On-line výuka je velká výzva, říká Hana Svobodová z 3. LF UK v Praze

O tom, jak náročná byla a je výuka zdravotnických oborů v době pandemie COVID-19 a jak ji studenti i učitelé zvládají, povídala v našem rozhovoru PhDr. Hana Svobodová, Ph.D., přednostka Ústavu ošetřovatelství 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
 

Bylo náročné náhle přejít na on-line výuku? Jak jste to zvládli?

Zpočátku to jednoduché nebylo. Najednou učit studenty bez toho, abyste je viděli, byli s nimi v interakci, sledovali, jak vás vnímají a reagují na to, co říkáte, to je pro pedagoga velká změna. Pro některé kolegy to byla bariéra a chvíli trvalo, než si na „komunikaci s obrazovkou“ zvykli. On-line výuka není totiž jen přeposlaná powerpointová prezentace a několik odkazů na prostudování literatury, což bylo na začátku, při nejasné délce karantény, považováno za dostačující. Ale právě absence kontaktu se studenty vedla k tomu, že i ti zarputilejší odpůrci počítačové technologie ve výuce prošli školením v práci s MEET, ZOOM nebo MOODLE a postupně tomuto způsobu výuky přišli na chuť. Jedním z popudů byli právě studenti, kteří sami cítili potřebu kontaktu s učiteli, potřebovali jakési vnitřní ujištění, že škola pokračuje a že i v této situaci budou schopni splnit požadavky zápočtů a zkoušek. To byl pro nás motor a za sebe mohu říci, že setkávání se studenty nebyla jenom o tématu přednášky nebo semináře, ale také o tom, jak se jim daří, co prožívají, jak zvládají neobvyklou situaci a podobně. Někdy měli i sami studenti technické problémy – s připojením, s nastavením kamer či mikrofonů… Tím vším bylo potřeba projít společně.

Co byl pro vás největší oříšek?

Největší úskalí byla dvě: mluvit do obrazovky počítače bez fyzického kontaktu není přirozená věc a bylo potřeba si na to zvyknout a také se naučit technické postupy ovládání různých platforem, které nám byly nabídnuty. V tom nám bylo obrovskou podporou naše IT oddělení, za což mu patří velký dík.

Co je třeba k tomu, aby si vyučující udržel pozornost studentů?

Udržet pozornost studentů je v ­on-line výuce také oříšek. Jsou to kontrolní otázky v průběhu přednášky, dotazování se konkrétního studenta, vkládání krátkých videí či zadávání úkolů přímo ve výukové jednotce, co pomáhá pozornost udržet. Důležité je dát studentům jasný cíl hodiny, tedy určit, co se mají naučit, proč to mají a musejí vědět, a samozřejmě i sdělit, zda se téma výuky promítne do zápočtu či zkoušky.

Jak jste se při on-line přednáškách cítila? Je to hodně odlišné, když to porovnáte s prezenční výukou?

Samozřejmě je to odlišné. Mluvení do obrazovky bez kontaktu není zrovna příjemné, já mám ráda kontakt se studenty. Vnímám jejich reakce na to, co říkám, dávám otázky apod. Takhle to bylo složitější. I když ZOOM nebo MS TEAM umožňují přímý kontakt s tvářemi studentů, to bylo příjemné. Na konci karantény už se člověk cítil adaptovaný a spíše přemýšlel, jak zařadit do výuky i jiné prvky – krátký kvíz, test, videa apod.

Jak vypadala výuka praktických předmětů?

Praktická výuka a výuka u lůžka nemocného on-line je vlastně nerealizovatelná v té podobě, jak jsme zvyklí. Jde o nácvik praktických dovedností, procvičování a okamžité opravování chybného postupu. My jsme pro tento způsob zvolili alternativu, a to natočení krátkých instruktážních videí s komentářem, k tomu krátký doprovodný text a na konci semestru prověřovací test. Vše jsme nahráli do MOODLE, kde si to studenti mohli v klidu nastudovat. Samozřejmě tím nelze nahradit klasický nácvik v odborné učebně nebo u lůžka pacienta, ale studentům to pomůže lépe si dovednost osvojit, až budou mít později možnost vyzkoušet si ji v reálné praxi. Ukázalo se, že taková videa pomohou i v době mimo karanténu. Přišli za mnou studenti medicíny, že by si před praxí v nemocnici chtěli některé výkony vyzkoušet v učebně na modelu. A protože zrovna nebyl žádný vyučující volný, aby se jim mohl věnovat, přinesli si notebook, otevřeli si MOODLE a výkony, které si hodlali vyzkoušet, prováděli podle instruktáže na výukových modelech sami. Když jsem se za nimi do učebny vypravila, byli „v akci“ a chtěli po mně jen pár tipů a rad, jinak prý vše podle videí zvládli. Měla jsem radost, že naše práce měla smysl.

Jakou máte odezvu od studentů?

Některým studentům tento způsob výuky vyhovoval, některým chyběl kontakt s vyučujícími. Když se uvolnila karanténa a bylo možno učit skupinu do 15 studentů, vypsali jsme termíny na praktickou výuku, a to jak pro studenty medicíny, tak pro studenty oboru všeobecné ošetřovatelství. Termíny byly okamžitě plné a museli jsme ještě přidávat. To je pro nás jasná odezva – studenti chtěli praktické dovednosti procvičovat nanečisto v odborných učebnách, než půjdou ke skutečným pacientům. Musím říci, že setkání byla skvělá, plná energie na obou stranách, byla to radost. O prázdninách se některá zdravotnická zařízení otevřela studentům, a tak nastoupili do praxe, někteří pokračovali v dobrovolnických aktivitách v různých formách (odběrové stany, informační linky, pomoc seniorům v komunitě apod.). Jsme na naše studenty pyšní, pomáhali od začátku pandemie s obrovským nasazením, odvedli a stále ještě odvádějí záslužnou činnost, a to i v první linii.

Máte nějakou vychytávku, o kterou byste se ráda podělila s ostatními vyučujícími nebo studenty?

Žádná vychytávka mě nenapadá, spíše rada: nebojte se počítačové techniky, naopak. Otevírá totiž jiné možnosti, člověk přemýšlí o své přednášce trochu jinak, aby výuka byla zajímavá, udržela studenty u notebooků a aby se těšili na další setkání. Koneckonců žijeme v 21. století, mladá generace je sžitá s počítačovými technologiemi mnohem více než my učitelé, a je tedy potřeba nestát na místě, ale učit se tyto možnosti využívat.

Pokud by byla nutná on-line výuka i v dalším školním roce, jak jste na to připraveni?

Na on-line výuku se již připravujeme, zvláště v případě studentů zahraničního kurikula, kde není jisté, zda budou moci přicestovat do ČR. Máme také hodně studentů ze Slovenska v bakalářských oborech, takže bude potřeba promyslet nějakou formu tzv. hybridní výuky, což znamená učit klasicky a zároveň výuku streamovat, být v on-line kontaktu se studenty, kteří se nebudou moci výuky zúčastnit. Vše je potřeba promyslet do detailu. Bude to náročné i v tom, že výuka bude jaksi zdvojená – práce se studenty face to face a se studenty na dálku.

Chcete k tomu ještě něco doplnit?

On-line výuka je velká výzva. Nutí nás přemýšlet o náplni výuky, o tématech důležitých a méně důležitých a třeba i těch nadbytečných. Je to vlastně jakýsi „úklid“ v obsahu studijních programů a předmětů. Uvědomujeme si, jak je nutné zamýšlet se nad cíli a skutečnou náplní předmětů vzhledem k jednotlivým profesně zaměřeným studijním programům.

Co byste vzkázala čtenářům Florence?

Všem čtenářům přeji krásný závěr léta prožitý ve zdraví, hodně zážitků z dovolených a klidný podzim bez karantény!

 

 

 

 

• tisk
• předplatit si