Nadměrné zatížení pediatrických ordinací

Velkým tématem dětských ordinací, které trápí lékaře i sestry, je nadměrné administrativní zatížení a velmi kontroverzní je i téma zdravotních posudků. Jsou-li prováděny správně dle vyhlášky, zahlcuje to časově ordinace téměř z poloviny, což znamená, že na léčbu zdravotních potíží je kapacity méně a již opravdu velmi málo zůstává na prevenci.

Pracuji jako dětská sestra v ordinaci praktické dětské lékařky již 20 let. ­Ošetřujeme zde děti nemocné, prová­díme preventivní prohlídky i očkování u dětí zdravých. Práce mě stále baví, snad je toho důkazem i délka mého zaměstnání na jednom pracovišti.

Chtěla bych však poukázat na zatížení dětských ordinací administrativou, které se za ta léta mnoho­násobně zvýšilo. Chápu, že dokumentace ve zdravotnictví je důležitá a je jistě potřebné, aby si lékař do dekurzu důkladně poznamenal vše, co souvisí s onemocněním dítěte, ale třeba i souhlas, či naopak nespokojenost rodičů s léčbou. Jsou však ­situace, kdy rodiče přicházejí do ordinací pro různá potvrzení, která ­nadměrně zatěžují dětské ordinace. A já už delší dobu přemýšlím, zda není toto zatížení zbytečné.

Je pravda, že u velkých dětí je vhodné zvážit i z lékařského hlediska přijetí na určité profesní obory v momentě, kdy se hlásí na střední školu či učiliště. Vždyť třeba dítě, které má astma, nemůže jít studovat dopravní školu – obor hasič. Každý sám posoudí, že ve chvilce požáru by nepomohl nikomu z nás a sobě ublížil. Též kadeřnice s velkým ekzémem na rukách jistě nebude v práci spokojená, dítě s alergií na lepek také nepůjde na pekaře či dítě s psychiatrickou diagnó­zou nebude studovat lesnickou školu, kde je pravděpodobné, že by mohlo zacházet se zbraní. Samozřejmostí je rovněž potvrzení na řidičský průkaz. V těchto případech samozřejmě děláme v ordinaci byť administrativní, přesto důležitou práci.

Co nás ale v ordinacích dle mého názoru nesmyslně zatěžuje, jsou potvrzení – takzvaný posudek o zdravotní způsobilosti na různé školní či táborové aktivity. Dovolte mi uvést několik příkladů:

Potvrzení žádosti pro účel přijetí do mateřské školy se vystavuje všem dětem, i když většina z nich je zdravá. Nabízí se otázka, zda by v těchto případech nemohli více rozhodovat sami rodiče a lékaře žádat například pouze o výpis očkování (i když i tuto skutečnost mohou rodiče doložit jednoduše předložením očkovacího průkazu).

Pokud se jedná o dítě s vážnějšími zdravotními komplikacemi či nějakým zdravotním omezením, je určitě namístě, aby se dítě se svým rodičem do ordinace dostavilo. Následně lékař zhodnotí, za jakých okolností může dítě do školky či školy nastoupit, a potvrdí příslušné dokumenty.

Zde musím zdůraznit, že z medicínského hlediska je nelogické, když 4leté dítě musí k přijetí do státní ­školky být očkované, ale 5leté dítě již má předškolní vzdělávání povinné, takže výpis očkování není potřeba.  Pro zajímavost uveďme, že do nestátních školek však vezmou i neočkované dítě.  A protože je dnes ve školkách velký přetlak, někteří rodiče podávají až 10 přihlášek do několika školek my tedy vyplníme 10 žádostí. Pokud je dítě přijaté do konkrétní školky, opět přijde matka s vyplněním takzvaného Evidenčního listu, který opět vyplní lékař, většinou dle informací od matky.

Podobné situace řešíme, pokud jede dítě se školou nebo školkou na plavání, saunování, na školu v přírodě nebo na lyžařský kurz. Je k tomu potřeba opět posudek vyplněný lékařem. I zde se nabízí otázka, zda by nestačilo vyplnění prohlášení rodiči.

Každá maminka přece chce pro své dítě to nejlepší. Pokud tedy dává své dítě k babičce na prázdniny, ­určitě jí předá všechny léky, které dítě trvale užívá, i s doporučením, jak je podávat. Když má dítě například epilepsii, maminka poučí babičku o všech omezeních, které musí dítě dodržovat. Pokud je dítě alergické na ořechy, taktéž na tuto skutečnost babičku upozorní. Vždyť sama maminka přeci chce, aby její dítě bylo v pořádku. Proto si myslím, že za tyto informace mohou být odpovědni rodiče.

Samotné potvrzování podobných formulářů ze strany lékaře může být navíc nepřesné či neúplné. Nastávají dokonce situace, kdy lékař píše do posudku to, co mu matka dítěte nahlásí. Pokud například byla bez vědomí pediatra s dítětem u alergologa a nepřinese mu následně lékařskou zprávu s výsledkem vyšetření, pediatr předpokládá, že dítě není na nic alergické. Z vlastní zkušenosti bohužel vím, že jsou i rodiče, kteří tímto způsobem skutečný zdravotní stav svého dítěte pediatrovi úmyslně zamlčují a tají. Bohužel v takové situaci jsme i my zdravotníci bezmocní. Další otázkou pak zůstává, proč tedy odpovědnost za takový posudek nese lékař.

Troufám si říct, že stávající nastavení systému nevyhovuje ani řadě rodičů. Když spočítáme situace, kdy je potřeba si zmiňovaný posudek od lékaře obstarat, různé tábory, volno­časové aktivity a podobně, musí rodič s formulářem v ruce navštívit dětského lékaře klidně několikrát do roka. I když jeden druh posudku má platnost 2 roky, není to tak u všech a roz­hodně je to časově náročné, zejména pro ty rodiče, kteří mají pevnou pracovní dobu a nemohou se příliš často uvolnit ze zaměstnání. Navíc si představte situaci, kdy na školu v přírodě jede celý první stupeň základní školy, která sousedí s naší ordinací dětského lékaře (a tedy velká část dětí z této školy je v naší péči). V takovém případě si přijde pro potvrzení třeba 100 dětí a rodičů během jednoho týdne. A tak se čekárna zaplňuje a zaplňuje...

Pro zajímavost uvádím i zkušenosti z naší ordinace, které ovšem řeší i ostatní lékaři. Mnoho pacientů či rodičů malých pacientů si myslí, že si jdou do ordinace „jen pro ­razítko“. Dokonce se diví, když chceme dítě vidět a vyšetřit ho dle platné vyhlášky. Někdy ani nepochopí, proč nemohou dostat razítko v rychlosti mezi dveřmi do čekárny, protože dítě přece odjíždí už zítra. Neustálé vysvětlování pravidel, které tyto posudky mají, je velmi zdlouhavé a ne vždy jednoduché. Věta „tak to kvůli vám dítě nepojede na tábor“ bohužel není nijak ojedinělá.

Připočítáme-li k tomu, že za každý administrativní úkon, který uděláme na žádost pacienta nesouvisející s onemocněním dítěte, musíme vybrat poplatek dle platného ceníku a rodič s tím nepočítá, nastává někdy další vyjednávání, a tím vzniká časová tíseň, navíc často nepříjemně ovlivněna již předchozí debatou. Takový rodič se vrací s penězi znovu například o hodinu později, aby uhradil poplatek. Vydáme tedy doklad o zaplacení, což během ordinačních hodin také zabere spoustu času. Je pravdou, že pro ordinaci se to může zdát ekonomicky výhodné. Přesto si myslím, že každý lékař bude raději „léčit než razítkovat“.

Většina čtenářů nejspíš uzná, že touto administrativou musí být ordinace velmi přetížená. Dovolím si podotknout, že možná zbytečně, neboť se v takové chvíli nevěnu­jeme našim pacientům jako takovým, ale spíše druhotným záležitostem. Kde tedy vzít čas na poctivou léčbu, správnou prevenci či pacienty, kteří žádají o přijetí do péče?

V posledních letech nezvládáme přijmout všechny pacienty, kteří přijdou s prosbou o registraci do naší ordinace. Není to kapacitně možné. I tak se v posledních měsících, avšak na hranici svých sil, snažíme vyhovět mnoha ukrajinským rodinám a registrovat i jejich děti. Nelze ale opět vyhovět všem, což znamená, že mnoho dětí se k lékaři dostane jen při akutním ošetření. Prevenci a očkování jim už nikdo neudělá. Zde si dovolím upozornit i na to, že u ukrajinských dětí většinou nemáme k dispozici žádnou zdravotní dokumentaci. Přesto po nás vedení škol, školek i organizátoři táborů a dalších aktivit pro děti požadují informace o zdravotním stavu dětí. Bohužel do takových potvrzení pak píšeme výhradně informace od rodičů. Jsem přesvědčená, že návštěva ordinace v těchto případech není namístě.

Pokud by zdravotníci nebyli tolik zatíženi administrativou, bylo by jistě možné ošetřovat více dětí jak v nemoci, tak preventivně. Proto bych se ráda zamyslela nad možností změny legislativy. Nebylo by vhodné oslovit patřičné instituce, aby celkově zhodnotily potřebu zmiňovaných posudků o zdravotním stavu dítěte?

Budu velmi ráda, pokud má slova přispějí k úlevě pediatrických ordinací. Nejde mi o to, abych si ulehčila práci. Stále ji chci dělat s láskou a jak nejlépe dovedu. Chtěla bych jen upozornit na to, že by práce pediatrických ordinací mohla být efektivnější a smysluplnější. 

 

Irena Kastlová,
dětská sestra, ordinace dětského lékaře, Alej Svobody 29, Plzeň
 

---

I lékař se rád pobaví…

1. Dotaz matky 4měsíčního dítěte:
„Nemohla bych si příště na očkování přinést do ordinace vysavač? Při hluku vysavače by dítě neplakalo, protože ho to vždy uklidní.“

2. Matka 8měsíčního dítěte:
„Já mu ty těstoviny předžvýkám a pak mu je dám do pusy, on ještě nemá zuby.“

3. Dítě ošetřené RZP s diagnózou:
povrchová ranka na čele 1 cm, nešito, pouze přelepeno náplastí. Druhý den přišla matka s dítětem na kontrolu do ordinace. Při doporučení, aby nechali do zítřka zalepené a pak náplast sundali, matka zděšeně odpovídá: „Já to mám sundávat? Já to vidět nechci!“ A tak přišli další den do ordinace znovu a sestra strhla náplast dítěti z čela.

 

 

• tisk
• předplatit si