Změny obsahu myšlení v dospělosti aneb kvalita myšlení předurčuje úspěch

Souhrn: Myšlení je souhrn všech přijatých informací, následně zpracovaných propojením všech souvislostí a vyvozením závěru dle užitečnosti pro cíl. Myšlení velmi ovlivňuje nejen posloupnost (dynamika, hierarchie) myšlenek, ale také jejich obsahové zaměření, jež mobilizuje mimo jiné další stále součinné kognitivní funkce (např. pozornost) a může – někdy ale nevhodně – zaměstnávat mozek bez efektu na vyhledání optimálního vyřešení myšlenkového problému.

Klíčová slova: obsah myšlení, bludy, neuroekonomika

Changes in the content of thinking in adulthood or the quality of thinking predetermines success

Summary: Thinking is a summary of all the information received, then processed by linking all the context and concluding according to usefulness for the goal. Thinking is greatly influenced not only by the sequence (dynamics, hierarchy) of thoughts, but also by their content focus, which affects, among other things, still cognitive functions (e.g. attention) and can improperly employ the brain without the effect of finding an optimal solution to the thought problem.

Keywords: content thinking, delusions, neuroeconomics

 

Úvod

Dle psychologa G. Schmidta není na světě nic, o čem se „nevyplatí přemýšlet“. Pokud je obsah našich myšlenek svobodně zvolený na základě reálných poznatků, nelze v podstatě zavrhovat jakékoli úvahy. Mnohdy se ovšem do myšlení vtírají narušené (nereálné) informace, se kterými jedinec neumí správně pracovat, respektive hned na začátku je potlačit pro svou pomatenost. Úroveň obsahu myšlení ovlivňuje i kvalita vnímání, pozornosti, paměti a dalších duševních procesů založených na morfologickém i funkčním zdraví mozkové tkáně.

Nejznámějším počinem německého psychologa zabývajícího se myšlením Karla Bühlera bylo popsání jevu aha-prožitek, kdy vypozoroval, že k pochopení dojde často rychle, většinou po krátkém, ale plném soustředění pozornosti. Nejprve je nutné si vnímaný obsah uspořádat (logicky, pojmově nebo vizuálně prostorově) a posléze přijde náhle z mozku rozuzlení celé situace (pochopení). K rozuzlení dochází prostřednictvím asociací, propojení vzájemných souvislostí (pojmů, obsahu sdělení, představ) nebo naopak protikladů a vytvoření celkového obrazu objektu či děje (obsahujícího postup řešení).

Volba druhu myšlení

Jedinec musí mezi více variantami vybrat tu nejvhodnější (ve vztahu k cíli – nejvhodnější, nejefektivnější, nejspravedlivější nebo nejrychlejší či nejsnazší) dle subjektivní užitečnosti, individuální přijatelnosti (dostatečnosti) řešení a pravděpodobnosti realizace navrženého způsobu řešení.

 

Ekonomický činitel působící na volbu obsahu řešení je modelován fyziologicky kvalitou odměny (dopadem následků) prefrontální kůrou. Zabývá se jím neuroekonomika (sleduje vedle rozhodování také reciprocitu, důvěru a tak dále). Atraktivnost důsledku (odměny) ovlivní v limbických a mezokortikálních částech mozku vyplavení dopaminu. Takto lze vytvořit automatické procesy rozhodnutí, které prostřednictvím afektivní složky myšlení rozhodují o způsobu učení i celkové zaměřenosti v lidských činnostech, zejména v orientaci pozornosti. Prefrontální mozková kůra může odhadnout předpokládaný zisk, kůra vede takzvaně kontrolované myšlenkové pochody prostřednictvím záměrně vedených kognitivních funkcí (neboli kognitivní složkou myšlení – zaměřením pozornosti a vybavením vztahujících se informací z paměti).

 

Myšlení jako schopnost je do určité míry vrozené, ale je potřeba jej rozvíjet učením. Konkrétně názorné myšlení převažující u malých dětí věkem přechází v operační myšlení, ovšem i v dospělosti se lze vracet k dřívějším (jednodušším) myšlenkovým postupům. Vzhledem k současnému zapojení dalších kognitivních či jiných psychických funkcí nelze určit konkrétní jednoznačné místo mozku podstatné pro myšlení, je nezbytná spolupráce více míst, například logické operace se odehrávají v temporální kůře mozku. Pokud jedinec nemá vyvinutý poznávací a paměťový systém, nemůže dojít k úspěšnému myšlení. A i když jsou tyto systémy vytvořeny, může dojít k nesprávnému myšlení, jelikož jedinec nemá správné vstupní informace nebo je nesprávně skládá vlivem negativních činitelů (vlivy faktorů prostředí, únava, nemoc fyzická či psychická a tak dále).

Nefyziologické výsledky myšlení

Výsledkem myšlení s ohledem na důsledky může být jako nejvýhodnější vykonán podvod, respektive záměrné (klamavé) přesvědčení druhé osoby o situaci, která ale není pravdivá. Podvádění je použito za účelem neoprávněného získání výhod nebo eliminace nevýhod původního řešení. Podvádění lze identifikovat i z mikroexprese jedince (krátké změny v chování či výrazu tváře vycházející z dráždění nervové soustavy). Lži jako technika v řešení problému mohou být jen útržkovité, spontánní (izolované), nezapadající do kontextu. Nebo naopak to mohou být memorované součásti celého smýšleného příběhu. Individuální detekce klamání je průkazná pomocí mentalizace nebo strojový důkaz zajišťuje polygraf (detektor lži) měřící fyziologické funkce (krevní tlak, pulz, dýchání, odpor kůže, velikost zornic) v průběhu dotazování na situaci, a tedy smýšlení nad vyslovenou odpovědí a jeho afektivního ovlivnění při hledání řešení.

Základními poruchami obsahu myšlení jsou bludy. Jedná se o myšlenky, o kterých je jedinec přesvědčen, ale neodpovídají realitě. Jde o psychotické poruchy u demencí.

Rozdělení bludů

→ primární (nesouvisející s náladou) nebo sekundární (spojené s labilitou nálady obojím směrem);
→ tranzitorní (přechodné) nebo kontinuální (rozvíjí se podle rozvoje duševní poruchy);
→ indukované – vyskytují se u zdravého jedince žijícího v blízkosti psychicky nemocného, přičemž došlo k převzetí jeho bludů;
→ depresivní:
– mikromanické (podceňující sebe sama);
– insuficienční (přesvědčení o vlastní neschopnosti a bezmoci); 
– autoakuzační (sebeobviňující);
– ruinační (domnívá se, že nemá žádné možnosti, prostředky);
– obavné (strach z katastrofy);
– hypochondrické (obavy z těžké nemoci);
– dysmorfofobické (domněnky o znetvoření těla);
– depresivní eternity (přesvědčení o věčném utrpení);
→ expanzivní:
– megalomanické (nadhodnocující význam sama sebe);
– extrapotenční (přesvědčení o vyšších vlastních schopnostech, než je realita);
– originární (myšlenkově přijat údajný urozený původ);
– invertorní (vynálezecké, vlastní smýšlené převratné vynálezy);
– religiózní (staví do role spasitele světa);
– erotomanické (nadhodnocení žádoucnosti druhým pohlavím);
– kosmické (komunikace s mimozemšťany);
– manické eternity (pacient je šťastně nesmrtelný);
→ paranoidní:
– perzekuční (přesvědčení o pronásledování, někdy spojené i s halucinacemi – například cítí otravný plyn);
– kverulační (kverulatorní, svádí nesmyslný boj za spravedlnost);
– emulační (sužující žárlivé domněnky o nevěře);
– metamorfózní (přinášející pocit proměny v jinou bytost).

Závěr

Poruchy obsahu myšlení patří k psychopatologickým stavům. Významně ovlivňují nejen vnitřní duševní život (prožívaní) člověka, ale prostřednictvím zmanipulovaných duševních procesů je změněno i chování. Pro mezilidské jednání jsou bludy značnou překážkou, selektující tyto pacienty do uzavřeného světa. Nezbytná je pomoc psychologická a psychiatrická.

Literatura

1. BIRKENBIHL V. F. Stroh im Kopf? Műnchen 2013. ISBN:978-3-86882-445-2.
2. FARKOVÁ M. Vybrané kapitoly z psychologie. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského 2017. ISBN 978-80-7452-130-0.
3. GRAND J. H. G., STAWSKI R. S., MacDONALD S. W. S. Comparing individual differences in inconsistency and plasticity as predictors of cognitive function in older adults. Journal of clinical and experimental neuropsychology 2016; 38(5): 534–550. doi: 10.1080/13803395.2015.1136598.
4. KOUKOLÍK F. Lidství. Neurální koreláty. Praha: Galén 2010.
5. LEZAK M. D., HOWIESON D. B., BIDLER E. et al. Neuropsychological assessment. New York: Oxford University Press 2012. ISBN: 780195395525.
6. OREL M. et al. Psychopatologie. Praha: Grada 2016. ISBN 978-80-247-5516-8.
7. PETRŮ M. Fyziologie mysli. Úvod do kognitivní vědy. Praha: Triton 2007. ISBN 978-80-7254-969-6.
8. PLECEROVÁ V., PUŽEJOVÁ Y. Psychologie. České Budějovice: SZŠ a VOŠZ České Budějovice 2016. ISBN 978-80-88058-88-5.
9. WICHMAN F. A. Myšlení a jazyk. In: KASSIN S. Psychologie. Brno: Computer Press 2007. ISBN 978-80-251-1716-3.

 

---

O autorce

PhDr. Martina Muknšnáblová
Více než 20 let působí jako odborná pedagožka na vyšších nebo vysokých školách zdravotnického zaměření. Je auditorkou pro zdravotnická či sociální zařízení a autorkou přibližně 25 odborných článků a 6 monografií.

 

• tisk
• předplatit si