EPUAP – České VI. sympozium, DEKUBITY – Sdílení zkušeností na mezinárodní úrovni

V rámci celosvětového kongresu EUPAP (European Pressure Ulcer Advisory Panel), který se konal ve dnech 14.–16. září 2022 v Praze, proběhlo i České sympozium věnované dekubitům. Daty podložené znalosti, dovednosti a doporučené postupy pro péči o dlouhodobě nemocné pacienty představily nejdůležitější osobnosti pro léčbu dekubitů v České republice v čele s prof. PhDr. Andreou Pokornou, Ph.D.

 

Na českém sympoziu byla odborná veřejnost nejprve informována o strategii prevence a léčby dekubitů na národní úrovni Mgr. Ninou Müllerovou z Centra řízení kvality FN ­Plzeň, která prezentovala v zastoupení za ředitelku ONP MZ ČR Mgr. Alici Strnadovou, MBA. Vyzdvihla dlouholetou a systematickou spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví ČR, podporu hlavních ses­ter ČR, neustálý pokrok a vývoj v oblasti sledování problematiky dekubitů a zavádění doporučení ­EPUAP od roku 2013, kdy se uskutečnila první společná pracovní schůzka na MZ ČR, přes pravidelné Kulaté stoly a vznik systematického monitorování a  hlášení dekubitů jako nežádoucích událostí po proces předávání nejnovějších poznatků v rámci studijních kurikulí a rozšíření informací mezi laickou veřejnost.

Jednotnou platformu k informování o problematice dekubitů zajišťuje portál Dekubity.eu, který funguje od roku 2015 a klade si za cíl informovat širokou veřejnost, ať již odbornou, nebo laickou, o problematice dekubitů, jejich prevenci, o péči o kůži, o výživě při nehojících se ranách i vhodných krycích materiálech a o dalších tématech týkajících se nehojících se ran. O portálu podrobněji informovala jedna z iniciátorek jeho vzniku, ředitelka NCO NZO PhDr. Mgr. Michaela ­Hofštetrová Knotková. „Portál splňuje dvě funkce. Jednou je informační základna o problematice dekubitů v ČR, druhou je, a jsem za to velmi ráda, že se stal nedílnou součástí kvalifikačního a celoživotního profesního vzdělávání,“ dodává Hofštetrová Knotková. Od roku 2020 má portál novou grafickou podobu a přináší také novou kategorii obsahu – neonatologii a pediatrii. Portál má akreditaci MZ ČR a lze na něm nalézt všechny akreditované ­kurzy dostupné v ČR. (Florence o něm již několikrát informovala.)

Sledování incidence a prevalence dekubitů na národní úrovni okomentovala prof. PhDr. ­Andrea ­Pokorná, Ph.D. Systém hlášení nežádoucích událostí (SHNU) funguje od roku 2018 a je nesmírně cenným nástrojem pro národní zdravotnickou statistiku, ačkoli funguje na bázi self-reportingu s předáním údajů jednou ročně. Data v současné době poskytuje 435 lůžkových poskytovatelů zdravotních služeb. Dalším cílem bude přenesení systému sledování i do oblasti primární péče. „SHNU je, přes mnohé bariéry u poskytovatelů zdravotních služeb, důležitou součástí kvalitního a rozvíjejícího se EBM zdravotnictví. Pokud si nebudeme připouštět to, co správně není, nikdy nepochopíme to, co správně je, a protože kvalitu samu o sobě nelze měřit, měříme spíše projevy nekvality, a i proto potřebujeme SHNU,“ dodává Pokorná.

Klinické doporučené postupy pro nehojící se rány a českou zkušenost s nimi představil MUDr. Jan Stryja, Ph.D.

Ve druhé části Českého sympozia byly představeny vlastní zkušenosti s problematikou dekubitů a předlo­ženy výsledky výzkumů na téma znalostí sester ve vztahu k monitorování a prevalenci tlakových lézí a inkontinenční dermatitidy v klinické praxi. Na těchto dvou příkladech bylo zjištěno, že ve znalostech u dotazovaného souboru byly zjištěny nedostatky. 

Prezidentkou EPUAP byla zvolena prof. PhDr. Andrea Pokorná, Ph.D.

Její dlouholeté zkušenosti a působení v oblasti péče o dekubity jsme již čtenářům Florence několikrát představili. Nyní jsme se zeptali na novinky a další plány.

Co považujete z konání konference EPUAP za nejdůležitější?

Nejdůležitější je, že se lidé konečně mohli osobně potkat. Dva roky po sobě jsme ji připravovali on-line, protože kvůli pandemii covidu-19 nemohla být konference pořádána. Jsem moc ráda, že máme téměř 480 účastníků, z čehož je 130 z ČR.

Radost mám také z konání v ČR. Navíc se to spojilo s ještě jednou událostí, kterou je moje zvolení prezidentkou EPUAP, jež bylo vyhlášeno zde na konferenci. Do funkce nastoupím v letech 2023–2025. Doufám, že nám to umožní snadnější přenos poznatků z vědy a výzkumu do klinické praxe.

Zahájení kongresu byli přítomni také zástupci zdravotní pojišťovny, což považuji za důležité, protože potřebujeme lépe komunikovat úhradu péče o pacienty v riziku vzniku dekubitů a s již vzniklým dekubitem. V ČR velmi dobře léčíme, ale chybí nám systémové uchopení prevence.

Zpomalil covid-19 práci na projektech dekubitů?

Pandemie práci nezpomalila, spíše pozměnila zaměření. ­Nevěnovali jsme se tak „pouze“ dekubitům, ­které vznikají u pacientů v běžné klinické praxi, ale museli jsme se zaměřit i na pacienty, kteří více po­užívali zdravotnické prostředky, protože mnoho z nich bylo na jednotkách intenzivní péče a využívali speciální ­zdravotnické prostředky, které ­dříve nepoužívali. Bylo více ventilovaných pacientů a vznikaly dekubity na jiných místech. V neposlední řadě jsme se museli zaměřit na poškození kůže, která vznikala u zdravotnických pracovníků (nebo i laických dlouhodobých pečovatelů, kteří také museli ochranné pomůcky používat).

Covid-19 velmi zrychlil život především u zdravotnických pracovníků a vystavil je velkému tlaku. Mnoho z nich mělo nejen například problémy s kůží na obličeji, jak jsme viděli v médiích, ale i problémy s kůží rukou nebo i celého těla od speciálních obleků. Nemluvě o dopadech psychických. Projevy posttraumatického syndromu mají zpoždění několik měsíců a dokonce i let. Covid-19 tu s námi je, bude a zůstává v našich myslích.

Na konferenci se představoval vývoj v ČR, co se podařilo, jak probíhaly jednotlivé kroky. Co je pro Vás nejdůležitější?

Nejdůležitější je asi jednota a snaha dosáhnout společného cíle, vnímat problém stejně a společně ho řešit. Máme velkou pomoc z MZ ČR, nyní v osobě hlavní sestry magistry Alice Strnadové, dříve v její předchůdkyni magistře Aleně Šmídové. Velkou výhodou je to, že dokážeme spojit síly. Ne vždy jsou zdravotničtí pracovníci schopni akceptovat názor někoho jiného, ne vždy jsou schopni najít společnou řeč – naštěstí ne v našem případě. Zde se to podařilo jak mezi kolegy z klinické praxe, tak vzdělavateli a MZ ČR včetně dodavatelů a producentů zdravotnických prostředků.

Z jednotlivých kroků uveďme velký pokrok a kus odvedené práce právě pro zdravotníky v době pandemie, kdy jsme jim poskytli návody, jak pečovat o kůži a jak chránit sebe sama.

Za skvělé považuji i to, že již 10 let máme systematický přístup k problematice dekubitů na národní úrovni, to je věc, kterou nám mohou závidět i v zahraničí.

V čem vidíte naopak stinné stránky a komplikace v oblasti dekubitů? Sledování je nastaveno, vykazování nežádoucích událostí „funguje“, povědomí o problematice se rozšiřuje. Co dalšího je potřeba?

Aby bylo pochopeno, že dekubitus není problémem ošetřovatelského personálu, že je to komplexní záležitost celého multidisciplinárního týmu. I když se o tom povědomí rozšiřuje, je potřeba na něm dále pracovat. Bohužel je to nikdy nekončící proces, protože stále přicházejí noví lidé, které je potřeba vzdělávat. Dále je potřeba informace více rozšířit i mezi laickou veřejnost. Důležitá je spolupráce s pacientskými organizacemi – velmi mne těší, že i zde na konferenci máme celou sekci Patient voice (Hlas pacientů).

Velkou výzvou pro budoucnost je úhrada prevence. Úhrada léčeb­ných procesů většinou nebývá pro­ble­ma­tická. Naopak prevence spočívá na moudrosti člověka, který poskytuje péči, a jak je schopen preventivní postupy aplikovat, ale nedostává dnes za to úhradu ve smyslu toho, že poskytl prevenci systémově, a velmi často jdou náklady na vrub poskytovateli zdravotnických služeb.

Podívejme se nyní na cíle EPUAP. Má vytyčeny čtyři cíle. Prvním z nich je den Stop DEKUBITŮM, který se bude konat 17. listopadu. Co se bude dít?

EPUAP každoročně chystá pro tento den edukační materiály, které jsou následně překládány do jazyků spolupracujících organizací. Letos jsme za Education Committee, kterou vede kolegyně ze Slovenska Beáta Grešš Halász, připravily jednoduché algoritmy pro prevenci a pro péči, které u nás v SHNU v ČR fungují.

V ČR se budou konat národní i lokální aktivity, připravujeme další kulatý stůl, na mezinárodní úrovni proběhnou další podcasty a webináře.

Druhým projektem EPUAP je bezpečnost pacientů ve spojení s Evropskou společností managementu ran (EWMA).

S EWMA (EWMA – European Wound Management Association) spolupracujeme dlouhá léta, jsem členkou výboru. Dlouhodobě jsme se věnovali problému tlakových lézí. Nyní spolupracujeme více v oblasti ­tvorby kurikulí a chtěli bychom obnovit spolupráci (například i se Světovou zdravotnickou organizací nebo Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) na tvorbě doporučených ­postupů. ­EPUAP a EWMA měly i zde na konferenci společnou odbornou sekci.

Třetí iniciativou jsou profylaktické pomůcky – o co jde?

To je zatím raná aktivita, která cílí na oblékatelné nositelné senzory, tedy aby pacienti na sobě měli senzory v oblečení, které by nás informovaly o tom, zda se pacienti pohybují, změnili polohu, zda není tlak na určitou část těla příliš dlouhý a nedochází k deformaci ­tkání. Velmi důležitou osobností je Amit ­Gefen z Izraele, který se zabývá tvorbou nových pomůcek, profylaktických krytí a polohovacích pomůcek a nyní také právě oblékatelnými senzory.

Čtvrtým cílem je financování.

Zmiňovala jsem jej právě výše v souvislosti s problematikou financování prevence v ČR. Jde ale i například o finanční zajištění vzdělávání pro zdravotníky i pro laiky.

Na konferenci se diskutovalo i téma vzdělávání a uvedení poznatků do praxe. Jak více vzdělávání podpořit?

V ČR již máme standardizované systematizované struktury, jak má vzdělání vypadat, máme Národní ošetřovatelské postupy, máme přeložen Klinický doporučený postup, odvedl se velký kus práce. Změny byly implementovány do postgraduálního vzdělávání. Je ale také potřeba, aby každý udělal něco sám za sebe, převedl poznatky do praxe. V tomto kontextu je také potřeba, aby management nové poznatky v praxi akceptoval a ohodnotil.

Je potřeba vše řešit komplexně. Vzdělání je jedním dílkem velkého puzzle, ve kterém musí jednotlivé kousky zapadat s ostatními, jen tak bude systém fungovat.

Co byste si v roli prezidentky EUPAP přála? Jaká je Vaše vize, co byste chtěla zlepšit?

Ráda bych dále rozšiřovala spolupráci s pacientskými organizacemi a rozvíjela edukaci u laiků.

Za důležitou považuji také práci s klasifikací a terminologií, které jsou nezbytné pro správné vykazování nejen ÚZIS, ale také a především plátcům péče.

Určitě bych si také přála zvýšení počtu členů v EPUAP z ČR a aby náš hlas za ČR, který je silný, ještě více posílil. 

 

 

• tisk
• předplatit si