Omezovací prostředky jsou svázány pravidly a výjimečností

Agresivní, zmatený, frustrovaný či duševně nemocný pacient, který ohrožuje sebe, ostatní  hospitalizované či dokonce i sestry a lékaře. Možná jste se s tím už v praxi také setkali. Je jasné, že to nelze nechat jen tak být. Ale jaké řešení je skutečně to právně správné?

Omezit pacienta ve volném pohybu je opravdu krajním řešením, které si nikdo nepřeje. Nejen kvůli diskomfortu postiženého, ale i proto, že může budit vlnu emocí jeho příbuzných. Proto je namístě hned zpočátku zdůraznit, že použití omezovacích prostředků je velmi závažným rozhodnutím, které je plně v rukou lékaře. Pracovník nelékařského povolání je může indikovat pouze výjimečně a v situaci, kterou je nutné okamžitě vyřešit. Následně je povinen hned informovat lékaře, který odůvodněnost jejich použití musí potvrdit. To ale není všechno. Použití omezovacích prostředků je z právního pohledu nedobrovolnou hospitalizací a musí být poskytovatelem zdravotních služeb oznámeno soudu.

Právo na informace má také samotný člověk, u něhož byly omezovací prostředky použity. Lékař (nikoli sestra nebo někdo jiný z nemocnice) je povinen vysvětlit mu důvody, pro které byly omezovací prostředky použity tak, aby jim s ohledem na svůj zdravotní stav rozuměl.

Izolace i prosté držení pracovníky

Omezovací prostředky nejsou jen mediálně nechvalně propíraná síťová lůžka, kurty připevňující pacienta k lůžku nebo takzvané svěrací kazajky. Patří mezi ně i úchop pacienta zdravotnickými pracovníky či osobami, které určili. Do jejich výčtu se dále řadí pobyt na uzavřeném oddělení, v izolační místnosti nebo třeba parentální užití psychofarmak. Úplný výčet včetně podmínek použití najdete v zákoně o zdravotních službách. Ty nejdůležitější jsou z našeho pohledu však dvě: bezprostřední ohrožení života, zdraví či bezpečnosti samotného pacienta nebo jiných osob a použití jen na dobu, než situace pomine. Co se týká vhodného konkrétního omezovacího prostředku, vždy je třeba vycházet z dané situace a držet se toho, že by to měl ten, který pacienta fyzicky i psychicky omezuje nejméně.

Kontroly, zápisy a zase zápisy

Použití omezovacích prostředků s sebou také nese řadu povinností pro zdravotnický personál. Musí jej zapsat do zdravotnické dokumentace a zároveň i do centrální evidence poskytovatele zdravotních služeb. V záznamu musí být uveden čas, kdy k omezení došlo, kdo o něm ­rozhodl, jaké k němu byly důvody a o jaký druh omezovacích prostředků šlo. Dále zde musí být zapsána frekvence kontrol zdravotnickými pracovníky včetně lékaře. Ty jsou povinné, avšak intervaly si stanoví každý poskytovatel individuálně ve svých vnitřních předpisech. Praxe proto může být značně rozdílná. Průběžná kontrola pacienta v omezení je dokumentována – v případě kurtování alespoň každou hodinu, a to včetně popisu chování a projevů nemocného a důvodů pro trvání omezení. Při každé kontrole by však měl zdravotník znovu zhodnotit, zda nelze využít nějakých méně omezujících prostředků či zda je vůbec jejich užití stále nezbytné. Do zdravotnické dokumentace by pak měl také popsat tělesný a duševní stav pacienta v době kontroly a v případě ukončení omezení uvést jeho čas.

Poskytovatelé zdravotních služeb, u nichž lze uvažovat o použití omezovacích prostředků (typicky poskytovatelé lůžkové zdravotní péče a protialkoholní záchytné stanice), jsou pak systematicky kontrolováni odbory zdravotnictví krajských úřadů a Magistrátu hlavního města Prahy dle metodiky Ministerstva zdravotnictví ČR. 

 

---

Něco pro vás máme

Líbilo by se vám interaktivní online školení plné modelových situací ze života, zajímavých případů a kvízů? Napište nám na e-mail: zdravi@pravniporadkyne.cz a my jej vašemu zaměstnavateli rádi nabídneme.

 

• tisk
• předplatit si