Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v době covidové

Náhlý nárůst počtu nakažených, extrémní počet hospitalizovaných pacientů a zvláště pacientů vyžadujících intenzivní péči ukázal připravenost našich zdravotnických zařízení napříč Českou republikou.

Když byl na přelomu let 2019–2020 potvrzen nový druh koronaviru v čínském městě Wu-chan, málokdo z nás předpokládal, jak zásadně se naše životy v průběhu dalších měsíců změní. Vše se zdálo velmi daleko.

Naše nemocnice, stejně jako další zdravotnická zařízení a vlastně celá společnost, začala postupně čelit situaci, která byla pro všechny nová, neznámá. Měli jsme obavy a strach o zdraví a životy své i svých blízkých. Jen velmi malá část zdravotníků měla zkušenosti s podobnými situacemi.

Celkem osm klinik postupně měnilo své provozy na covidová oddělení. Postupně vzniklo 96 lůžek intenzivní péče, 66 standardních lůžek, 36 resuscitačních lůžek, 14 karanténních lůžek a 6 resuscitačních lůžek pro postcovidové pacienty.

Vznikl koordinační tým Fakultní nemocnice Královské Vinohrady (FNKV) pro covid-19, odběrové týmy na PCR a antigenní testování a posléze i velkokapacitní očkovací centrum. Do těchto provozů se zapojila všechna oddělení, úseky a provozy nemocnice. Na péči o pacienty participovalo 219 studentů medicíny a 30 studentů 1. a 2. ročníku navazujícího magister­ského studia intenzivní péče na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Ke konci srpna 2021 bylo evidováno 2 406 pacientů s covidem-19 a onemocnělo 668 zaměstnanců. Během roku a půl jsme se potýkali s různými problémy danými konkrétní epidemiologickou situací, stavem osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP) a provozuschopností personálu.

Zatímco na jaře 2020 byl minimální počet pacientů, největším problém byl stav OOPP, základní informovanost a s tím související strach až panika z celé situace, na podzim roku 2020 byla predikovaná epidemická vlna, která sice přinesla větší množství covidových nemocných, ale výrazným problémem byla právě nemocnost zdravotníků, která zásadně ztížila provoz zdravotnických zařízení obecně. Jarní vlna 2021 přinesla největší nárůst pacientů včetně nemocných v kritickém stavu, naštěstí převážná většina zdravotníků byla již naočkována, takže enormnímu nárůstu pacientů nemocnice čelila s relativně neoslabeným stávajícím personálem.

V době první vlny a v počátcích druhé vlny epidemie zajišťovala Klinika anesteziologie a resuscitace (KAR) FNKV péči o covidové pacienty na maximálně 11 lůžkách. Vzhledem k narůstajícím počtům pacientů a také potřebám resuscitačních lůžek i pro necovidové pacienty došlo k rozhodnutí o expanzi resuscitačních lůžek do prostor chirurgické JIP (vzniklo tak dalších 7 lůžek). Rozšiřování resuscitačních lůžek pokračovalo na dospávacím provozu KAR (6 lůžek), který se ale také brzy naplnil. Velkou změnou bylo rozšíření resuscitačního provozu mimo mateřský pavilon H do prostor metabolické jednotky interní kliniky. Dalších 17 resuscitačních lůžek bylo díky svému boxovému systému a prostorovému uspořádání ideálním oddělením pro léčbu covidových pacientů vyžadujících resuscitační péči.

Změny v uspořádání lůžek i chodu jednotlivých oddělení byly značnou zátěží pro personál, který se musel přizpůsobovat novým podmínkám, neustálým změnám, které probíhaly ve velmi krátkých časových intervalech.

Ošetřovatelský personál byl zajištěn nejen z řad personálu KAR, ale celé nemocnice. Velkou pomocí v zajištění nelékařského personálu nám byli studenti navazujícího magisterského studia intenzivní péče, které je realizováno na 3. LF UK od roku 2019. Sesterské minitýmy byly složeny ze sester JIP naší nemocnice, ze studentek magisterského studia, z mediků a sester KAR, které byly významnou odbornou pomocí a podporou pro tyto minitýmy.

Během celého období jsme se potýkali s problémy, úkoly a výzvami, které jsme do této doby neznali.

Největší výzvou byla nutnost bezpečného, rychlého a dlouhodobého používání OOPP při péči o pacienty a používání specializované přístrojové techniky u resuscitačních pacientů, které bylo zejména pro kolegyně oborových JIP velkou výzvou v jejich práci. Sestřičky se učily za provozu urgentní postupy v péči o pacienty.

Všichni jsme se učili bezpečně polohovat velké množství pacientů do pronační polohy, která je významnou součástí péče o covidové pacienty a do této doby byla užívána sporadicky.

Jednou z největších zátěží byla péče o samotného pacienta. Často jsme přijímali pacienta relativně stabilního, na minimální podpoře kyslíkem, usměvavého, komunikujícího, jehož zdravotní stav se během pár hodin změnil tak, že došlo k intubaci a resuscitační péči. Nebylo výjimkou, že takový pacient do několika dnů zemřel.

Velkou zátěží pro personál byla všudypřítomná smrt. Velmi často zemřelo na oddělení i několik pa­cientů za den. Bylo těžké se dívat na loučící se příbuzné, kterým byl umožněn vstup na oddělení. Nesčetněkrát se sestry rozplakaly. Každý příběh pa­cienta i jeho blízkých byl těžkou zkouškou naší psychické odolnosti.

V této souvislosti je potřeba zmínit i péči a podporu naší nemocnice o zaměstnance. Vedle fyzické zátěže dominovala a stále dominuje zátěž psychická, která je dána všemi známými okolnostmi a faktory jako konfrontace se smrtí, mnohdy bezmoc, beznaděj, strach o sebe i své blízké a další. V naší nemocnici byla v rámci systému psychosociální intervenční služby nabízena podpora a pomoc takzvanými peery. V pravidelných intervalech navštěvovala personál covidových oddělení peer konzultantka a snažila se poskytnout psychosociální podporu. V nemocnici také fungovali psychologové a psychiatři, na něž se mohli zaměstnanci obracet. Na KAR byla zavedena pravidelná supervizní podpora pro personál včetně studentů, vše s cílem zdravotníky podpořit a pomoci jim.

Pandemie nám ale přinesla i pozitiva. Významně se prohloubila ochota spolupráce celého zdravotnického týmu nemocnice a vztahová sounáležitost zdravotníků v pracovní, ale i osobní rovině.

Zdravotnický personál získal větší přehled nad nezdravotnickými činnostmi, které jsme předtím neviděli, neznali. Personál naší nemocnice je připraven na mimořádné situace a dokáže se na ně rychleji adaptovat. Došlo k významnému přístrojovému dovybavení, které je plně využíváno v provozu nemocnice. V rámci nelékařského personálu se projevil větší zájem o intenzivní péči. Naše nemocnice se stala více přátelskou a rodinnou nemocnicí pro personál.

Všichni věříme, že jarní vlna 2021 se již nebude opakovat, nicméně víme, že jsme připraveni. 

 

Mgr. Ivana Trnková,
Klinika anesteziologie a resuscitace 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, vrchní sestra

Mgr. Zdeněk Juřena,
Klinika anesteziologie a resuscitace 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, COVID/MJ, staniční sestra

 

 

 

• tisk
• předplatit si