STK pro chlapy

Petr Koukal, český reprezentant a olympionik v badmintonu, je patronem projektu STK pro chlapy. Jeho mottem je: „Až se chlapi začnou starat o své zdraví jako o auta, budeme mít vyhráno!“ Cílem projektu je vzbudit zájem o problematiku mužského zdraví, podpořit prevenci a zlepšit přístup mužů k vlastnímu zdraví a životnímu stylu.

Jak to všechno začalo?

Nejdůležitější je moje osobní zkušenost. Již ve 24 letech, kdy jsem byl vrcholový sportovec a dařilo se mi, se mi ze dne na den, díky obrovské shodě štěstí a náhod, obrátil život naruby.

Díky tomu, že jsem se svěřil kamarádce lékařce, jsem druhý den skončil na operačním sále. To byl docela silný moment, kdy jsem se jí svěřil spíš z legrace, že mám určitý intimní problém, a ona naštěstí byla tak úžasná, že to nezůstalo u legrace a okamžitě mi domluvila schůzku u urologa. Doktor mi po krátkém vyšetření řekl, že mám rakovinu varlat a že mě budou muset ještě nejspíš ten den operovat.

Tím to celé začalo. Potom to šlo rychle. Skutečně jsem musel na operaci, po které ještě bylo potřeba zákrok podpořit chemoterapií, takže 4 měsíce života jsem najednou prožil úplně v jiném světě. Bylo to mezi olympiádami v letech 2008 a 2012, takže z toho úžasného sportovního prostředí spojeného s cestováním po světě jsem najednou ležel na onkourologii.

Tam mi došlo, že jsem se celý život staral, jestli nemám natažený sval nebo nejsem nachlazený, ale vůbec mě nenapadlo starat se nebo přemýšlet o zdraví celkově. Onkologii nebo rakovinu jsem si nespojoval s mladým člověkem. V nemocnici člověk procitne celkem rychle. Začal jsem si o diagnóze zjišťovat víc a zjistil jsem, že postihuje poměrně hodně mladých mužů, a cítil jsem jako hroznou křivdu, že jsem o tom nevěděl. Že mi o tom neřekli ve škole, rodiče, média, že prostě když jsem v rizikové skupině, tak to nevím.

Tehdy vznikla první myšlenka – pojďme o tom napsat. Kvůli turnaji mi volal novinář, kterému jsem řekl důvod, proč hrát nebudu, a on o tom napsal článek. V dalších dnech se objevila obrovská vlna medializace a dokonce ještě do nemocnice mi někdo napsal, že děkuje, že jsem o tom takhle otevřeně promluvil, protože se tak vystrašil, že šel ihned k lékaři a že mu to asi zachránilo život, protože měl stejnou diagnózu. Tam asi je začátek nadace, fondu a celého projektu.

Proč STK?

Přemýšleli jsme, jak to pojmenovat. Začali jsme spíše šokovou terapií www.rakovinavarlat.cz ve stylu „pojďme lidi strašit, že když nebudou chodit k doktorovi, budou nemocní“. Měli jsme k tomu připravené agresivní kampaně, ale zjistili jsme, že to nefunguje. Chlapi se už takhle bojí a jsou vystrašení. Takže po nějaké době jsme to otočili a hledali jsme nějakou vtipnější, hravější formu a tehdy jsme přišli na spojení s vozidlem. Každý chlap se stará o to svoje auto, i když jezdí a funguje, chodí s ním jednou za čas do servisu, ale pro své zdraví nedělá často vůbec nic. Takto vznikla slovní hříčka STK pro chlapy a projekt nese tento název již přes 6 let.

Co je jeho náplní? Shrnul byste nejdůležitější informace o Vašem projektu?

Celé to začalo jako nadační fond, který bude mluvit o urologickém vyšetření rakoviny varlat a popularizovat ho. Po asi 2 letech jsme zaměření rozšířili o další nejběžnější diagnózy, které muže ohrožují na životě nebo jeho kvalitě – kromě rakoviny varlat, národů prostaty a  mužské neplodnosti přes vysoký krevní tlak a cukrovku po citlivá témata, jako jsou inkontinence nebo rakovina tlustého střeva a podobně. Je zaměřen na zdraví mužů jako takové.

Spolupracujeme s agenturou, která připravuje přednášky pro školy o sexuální výchově, o drogách a dalších a dostali jsme se do jejich materiálů. Natočili jsme pro ně videa a nejvíc mě těší, že projekt žije i bez mé osobní účasti, která není vždy možná.

Z praktických kroků co dělat, když je člověk nemocný, nebo co dělat, aby nebyl nemocný, se ambice změnila k tomu, co znamená zdravý životní styl u muže. Že to není jen o hezky střižených vousech a oblečení, ale především o zdraví. Prevenci si každý v Čechách představí jako chodit k doktorovi jednou za rok, ale já si myslím, že prevence je o tom, jak žijeme, jak vstáváme, jaké máme mezilidské vztahy, jak moc se stresujeme, co jíme a pijeme, co dýcháme. Takže se z toho stala taková lifestylová věc.

Co je Manuál pro údržbu?

Říkáme, že každý správný chlap by se měl o sebe starat alespoň tak jako o svoje auto a to obnáší určitou péči v nějakých intervalech.

Na webu máme Manuál pro údržbu chlapa neboli servisní knížku. Tak jako když koupíte auto a je v ní napsáno, kdy máte měnit olej, je zde napsáno asi osm různých diagnóz. Vše je popsáno „motoristickou“ řečí, vtipná forma se nám osvědčila. Když to chlapi čtou, trochu se u toho pobaví a zároveň je tam jasné propojení se zdravím.

Je nějak měřitelná úspěšnost?

Myslím si, že se zvedá povědomí o chlapském zdraví, více se o něm mluví. Nemyslím si, že je to nutně naše zásluha, myslím, že je to společenská věc. Vnímám velký rozdíl mezi Českou republikou a například USA nebo Velkou Británií, kde mě šokovalo, kolik vidím v reklamních kampaních citlivých témat.

Těší mě číslo asi 63 lidí, kteří nám za tu dobu napsali „možná jste mi zachránil život“ nebo „výrazně jste mi zkrátili dobu léčení tím, že jsem díky vám přišel dřív“. Jsou to silné a dojemné příběhy, některé někdy bohužel také nekončí dobře.

A stovky až tisíce e-mailů nebo reakcí na sociálních sítích. Kupodivu často píší ženy, že díky našemu projektu přesvědčily svého tatínka, bratra, partner, aby se začal o sebe více starat.

V čem vidíte největší problém?

Vnímáme, že je to především stud. A také hrdinství typu „přece nepřiznám, že mi něco je“. Asi to vnímáme jako ohrožení mužnosti. V tom je velký rozdíl mezi světem mužů a žen, protože ženy o tom mezi sebou mluvit dokáží. My chlapi to moc neumíme, takže potom nemáme nikoho, kdo by nám řekl „hele nebuď hloupej a běž k doktorovi“.

Je smutné, že se nestydíme sdílet své životy na sociálních sítích a stydíme se jít k lékaři. Mělo by se s tím něco dělat a začít s tím u výchovy doma. Já jsem tuto roli na sebe tak nějak nechtěně převzal. Všichni moji kamarádi chodí k lékaři pravidelně, i na urologii, protože to se mnou zažili.

Naším cílem je udělat z tabu téma a  ukázat, že je lepší se nestydět 10 minut jednou za rok, než potom mít třeba doživotní trápení. Zajímavé je, že muže nevyděsí informace, že každý den zemřou čtyři muži na rakovinu prostaty v republice. To je pro ně fatalita. Co je vyděsí, je informace, že když přijdou pozdě, budou se do konce život třeba pomočovat. Trvalým následkem po operaci může být omezený sexuální život, nemožnost mít děti a tak dále. Ohrožení kvality života je daleko větší motor ke změně než strach o něj.

V roce 2019 jste realizovali tři velké kampaně zasvěcené prevenci, jak na tom byl covidový rok 2020?

Kvůli epidemii kampaně neběží a vše je pozastaveno.

Jaké jsou Vaše další plány?

Moje tajné velké přání je, aby to běželo beze mne, což už se děje. Kateřina Vacková má krásný projekt prsa-koule. Tak aby takových programů bylo víc.

Můj velký sen je, aby motto mužského zdraví proniklo do společnosti tak jako například Alkohol za volant nepatří nebo Avon pochod. Aby měl každý chlap v telefonu aplikaci, která by hlídala, zda byl už letos na prohlídce, a absolvování prohlídky aby mu zajišťovalo vstup do komunity zdravých a moderních mužů a nějaké benefity. Umím si představit, že chlap přijde k lékaři, kde bude na stole kód, naskenuje ho a bude sdílet ve skupině, že už má letos vyšetření za sebou.

Hodně propagujeme samovyšetření. Vhodné je jednou za měsíc, trvá to pár minut, tak jako mají ženy samovyšetření prsou. Běží na to aplikace – hlídač koulí – která jednou za měsíc pošle SMS s vtipným videem.

Bylo by asi potřeba požadovat změny od systému, věnoval jsem tomu hodně času, ale bohužel tudy cesta nevede. Jdeme tedy cestou menších projektů.

Setkal jste se také s nepochopením nebo dokonce odpůrci?

Ano, říkají mi, že si na tom vydělávám. Že abych byl zajímavý, tak říkám, že jsem měl rakovinu. To mi přijde trochu přitažené za vlasy, ale fakt se to děje. A zdůrazňuji, že jak si lidé někdy myslí, že mě vyšetřili a šlo to tak rychle proto, že jsem byl známý, není to pravda. Jednak jsem nebyl a vlastně se to takto řeší vždycky. Na medicíně se učí, že „nádor varlat se musí do západu slunce operovat“.

Jak funguje Vaše již několikaletá spolupráce s kolegy ze Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra?

S těmi se nám spolupracuje skvěle. Dvakrát jsem předával ocenění Sestra roku. Jsou to úžasné příběhy sestřiček. Připojujeme se na jejich akce – Den zdraví, Policie ČR, armády, Dny NATO, to jsou desetitisíce lidí, které můžeme oslovit. Také akce hasičů – přijde jednak veřejnost, jednak je tam asi sto hasičských sborů, kterým nabídneme přednášku i u nich ve městě, a to jsou lidé, kteří to zase mohou postoupit dál. Takže jsme moc vděční, že s nimi můžeme spolupracovat.

Náš projekt má záštitu LF Karlovy univerzity, ve správní radě sedí mnoho zkušených lékařů – prof. Petruželka, přednosta onkologické kliniky, prof. Hanuš, přednosta urologické kliniky 1. LF UK a VNF v Praze, lékařka Zuzana Švadlenková a dětský lékař doc. Hoza. Jsou to vlastně lékaři, kteří mi zachránili život. Máme záštitu odborných společností, což vnímám velmi silně, nebylo to jednoduché a dává mi to smysl.

 

• tisk
• předplatit si