Zkušenosti nemocných s intenzivní péčí

Souhrn: Pacienti si s pobytem v intenzivní péči spojují nejen pozitivní, ale i negativní zkušenosti. Ocitnout se v intenzivní péči, v roli pacienta, je hlavní příčinou zvyšující se hladiny vnímaného stresu u nemocných. Toto výzkumné šetření se snažilo odpovědět, jaké jsou jejich dominující zážitky a co prožívají pacienti s diagnózou covid-19 i bez ní.
 

Klíčová slova: zkušenosti pacientů, pacienti s covid-19, intenzivní péče, jednotka intenzivní péče, ošetřovatelská péče

Patients’ experience with intensive care

Summary: Hospitalisation at an intensive care unit is associated with positive as well as negative experience. The main cause of increasing levels of perceived stress for people is finding themselves as patients in intensive care. This research tried to describe the prevailing experience of patients diagnosed with covid-19 and patients without this diagnosis.

Keywords: patients’ experience, COVID-19 patients, intensive care, intensive care unit, nursing care

 

Úvod

Intenzivní medicína představuje ­velice uznávanou a důležitou specia­lizaci, jež je nepostradatelnou součástí většiny nemocničních zařízení. Zaměřuje se na kriticky nemocné, kteří z intenzivní péče mohou profitovat (Zadák et al., 2017). Počty pacientů, jež jsou hospitalizováni na odděleních intenzivní péče, se během posledních let mírně navyšovaly (ÚZIS ČR, 2018). Předpokládáme, že v loňském roce, kdy i v České republice udeřila pandemie covid-19 naplno, došlo k dalšímu, ne zanedbatelnému nárůstu těchto hospitalizací. Tuto informaci odvozujeme z toho, že počet úmrtí v loňském roce vzrostl o celých 15 % (ÚZIS ČR, 2021). Je až zarážející, že se v naší republice systematicky nesbírají data k problematice prožitků a zkušeností nemocných s prostředím intenzivní péče, zejména ­vezmeme-li v úvahu, že především díky těmto znalostem se může úroveň poskytované péče na odděleních nadále zvyšovat. To byl důvod, proč jsme se rozhodly téma zkušeností nemocných s poskytnutou ošetřovatelskou péčí na ­odděleních intenzivní péče prozkoumat.

Metodologie výzkumu

Jako nejvhodnější metodu k dosažení vytyčených cílů jsme zvolily kvalitativní fenomenologický výzkum. Do něj bylo zahrnuto osm participantů, čtyři z nich se základní diagnózou covid-19, čtyři bez této diagnózy. Hlavním požadavkem na participanty byl jejich pobyt na oddělení intenzivní péče po dobu minimálně 3 dnů. Dalšími požadavky byly věk nad 18 let, připojení na umělou plicní ventilaci nebo High-Flow Nasal Oxygen a především ochota podělit se o své zkušenosti. Sběr dat byl proveden prostřednictvím polostrukturovaného rozhovoru a nezúčastněného pozorování. Data byla přepsána komentovanou transkripcí, podrobena interpretativní fenomenologické analýze, dvojité hermeneutice a hermeneutickému kruhu. Rodící se témata jsme dále utřídily, až vznikla témata konečná, některá s podtématy. Sběr dat probíhal v období od 1. 11. 2020 do 15. 2. 2021. Veškerá etika výzkumu byla dodržena.

Výsledky

Z výše uvedeného postupu metodologie vznikla následující témata, která nejvíce vystihují pocity a vnímání hospitalizace nemocnými na oddělení intenzivní péče. Témata jsou doplněna odpovídajícími citacemi participantů výzkumu.

Sestra jako anděl strážný pacientů

Přítomnost sestry je z pohledu pacientů v intenzivní péči nikým a ničím nenahraditelná. Sestry stojí při nemocných bok po boku, postaví se za ně, podrží je, dodávají pacien­tům oporu: „Když člověk sice nic nevidí, ale cítí, že mě třeba hladí na ruce nebo mě drží za ruku.“ V jejich blízkosti mají nemocní pocity jistoty a bezpečí, protože na ně dohlíží, hlídají je a chrání je: „Byla jsem ráda, že mě hlídají, že dávají ­pozor, jestli se nedusím.“

Drsná realita

Necitlivé sdělování informací o závažnosti zdravotního stavu má u pa­cientů za následek negativní psychické rozpoložení. Uvádíme příklad necitlivého předávání informace jednomu pa­cientovi o možné amputaci prstů na noze: „Stálo nade mnou devět doktorů. A teď prostě všichni vždycky dali brejle nahoru, podívali se na tu nohu a říkali – ufiknout, uříznout. Já říkám doktorce: To si děláte srandu, ne? A ona: Je lepší nemít prsty a žít, nebo co? …a tak jsem z toho byl takovej špatnej.“

Psychická podpora odborného personálu jako jedna z hlavních domén

Na nemocné je v prostředí intenzivní péče vyvíjen ohromný psychický nátlak způsobený necitlivým sdělováním informací, uvědoměním si vlastního zdravotního stavu nebo vnímáním zdravotního stavu okolních pacientů. Hlavní roli v tomto prostředí sehrává psychická podpora. Díky podpoře mají touhu se zlepšovat, posouvat se dál, nevzdávat se a bojovat: „Člověku dodají takový ten lidský přístup, že to prostě dá, to vás posunuje jakoby dál.“

Odevzdaný příjemce péče, trpím pro své vlastní dobro

V této kategorii se projevilo, že pa­cienti jen slepě přijímají poskytovanou péči, a to i přesto, že jim v jejich aktuálním stavu připadá zbytečná a často i velmi nepříjemná. Pro uzdravení je to však potřeba: „Mytí bylo dvakrát denně, v mé situaci by mi to stačilo třeba jednou denně,“ „Odsávání z tracheostomie – to teda bylo za mě tragický,“ „Hadička s kyslíkem v nose mi rozedřela celej nos, tekla mi krev, dělaly se mi strupy, bylo to krajně nepříjemný a bolestivý,“ nebo: „Převaz tracheostomie byl ­nepříjemný,“ a další.

Technika jako ochránce života, ale zároveň i rušivý element

Přítomnost přístrojového vybavení pomáhá nemocným se v prostředí intenzivní péče cítit bezpečně, protože mají jistotu, že jsou pod neustálým dohledem: „Člověk má jistotu, že když se bude dít v těle něco špatného, přístroj na to okamžitě upozorní.“ Jejich značnou nevýhodou je hlučnost, již nemocní vnímají často za protivnou: „V pokoji to pořád pípá a hučí, ve dne i v noci, to bylo dost nepříjemné a hrozně otravné.“

Věčná nuda

Název tohoto tématu mluví za vše: „Opravdu, ten čas tam byl ­nekonečný.“ Nemocní se v tomto prostředí nudí, nemají tu co dělat: „Vypozoroval jsem, jak to tam pípá, jak se to tam mění.“

„Škatulkování“ sester

Nemocní si „škatulkují“ sestry podle toho, jak se k nim chovají a jak k nim přistupují, což může mít vliv na průběh poskytované péče: „U některé sestry jsem prostě věděla, že po ní nemám nic chtít, u jiné jsem zase věděla, že jí můžu říct o cokoli a ona s tím neměla problém.“

Sestra je chudák

Když k pacientům s diagnózou covid-19 přistupuje personál v ochranných oblecích, je zajímavé, že nemocní nepopisují strach, necítí obavy ani nervozitu: „Pro mě to nebylo deprimující, že jsou přede mnou takhle zabalené, mně jich bylo strašně líto.“ Naopak si plně uvědomují, že vykonávat práci v ochranných oblecích je jak po psychické, tak i po fyzické stránce obtížné, a v hloubi duše skrývají lítost vůči sestřičkám: „Litovala jsem je, protože jsem věděla, že jim v tom musí být hrozné horko a samozřejmě se jim špatně dýchá.“

Stesk po rodině

Nejvíce pacientům hospitalizovaným s diagnózou covid-19 scházela rodina, především její blízkost a komunikace s ní. Taktéž jim chyběli domácí mazlíčci, volnost a domov: „Nejvíce mi však scházela rodina a pejsek.“

Subjektivní vnímání nemoci covid-19

Pacienti prožívají nepopsatelný strach o svůj život. Každou vteřinu, každou minutu se bojí, že se udusí a že zemřou. Bojí se, nikdy ­nemají jistotu, že se dožijí dalších dní, že uvidí svoji rodinu, jelikož onemocnění covid-19 je pro svůj průběh zcela nevyzpytatelné a kdykoli může dojít ke zhoršení zdravotního stavu: „Člověk neví, co se děje, dožije se zítřka, nebo nedožije?“ „Měl jsem strach z toho, jak to všechno dopadne, bál jsem se o svůj život, hrozně jsem se bál,“ „Když lapáte po vzduchu, tak co se ve vás může odehrávat? Máte strach, že se udusíte, máte strach, že umřete.“ To vše se podepisuje na psychickém rozpoložení pacientů: „Cítila jsem se špinavě, poníženě a odstrčeně,“ „Sáhnul jsem si kvůli němu až na samé dno, bylo mi z toho na nic,“ „Jsem tak strašně psychicky hotovej, tak mě to skutečně vyčerpalo… hlavně říkám, už nikdy v životě nic horšího,“ „Je to hrozné, psychicky jsem z toho úplně nabouraná.“

Závěr

Je nutné podotknout, že výzkum probíhal v období pandemické situace, při níž byla zdravotnická pracoviště nucena omezit svůj provoz, improvizovat v zajištění péče pro covid pozitivní pacienty. Zdravotničtí pracovníci byli často nuceni sloužit na jiných než svých „domovských“ odděleních, s jiným technickým zajištěním a ve velmi omezujících podmínkách. Požadavky na ně kladené byly obrovské a stresová zátěž enormní. To vše se mohlo promítnout do výsledků výzkumu.

Z výsledků našeho šetření bychom rády apelovaly na to, aby se zdravotnický personál/zaměstnavatel zajímal více o zkušenosti a zážitky svých pacientů na odděleních intenzivní péče. Jen díky těmto znalostem je možné neustále zvyšovat kvalitu zde poskytované péče. 

Literatura

1. ÚZIS ČR. Covid-19 byl vloni druhou nejčastější příčinou smrti. ­[online]. 2021. Dostupné na: ­https://www.uzis.cz/index.php?pg=aktuality&aid=8506.
2. ÚZIS ČR. Národní registr hospitalizovaných, 2018.
3. ÚZIS ČR. Stručný přehled činnosti oboru anesteziologie a intenzivní medicína za období 2007–2017. [online]. 2018. Dostupné na: ­https://www.uzis.cz/index.php?pg=record&id=8126.
4. ŠTĚPÁNOVÁ N. Zkušenosti nemocných s intenzivní péčí. Diplo­mová práce. Praha: Univerzita Karlova, 3. LF 2021.
5. ZADÁK Z., HAVEL E. et al. Inten­zivní medicína na principech vnitřního lékařství. 2. doplněné a přepracované vyd. Praha: Grada Publishing 2017.

 

---

O autorkách

Mgr. Nikola Štěpánová

Studentka navazujícího ­magisterského studia intenzivní péče, obor intenzivní péče 3. LF UK v Praze. Od září 2021 pracuje ve FN Hradec Králové jako všeobecná sestra na kardiochirurgické JIP.

Mgr. Šárka Línková, DiS.

vystudovala obor intenzivní péče na 1. LF UK v Praze. Pracuje na klinice anesteziologie a resuscitace FNKV jako všeobecná sestra a zároveň jako asistentka kliniky anesteziologie a resuscitace 3. LF UK Praha.

 

 

 

• tisk
• předplatit si