Výživa v prevenci a léčbě kardiovaskulárních onemocnění

Souhrn: I přes pokračující pokrok v oblasti zdravotní péče představují kardiovaskulární onemocnění (KVO) ve všech evropských zemích včetně České republiky stále nejčastější příčinu úmrtí. Špatné stravovací návyky spolu s nedostatkem fyzické aktivity jsou hlavní příčinou obezity a diabetes mellitus 2. typu, které mají nevětší podíl na kardiovaskulární morbiditě a mortalitě. Modifikace způsobu stravování je základním kamenem v primární i sekundární prevenci KVO. Nutriční intervence však musí být individualizována, aby nastavený režim splňoval kritérium dlouhodobé udržitelnosti. Za tímto účelem nutriční terapeut zohledňuje nejen zdravotní stav jedince, ale také jeho dosavadní stravovací zvyklosti, denní režim, finanční možnosti a zdravotní gramotnost.
 

Klíčová slova: kardiovaskulární onemocnění, stravování, prevence, nutriční terapeut

Nutrition in the prevention and treatment of cardiovascular diseases

Summary: Despite continuing progress in health care, cardiovascular disease (CVD) is still the most common cause of death in all European countries, including the Czech Republic. Poor eating habits, along with a lack of physical activity, are a major cause of obesity and type 2 diabetes mellitus, which are leading contributors to CVD morbidity and mortality. Dietary modification is a cornerstone of CVD primary and secondary prevention. However, nutritional intervention must be personalized so that the set regime meets the criterion of long-term sustainability. For this purpose, the dietitian considers not only the health status of the individual but also his current eating habits, daily routine, financial possibilities, and health literacy.

Keywords: cardiovascular disease, diet, prevention, dietitian

 

Úvod

Existuje řada stravovacích systémů – DASH (dietary approaches to stop hype­rtension), strava středomořského typu, vegetariánská strava – jejichž jednotlivé prvky prokazatelně pozitivně ovlivňují kardiometabolické zdraví. Pro většinu pacientů jsou však takové diety velice vzdálené od aktuálního způsobu stravování, a proto není žádoucí snažit se cílové změny jídelníčku dosáhnout ihned. Naopak postupné změny, které je pacient schopen akceptovat a realizovat, vedou k nastavení dlouhodobě udržitelného režimu, který je pro docílení klinických benefitů klíčový. Změny ve stravování jsou zaměřeny na zvýšení konzumace ovoce, zeleniny, celozrnných potravin, luštěnin, nízkotučných mléčných výrobků, ryb a drůbežího masa na úkor potravin s vysokým obsahem trans-nenasycených tuků, nasycených tuků, soli a cukru. Zpravidla je rovněž žádoucí snížení denního energetického příjmu za účelem redukce hmotnosti. Personalizovaná nutriční intervence vedená nutričním terapeutem se zaměřuje na vysvětlení základních principů kardioprotektivní stravy pacientovi, mezi které mimo jiné patří správný výběr hodnotných zdrojů sacharidů, bílkovin a tuků.

Analýza dosavadních stravovacích zvyklostí pacienta

Nutriční terapeut odebírá nutriční anamnézu pacienta, která zahrnuje také autentický záznam jeho stravování. Zápis jídelníčku samotným pa­cientem po dobu minimálně 7–14 dnů by měl vždy představovat první krok v rámci plánované modifikace stravovacího režimu. Schopnost a ochota pacienta zapsat jídelníček je rovněž dobrým ukazatelem jeho motivovanosti. Pokud pacient není schopen jídelníček zapisovat, je pravděpodobné, že není připraven ke změně. Pravidla správného zápisu jídelníčku jsou následující:

→ zapisovat vše okamžitě při/po konzumaci (pozdější záznamy vedou k podhodnocení);
→ zapisovat čas konzumace jídel;
→ zapisovat přesné množství, respektive hmotnost konzumovaných potravin a nápojů;
→ zapisovat i tekutiny (alkoholické, nealkoholické);
→ zapisovat impulzy vedoucí ke konzumaci jídla či nápojů (hlad, chuť, stres, nuda).

Nutriční intervence v praxi

Správný výběr sacharidů

Sacharidy hrají zásadní roli při krytí energetické a nutriční potřeby. Měly by tvořit minimálně 50 % celkového energetického příjmu. Při dlouho­dobé nízké konzumaci sacharidů hrozí nedostatečný příjem látek pozitivně působících na kardiovaskulární zdraví: vlákniny, vitaminů skupiny B, minerálních a antioxidačních látek, stopových prvků a rostlinných sterolů, ale i vápníku. Naopak bývá přítomný vyšší příjem nasycených mastných kyselin a tuků celkově, které jsou spojovány s vyšším oxidačním stresem a negativním dopadem na kardiometabolické parametry. Cílem nutričního terapeuta je naučit pa­cienta vybírat správné zdroje sacharidů s vysokým obsahem vlákniny. Základním předpokladem správného výběru je porozumění dělení sacharidů na jednotlivé druhy a schopnost je při výběru potravin rozlišovat (tab. 1).

Vláknina

Kromě obecných přínosů konzumace vlákniny může její adekvátní přísun pomoci při redukci hmotnosti, snížení hladiny celkového i LDL cholesterolu, ovlivnění výše postprandiální glykemie, a tím příznivě ovlivnit riziko kardio­vaskulárních onemocnění (KVO). Denní doporučená dávka se pohybuje mezi 25 a 35 g vlákniny. U pacientů s diabetes mellitus dokonce 20 g vlákniny na každých 1 000 kcal. Mezi významné zdroje patří luštěniny, obiloviny (s výhodou celozrnné), brambory, ořechy a semena, ovoce a zelenina, otruby. Denní doporučenou dávku vlákniny není jednoduché hradit pouze ovocem a zeleninou, jak je patrné z tabulky 2. Diety omezující příjem sacharidů tak mohou být spojeny s nedostatečným přívodem vlákniny.

Správný výběr zdrojů bílkovin

Bílkoviny jsou zdrojem esenciálních aminokyselin a v organizmu plní četné funkce. Při hodnocení potřeby bílkovin je třeba brát v potaz aktuální zdravotní stav pacienta. Doporučený příjem se dle různých zdrojů liší, měl by však být v rozmezí 0,8–1,5 g/kg/den a tvořit 12–15 %, maximálně 20 % z celkového denního energetického příjmu. Bílkoviny by ve správně sestaveném jídelníčku měly být součástí každého hlavního pokrmu dne, spolu se sacharidy a tuky. Obecně platí, že je výhodné omezit příjem živočišných tuků a soli.

Cílem je:
→ navyšovat příjem zdrojů živočišných bílkovin s nízkým obsahem tuku a zdrojů rostlinných bílkovin (tab. 3);
→ snižovat příjem (nikoli vyřadit) zdrojů živočišných bílkovin s vyšším obsahem tuku;
→ výrazně omezovat příjem tučného masa (jakéhokoli původu kromě mořských ryb) a především sekundárně zpracovaného masa (uzeniny – měkké i trvanlivé salámy, slanina, uzené maso, klobásy, párky, jitrnice, jelita, prejty, paštiky, sekaná a podobně).

Správný výběr zdrojů tuků

V rámci kardiovaskulární prevence se kromě množství přijímaných tuků zaměřujeme na jejich kvalitu, respektive složení mastných kyselin, a to navíc v souvislosti s dalšími ukazateli, jako je celkový příjem energie, soli a jednoduchých cukrů. Je zřejmé, že izolované omezování příjmu tuků nemá význam, nevede ke snížení kardiovaskulárního rizika a rizika dalších příhod. Omezování celkového příjmu tuků je potom žádoucí především u osob s nadváhou a obezitou při snaze dosáhnout redukce hmotnosti. Podíl tuků na celkovém energetickém příjmu by se měl pohybovat mezi 20 a 35 %. Negativní účinky na kardiometabolické zdraví může mít především nadměrná konzumace nasycených a trans-nenasycených mastných kyselin. V tabulce 4 je uvedeno dělení tuků na základě jejich složení, jejich doporučený příjem, potravinové zdroje a potenciální účinek na lidský organizmus.

Význam sodíku a draslíku v prevenci kardiovaskulárních onemocnění

Vyšší příjem sodíku v populaci je asociován s vyššími hodnotami krevního tlaku, s vyšším výskytem KVO a s vyšší kardiovaskulární úmrtností. Na základě doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2013 by denní přísun soli neměl přesáhnout 5 g (2 000 mg Na), tedy množství jedné čajové lžičky. Naproti tomu role draslíku jako pozitivního regulátoru krevního tlaku je známá. Ukazuje se, že na vznik hypertenze má vliv nejen výše konzumovaného sodíku, ale také poměr sodíku a draslíku ve stravě. Některé studie potvrzují, že vliv na normalizaci krevního tlaku má i samotné navýšení příjmu draslíku při nezměněném příjmu sodíku. V praxi se ukazuje, že doporučení konzumovat více draslíku z přirozených zdrojů (ovoce, zelenina, luštěniny, ořechy) je pro pa­cienty lépe přijatelné než samostatné striktní omezení příjmu sodíku. Mírná restrikce příjmu sodíku spolu s navýšením příjmu draslíku je tedy cestou k prevenci, popřípadě kontrole hypertenze a snížení kardiovaskulární mortality a morbidity. Doporučení pro praxi shrnuje tabulka 5. 

 

Literatura

1. PALLAZOLA V. A., DAVIS D. M., WHELTON S. P. et al. A ­clinician’s guide to healthy eating for cardio­vascular disease prevention. Mayo Clin Proc Innov Qual Outcomes 2019; 3(3): 251–267. doi: 10.1016/j.mayocpiqo.2019.05.001.
2. SADÍLKOVÁ A., DAŇKOVÁ M. Výživa a kardiovaskulární zdraví. In: Tuka V. et al. Preventivní kardiologie pro praxi. Praha: NOL 2018: 93–113.

 

---

Mgr. Aneta Sadílková, III. interní klinika 1. LF UK a VFN Praha, místopředsedkyně Sekce nutričních terapeutů ČAS

 

 

• tisk
• předplatit si