, diskuzí a motivací zdravotníků můžeme v ČR zvýšit proočkovanost zdravotnického personálu proti chřipce, aniž by se muselo v budoucnu přistupovat k zavedení povinnosti očkování. Z mých zkušeností se jeví jako nejúčinnější dodat jakýmkoli způsobem vakcínu až k samotnému zdravotníkovi, protože se ukazuje, že nutnost jít někam pro vakcínu výrazně snižuje chuť zdravotníka (i toho, co nemá problém se očkovat) k tomu, aby očkování podstoupil.

Věřím, že tento článek přiblížil téma očkování proti chřipce, pomohl vyjasnit možné pochybnosti o vakcíně a bude vám inspirací k tomu, abyste se k očkování proti chřipce ve vašem zdravotnickém zařízení přihlásili a podstoupili ho. 

 

---

MUDr. Kristýna Herrmannová
Klinika infekčních nemocí, Fakultní nemocnice Bulovka, Praha

 

 

• tisk
• předplatit si