Jednotka intenzivní a resuscitační péče pro novorozence – péče o „křehké bojovníky“

„Mám svou práci velmi ráda, péče o křehké bojovníky je úžasná a naplňuje mě, proto jsem s nimi tak dlouho,“ říká dětská zdravotní sestra specialistka Jednotky intenzivní a resuscitační péče pro novorozence Neonatologické kliniky v Brně na Obilním trhu, která ve svém oboru pracuje již 44 let.

 

Neonatologické oddělení je součástí Perinatologického centra intenzivní péče v Brně. Jako samostatný primariát vzniklo již v roce 1949. Je největším neonatologickým oddělením v České republice. Zdravotní péči poskytuje malým pacientům tým složený z 33 lékařů a 134 sester. V průběhu roku ošetří více než 6 300 pacientů.

Jednotka intenzivní a ­resuscitační péče (JIRP) pro novorozence řeší závažné neonatální stavy včetně plodů na hranici životaschopnosti, od 22 týdne těhotenství.

Již čtyřikrát bylo zástupcům neo­natologického oddělení uděleno Purpurové srdce a v roce 2018 získala vrchní sestra titul Sestra roku. ­Neonatologické centrum každoročně připomíná Světový den předčasně narozených dětí, jehož součástí jsou výstavy, přednášky nebo i nasvícený brněnský hrad Špilberk purpurovou barvou – symbolem předčasně narozených dětí. Zapojilo se do projektu „Život v kufříku“ zaměřeného na novorozence umísťované do náhradní pěstounské péče. Již radu let provozuje systém rooming-in.

Na oddělení JIRP pracuje již řadu let zdravotní dětská sestra ­specialistka Helena Tlachová, která dokáže vyprávět o své práci velmi poutavě a se srdcem. Péče o „křehké bojovníky“ se stala jejím životním posláním.

Křehcí bojovníci

Nejmenší z novorozenců mnohdy neváží ani jeden kilogram. Jsou to křehká miminka, která po svém předčasném příchodu na svět musí bojovat s nepříznivou situací. Proto je kampaň ke Světovému dni předčasně narozených dětí pojmenována právě Křehcí bojovníci.

 

Jak jste se dostala k práci na neonatologii?

Když jsem byla ve 4. třídě, ležela jsem přes měsíc na dětském oddělení a moc se mi tam líbily sestřičky. Jak se k nám chovaly, co dělaly. Zajímavé je, že ne lékaři, ale sestřičky. Byly mi blízké. A protože jsem tam byla velmi dlouho a již mi bylo dobře, tak jsem jim pomáhala. Za okny byla vidět miminka a mně s nimi bylo moc dobře. Od té doby jsem věděla, že chci být dětská sestra.

Od 15 let jsem se věnovala studiu na dětskou sestru. Nikdy jsem nechtěla být vrchní nebo staniční sestra, vždycky jsem chtěla zůstat u inkubátoru, u lůžka děťátka.

Jak funguje vaše klinika? Co vše je v době covidu jinak?

Jsme jednotka intenzivní péče, takže jsou u nás děti ohrožené na životě, kterým selhávají základní životní funkce. Jakmile děťátko nemusí být na ventilátoru a je jen na podpůrném dechovém režimu (nazální CPAP) nebo jen na vysokofrekvenční kanyle, může být přeloženo na rooming-in nedonošených dětí, kde se o něj stará maminka za dohledu sestry.

Na jaře s nástupem covidu jsme všichni fungovali tak nějak „za ­jedno“ a maminky věděly, že nesmí „za ­brány“, tatínkové jim posílali věci po sanitárce. Nyní je to tak, že maminka je u nás a tatínek za ní smí chodit. Měříme jim teplotu a oni sami nám hlásí, kde se pohybovali, sami vědí, že jsou ohrožením pro děti, že přicházejí zvenčí. Mají respirátory, ­dodržují hygienu, protože ta u nás je a vždy byla nesmírně důležitá. Prarodiče k nám v době covidu nesmí. ­Maminky mohou jít i domů, pokud si například potřebují odpočinout. S rodiči máme, až na jednu výjimku, v době covidu velmi dobré ­zkušenosti, jsou zodpovědní.

Dnes už také rodí covidové maminky. Nás se týkají všechny děti pod 32. týden gravidity. Na JIRPN, je vyčleněná jedna takzvaná covidová sestra a vytvořena bariérová ošetřovatelská péče. Což je ,,systém pracovních a organizačních opatření, které zabraňují vzniku a šíření nozokomiálních nebo jiných infekcí".

Byly jsme vždy zvyklé sloužit v ústenkách a používat dezinfekci, takže to pro nás nebylo tak těžké. Rozdíl je v tom, že jsme si je brávaly jen na zákroky a nyní je máme celých 12 hodin.

Jak funguje „přátelská JIP“?

Maminky jsou součástí péče o děťátko. Do nedávna bývaly u inkubátoru jen pár minut, dnes tam mohou pobýt, odstříkat mlíčko, přebalují, měří teplotu, účastní se krmení, koupou. Díky systému rooming-in i pro nezralé děti mohou být součástí celodenního ošetřovatelského provozu. Jsou často velmi unavené, ale šťastné.

Momentálně mám nad sebou již devátou staniční sestru Bc. Andreu Stejskalovou. Přišla s vizí přátelské JIP, ve které ji podporujeme, a na oddělení je radost pracovat. Jako člověk i jako profesionál je jedinečná. Jedna z jejích vizí byla podpořit přítomnost maminek u lůžka.

Co je „klokánkování“?

Jde o to, že pokud to stav dovolí a děťátko je stabilizované, i když třeba na ventilátoru, může si rodič sednout do speciálního křesla, obklopí se pomůckami pro pohodlné a bezpečné sezení/ležení a děťátko se položí kůže na kůži na hruď. Tím získává děťátko obranyschopnost. To trvá nejméně hodinu, ale i tři, nejdéle od krmení do krmení. Je to velmi krásný okamžik a užívají si ho i tatínci.

Co znamená sestra specialistka?

Jsem vystudovaná dětská sestra a mám postgraduál ARIP (anesteziologicko-resuscitační a intenzivní péče), což znamená, že mohu sloužit na jakékoli JIP, ARO i na sále. Mladé sestry, které k nám přicházejí, jsou bakalářky nebo magistry, ale vždy musí mít specializaci dětská sestra a ARIP.

Stále jsme také v kontaktu s doškolovacím centrem NCO NZO v Brně, které pro nás pořádá školicí akce. Od založení České asociace sester, jejíž jsem zakládající členkou, se každoročně koná několik konferencí zaměřených na neonatologii.

Když přijde nový přístroj, musíte se s ním co nejrychleji seznámit. Máme několik typů ventilátorů a několik typů inkubátorů, takže v praxi si neustále zvyšujeme technickou připravenost a odbornost.

Celý život také sestřičkám předávám zkušenosti, což mě udržuje ve střehu a kondici.

Kolik máte na starosti pacientů?

Máme JIP pro deset pacientů, když je zle, máme až 13 dětí, například dvojčátka. Jsme schopni se o ně ­krátkodobě postarat.

Jak se vyrovnáváte s případnými špatnými konci?

Sestřička tam není jen pro miminko, ale i pro rodiče. Nazýváme to „doprovázení“. Když my už víme a vidíme, že to prostě nejde, zavoláme rodiče a ti mohou zůstat u děťátka. Mohou jej mít i v náručí. Působí to hrozně, ale rodiče mohou být s děťátkem a to je velmi důležité. A i když u toho být nechtějí, zavoláme je ihned poté, co miminko zemře. Máme pro něj připravený balíček, kde dáme děťátku chobotničku, kterou dostalo hned po narození, mazlíka, oblečeme jej a vyfotíme, uděláme otisk ručky i nožky a připojujeme kondolenci, takže rodiče si odnášejí památku na to, že miminko tu bylo.

Pro rodiče je velmi důležité si to v sobě uzavřít, nezůstane to otevřená rána. Když jsme měli malou holčičku nyní před Vánoci, rodiče sami chtěli, abych s nimi zůstala. Jsou to chvíle velmi smutné i pro mne, kdy mi tečou slzy, ale rodiče cítí, že jsem tam s nimi. V takovou chvíli tam musí být sestřička se srdíčkem.

Máte od rodičů zpětnou vazbu?

Letos na Vánoce mi například maminka, která nám každý rok posílá vánoční přání, přivedla již 15letého chlapce. Z toho mám velkou radost. Nebo k nám přijde človíček v brýličkách a poví básničku, protože jde do první třídy.

Rodiče k nám chodí do rizikové poradny. Říkáme jim, že až půjdou domů, ať se přijdou ukázat, a oni chodí, což je úžasné.

Velkou radost jsem měla z páru maminka a maminka. Přišly se ukázat s děťátky (dvojčátky), když odcházely z porodnice, a potom i později, když už děti chodily a vedly je za ruku.

Připravujeme také Kufřík pro děťátko bez rodiče. Pokud je dítě, kterého se rodiče zřeknou, děláme mu od narození fotky a připravíme kufřík, kde má všechny věci s ním spojené, aby vědělo, že se někde narodilo, že se o něj někdo staral, píšeme mu takový deník od narození, aby od začátku života o sobě vědělo.

Měli jsme také již několik dětí, které si odnášela náhradní maminka pečovatelka. Což je úžasné, že se o něj od začátku stará a dítě nejde do ústavní péče.

Co byste doporučila studentkám, které se chystají stát se zdravotní dětskou sestrou?

Doporučila bych jim, aby se přišly, už jako sestřičky, určitě podívat. Míváme dny otevřených dveří. Ať naši práci vidí na vlastní oči. Potom musí nastoupit na fyziologii a absolvovat ARIP. Pro sestry je povinné každý rok absolvovat seminář o resuscitaci, ­každý rok se obnovuje.

Víte, je důležité ukázat hlavně mladým kolegyňkám, že pokud si vyberou obor, který jim sedne a v němž jsou spokojené, mají pocit uplatnění a zúročení svých znalostí a vědomostí, stává se práce součástí jejich osobnosti, dovedou jí dát to, co v sobě mají, a zároveň z ní čerpat snahu jít dál, zdokonalit se.

Jak odpočíváte?

Odpočívám s rodinou. Mám úžasného partnera, se kterým cestujeme, a mám také dva skvělé syny se snachami a dvě vnoučátka, takže pokud někde necestuji nebo nesedím s knihou, trávím čas s vnoučaty, což mě neskutečně nabíjí. Potřebuji k životu lidi a je mi s nimi dobře. Proto dobře vycházím i s mladšími sestřičkami u nás na oddělení.

Jak vzpomínáte na soutěž Anděl mezi zdravotníky?

Považuji za čest, že jsem byla vybraná mezi šest lidí za celoživotní práci v oboru. Jsem ráda, že máme v Brně co nabídnout i čím se pochlubit.

 

Helena Tlachová

→ dětská sestra specialistka na Jednotce intenzivní a resuscitační péče o novorozence FN Brno
→ studium v Litomyšli obor dětská sestra
→ praxe: Motol – dětské oddělení
→ od 1977 dětská JIP nedonošených dětí, kde působí dodnes

 

---

 

Purpurové srdce je ocenění určené osobám, které se významným způsobem podílejí na péči o předčasně narozené děti. Každým rokem se předává u příležitosti oslav Světového dne předčasně narozených dětí.

Purpurové srdce je celosvětově vnímaný symbol a ocenění za „zranění“ v boji. Původně se udělovalo vojákům, v posledních letech myšlenku přejali i rodiče nedonošených dětí na celém světě.

 

• tisk
• předplatit si