Chřipka a její prevence

Souhrn: hřipka je virové, vysoce nakažlivé onemocnění, které každoročně postihne asi 15 % světové populace. Těžký průběh chřipky se významně podílí na celkové nemocnosti a úmrtnosti. Její komplikace ohrožují životy zejména dětí, starších jedinců, těhotných žen a osob trpících kardiovaskulárními, respiračními, neurologickými a dalšími chronickými nemocemi. Očkování je jednou z nejúčinnějších forem prevence vzniku a šíření této nemoci. Snižuje počet hospitalizací a úmrtí v souvislosti s chřipkou a pozitivně ovlivňuje také celkový socioekonomický dopad způsobený zvýšenými náklady na zdravotní péči a poklesem produktivity práce z důvodu pracovní neschopnosti během chřipkové sezóny.

 

Klíčová slova: chřipka, očkování proti chřipce, komplikace, SARS-CoV-2

Influenza and its prevention

Summary: Influenza is a viral, highly contagious disease that affects approximately 15 % of the world’s population each year. Severe infection is responsible for significant global morbidity and mortality. Especially children, elderly people, pregnant women and those with underlying cardiovascular, respiratory, neurological and other comorbidities represent the high-risk groups for influenza complications. Vaccination is seen as the best option to prevent and control the disease. It reduces the impact of severe influenza including influenza-associated hospitalizations and deaths and also decreases the socioeconomic burden resulting from increased medical care costs and loss of work productivity due to sick leaves during the influenza season.

Keywords: influenza, influenza vaccination, complications, SARS-CoV-2

 

Virus chřipky, jeho historie a současnost

Virus chřipky

Chřipkové viry patří mezi obalené RNA viry ze skupiny Orthomyxoviridae. Tento název vystihuje jejich základní vlastnost – afinitu ke sliznicím dýchacích cest („myxa“ znamená v řečtině sliz).

Rozlišují se tři chřipkové viry. Virus chřipky typu A je patogenní pro člověka a řadu zvířat, typ B vyvolává pouze humánní infekce, typ C může infikovat lidi a prasata.

Z medicínského hlediska mají největší význam viry chřipky A a B, které jsou příčinou každoročních epidemií, případně pandemií (Votava, 2003).

Obal virionu se skládá z řady povrchových proteinů, nejdůležitější jsou glykoproteiny hemaglutinin (H) a neuraminidáza (N). Pomocí hemaglutininu se virion váže na povrch hostitelské buňky a virová RNA pronikne do její cytoplazmy. Význam neuraminidázy spočívá mimo jiné v uvolnění nově vytvořených virionů z napadené buňky. V rámci replikace viru se tedy funkce hemaglutininu a neuraminidázy doplňují. Oba glykoproteiny však mají i další význam, například antigenní změny hemaglutininu chrání virion před účinkem neutralizačních protilátek (Votava, 2003; Chlíbek, 2019; Kosik et al., 2019).

Oba povrchové glykoproteiny jsou nestabilní a podléhají antigenním změnám. Jako antigenní drift se označuje menší obměna antigenního složení hemaglutininu nebo neuraminidázy, způsobená hromaděním bodových mutací. Tyto proměny probíhají každoročně a počítá se s nimi při přípravě očkovacích látek.

Naproti tomu méně častý antigenní shift představuje významnou strukturální změnu hemaglutininu, neuraminidázy nebo obou. Je důsledkem genetické rekombinace mezi lidskými a živočišnými viry, zcela mění vlastnosti viru a je podstatou vzniku pandemií (Votava, 2003; Chlíbek, 2019).

Dosud bylo objeveno celkem 18 typů glykoproteinů H a 11 typů N, u lidských virů chřipky A pak byly nalezeny tři varianty hemaglutininu (H1, H2, H3) a dvě neuraminidázy N1 a N2. U virů chřipky se zvířecím rezervoárem se častěji vyskytují H5 a H7. Virus chřipky B má dvě odlišné fylogenetické linie, typ Victoria a Yamagata (Chlíbek, 2019; Kosik et al., 2019; Paul Glezen et al., 2013).

Epidemiologická a historická fakta

V průběhu epidemie chřipkou každoročně onemocní až 15 % celkové světové populace, u 3–5 milionů lidí vznikne těžká klinická forma a 250–500 tisíc pacientů v souvislosti s ní zemře (Iuliano et al., 2018; Jané et al., 2019).

Neblaze proslulá tzv. španělská chřipka v letech 1918–1919 připravila o život podle dnešních odhadů přibližně 50 milionů lidí, což odpovídá asi 3 % tehdejší populace (Monto et al., 2019). Na tzv. asijskou chřipku v roce 1957 zemřely zhruba 2 miliony osob, hongkongská chřipka v roce1968 usmrtila okolo 1 milionu lidí (Beneš, 2009).

Pro zajímavost, v tabulce 1 jsou uvedeny historicky nejvýznamnější chřipkové epidemie, pandemie a jejich původce včetně subtypu.

 

V České republice onemocní chřipkou každý rok statisíce obyvatel, většinou má nákaza relativně mírný průběh. I tak často vyžaduje pobyt na lůžku a pracovní neschopnost. Podle údajů Státního zdravotního ústavu (SZÚ) v sezóně 2017–2018 prodělalo těžkou formu chřipky s nutností intenzivní péče 667 lidí a došlo k 261 úmrtím. Následující rok závažně onemocnělo 625 lidí, z nichž 195 zemřelo. Podle SZÚ však každoročně „v souvislosti s chřipkou“ zemře kolem 1 500 lidí.

Klinický obraz

Virus chřipky vstupuje do organizmu přes respirační trakt inhalační cestou. Běžný je také přímý přenos prostřednictvím předmětů kontaminovaných infekčním sekretem dýchacích cest. To je podstatou neustále zdůrazňovaného významu častého mytí rukou. Inkubační doba je velmi krátká, trvá průměrně 2 dny.

Virus se v řasinkovém epitelu horních dýchacích cest rychle replikuje a nové viriony jsou uvolňovány do prostředí a také do dolních částí respiračního traktu (Votava, 2003; Beneš, 2009).

Pro chřipku A i B je typický náhlý nástup, vysoká horečka, zimnice, bolesti hlavy, svalů a kloubů, pocit vyčerpání. V úvodu mohou být také nevýrazné projevy infekce dýchacích cest jako pocit ucpaného nosu, škrábání v krku či suchý kašel. Později, po pomnožení virů v dolních dýchacích cestách, se zhoršuje kašel s produkcí malého množství sputa, někdy je spojen s bolestmi za hrudní kostí. U části nakažených bývá konjunktivitida, u dětí také nauzea a zvracení.

V případě výše popsaného, relativně lehkého onemocnění chřipkou pak během několika dní dochází k poklesu teplot. Kašel a celková slabost mohou přetrvávat i týdny (Beneš, 2009).

Komplikace

Možné komplikace chřipky, které jsou uvedeny jen v krátkém výčtu, zahrnují:
→ postižení plic – primární chřipková nebo sekundární bakteriální pneumonie, zhoršení preexistující choroby, například chronické obstrukční plicní nemoci;
→ kardiovaskulární komplikace – například primární chřipková myokarditida s jejími komplikacemi, zhoršení srdečního selhání;
→ postižení nervového a nervosvalového systému – Guillainův-Barrého syndrom, s chřipkou asociovaná leukoencefalopatie a encefalitida (Sellers et al., 2017), rhabdomyolýza;
→ renální komplikace – akutní glomerulonefritida, akutní selhání ledvin;
→ postižení oka – konjunktivitida, retinopatie, neuritida optického nervu (Sellers et al., 2017);
→ hematologické komplikace – například hemolyticko-uremický syndrom (Bitzan et al., 2018).

Rizikové skupiny obyvatel, u kterých je nutné komplikovaný a potenciálně smrtelný průběh nemoci předpokládat, jsou uvedeny v tabulce 2.

 

Význam očkování proti chřipce

Vakcinace proti chřipce je bezpečnou a důležitou formou prevence. Moderní vakcíny používané v České republice jsou tetravalentní, tedy chrání před čtyřmi typy chřipkového viru, dvěma typy A a dvěma B. Každý rok mají jiné složení odvíjející se od předpokládaných mutací vedoucích k antigenním změnám kolujícího viru.

V České republice jsou toho času dostupné vakcíny Influvac Tetra a Vaxigrip Tetra. V obou případech se jedná o inaktivované vakcíny, přípravou vakcinačního antigenu se mírně odlišují. Ani v jedné není obsažen celý virus, pouze jeho části, které imunitní systém rozezná jako cizorodé a začne si proti nim vytvářet protilátky. Není tedy možné, aby člověk onemocněl chřipkou „z očkování“.

Influvac Tetra se podává dospělým a dětem od dovršených 3 let.

Vaxigrip Tetra je určen všem od 6 měsíců věku.

Důležité je, že děti mladší 9 let, které se proti chřipce očkují poprvé, by v jedné sezóně měly mít 2 dávky očkování v minimálním odstupu 4 týdnů.

Obě vakcíny proti chřipce jsou vhodné také pro podání během těhotenství, neboť gravidita je jedním z rizikových faktorů pro těžký průběh chřipky.

Účinnost vakcín není stoprocentní, mnoha velkými studiemi je však prokázáno, že očkování zásadním způsobem snižuje počet hospitalizací pro těžký průběh chřipky a s ním související úmrtí (Daoud et al., 2019; Kynčl et al., 2011). Každoroční vakcinace proti chřipce je obzvláště doporučována jedincům patřícím do rizikových skupin (viz výše). Většině z nich jej plně hradí zdravotní pojišťovna.

Na pravidelné očkování proti chřipce by neměli zapomínat zdravotníci a pracovníci v sociálních službách, aby chránili sebe a také své okolí. I oni mají nárok na bezplatné očkování.

Co nás čeká?

Průběh chřipkové sezóny nelze spolehlivě předvídat, takřka jisté je, že epidemie přijde.

Vzhledem k tomu, že se již řadu měsíců nedaří různými opatřeními účinně omezit šíření SARS-CoV-2, nákaza oběma viry současně je reálná. Průběh těchto viróz je u zdravých lidí často mírný, pokud ale infikují tentýž organizmus ve stejnou dobu, dá se předpokládat, že onemocnění může být závažné i u jedince nepatřícího do rizikové části populace.

Z toho důvodu by mělo být očkování proti chřipce (zejména u zvláště ohrožených skupin obyvatelstva a zdravotníků) jedním z klíčových bodů pandemických plánů proti covid-19 (Maltezou et al., 2020).

Závěr

Chřipka je vysoce infekční virové onemocnění, které v České republice každoročně ovlivní životy statisíců lidí a má výrazný všeobecný socioekonomický dopad. S komplikovaným průběhem nemoci vyžadujícím intenzivní péči jsou u nás každý rok (během zhruba 3 měsíců) hospitalizovány stovky lidí, nemalá část z nich zemře.

Ve srovnání s počtem úmrtí na nádorová onemocnění nebo kardiovaskulární komplikace se toto číslo může zdát malé. Uvědomme si však, že chřipka je onemocnění dobře preventabilní očkováním a nemalé části těžkých případů by bylo možno jednoduše zabránit. Takto vysoký počet hospitalizací a ztrát na životech lze tedy označit za zbytečný.

Literatura

1. VOTAVA M. Lékařská mikrobiologie speciální. Brno: Neptun 2003.
2. CHLÍBEK R. Očkování dospělých. Edice postgraduální medicíny. 2 přepracované a doplněné vydání. Praha: Mladá fronta 2020.
3. KOSIK I., YEWDELL J. W. Influenza hemagglutinin and neuraminidase: yin-yang proteins coevolving to thwart immunity. Viruses 2019; 11(4): 346. doi: 10.3390/ v11040346.
4. GLEZEN W. P., SCHMIER J. K., KUEHN C. M. et al. The burden of influenza B: a structured literature review. Am J Public Health 2013; 103(3): e43–e51. doi: 10.2105/ AJPH.2012.301137.
5. IULIANO A. D., ROGUSKI K. M., CHANG H. H. et al. Estimates of global seasonal influenza-associated respiratory mortality: a modelling study. Lancet 2018; 391(10127): 1285–1300. doi: 10.1016/ S0140-6736(17)33293-2.
6. JANÉ M., VIDAL M. J., SOLDEVILA N. et al. Epidemiological and clinical characteristics of children hospitalized due to influenza A and B in the south of Europe, 2010–2016. Sci Rep 2019; 9(1): 12853. doi: 10.1038/s41598-019-49273-z.
7. MONTO A. S., FUKUDA K. Lessons from influenza pandemics of the last 100 years. Clin Infect Dis 2020; 70(5): 951–957. doi: 10.1093/cid/ciz803.
8. BENEŠ J (ed). Infekční lékařství. Praha: Galén 2009.
9. Centers for Disease Control and Prevention. People at high risk for flu complications 2020. [online]. Available from: https://www.cdc.gov/flu/highrisk/index. htm [cited 2020 Oct 23].
10. DAOUD A., LAKTINEH A., MACRANDER C. et al. Pulmonary complications of influenza infection: a targeted narrative review. Postgraduate Medicine 2019; 131(4): 299–308. doi: 10.1080/00325481.2019. 1592400.
11. KYNČL J., HAVLÍČKOVÁ M. Chřipka – opomíjené preventabilní onemocnění. Med. Praxi 2011; 8(9): 351–353.
12. SELLERS S. A., HAGAN R. S., HAYDEN F. G. et al. The hidden burden of influenza: a review of the extra-pulmonary complications of influenza infection. Influenza Other Respir Viruses 2017; 11(5): 372–393. doi: 10.1111/irv.12470.
13. BITZAN M., ZIEG J. Influenza-associated thrombotic microangiopathies. PediatrNephrol 2018; 33(11): 2009–2025. doi: 10.1007/s00467-017-3783-4.
14. Government of Canada. Public funding for influenza vaccination by province/territory (as of August 2020). [online]. Available from: https://www.canada.ca/en/public- -health/services/provincial-territorialimmunization-information/public-funding- -influenza-vaccination-province-territory.html.
15. Centers for Disease Control and Prevention. Similarities and differences between flu and covid-19.2020. [online]. Available from: https://www.cdc.gov/flu/symptoms/ flu-vs-covid19.htm.
16. MALTEZOU H. C., THEODORIDOU K., POLAND G. Influenza immunization and covid-19. Vaccine 2020; 38(39): 6078–6079. doi: 10.1016/j.vaccine. 2020.07.058.

 

---

O autorce

MUDr. Eva Pernicová, MBA, atestace z oboru infekční lékařství 2009–2014, lékařka Kliniky infekčních chorob Fakultní nemocnice Brno a od roku 2015 lékařka Centra Očkování a cestovní medicíny Avenier a.s., Brno

 

• tisk
• předplatit si