Strádání seniorů

Souhrn: Stáří se stává multidimenzionálním prostorem, v němž se odehrává jedna z výjimečných a neopakovatelných zkušeností životního cyklu. V článku jsou vysvětleny základní pojmy a charakteristika strádání – deprivace, včetně vlivu na seniory. Možností strádání, a to nejen u seniorů, je mnoho a mezi základní dovednosti zdravotnických a sociálních pracovníků pečujících o starší osoby by mělo patřit komplexní myšlení při diagnostice a léčení či ošetřování. Všímavostí a zájmem propojit příčiny možného strádání u seniorů jistě pomůžeme mnoha z nich. V poslední části článku je shrnutí kvalitativního výzkumu se skupinou pěti respondentů ze Zlínského kraje.

Klíčová slova: strádání, senior, vztahy

Plight of the elderly

Summary: Old age is becoming a multidimensional space, in which one of the unique and unrepeatable experiences of the life cycle takes place. The article explains the basic terms and of characteristics of suffering – deprivation, including the impact on the elderly. Many kinds of deprivation exist, not only for the elderly, and the basic skills of health and social workers working with the elderly should include comprehensive thinking during diagnosis and treatment. Using atten­tiveness and interest in order to connect causes of possible suffering of the elderly will help many of them. The last part of the article is a summary of a qualitative research conducted with a group of five respondents from the Zlín region.

Keywords: suffering, elderly, relationships

 

Stáří je důsledkem stárnutí. Má dvě hranice, přičemž ta horní je přesně vymezena smrtí, ale ta spodní je ­značně nejasná. Strádání seniorů je téma, které neztrácí na aktuálnosti již několik let. Pro svou složitost a návaznost na více oborů nenechává chladnými odborníky napříč spektrem medicíny, ekonomie, sociologie a v neposlední řadě gerontology či geriatry.

Málokdo očekával, že svět ­ovládne pandemie covid-19 a změní život prakticky všem. Každému trochu jinak. Bohužel senioři nejvíce pocítili sílu izolace a samoty, která je ohrožovala již před pandemií a která se ještě více prohloubila. Samota a celkově mezilidské vztahy se řadí mezi nejdůležitější faktory spokojeného života.

Strádání označují psychologové slovem deprivace. Deprivace zahrnuje nedostatečné uspokojení důležité psychické či fyzické potřeby jednotlivce. Senioři jsou rizikovější skupinou, než je tomu u mladších jedinců. Sami se ne vždy umí efektivně bránit, a proto by tady měl být účinný nástroj v podobě státu, města, sociál­ních či ostatních odborných zdravotnických pracovníků, kteří by měli být s touto problematikou obeznámeni a měli by potenciální či skutečný stav strádání odhalit. Neuspokojení bazálních potřeb má za následek zpočátku určitou pohotovost organizmu, což se projevuje většinou celkovým neklidem nebo napětím. Psychická deprivace hrozí vážným narušením duševního vývoje a stability, může se projevit v celé struktuře osobnosti. V mnoha případech může projev deprivace budit dojem závažné duševní poruchy nebo jiného onemocnění. Často se setkáváme s tím, že deprivovaní senioři mají o sobě nižší sebehodnocení, než odpovídá jejich schopnostem. Také se u nich vyskytuje snížené sebevědomí. Diagnostika psychické deprivace je velmi náročná. Je zde velmi důležitá spolupráce s odborníky psychology nebo psychiatry.

Strádání je:

→ ztráta, zbavení, nedostatek něčeho, utrpení z nedostatku smyslových podnětů, dlouhodobý nedostatek tělesných a psychických potřeb, ale zejména zbavení se toho druhého na úkor své sobeckosti nebo nedostatečné (rodičovské, životní, sociální, biologické citové a podobně) zkušenosti;
→ biologické, motorické, senzorické, psychické, citové;
→ spánkové, spirituální, relativní.

Senioři patří mezi ohrožené skupiny obyvatelstva, jelikož dnešní svět je orientován především na výkon, rychlost a flexibilitu. Pro seniory tak může být dnešní svět dost nepřehledný a sami se v něm mohou ztrácet. Senioři totiž v rychle se měnícím světě často nespatřují výhodu.

Znalost a definice potřeb je zásadní podmínkou při určování kvality života ve stáří. Oblast potřeb seniorů ovlivňuje i skutečnost, zda žijí v partnerském svazku a jak častý mají kontakt se svými dětmi či vnou­čaty. Partneři i další členové rodiny mohou být často nejdůležitějším zdrojem podnětů a smyslem volného času seniora. Zejména ženy, jež žijí ve svazku s druhou osobou a starají se o běh domácnosti, si déle udrží kognitivní funkce na dobré úrovni. Životní spokojenost je prokazatelně úzce spjata s pozitivními interpersonálními vztahy. Osamělost a rezignace je nejrychlejší jízdenkou seniora k frustraci a strádání. Potřeby seniorů jsou stejně rozmanité jako potřeby osob v ostatních věkových kategoriích. Do popředí se dostává potřeba být užitečný, nebýt přítěží. Velké množství seniorů tedy touží nebýt jen pasivním konzumentem sociálních dávek, ale dál být platným členem společnosti. Autonomie v kontextu hierarchie potřeb je zahrnuta do vysoko postavené dimenze sebeaktualizace a sebeprojevení, přičemž ve stáří nabývá specifické podoby. Významnější roli hraje v tak­zvaném čtvrtém věku, charakterizovaném vyšší mírou závislosti. Spolu se soběstačností v běžných denních činnostech podmiňuje autonomii také finanční nezávislost. Nejistota v kombinaci s neviditelností a potřebou péče vytvářejí podobu čtvrtého věku, kterému by se lidé chtěli vyhnout. Udržení autonomie, sebevědomí či soběstačnosti je úkol jak pro samotné seniory, tak pro jejich rodiny. Jsou situace, kdy například po úrazu končetiny dojde akutně k výraznému zhoršení soběstačnosti, ale včasná a dočasná intenzivní pomoc rodiny či státu může výrazně změnit další směr udržení/neudržení autonomie konkrétního seniora. V praxi se bohužel setkáváme s neochotou blízkých převzít na dočasnou dobu péči o seniora, ať jsou argumenty různé.

Co chtějí a potřebují senioři:

→ smysluplnost;
→ důstojnost;
→ autonomii;
→ rodinu + blízké osoby = vztahy;
→ zdraví (fyzické, psychické, sexuální);
→ spiritualitu;
→ adekvátní dostatek financí;
→ jistotu.

Jak můžeme vnímat a prožívat konečné období života pozitivně přes všechny negativní informace o involučních změnách a ostatních negativních jevech? To bylo cílem mé rigorózní práce na téma Strádání seniorů, kdy bylo provedeno kvalitativní šetření formou polostrukturovaných rozhovorů s pěti respondenty ve Zlínském kraji. Výzkumným cílem bylo zjistit, jak respondenti vnímají své stáří. Výstupy z rozhovorů ukázaly, že kromě zdraví jsou to právě vztahy, které nejvíce definují podstatu člověka a jeho spokojenost. Vztahy v několika v rozměrech – vztahy s partnery, v rámci rodiny či koníčků. Současná světová pandemie měla velký dopad na tyto vztahy a jejich omezení, kvůli čemuž respondenti vnímali svoji spokojenost ve stáří jako dočasně negativní. V mládí je spokojenost dána především intenzitou emočních prožitků, zatímco ve stáří je důležitější rozumové hodnocení života. Sociální opora a dobré rodinné zázemí pomáhají starším lidem lépe zvládat stres a vyrovnávat se s obtížnými životními situacemi, a přispívají tak k jejich životní spokojenosti. Životní spokojenost je prokazatelně úzce spjata s pozitivními interpersonálními vztahy. Během výzkumného šetření se potvrdilo, že vztahy podmiňují spokojenost ve stáří na prvním místě u všech oslovených seniorů. Vztahy spolu se samotou se ukazují jako zásadní pro vnímání nespokojenosti a strádání ve stáří. Respondenty zastihly životní události jako ztráta partnera, kdy se oslovená seniorka uzavřela před světem do čtení knih, aby jí nezbýval prostor pro truchlení. V dalším případě seniorka tráví závěr života osamocena obklopena pouze stěnami bytu, i když touží po kontaktu s rodinou. Další oslovené seniorky trápilo narušení vztahů ve smyslu kontaktu s dětmi a ­vnoučaty. V neposlední řadě rozhovor s jediným mužským respondentem ve výzkumném vzorku ukázal, jak ­trvalé mohou být vztahy v rámci sportu a jaký má dopad nemožnost aktivně trávit volný čas.

Samota se prolínala příběhem všech oslovených seniorů jako neviditelná nit. Ať samota ztrátou ­partnera, či nemožnost vídat děti a vnou­čata, nebo ztráta okruhu přátel. Všechno jsou to mezilidské vztahy, ať na jakémkoli základě, a všechny zřejmě kauzálně ovlivňují pocit naplnění a spokojenosti. Každý z nás možná klade důraz na jiný typ vztahů, ale již od dětství nám vztahy dávají pocity štěstí, a naopak. V testu kvality života dali čtyři z pěti respondentů na první místo zdraví, ale při hloubkovém rozhovoru je zmínili jen spíše okrajově a více rozebírali mezilidské vztahy. Zdraví je nejspíše základ pro spokojené stáří, ale vztahy jsou prostředkem k jeho naplnění.

Neuspokojivá finanční situace byla zmíněna pouze jednou respondentkou, která právě jako jediná žila v podnájmu a osamocena. Spokojenost ve stáří a určitá finanční nezávislost ve smyslu vlastního bydlení má prokazatelnou souvislost.

Úroveň zdravotního stavu byla hodnocena také jako důležitý prvek, především míra soběstačnosti a autonomie. Respondenti byli zaskočeni rychlým úbytkem kondice jak v souvislosti s onemocněním ­covid-19, tak z důvodů inaktivity, kterou s sebou pandemie také přinesla. Všichni oslovení senioři kromě jedné respondentky označili svůj život ve stáří za spokojený. Byť od něj každý z nich očekával něco jiného a světová pandemie covid-19 měla své neoddiskutovatelné dopady, respondenti hodnotili své stáří spíše pozitivně.

Veřejné instituce se již historicky snaží vyvíjet iniciativu, aby senioři měli možnost smysluplně trávit volný čas. Ve stáří se zdánlivě otevírají velké možnosti od rekreačních sportů přes kulturní akce po vzdělávací programy. Z námi oslovených seniorů měla o kulturní programy pro seniory zájem jen jedna respondentka, která žije sama a je již dlouho rozvedená. Ostatní senioři si vystačili s naplněním svého volného času v rámci nejbližších sociálních vztahů.

Můžeme tedy říci, že sociální a rodinné vztahy jsou příčinou spokojenosti ve stáří i důvodem strádání. V rodině náš život začíná, rodina nás doprovází většinou celým životem a v rodině se končí. Rodinné zázemí je jednou z nejdůležitějších sociálních jistot člověka ve stáří a také hlavním zdrojem očekávané pomoci. 

 

Literatura

1. HAŠKOVCOVÁ H. Sociální gerontologie aneb Senioři mezi námi. Praha: Galén 2012. ISBN 978-80-7262-900-8.
2. KALVACH Z. Křehký pacient a primární péče. Praha: Grada 2011.
3. KRAVCOVÁ M. Vybrané osobnostné charakteristiky a zvládanie záťaže ako prediktory životnej spokojnosti seniorov. E-psychologie 2015; 9(4): 12–23. [online]. Dostupné z: http://e-psycholog.eu/pdf/kravcova.pdf.
4. KUCHAŘOVÁ V., RABUŠIC L., EHRENBERGEROVÁL. Život ve stáří. Zpráva o výsledcích empirického šetření. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí 2002.
5. MINIBERGEROVÁ L., DUŠEK J. Vybrané kapitoly z psychologie a medicíny pro zdravotníky pracující se seniory. Brno: NCO NZO 2006. ISBN 80-7013-436-4.
6. MÜLLER W. Sám, ale ne osamělý. Praha: Portál 2005. ISBN 978-80-262-0001-7.
7. SÝKOROVÁ D., CHYTIL O. Autonomie ve stáří. Strategie jejího zachování. Ostrava: Zdravotně sociální fakulta, Ostravská univerzita 2004.
8. VĚCHTÍKOVÁ M. Samota seniora jako zdravotně sociální problém. České Budějovice 2016. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta. [online]. Dostupné z: https://theses.cz/id/g1k2qg/.

 

---

O autorce

Mgr. Renata Otrusinová

Vzdělání: Střední zdravotnická škola v Uherském Hradišti (1999–2003); Lékařská fakulta MU v Brně - obor Ošetřovatelství v gerontologii (2003–2008); NCO NZO – Ošetřovatelství v anestezii, resuscitační a intenzivní medicíně  (2010-2012).
Pracoviště: Oddělení traumatologie a ortopedie, Uherskohradišťská nemocnice a.s.
V současné době na RD.

 

 

• tisk
• předplatit si