Dodržování charty práv dětí v nemocnici v pediatrickém ošetřovatelství

Souhrn: Cíl: Cílem práce je popsat současný stav problematiky dodržování Charty práv dětí v nemocnici. Průzkumná část se zaměřuje na potřebu bezpečí a jistoty dětí a potřebu her. Metodika: Pro průzkum byla použita kvantitativní metoda metodou skrytého pozorování. Jednalo se o přímé, avšak skryté pozorování. Respondenti nevěděli, kdy a při jaké činnosti jsou pozorováni a jaká jsou stanovena kritéria pozorování. Respondenti byli pozorováni z hlediska emocionální a fyzické nepohody při příjmu na oddělení, v průběhu hospitalizace a bylo zjišťováno, zda byla uspokojena potřeba her. Výsledky: Z pozorování vyplynulo, že u dětí předškolního věku se nejčastěji projevuje emocionální rozrušení formou verbálních projevů (19×), pláče (15×), nechutenství (12×), nekomunikativnosti (9×) a agrese (8×). Z pozorování také vyplynulo, že fyzické rozrušení se nejčastěji projevuje formou třesu (21×), zrychleného dýchání (21×), pocení (17×) a bolestí břicha (7×). Z výsledků je zřejmé, že všechny děti mají možnost her na pokoji (21×). Závěr: Prezentovanou práci lze využít ve prospěch hospitalizovaných dětí v nemocnicích a ke zmírnění emocionálního a fyzického rozrušení dětí a uspokojení potřeb z hlediska her.

Klíčová slova: děti předškolního věku, Charta práv dětí v nemocnici, doprovod dítěte, strach, emocionální nepohoda, fyzická nepohoda, hry dětí

Compliance with the Charter for Children in Hospital in paediatric nursing

Summary: Aim: The aim of the paper is to describe the current state of the issue of compliance with the Charter for Children in Hospital. The research part focuses on children’s need of safety, security and games. Methods: A quantitative method using the hidden observation method was used for the survey. It was a direct but hidden observation. The respondents did not know when and during which activity they are being observed and what the observation criteria are. They were observed for emotional and physical discomfort at admission, during hospitalization and it was assessed whether the need for play was met. Results: The observation showed that pre-school children emotional upset is most often manifested in the form of verbal expressions (19×), crying (15×), appetite loss (12×), non‑communicativeness (9×) and aggression (8×). The observation also showed that physical discomfort is most often manifested in the form of tremors (21×), rapid breathing (21×) sweating (17×) and abdominal pain (7×). The results show that all children had the opportunity to play games in their room (21×). Conclusion: The presented work can be used for the benefit of hospitalized children and to reduce children’s emotional and physical stress and to meet their needs for play.

Keywords: preschool children, Charter for Children in Hospital, accompanying of the child, fear, emotional discomfort, physical discomfort, children’s games

 

Úvod

Charta práv dětí v nemocnicích (dále Charta) je důležitým dokumentem. S Chartou by měly sestry seznamovat své dětské pacienty při příjmu nebo v průběhu hospitalizace na dětském oddělení. Při studiu odborných článků a výzkumů jsme zjistili, že nejdůležitějším a nejdiskutovanějším tématem v pediatrickém ošetřovatelství je strach a bolest dětí. Aktuálnost tohoto tématu potvrzuje zjištění, že děti nejsou v průběhu hospitalizace dostatečně chráněny před bolestí, strachem a stresem.

Práva dětí nebyla vždy ­dodržována, v minulých dobách byla naopak ­práva dětí nedodržována a děti byly brány jako malí dospělí, nikoli jako děti. Děti byly nuceny pracovat, neměly možnost výuky a vzdělání, které jim bylo upíráno. Proto vznikl dětský fond UNICEF, aby chránil děti před nucenou prací, aby jim umožnil vzdělání a aby měly děti dostatečnou možnost výživy a sociálního zabezpečení. Ze všech bodů Úmluvy je pro nás nejdůležitější článek číslo 24 – právo dítěte na zdraví a zdravotnické služby. Díky tomuto bodu byla v roce 1988 definována a podepsána Charta práv dětí v nemocnici.

Na co jsme se zaměřili?

→ Na péči zaměřenou na rodinu (Family Centred Care) a přijímání malých dětí s doprovodem na oddělení. Charakterizujeme, jaký by měl být psychologický přístup k dětem.
→ Druhý bod Charty, kdy mají děti právo na neustálý kontakt s rodiči, tedy hospitalizaci s doprovodem.
→ Třetí a čtvrtý bod Charty – právo na informace a možnost rozhodování ohledně zdravotní péče.
→ Devátý bod Charty – právo dítěte na uspokojování potřeb bezpečí. Popisujeme hlavní potřebu dětí, a to potřebu bezpečí a jistoty.
→ Vznik Evropské asociace na podporu dětí v nemocnici (EACH – European Association for Children in Hospital), její záměr a důvod proč vznikla.
→ Poslední bod Charty – možnost her a odpočinku dětí v nemocnici.

Cíl

Monitorovat děti předškolního věku z hlediska emocionálního a fyzického rozrušení. Zjistit, zda je uspokojena potřeba her u dětí předškolního věku. Zmapovat eliminaci emocionální a fyzické nepohody u dětí předškolního věku.

Soubor

Během průzkumného šetření bylo ­zahrnuto do pozorování 21 respondentů. Výběr dětí do průzkumného šetření byl záměrný, kritériem pro výběr dětí byl jejich věk, děti předškolního věku (3–6 let), které byly hospitalizovány na oddělení spolu s doprovodem. Děti byly pozorovány z hlediska emocionální a fyzické nepohody v průběhu přijetí na oddělení a během dne byly pozorovány z hlediska uspokojení potřeb her.

Metodika

Během 4 měsíců (leden–duben 2019) bylo na dětském oddělení hospitalizováno 21 dětí předškolního věku s doprovodem. Celkem 4 děti byly ve věku 3 let, 5 dětí bylo ve věku 3,5 roku, 7 dětí bylo ve věku 4 let, 1 dítě bylo ve věku 4,5 roku, 2 děti byly ve věku 5 let, 2 děti byly ve věku 6 let. Děti dle pohlaví – 10 dívek a 11 chlapců. Délka hospitalizace dětí byla různě dlouhá od 1 dne až po 10 dní hospitalizace.

Výsledky

Výsledky pozorování projevů emocionálního rozrušení u dětí předškolního věku

Emocionální nepohoda je vše, co ovlivňuje emoce člověka, v našem případě dítěte předškolního věku. Typický pro emocionální nepohodu je strach. Strach je fyziologická reakce organizmu na vše neznámé kolem nás, je to subjektivní pocit, který se projevuje různými způsoby, například pláčem, křikem, odmítáním komunikace, agresivitou, pocením, nebo naopak potřebou být v těsném kontaktu s blízkou osobou. Strach bývá často zaměňován s úzkostí. Strach vzniká „z něčeho“, ale úzkost ­vzniká „z ničeho“ (Procházková, 2016). Strach u dětí předškolního věku je dán jejich věkem, kdy nejsou schopny pojmout všechny souvislosti a vzhledem k věku nemají možnost srovnání. Zde velice záleží na rodičích, jak dokáží dítě uklidnit a pomoci mu strach překonat a také na laskavém přístupu a empatii sester (graf 1).

 

Výsledky pozorování projevů fyzického rozrušení u dětí předškolního věku

Fyzická nepohoda je vše, co dítě ­vnímá jako jeho omezování a ubližování. Je to omezování dítěte ve volném pohybu při našich ošetřovatelských intervencích. Vždy je nutné dítěti vše vysvětlit dle jeho věku, připravit na bolestivý výkon a je dobré do toho zapojovat i doprovod dítěte, který nám může pomoci s lepší přípravou dítěte na výkon a omezování pohybu. Dítě při fyzické nepohodě reaguje různým způsobem, ať už se jedná o pláč, křik, vztek, kousání, plivání a podobně. Pokud je spolupráce s doprovodem dobrá, je to pro nás – a hlavně pro dítě – významná role, kterou my náležitě oceníme. Doprovod dětí během omezování a jiné fyzické nepohody hraje významnou roli v tom, že dítě uklidňuje svou přítomností, svým povídáním, chlácholením, uspáváním a podobně. Zdravotnický personál se také podílí na co nejmenší fyzické nepohodě tím, že jakoukoli činnost spojenou s fyzickou nepohodou omezí na co nejkratší možnou dobu a snaží se svým laskavým a empatickým přístupem dítě uklidnit a odpoutat jeho pozornost jiným směrem. Nabízíme dětem a jejich doprovodu možnost zapůjčení tabletů, hraček a jiných her na pokoj v případě, že dítě nemůže na hernu, například v době podávání infuzní terapie nebo u stavu, kdy je dítě upoutáno na lůžku z důvodu pooperačního stavu (graf 2).

 

Výsledky pozorování uspokojování potřeb her dětí předškolního věku

Dítě má potřebu neustále a kdykoli si hrát. Měli bychom se snažit, aby mělo dítě dostatek času na hru a dostatek času na odpočinek. Děti si mohou hrát v průběhu hospitalizace na pokoji, kde mají k dispozici televizi, mohou si z herny půjčovat hračky, omalovánky, pastelky a knihy. Z domova si mohou přinést vlastní hračky, hry nebo knížky. Herna je místem odpočinku pro děti a možností seznámení se s jinými dětmi a hraní si s nimi. Děti si hrají s ostatními, zkrátí si čas a změní prostředí „dočasného pokoje“ a doprovod si může popovídat s jinými rodiči a „přijít na jiné myšlenky“ (graf 3).

 

Diskuze

Při našem průzkumném šetření bylo zjištěno, že všechny děti, které byly v průběhu šetření pozorovány, byly hospitalizovány s doprovodem. Jungrová (2018) uvádí, že pro děti není ani tak důležité materiální vybavení na oddělení jako přítomnost doprovodu. Bez přítomnosti rodičů se dítě cítí osamoceno, chybí mu pocit bezpečí a jistoty. Růžková (2017) provedla výzkumné šetření a zjistila, že pro doprovod dětí je nejdůležitější mít důvěru v personál, mít možnost být s dítětem na oddělení a mít možnost konzultace s personálem. Rodiče dle jejího výzkumu uvedli, že je pro ně důležité být s dítětem 24 hodin a být s ním na pokoji.

Z průzkumného šetření jsme zjistili, že u dětí předškolního věku je velkým problémem emocionální nepohoda, která se projevuje strachem z různých věcí a situací, které děti nedokáží dostatečně pochopit, a je nutné jim to velmi podrobně vysvětlit. Mazalová (2013) ve své dizertační práci popisuje, že již dříve byly popisovány příznaky strachu jako sympatická odezva organizmu, zvýšená ostražitost a koncentrace na zdroje strachu, obavy zaměřené na příčinu strachu. Ve své práci popisovala hlavní znaky strachu dle modelu validity diagnostického obsahu (DCV – Diagnostic Content Validity Model): pláč, vyjádření vystrašenosti, ­únava, vyjádření rozrušenosti, únikové chování a identifikace objektu, který vyvolává strach. Mezi vedlejší znaky strachu dle DCV modelu zařadila tachykardii, vyjádření paniky, vyjádření zděšení, impulzivitu, bolesti břicha, nechutenství, bolesti hlavy, nauzeu, zvracení, časté močení, kousání nehtů, sebepoškozování a jiné. Mazalová uvedla, že v jejím výzkumu patřil do hlavních znaků strachu pláč.

Z konference EACH v září 2018 vzešla rezoluce 2018 Resolution on „Avoiding Pain, Fear and Stress“ – Usnesení o předcházení bolesti, strachu a stresu, ze které vyplývá, a členové EACH vyzývají vlády, aby se všichni manažeři, ­zdravotničtí pracovníci a pojišťovny snažili o opti­mální spolupráci s pacienty, pohodlí pacientů bez bolesti, strachu a ­stresu. Musí mít odborné znalosti, kompetence, dovednosti a zkušenosti s léčbou bolestí a poskytováním procedur k odstranění bolesti, tak aby to děti pochopily a všemu porozuměly. Ze závěru konference vyplývá, že je potřeba podniknout kroky ke zmírnění fyzického a emočního stresu (EACH, 2018).

Z našeho průzkumného šetření bylo zjištěno, že je pro děti důležité a nutné uspokojení potřeby her a odpočinku. Hra je nedílnou součástí způsobu života dětí předškolního věku, který jim nesmíme upírat. Dítě si může hrát i na pokoji, pokud je po operaci nebo je na infuzní terapii, není to žádný problém, vždy lze upravit lůžko a umožnit dítěti hry na lůžku. Děti předškolního věku mají téměř vždy u sebe doprovod a ten jim může a měl by zpříjemňovat jejich pobyt na oddělení. Možnosti her jsou různé, sledování televize, vyprávění pohádek, čtení knih, malování ­obrázků a podobně.

Závěr

Hlavním cílem naší práce bylo zjistit, zda jsou dodržovány články 4 a 10 Charty. Naším cílem bylo pozorování respondentů z hlediska emocio­nální a fyzické nepohody a možnosti uspokojení potřeb her. Zjistili jsme, že pro děti předškolního věku je často příjem do nemocnice nepříjemným zážitkem, který se však dá dobře zmírnit. Potvrdilo se nám, že nejdůležitější možností zmírnění strachu dítěte je pobyt dítěte s doprovodem a vstřícný a milý přístup personálu. Respondenti reagovali při příjmu jak emocionálním rozrušením (pláč, verbální projevy), tak i fyzickým rozrušením (třes, zrychlené dýchání). Bylo zjištěno, že docházelo k částečnému porušování článku 4 Charty, ale ne ze záměrného porušování, ale z ­důvodu věku dětí a jejich nedostatečného chápání smyslu příjmu, odloučení a vytržení z domácího prostředí. Respondenti měli dostatečnou možnost uspokojení potřeb her v průběhu hospitalizace. Potvrdil se nám článek 10 Charty, že děti mají dostatečnou příležitost ke hře. 

Literatura

1. EACH. Resolution on avoiding pain, fear and stress. 2018. [online]. Available from: www.each-for-sick-children.org/home/each-news.
2. JANÁKOVÁ G. Dodržování charty práv dětí v nemocnici v pediatrickém ošetřovatelství. Diplomová práce 2019. Ústav sv. Jana Nepomuka Neumanna VŠZ a SP sv. ­Alžbety v Příbrami.
3. JUNGROVÁ A. Dlouhodobá hospitalizace dětí předškolního věku a její dopady na dětskou ­psychiku. Diplomová práce. Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta 2018. [online]. Dostupné na: https://theses.cz/id/2r9bu1/STAG86559.pdf.
4. MAZALOVÁ L. Validizace ošetřovatelské diagnózy Strach – 00148 a odpovídajících komponent NIC a NOC v pediatrické péči. Dizertační práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta zdravotnických vět 2013. [online]. Dostupné na: https://theses.cz/id/crwpkd/_repo_upol­repo_key_85148005093.
5. PROCHÁZKOVÁ Z. Strategie zvládání strachu a bolesti u dětí v souvislosti s ošetřovatelskou péčí. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta 2016. [online]. Dostupné na: https://theses.cz/id/nt4270/Prochzkov_DP.pdf.
6. RŮŽKOVÁ D. Potřeba psychosociální podpory rodičů u hospitalizovaných dětí. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Brno, Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství 2017. [online]. Dostupné na: https://is.muni.cz/th/obtxe/Ruzkova_Dominika_2017.pdf.
7. TUŠLOVÁ M. Současný stav ­oboru Dětská sestra a jeho dopady do praxe. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta 2019. [online]. Dostupné na: htps://theses.cz/id/k50c9h/TULOV_MICHAELA_DP_2019_.pdf.

 

---

O autorce

Mgr. Gabriela Janáková
Pracuje na dětské JIP v Benešově. Během 33 let praxe prošla oddělením větších dětí, kojeneckým oddělením, novorozeneckým oddělením (vždy jako ­sestra u lůžka), ambulancí dětské psychiatrie a 2 roky pracovala jako vrchní sestra v Olivově dětské léčebně o. p. s. v Říčanech. Magisterské studium ukončila v roce 2019 na Ústavu sv. Jana Nepomuka Neumanna VŠZ a SP sv. Alžbety v Příbrami, tématem její diplomové práce bylo Dodržování charty práv dětí v nemocnici v pediatrickém ­ošetřovatelství.

 

 

• tisk
• předplatit si