Změny dynamiky a struktury myšlení v dospělosti aneb myšlení zná na problémy řešení

Souhrn

Myšlení patří mezi kognitivní funkce, zaměřuje se na zpracování a využití informací z paměti či pozornosti. Myšlení řeší nejrůznější problémy, což jsou skutečnosti nespadající do baterie individuálních zkušeností v oblasti myšlenkových postupů jedince s hledáním výsledného řešení. Problémová situace je natolik obtížná (nestandardní), že ji nelze vyřešit dosud používaným a nacvičeným způsobem, ale vyžaduje zamyšlení se nad situací, zvažování okolností (souvislostí) i důsledků a hledání nového způsobu přizpůsobeného cíli a možnostem jedince.

 

Klíčová slova

dynamika myšlení, kognice, řešení problémů

Changes in the dynamics and structure of thinking in adulthood or thinking knows the problems to solve

Summary

Thinking is a cognitive function, but unlike, for example, memory, it focuses on processing and utilizing information from memory or attention. Thinking solves various sorts of problems, which are facts that do not fall within the scope of the individual experience in the field of thought processes of a person in finding a final solution. The problem situation is so difficult (non-standard) that it cannot be solved in the way used and practiced so far, but it requires just reflection on the situation, consideration of circumstances (coherences) andconsequences and finding a new way adapted to the individual’s goal and capabilities.

Keywords

dynamics of thinking, cognition, problem solving

 

Úvod

Problém lze definovat jako situaci, která je pro daného jedince složitá (nikoli vždy neřešitelná) a vyžaduje zapojení myšlení k jejímu vyřešení. Při hledání řešení problému bývá mnohdy daný cíl, ale nikoli cesta, jak k němu dojít, což je předmětem myšlení, respektive vhodné volby jednotlivých myšlenkových operací. Složitá situace vyžaduje myšlení vyvstávající z konfliktu mezi aktuální situací a zaměřením jedince do budoucna.

Pro vyvození správného závěru myšlení je důležité dodržet jednotný postup myšlenkové operace:

1. Vytvořit pyramidu pojmů – shromáždit známé a související poznatky. Najít pomocí paměti, pozornosti a  dalších kognitivních funkcí všechny související pojmy. Při myšlení je nezbytné zapojit řeč (především tu intrapersonální, vnitřní), kterou si připomeneme souvislosti. V rámci základní formy myšlení je potřeba pojmenovat správně všechny zúčastněné jevy (činitele, znaky, determinanty). S rozvojem řeči v průběhu lidského života dochází i k rozvoji myšlení a naopak ve stáří se ztrátou znalosti některých pojmů se ztrácí i schopnost rychlého, kvalitního myšlení.

Psychologové Lin a  Murphy (2001) ve svém výzkumu sledovali preferenci příbuzných pojmů v kategorii tematické a taxonomické podobnosti. Více než 61 % probandů uvedlo, že jsou jim k daným slovům bližší pojmy tematicky příbuzné než dle určité taxonomické podobnosti do hierarchických skupin (například ke slovu hranolky častěji uvedli kečup než brambor).

2. Soud – vyslovit vyplývající vztahy předurčující důsledky. K určitému soudu dospějeme vzájemným poskládáním pojmů. Při vyšší složitosti soudu je nejen vyšší počet potřebných pojmů, ale i  počet druhů zapojených myšlenkových operací. Soud může být vynesen pozitivní, nebo negativní, přičemž oba jsou platné. Platný soud musí korespondovat s realitou. Soud shrnuje komplexnost poznatků, konstatuje zjištěné. Pokud ale chceme vyřešit problém, musíme přidat ještě další fázi myšlení – úsudek, neboť zatím je pouze utříděná hierarchie a  závislost jednotlivých proměnných.

3. Úsudek – vyvození závěru. Úsudek vyplyne na základě soudů informací, které jsme poznali, až nalezením vztahů. Jsou to informace, se kterými nemáme vlastní zkušenost, ale vyplývají z teorie soudů, například žábry mají podvodní živočichové, člověk nemá žábry – tedy člověk není podvodní živočich.

Řešit problém lze buď prastarou, ale stále používanou metodou pokus-omyl, nebo sofistikovaněji vybranou heuristickou metodou.

Mezi základní, ale propracované myšlenkové operace patří:
→ analýza – rozbor jednotlivých činitelů, ovšem ne vždy například podle jednotlivých surovin jasně detekujeme výsledný pokrm, neboť z masa, vajec a strouhanky se dá uvařit jak řízek, tak karbanátek, což pochopitelně není totéž;
→ syntéza – poskládání jednotlivých souvislostí v celek, což funguje jen za předpokladu, že jsou známy všechny souvislosti;
→ porovnání – hledání podobností a odlišností, vystřídání analýzy i syntézy;
→ generalizace – zobecnění a stanovení určitých kategorií dle shodných znaků, což také nelze užívat dogmaticky, jelikož například všechna dušnost a cyanóza nemá vždy příčinu v dýchacím systému;
→ abstrakce – vyzdvižení podstatných faktů a přehlížení malicherných, snaha o vytvoření nového označení.

Myšlení může být narušeno ve všech fázích zpracování i v použití jednotlivých myšlenkových operací.

Poruchy forem myšlení

Poruchy dynamiky (rychlosti) myšlení
→ zpomalené myšlení – postupný myšlenkový útlum, případně extrémní záraz myšlenek (nepřichází žádná myšlenka);
→ zrychlené myšlení – až zvláštní forma myšlenkového trysku.

Zpomalení myšlení a současně i dalších psychických funkcí nazýváme bradypsychizmus a opak tachypsychizmus. Zrychlené myšlení bývá často spojeno se zrychlenou řečí, která se stává nesrozumitelnou. S tím souvisejí poruchy komunikace, takzvaná tachylogie, která se vyznačuje mnohomluvností, a pseudoinkoherence neboli nedokončování vět, kdy myšlení řeč předbíhá.

Poruchy struktury myšlení
→ zabíhavé myšlení – myšlenky přeskakují, nedrží se tématu. Vyskytuje se i u zdravého člověka při nesoustředěnosti
→ ulpívavé (perseverující) myšlení – setrvání u jediné představy. Myšlení vychází z omezeného spektra informací a další nechce jedinec přijmout;
→ nevýpravné myšlení – stereotypní držení se stále stejné myšlenky, nedojde k žádnému pokroku v hledání správného řešení. Jedinec není schopen přistoupit na jiný postup řešení;
→ paralogické (dyslogické) myšlení – nelogicky řazené myšlenky;
→ nesouvislé (inkoherentní) myšlení – projevuje se nelogickou řečí (zpřeházenými nesouvisejícími slovy, věty nedávají smysl). Může být prezentováno extrémním slovním salátem (schizofázie);
→ vtíravé (obsedantní, nutkavé, anakastické) myšlení – vracející se a obtěžující myšlenky (obsese). Tyto opakovaně se vnucující myšlenky nelze potlačit;
→ katatymní myšlení – narušené náladou. Aktuální emoce předurčují způsob hledání souvislostí, a tím i následného nalezeného řešení;
→ autistické (dereistické) myšlení – ponoření do vnitřního, vlastního světa bez vnímání reality. Vlastní fantazie nahrazují skutečný svět. Pokud se jedná o ponoření do vnitřního světa, ale je kontakt s vnějším okolím, jedná se o introvertované myšlení;
→ plané mudrování (pseudofilozofování) – rozvíjení myšlenek o nepodstatných nebo zcela jasných věcech, závěr se dlouho hledá a je stejně nepoužitelný. Myšlenky jsou takzvaně neplodné;
→ symbolické myšlení – použití obtížně uchopitelných symbolů, které jsou individuálně vytvářené a stále přetvářené;
→ paranoidní (vztahovačné) myšlení – egocentrické, podezíravé a vztahovačné. Jedinec má pocit ohrožení vlastní osoby. I zcela neškodné myšlenky jsou převráceny v potenciální útok.

Závěr

Cílem efektivního myšlením je nalézt optimální (ba dokonce pokud možno ideální) návod na zvládnutí situace, a tím odstranit duševně zátěžový stav. Problém může být konkrétní (například rozbitý přístroj) nebo abstraktní (vědecká hypotéza). Problém může být otevřený, kdy existuje několik způsobů řešení, které nejsou předem známy. Naopak uzavřený problém má jasné řešení, které je nutné mezi několika známými (ale nevhodnými) variantami nalézt. Při řešení otevřeného problému je rozvíjena kreativita a je žádoucí vykonstruovat zcela nová řešení. U uzavřeného problému je nutné jen ukázat (identifikovat mezi dalšími) na správný postup. Při zvažování nad vstupními informacemi a rozhodování o možnosti řešení jsou klíčové fáze zareagování na problémovou situaci, zda máme dostatek vstupních poznatků o problému, abychom mohli mezi sebou porovnat souvislosti. Změnu či poruchu myšlení může způsobit špatný postup při hledání řešení i u zcela zdravého člověka, ovšem častější je neurologické či psychiatrické onemocnění.

Literatura
1. BIELAK A. M., ANSTEY K. J., CHRISTENSEN H. et al. Activity engagement is related to level, but not change in cognitive ability across adulthood. Psychol Aging 2012; 27(1): 219–228. doi: 10.1037/a0024667.
2. FALCH T., SANDGREN MASSIH S. The effect of education on cognitive ability. Econ Inq 2011; 49(1): 838–856. doi: 10.1111/j.1465-7295.2010.00312.x.
3. KOHOUTEK R. Úvod do psychologie. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy Univerzity 2008. [online]. Dostupné z: https://is.muni.cz/el/1441/ podzim2013/MSBP_SUOS/um/mainUVOD_DO_PS._2008.pdf.
4. OREL M. et al. Psychopatologie. Nauka o nemocech duše. Praha: Grada 2016. ISBN 978-80-247-5516-8.
5. SCHMIDT G. Intelligenz Training. Köln: Döfrler Verlag 2002. ISBN 3895552364.
6. ŠKODA J., DOULÍK P. Psychodidaktika. Praha: Grada 2011. ISBN 978-80-247-3341-8.
7. TROYER A. K., LEACH L., STRAUSSE. Aging and response inhibition: normative data for the Victoria Stroop Test. Aging, Neuropsychology and Cognition 2006; 13(1): 20–35. doi: 10.1080/138255890968187.
8. VACÍNOVÁ M., LANGOVÁ M. Vybrané kapitoly z psychologie. Československý spisovatel, Praha: 2011. ISBN 978-80-7459-014-6.
9. VYGOTSKIJ L. S. Psychologie myšlení a  řeči. Praha: Portál 2004. ISBN80-7178-943-7.

---

O autorce

PhDr. Martina Muknšnáblová
Více než 20 let působí jako odborná pedagožka na vyšších nebo vysokých školách zdravotnického zaměření. Je auditorkou pro zdravotnická či sociální zařízení a autorkou přibližně 25 odborných článků a 6 monografií.

 

 

• tisk
• předplatit si