Návrat do zdravotnictví po 30 letech

Může se člověk, který dlouhé roky nepracoval ve zdravotnictví, vrátit ke svému původnímu povolání, v němž nemá téměř žádnou praxi? „V roce 1989 jsem maturovala na SZŠ, obor rehabilitační pracovník, a následně více než 2 roky pracovala v nemocnici jako rehabilitační sestra. Poté jsem se pracovně vydala jinou cestou – vystudovala jsem filozofi ckou fakultu v oboru audiovizuální a mediální studia a v tomto oboru až dodnes působím,“ svěřila se nám Klára M. „Poslední dobou však velmi intenzivně zažívám pocit, že bych se ke smysluplné práci ve zdravotnictví ráda vrátila.“ V dnešní době potřebuje zdravotnictví každou ruku, ale je návrat po tak dlouhé době možný? Je takový člověk vůbec ještě způsobilý svou původní profesi vykonávat?

Kvalifikační předpoklady zdravotnických pracovníků upravuje zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotních povoláních. Ten tedy určuje podmínky získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče. Dalším předpisem, podle kterého se musíte řídit, je vyhláška č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

Odborná způsobilost k výkonu povolání fyzioterapeuta se získává absolvováním střední zdravotnické školy v oboru fyzioterapeut nebo v oboru rehabilitační pracovník. Tento stupeň vzdělání máte. To, že jste v oboru mnoho let nepracovala, nemá na získanou způsobilost, kterou potřebujete k výkonu povolání, vliv. Právní předpisy však dále uvádějí: „Pokud zdravotnický pracovník nebo jiný odborný pracovník přerušil výkon povolání na dobu, která za posledních 7 let činila v celkovém součtu více než 6 let, je povinen se bezodkladně po skončení přerušení výkonu povolání doškolit v rozsahu nejméně 60 pracovních dnů na pracovišti poskytovatele zdravotních služeb, poskytujícího zdravotní služby v oboru povolání zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného pracovníka.“

V praxi to tedy znamená, že byste musela absolvovat doškolení pod vedením zdravotnického pracovníka, který může pracovat bez odborného dohledu. Ten by vám po jeho ukončení vydal potvrzení. Jak takové doškolení vypadá? Může mít formu celodenní průpravy v rozsahu odpovídajícím stanovené týdenní pracovní době. Může to ale být i rozvolněná příprava v rozsahu nejméně poloviny stanovené týdenní pracovní doby. V takovém případě samozřejmě musí být zachována celková délka, úroveň a kvalita. Poskytovatel zdravotních služeb, u kterého se budete školit, je povinen vést o doškolení dokumentaci o docházce.

Opravdu vaši pomoc nepotřebuji!

Představte si například situaci, kdy pracujete mnoho let jako zdravotní sestra na oddělení ARO a necháte se přemluvit k tomu, abyste o víkendu vzala službu jako zdravotnice na fotbale. Dojde tam k potyčce diváků. Když se vše uklidní, běžíte k muži, který se drží jednou rukou za hlavu a nevstává. Jenže když mu chcete pomoci, dost hrubě a opakovaně vás odmítne. Za pomoci kamarádů pak vstane a odejde. Druhý den vám volá pořadatel, že ten muž nakonec skončil v nemocnici s otřesem mozku a zlomenou rukou a že si na vás chce stěžovat kvůli neposkytnutí pomoci. Měl na to právo?

Kdyby byl ten muž v ohrožení života nebo bylo vážně ohroženo jeho zdraví, pak jistě ano. V takovém případě by mu první pomoc měla být poskytnuta bez ohledu na to, zda si ji přeje, či nikoli, respektive, zda s ní vyslovil souhlas, nebo ne. Mladý muž však žádné známky vážného ohrožení zdraví ani života nejevil. Jasně a navíc opakovaně prohlásil, že žádné ošetření nechce. Zdravotník jej tedy k němu nemohl nutit.

Pokud by však byl zdravotní stav muže skutečně vážný, byla by situace úplně jiná. Povinnost odborné pomoci zdravotníkům ukládá zákon o  zdravotních službách. Podle něj je zdravotnický pracovník povinen poskytovat neprodleně odbornou první pomoc každému, jestliže by bez ní bylo vážně ohroženo jeho zdraví a není-li pomoc včas dosažitelná obvyklým způsobem. Podobně zakotvuje tuto povinnost i Etický kodex ČLK. 

Mimochodem – potřebnou pomoc je povinen poskytnout ze zákona každý občan, pokud se tím sám nevystaví nebezpečí.

Trestní zákoník k tomu navíc uvádí: „Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na 3 léta nebo zákazem činnosti.“

Neposkytnout zdravotní služby může v takovém případě zdravotník jedině, když by tím sám mohl ohrozit život pacienta nebo jeho zdraví.

 

---

JUDr. Jana Palečková – www.pravniporadkyne.cz

 

• tisk
• předplatit si