Projekt Mentoring – STÍNOVÁNÍ jako cesta k efektivnímu způsobu vedení odborné praxe studentů nelékařských zdravotnických studijních programů

„Praxe dělá mistra.“ Tuto známou pravdu si vzaly za své Fakulta zdravotnických studií Univerzity Pardubice s Nemocnicí Pardubického kraje a společně již 2. rok realizují systém praxí studentů nelékařských zdravotnických oborů způsobem tzv. stínování. Díky němu si budoucí všeobecné sestry, zdravotničtí záchranáři nebo porodní asistentky ještě během studia vyzkouší reálnou práci zdravotníka v běžném provozu nemocnice, a to se vším, co k ní patří.

 

Odborná praxe studentů nelékařských zdravotnických oborů na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice (FZS UPCE) představovala a stále představuje velmi náročnou část studia jak z hlediska organizace, tak především hodinové dotace, kterou musí všichni studenti splnit na 100 %. V bakalářských studijních programech je nejvíce hodin praxe vyčleněno pro program Všeobecné ošetřovatelství, a to celkem 2 300 hodin. Pro program Zdravotnické záchranářství je to 1 800 hodin a pro Porodní asistenci 1 960 hodin praxe ve zdravotnických zařízeních po dobu celého studia.

Rozhodnutí ke změně

V minulých letech probíhala na fakultě odborná praxe u výše zmiňovaných oborů do 2. ročníku zimního semestru tak, že studenti byli rozděleni do menších skupin čítajících přibližně 8–10 studentů a pod vedením akademického pracovníka absolvovali praxi na jednotlivých pracovištích nemocnice. Tato praxe probíhala v pracovních dnech a většinou v 8hodinových směnách. Na konci praxe student vykonal praktickou zkoušku a následně si další praxi vybíral a organizoval samostatně pod vedením garanta odborné praxe. Tento systém praxe se vyznačoval několika negativy. Byla to zejména náročná organizace praxe z pohledu akademického pracovníka, který praxi vedl (časová náročnost, obtížná orientace na oddělení, kde není akademik kmenovým zaměstnancem), ale především neefektivním zapojením jednotlivého studenta do péče o pacienty. V případě nepřítomnosti akademického pracovníka na oddělení přebírala nad studenty péči nejčastěji staniční sestra, které tato aktivita mnohdy ztěžovala její pracovní harmonogram a odváděla ji od běžných pracovních povinností. Studenti tak byli neefektivně využíváni, což byla živná půda pro mnohá nedorozumění, konflikty, ale také hrozilo nebezpečí pochybení v péči o pacienty. Tento fakt vedl často k tomu, že student mnoho výkonů po dobu praxe mohl pouze pozorovat a k samotnému aktivnímu zapojení do péče o pacienta došlo až v pozdějších ročnících studia. K tomu, aby student pochopil teoretické poznatky a propojil je s klinickou praxí již od 1. ročníku, bylo zapotřebí uvažovat nad změnou systému praxe tak, aby měl každý student možnost osvojit si ošetřovatelské výkony a celkovou péči o pacienta již od začátku praxe. Souhrnně lze konstatovat, že u studentů nedocházelo k požadovanému získávání nových vědomostí, dovedností a také profesní rozvoj studentů nesplňoval naše očekávání.

Mentoring není nic nového

Prapůvod mentoringu můžeme vysledovat již v historických zdrojích, odkud i samotný výraz „mentór“ pochází. Již v řeckých bájích, v eposu Odyssea, Homérův hrdina Mentór provázel životem syna svého přítele Telemacha. Mentór zde ukazuje, jak se starat o méně zkušeného, jak mu předávat svoje zkušenosti a dovednosti, být mu oporou, zrcadlem a vzorem. Také mu je ochoten poskytnout podporu, bezpečné území a pomoci překonávat překážky (Homéros, 2017).

V praxi zdravotníka je pozice mentora již pevně dána kompetencemi všeobecných sester, porodních asistentek i zdravotnických záchranářů ve smyslu vedení nových zaměstnanců a též studentů, kteří na nové oddělení přicházejí. Obecně lze říci, že mentoring ve zdravotnických povoláních vychází z celkového pojetí mentoringu.

Mentorství – mentoring je proces, při němž speciálně vybraná, vyškolená a zkušená osoba dobrovolně podporuje méně zkušenou osobu (mentee), pomáhá jí a předává zkušenosti. Základními pilíři mentoringu jsou vzájemná spolupráce, oboustranná otevřenost, důvěra a ochota spolupracovat (Krátká et al., 2005; Špirudová, 2015).

Pro naši potřebu vedení praxe studenta mentorem konkrétně znamená to, že mentor je pro studenta jeho ochráncem a učitelem, který komplexně studenta zapojí do ošetřovatelského procesu a týmu a připraví jej na výkon povolání. Student se svým mentorem absolvuje praxi tak, že jej stínuje přesně v jeho pracovních směnách, pracuje pod jeho vedením o směnách denních i nočních, o víkendu i ve státní svátek. Spolupráce začíná plánováním společných směn, seznámením s oddělením, drobnými výkony, kdy student nejprve pouze přihlíží a pokračuje až po postupné osvojování praktických dovedností vykonávaných studentem samostatně a jeho začleněním do týmu.

Co jsme od projektu očekávali?

Na začátku projektu jsme si položili otázku, co bychom si přáli, aby projekt do budoucna přinesl. Vycházeli jsme z požadavků, které s sebou přináší nelehká budoucnost zdravotnických povolání, a také jsme chtěli zjednodušit cestu studenta za povoláním, které bude přínosem pro celou společnost. Tato cesta, která je vedle teoretických přednášek a cvičení tvořena odbornou praxí v nemocničním prostředí a zařízení, by měla být efektivní a co nejjednodušeji uchopitelná pro studenty i osoby, které je provází. Díky tomu, že se student pod vedením mentora dostane do co nejužšího kontaktu se samotným zařízením, kolektivem i pacientem, stává se pro něj praxe přínosnější. Očekávali jsme tedy, že si student snadněji propojí získané teoretické znalosti, stane se platným členem ošetřovatelského týmu (v případě kvalitní spolupráce s mentorem pak přináší benefit též pro oddělení, kde pracují navíc dvě ruce). Dalším očekáváním bylo to, že mentor vychovává studenta „k obrazu svému a obrazu nemocnice“, předá mu hodnoty a filozofii instituce, vytvoří tak jméno oddělení a celého zařízení. Zároveň tím dochází i k posílení spolupráce mezi fakultou a nemocničním zařízením. Projektem jsme také chtěli osobní rozvoj mentorů obohatit o zkušenosti s vedením praxe studentů. V případě, že se student v budoucnu stane kolegou svého mentora a na oddělení nastoupí do zaměstnání, je tím také usnadněn adaptační proces budoucích nových kolegů.

Jak to začalo

Myšlenka stínování v odborné praxi nás oslovovala již v minulých letech. Příklady dobré praxe hledali akademičtí pracovníci fakulty jak v zahraničí (Ortopedická klinika ve Vídni, Univerzitní nemocnice Maastricht), tak i v České republice u kolegů, kde již s tímto způsobem vedení praxe měli zkušenosti. Na FZS UPCE také již několikrát úspěšně proběhl certifikovaný kurz Mentor klinické praxe ošetřovatelství a porodní asis­tence, díky němuž jsme měli jistotu podpory zejména z řad všeobecných sester.

V první polovině roku 2020 se FZS shodla na implementaci projektu Mentoring – STÍNOVÁNÍ společně s Nemocnicí Pardubického kraje, a.s. a též získala podporu od náměstkyně hejtmana pro zdravotnictví Pardubického kraje paní Michaely Matouškové a následně započala samotná realizace projektu. Také je nutné zmínit, že pro projekt získala fakulta i podporu z Fakultní nemocnice Hradec ­Králové (FN HK), kde je úspěšně realizován od roku 2020 u skupiny studentů (15 studentů studijních programů Všeobecné ošetřovatelství, Zdravotnické záchranářství a Porodní asistence). Nově zde bude tento projekt realizován i pro skupinu studentů studijního ­programu ­porodní asistence.

Samotná spolupráce s mentory započala v září 2020 oslovováním mentorů na základě vytipování a doporučení vrchních sester daných oddělení. Vybraní mentoři byli pozváni na první společné setkání, které proběhlo v Pardubické nemocnici a zúčastnilo se ho 30 zájemců. Zde byly vysvětleny základní vize a myšlenky projektu, mentorům byl představen model stínování a na základě této schůzky došlo k vytvoření pracovněprávního vztahu s mentory. Tato úřední náležitost je potřebná především proto, že mentorům je vyplácena finanční odměna.

Během měsíce října 2020 byl vytvořen první seznam mentorů a též studentů studijního programu Všeobecné ošetřovatelství, kteří se do projektu zapojili jako první během blokové praxe ve 2. ročníku zimního semestru (celkem 160 hodin praxe). Studentů bylo 43 a byli rozděleni do všech pěti nemocnic Pardubického kraje a FN HK. Aby začátek tohoto typu praxe proběhl bez komplikací, byli jsme s mentory v častém kontaktu. Pro mentory jsme vytvořili tzv. tahák, kde byly základní informace o projektu a kontakty, na které se mohou v případě potřeby obrátit.

Plánování a organizace spolupráce mezi mentory, studenty a fakultou obnáší složitý řetězec informací. Bylo proto zapotřebí, aby tuto oblast praxe vedla jedna osoba – koordinátor projektu Mentoring – STÍNOVÁNÍ. Touto osobou je ideálně pracovník, který se dobře vyzná jak na půdě fakulty, tak nemocnice a zná problematiku obou daných stran.

Projekt byl zahájen v době ­vrcholné pandemie covid-19 u studentů 2. ročníku studijního programu všeobecné ošetřovatelství. Pandemie nám paradoxně pomohla, protože studenti byli velmi žádanými pomocníky v řešení celé situace. Studenti byli rozděleni primárně na jednotky standartních oddělení interního i chirurgického typu a také na takzvané covidové jednotky. Během praxe docházelo k pravidelným kontrolám na jednotlivých odděleních.

Nejčastějšími problémy a komplikacemi bylo vzhledem k zhoršené epidemiologické situaci přemístění jednotlivých mentorů na oddělení covidových jednotek, pracovní neschopnosti v řadách mentorů a nemocnosti studentů či nařízené karantény. Přes tyto nelehké ­překážky – a možná právě proto – se mentoring velmi dobře zavedl a ­implementoval do praxe studentů.

Výše zmíněná praxe končí u studentů praktickou zkouškou, která probíhala v minulosti přímo na oddělení pod dohledem dvou akademických pracovníků a obnášela komplexní péči o pacienta v reálném prostředí se všemi oblastmi péče, včetně znalostí v teoretické rovině a též v oblasti farmakologie. S nástupem mentoringu se proces praktické zkoušky zjednodušil. Zkoušky se účastní se studentem jeho mentor a jeden akademický pracovník. Student provádí zkoušku na oddělení, kde předchozí měsíc absolvoval 160 hodin praxe. První realizace praktické zkoušky byla z důvodu pandemie covid-19 modifikována a probíhala v plně vybavených odborných laboratořích v prostorách fakulty metodou „simulovaný pacient“. V případě zlepšené epidemiologické situace bude zkouška vrácena zpět do klinického prostředí.

Mentoring v číslech a první úspěchy

Na konci zimního semestru akademického roku 2020/2021 po ukončení odborné praxe v novém módu studenti tuto praxi hodnotili. Celkem hodnotilo 40 studentů. K hodnocení používali standardní klasifikaci 1–5 (1 – ­výborně, 2 – velmi dobře, 3 – dobře, 4 – dostatečně, 5 – nedostatečně). V letním semestru akademického roku se do ­projektu Mentoring – STÍNOVÁNÍ vedle studentů studijního programu Vše­obecné ošetřovatelství (43) zapojili i studenti 1. ročníku studijních programů Zdravotnické záchranářství (34) a Porodní asistence (17). S navýšením počtu studentů souvisela i nutnost navýšení počtu mentorů. V nynější době je do mentoringu aktivně zapojeno 46 mentorů v Nemocnici Pardubického kraje a 11 ve FN HK. Studenti nepřicházeli na praxi současně, došlo k jejich kontinuálnímu střídání, mentoři se jim tak věnovali celkem 2 měsíce. Na konci praxe proběhlo hodnocení praxe studenty i mentory. Celkově prošlo mentoringem doposud k datu 27. 9. 2021 140 studentů. Hodnocení studentů v zimním i letním semestru akademického roku 2020/2021 vyjadřuje tab. 1. Celkem hodnotilo 73 studentů stejným způsobem jako v předcházejícím semestru.

Z výsledků hodnocení studentů na konci praxe vyplynulo, že byli velmi spokojeni ve všech posuzovaných oblastech. Negativní komentáře byly minimální (u 5 % studentů v zimním semestru, 8 % studentů v letním semestru), zaměřené na atmosféru na odděleních, kde byla vlivem pandemie atmosféra velmi vypjatá. Dále v negativním směru došlo k několika situacím, kdy na některých pracovištích nebyla přesně splněna myšlenka stínování. Nejčastěji student nepracoval pouze pod vedením „svého“ mentora, ale každý den byl přidělen jiné sloužící sestře na směně. Místo 12hodinového provozu student chodil na 8hodinové směny anebo závěrečné hodnocení neprovedl mentor, který sledoval studentův posun, ale vedoucí pracovník oddělení, který v tomto případě nebyl k danému hodnocení kompetentní, a tím pozbyla podstata mentoringu své podstaty. Tyto nedostatky byly zjištěny buď přímo během konání blokové praxe při kontrole na pracovišti, a byly tak odstraněny ihned, nebo došlo k jejich zjištění v pozdějším hodnocení praxe na konci semestru. Z těchto situací vyplynula řada ponaučení a v následujícím semestru bylo těmto komplikacím předejito.

Přínos mentoringu byl zaznamenán i ze strany nemocnic. Část studentů po této praxi zažádala o pracovněprávní vtah.

Po roce zavedení projektu jsme o anonymní hodnocení požádali také mentory. Hodnocení mentorů dokládá tab. 2. Také jejich hodnocení bylo nad naše očekávání velmi pozitivní.

 

Další vývoj mentoringu

Jelikož byl nový model praxe velmi pozitivně hodnocen ze strany studentů i mentorů, byl model odborné praxe formou STÍNOVÁNÍ na některých odděleních převzat i pro individuální praxi studentů v období letních prázdnin. Tato praxe již není do projektu Mentoring – STÍNOVÁNÍ začleněna, tudíž nepodléhá finanční odměně, ale i to je důkazem toho, že studentům i mentorům tento projekt vyhovuje a pokračují v něm i nadále.

Naší snahou bylo vytvořit skupinu mentorů, kteří se mezi sebou budou vzájemně znát, podporovat se a sdílet své poznatky, které nasbírají během vedení praxe. Můžeme říci, že toho se nám podařilo dosáhnout, setkání s mentory jsou milým a příjemným časem, kdy se snažíme najít pro další semestry nová řešení situací, jak ­praxi studentům i samotným mentorům zpříjemnit a ulehčit. K dispozici je mentorům i studentům psychologická podpora „peer“ ze strany fakulty. Pro stávající mentory jsme se rozhodli též zajistit jednodenní krátké školení, kdy jsou mentorům předneseny hlavní strategie projektu, celkově hovoříme o systému stínování a též je pro nás tento čas příjemným navázáním osobní spolupráce s mentory. Vážíme si našich mentorů a upřednostňujeme individuální přístup, proto vidíme velký přínos právě v těchto školeních a dalších možnostech, kdy se můžeme s mentory osobně setkat. Mentoři aktivně spolupracují a díky podpoře vedení jednotlivých pracovišť a fakulty můžeme projekt nadále rozvíjet.

Závěr

Na závěr bychom rádi zdůraznili fakt, že po zavedení projektu Mentoring – STÍNOVÁNÍ do života jsme po dlouhé době svědky pozitivních hodnocení odborné praxe ze strany studentů, zdravotníků i vedení partnerských institucí. Věříme, že takto vedená praxe je i benefitem pro pacienty, které naši studenti ošetřují. To vše nás vede k tomu, abychom na projektu stále pracovali a zdokonalovali ho.

Mentoring představuje novou možnost, jak provést studenta zdravotnickou praxí tak, aby si zvolené povolání oblíbil, našel v něm zájem a ujištění, že zdravotnická profese je jeho správnou životní cestou. Začátek realizace projektu byl pozvolný, týkal se jednoho studijního programu. Díky množství spokojených reakcí z řad studentů i mentorů jej ale posouváme dál, snažíme se mentoring propojit s individuální praxí tak, aby studenti již nadále měli na pracovišti „svého“ rádce a ochránce, který jim pomůže s nejistotou, se kterou na praxi přichází. Aby pozice mentora zaujala v týmu na pracovišti svoje pevné místo a studenti za ním byli směřováni automaticky. Rozšíření se týká nejen dalších typů praxe, ale především i dalších typů zdravotnických zařízení nebo zařízení jiných partnerů v jiných městech.

Spokojenost studentů i mentorů může být na závěr vystihnuta v několika komentářích, které nás motivují k další práci.

„Všichni studenti spolupracovali na výbornou, byli pracovití a ochotní. Opravdu se mi moc líbí spolupráce jeden student a jeden mentor. Jsem ráda, že i po stínování studenti chtějí na našem oddělení zůstat pracovat. Výborná zkušenost i pro mě.“

„Jsem za zkušenost velice vděčná. Díky tomu, že měl mentor na starost jen mě, mohl přesně určit, které činnosti mi jdou a ve kterých mám mezery.“

„Absolutní spokojenost. Skvělý přístup mentora, ale i celého kolektivu. Nechtělo se mi ani odcházet.“

„Moje mentorka byla velice milá, vstřícná a chápavá. Komunikace vždy proběhla skvěle. Myslím si, že lepší mentorka mi nemohla být přidělena. Na práci s ní jsem se vždy těšila.“ 

 

Informace o Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice

Fakulta zdravotnických studií vznikla v roce 2007 jako šestá fakulta Univerzity Pardubice a do praxe připravuje nelékařské zdravotnické odborníky v bakalářských studijních programech – porodní asistence, všeobecné ošetřovatelství, radiologická asistence, zdravotně-sociální práce a zdravotnické záchranářství a v navazujících magisterských programech – perioperační péče, perioperační péče v gynekologii a porodnictví a ošetřovatelská péče v interních oborech. Fakulta zdravotnických studií nabízí ve svých studijních programech 50 % praktické výuky a 100% uplatnitelnost v praxi. Aktuálně má fakulta více než 2 500 absolventů a 950 studentů. Děkankou fakulty je doc. Ing. Jana Holá, Ph.D.

Literatura

1. HOMÉROS. Odysseia. 18. vyd. Praha: Rezek 2017. ISBN 978-80-86027-00-5.
2. KRÁTKÁ A. et al. Speciální příprava mentorů odborné praxe studentů. 1. vyd. Zlín: UTB 2006. ISBN 80-7318-459-1.
3. ŠPIRUDOVÁ L. Doprovázení v ošetřovatelství II. Praha: Grada 2015: 263–268. ISBN 978-80-247-9965-0.

 

---

 

• tisk
• předplatit si