Obezitologie a bariatrie 2020

Celostátní konference pořádaná Českou obezitologickou společností ČLS JEP ve spolupráci se Společnou sekcí bariatrické a metabolické chirurgie ČOS a ČCHS ČLS JEP a s Traumatologicko-ortopedickou a Interní sekcí České asociace sester se uskutečnila on-line 13. listopadu loňského roku.

Následující mozaiku informací jsme pro vás nasbírali z programu společné sekce pro lékaře a nelékařské zdravotnické pracovníky.

Prevence obezity u vulnerabilních skupin populace

Čím nižší má člověk vzdělání, příjem či pracovní postavení, tím horší je jeho celkové zdraví. Tento jev se nazývá nerovnosti ve zdraví a zaměřuje se na něj projekt Efektivní podpora zdraví osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením, spolufinancovaný z  Evropského sociálního fondu – operačního programu Zaměstnanost.

MUDr. Marie Nejedlá, vedoucí Centra podpory veřejného zdraví Státního zdravotního ústavu (SZÚ), ve svém sdělení připomněla determinanty zdravotních nerovností: příjem nebo jeho absenci, zaměstnání a pracovní podmínky, životní podmínky (bydlení, dluhy, exekuce, násilí), vzdělání – a také zdravotní gramotnost a životní styl, dvě klíčové oblasti, které má v rámci projektu ve své kompetenci SZÚ. Jak připomněla MUDr. Nejedlá, zdraví jedince je z 50 % ovlivněno životním stylem, z 20 % životním prostředím, z 20 % genetickým základem a jen z 10 % zdravotními službami.

„V České republice existuje jedna opravdu významná nerovnost ve zdraví. Čeští 30letí muži se základním vzděláním mají o 11 let nižší střední délku dožití oproti svým vrstevníkům s vysokoškolským vzděláním. U stejně starých českých žen jde podle dosaženého vzdělání jen o 3 roky rozdílu ve střední délce dožití,“ uvedla MUDr. Nejedlá.

V České republice je podle jejího sdělení chudobou a sociálním vyloučením ohroženo 14,6 % populace, tedy cca 1,5 milionu osob, z toho 100 000 dětí < 6 let a 180 000 lidí > 65 let. Zbývajících cca 1 200 000 osob je ve věku 18–65 let, a představují tak cílovou skupinu projektu. Pro ně je vytvářena potřebná infrastruktura – regionální centra podpory zdraví v každém kraji se svými 14 koordinátory a s více než 70 mediátory podpory zdraví (48 úvazků), kteří ve vyloučených lokalitách sami žijí, mají zde své vazby a těší se neformální autoritě.

Od roku 2018, kdy byl projekt zahájen, bylo vytvořeno a realizováno již 68 programů podpory zdraví na bázi individuálního a skupinového poradenství s prvky interaktivity a s využitím principů zážitkové pedagogiky, aby byly pro cílovou skupinu srozumitelné a zábavné.

Kromě toho se rozvíjejí intervenční programy, nejčastěji v prevenci obezity se zaměřením na pravidelnou pohybovou aktivitu a výživu. Další intervence se soustředí na dostupnost zdravotní péče pro osoby ohrožené chudobou a sociálním vyloučením, včetně jejich registrace u praktických lékařů či asistence při návštěvě ambulantních specialistů.

„Projekt není etnicky vymezen, nicméně je zaměřen na osoby, které se do velké míry koncentrují v sociálně vyloučených lokalitách a v nich až 80 % obyvatel tvoří Romové, jejichž nemocnost je oproti většinové populaci vyšší, zejména v důsledku výskytu nadváhy a obezity,“ odkázala MUDr. Nejedlá na výsledky studie (Slávková J, Derflerová Brázdová Z. Konzumace ovoce a zeleniny u romské populace. Hygiena 2014). Podle nich < 20 % romské populace konzumuje ovoce a zeleninu, naopak v jejich denním jídelníčku je velký podíl cukrovinek, masa a masných výrobků (> 30 %), 60 % kouří a > 80 % je bez jakékoli pohybové aktivity, s výjimkou pohybu v zaměstnání.

„K vyšší podpoře zdraví osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením vedou jak etické, tak ekonomické důvody,“ zdůraznila MUDr. Nejedlá a pokračovala: „Národohospodářské ztráty způsobené zdravotními nerovnostmi v České republice podle nejstřízlivějších modelů činí 1,4 % HDP, tzn. asi 85 mld. Kč ročně. Jsou ale i  modely, které pracují se ztrátou 9,5 % HDP.“

Projekt Efektivní podpora zdraví osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením je plánován na období 2018–2022. Pokud má pravdu Světová zdravotnická organizace (WHO), podle níž u preventivních programů po 5 letech začnou přínosy převládat nad náklady, měl by se ekonomický efekt projektu již na jeho konci začít projevovat.

Populární diety – příčina přibývající obezity?

PhDr. Iva Málková, psycholožka a zakladatelka společnosti STOB – Stop obezitě shrnula 30 let zkušeností s prevencí a terapií obezity. Připomněla, že módní dietní hity přicházejí zpravidla ve vlnách. V 50. letech minulého století „letěly“ diety bez tuků, v 70. letech bez sacharidů, popřípadě úplně bez příjmu potravy (viz modelku Twiggy), 90. léta s rozvojem soukromého podnikání přinesla „zázraky, které hubnou za vás“ (přípravky k redukci hmotnosti a diety celebrit). Dnes jsou „in“ ketodiety, bezlepkové a bezlaktózové diety, takzvaná paleo strava, raw strava a další.

„Kdysi se módní dietní trendy šířily jen omezeně ‚po sousedsku‘, poté přišla média dávající prostor pseudoodborníkům, protože radit ohledně výživy může kdokoli bez jakéhokoli předepsaného vzdělání. Dnes převzaly iniciativu franšízy zahraničních dietních marketérů, po celé České republice mají přes sto poboček, a především internet, tedy webové stránky, blogy a sociální sítě,“ zrekapitulovala PhDr. Málková. Připomněla, že v roce 2019 prezentovala Christina Sabbaghová z Univerzity Glasgow během Evropského kongresu o obezitě (ECO) analýzu devíti nejpopulárnějších britských blogů věnovaných hubnutí. Podle výsledku osm z nich nesplňovalo ani základní požadavky na odbornost.

„Nutriční gramotnost, tedy schopnost získávat, zpracovávat a pochopit základní informace o výživě, není ani v České republice vysoká. Informace dostupné jsou, ale především vyloženě laické, zaměřené na emoce a příběhy. Největším negativem nových diet je, že lidé se při výběru nezabývají základními živinami. Namísto toho se zaměřují na vyřazování všeho ‚umělého‘, ‚nezdravého‘, ‚dovezeného‘ a neumějí sledovat nutriční hodnoty a hlavní složky potravy,“ je přesvědčena PhDr. Málková. I proto se dnes už hovoří o kvarciální prevenci zabývající se problematikou zmírnění dopadů nevhodných intervenčních a terapeutických postupů, které nevycházejí z medicíny založené na důkazech.

Držení nevhodných diet je podle sdělení PhDr. Málkové prokazatelně velkým stresorem. V kognitivní rovině dělí život na „buď/anebo“, jídlo dělí na „zdravé“ a „nezdravé“. To „nezdravé“ jedinec držící dietu odmítá, pokud „zhřeší“, má výčitky – a nakonec se přejí. V emoční oblasti pak vzniká to, co se nazývá „naučená bezmocnost“. Člověk zkouší hubnout stále stejně, jen obsah diety je jiný, ale výsledek se nedostaví.

„Existuje univerzální lék, který je zdarma, není na předpis, prokazatelně působí na 35 chronických chorob, a to jak tělesných, tak psychických, je stále po ruce, ale dvě třetiny populace jej neužívají natolik dostatečně, jak by měly. Tím univerzálním lékem je pohyb,“ zdůraznila PhDr. Málková.

Co brání lidem s nadváhou v pohybu? Za prvé vnitřní, tedy osobnostní překážky – pohodlnost, nechuť vynakládat námahu při subjektivních potížích, nevhodné kognice a emoce (nevěří si, bojí se, že se ztrapní, stydí se), navíc stigmatizace obézních negativně ovlivňuje motivaci k pohybové aktivitě. Za druhé vnější překážky – problém v poskytování a usnadňování vhodných forem pohybové aktivity přiměřených věku a zdravotnímu stavu a také potřeba času.

Jako vystudovaná psycholožka zdůraznila PhDr. Málková význam psychologických přístupů kognitivně-behaviorální terapie ke zvýšení pohybové aktivity. Na začátku je důležitá motivace, například formou zapisování si dosažených výkonů, ale dlouhodobým cílem má být, aby byl lidem pohyb vlastní – bez měření a záznamů. Hlavní je neztratit radost z pohybu.

Výživa jako primární prevence cévní mozkové příhody

Mgr. Lenka Šedová, Ph.D., z Ústavu ošetřovatelství, porodní asistence a neodkladné péče Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity (ZSF JU) v Českých Budějovicích připomněla úvodem deset rizikových faktorů cévní mozkové příhody (CMP) formulovaných studií INTERSTROKE (O’Donnell et al., 2010) – hypertenzi, kouření tabáku, obvod pasu, diabetes mellitus, konzumaci alkoholu, psychosociální faktory, kardiální příčiny, poměr apolipoproteinů, stravu a fyzickou aktivitu. Tedy faktory, které jsou v primární prevenci většinou ovlivnitelné často jen režimovými opatřeními.

Studie ZSF JU prezentovaná Mgr. Šedovou měla za cíl zjistit, jak veřejnost nahlíží na CMP z hlediska znalosti rizikových faktorů a možností prevence, a také zhodnotit zdravotní gramotnost podle standardizovaného dotazníku HLSQ-16. Výběrový soubor tvořilo 1 004 respondentů (489 mužů a 515 žen) straších 18 let konstruovaný tak, aby svou strukturou odpovídal složení obyvatelstva České republiky z hlediska zastoupení regionů, pohlaví a věku.

Pokud jde o souvislost CMP a rizikových faktorů, většina respondentů správně uváděla vysoký krevní tlak, obezitu a kouření, překvapivě méně ale vysokou hladinu cholesterolu (50 %) a konzumaci alkoholu (40 %). Zajímavé bylo i to, že jen málo osob si riziko CMP spojovalo s diabetem (30 %), užíváním hormonální antikoncepce (24 %) a se spánkovou apnoí (6 %).

S tím, že je CMP ovlivnitelná životním stylem, plně souhlasilo 37 % a spíše souhlasilo 48 % respondentů.

Dostatečnou zdravotní gramotnost prokázalo téměř 60 % souboru, což byl lepší výsledek než v šetření Holčíka a Kučery v roce 2016 (30 %). Statisticky významně úroveň zdravotní gramotnosti souvisela s věkem, rodinným stavem, zaměstnáním a vzděláním respondentů.

„I přes zlepšující se systém léčby CMP představuje toto onemocnění nejvíce invalidizující chorobu současnosti,“ připomněla Mgr. Šedová. „Proto je dobré mít na paměti, že jde o nemoc, které se dá předejít zdravým životním stylem. Studie však odkryla slabá místa v oblasti výživy i pohybových aktivit.“

Nejméně 30 min po většinu dní v týdnu věnuje chůzi téměř 70 % respondentů. Jiným sportovním aktivitám se však věnuje jen necelých 40 %, nejčastěji 2–3× týdně, to znamená, že 60 % se jim prakticky nevěnuje. 

Konzumaci doma připravených jídel denně uvedlo překvapivě až 40 % respondentů a 23 % alespoň 3–4× týdně. Konzumaci ovoce 1–2× týdně uvedla pouze třetina respondentů, ostatní jedí ovoce méně často nebo vůbec (4,5 %). Zelenina dopadla o něco lépe, cca třetina respondentů ji konzumuje 3–4× týdně. Zato polovina všech účastníků přiznala, že rybí maso jí jen zřídka (na druhé straně 30 % 1–2× týdně). Ovšem smažené potraviny má na svém jídelníčku 1–2× týdně 67 % respondentů, jen 14 % naopak vůbec ne. Také konzumace sladkostí byla ve studii vyšší, než by bylo optimální – 40 % si je dopřává 1–2× týdně. Poněkud překvapivé může být, že navzdory mýtům o tom, že více mlsají ženy, statisticky významně konzumace sladkostí souvisela s věkem a rodinným stavem, nikoli s pohlavím.

 

• tisk
• předplatit si