Jedna z věcí, která nás velmi trápí, je vnímání naší profese, zní z úst předsedkyně sekce nutričních terapeutů ČAS Věry Andráškové

O tom, kdo je nutriční terapeut, kde ho můžeme potkat a co je náplní jeho práce, nám v rozhovoru prozradila Mgr. Věra Andrášková, členka výboru Pracovní skupiny nutriční péče v onkologii při České onkologické společnosti ČLS JEP a předsedkyně sekce nutričních terapeutů České asociace sester.

 

Mgr. Věra Andrášková

• Věk: 42 let
• Vzdělání: SZŠ a VOŠ Merhautova Brno, obor dietní sestra
• NCONZO Brno, specializace Poruchy výživy a výměny látkové
• Univerzita Karlova v Praze, magisterské studium oboru nutriční specialista
• certifikovaný kurz Interní auditor ve zdravotnickém zařízení
• Současné zaměstnání: Masarykův onkologický ústav Brno, vedoucí nutriční terapeutka
• Odborné zkušenosti: FN Hradec Králové, nutriční terapeutka
• Městská nemocnice Hořice, nutriční terapeutka a vedoucí stravovacího provozu
• FN Brno-Bohunice, nutriční terapeutka
• členka výboru Pracovní skupiny nutriční péče v onkologii při České onkologické společnosti ČLS JEP
• předsedkyně sekce nutričních terapeutů České asociace sester

 

Na začátek si dovolím trochu strohé legislativy, která je současně nezbytná pro provádění správné praxe. Nutriční terapeut se řadí mezi regulovaná zdravotnická povolání podle zákona č. 96/2004 Sb. a jeho činnost vychází z kompetencí daných vyhláškou č. 55/2011 Sb. V praxi má pak nutriční terapeut široké pole působnosti, „od rohlíku k exaktním dávkám aminokyselin“. Nutriční terapeut se pohybuje v prostředí stravovacích provozů, kde zpracovává jejich požadavky formou podkladů pro správnou přípravu pokrmů. Tato činnost v sobě zahrnuje tvorbu jídelních lístků, propočet ekonomické náročnosti a nutričních hodnot jídelníčků, převedení počtu diet na dané množství surovin, tak aby kuchyně mohla naplnit všechny požadavky a následně stravu v pořádku vyexpedovat.

Další činností nutričního terapeuta, a v současné době si troufám říci, že hlavní, je přímá práce s pacienty. Může se jednat o sféru ambulantní i hospitalizační. Zde nutriční terapeut hodnotí stav výživy, potíže s příjmem stravy a specifické nároky pacientů na základě jejich zdravotního stavu. Součástí této práce je hodnocení laboratorních výsledků, antropometrická měření, pomocná fyzikální vyšetření a v neposlední řadě i řádné provedení nutriční anamnézy. Výstupem z vyšetření je nastavení nutričního plánu, jinak řečeno doporučení k výživě. Na toto navazuje edukace pacienta o vhodném stravování nebo třeba o aplikaci enterální výživy. Tato činnost, někdy vnímaná jako „povídání si s pacientem“, je náročná. Jedná se o formu řízeného rozhovoru, který vyžaduje skutečně hluboké znalosti výživy včetně složení potravin, enterální a parenterální výživy, digesce, absorpce a metabolismu živin a schopnosti předávat informace v podobě srozumitelné pacientovi. Potkat nutričního terapeuta tedy můžete ve stravovacích provozech, na nemocničních odděleních i v ambulancích. Bohužel jej nemůžete potkat moc často, protože náš počet v nemocnicích je zpravidla podhodnocen.

Kdy vás poprvé napadlo stát se nutriční terapeutkou a co vás k tomu motivovalo?

Volba mého povolání byla ovlivněna rodinou. Moje babička pracovala jako porodní bába, jak se sama s láskou titulovala, a poté jako dětská sestra ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně. Matka pracovala původně jako sálová sestra, poté jako nutriční terapeutka se zaměřením na diabetiky. Prostředí nemocnice a zdravotnictví je mi blízké od dětství. Přímo obor nutriční terapeut byl pro mne spojen zejména s komunikací s různými zdravotnickými profesemi a pacienty a dobrou znalostí složení potravin a jejich účinků v organismu.

Byla cesta za tímto povoláním náročná?

Cesta za tímto povoláním je stejně náročná jako každá jiná, která vede k tomu, abychom mohli pracovat jako zdravotníci. Původně jsem vystudovala již dnes neexistující obor dietní sestra ukončený maturitní zkouškou. Poté jsem absolvovala specializační vzdělávání Poruchy výživy a výměny látkové. A před sedmi lety jsem se rozhodla pro získání další odborné způsobilosti k výkonu povolání, a to pro vysokoškolské studium. Tento rok jsem úspěšně ukončila magisterské studium na Univerzitě Karlově jako nutriční specialistka. Další nezbytnou součástí cesty k povolání nutričního terapeuta je průběžné doplňování znalostí v našem oboru. Medicína se neustále vyvíjí a my také musíme reagovat na nově zjištěné poznatky, ať už v oblasti léčby nebo prevence onemocnění.

Je podle vás vzdělávací systém pro nutriční specialisty a terapeuty přehledný a dostatečný?

Na základě osobní pracovní zkušenosti se mohu vyjádřit k fungování praktického vyučování. Praxe v nemocnicích jsou velmi důležitou součástí přípravy k výkonu povolání. V rámci dobře vedené praxe se student seznamuje se zdravotnickým prostředím, které je v mnoha ohledech specifické. Kapacita pro poskytování praktického vyučování, ať už personální, časová nebo prostorová, je mnohdy přeplněná a důsledkem bývá velký tlak na profesionály v praxi stran umožnění výuky a zvládnutí všech pracovních povinností.

Co vás na vaší práci nejvíce baví?

Pracuji v Masarykově onkologickém ústavu, kde je dbáno na vysokou kvalitu poskytované zdravotní péče, včetně nutriční. V rámci mé práce nutriční terapeutky je mi umožněno naši profesi rozvíjet tak, aby byla co nejvíce přínosná jak pro pacienty, tak pro zdravotníky – a to mě baví. Naše profese nestagnuje, rozvíjí se, znamená to opak strnulosti. Pohyb ve všech jeho možných významech je pro mne základ života a radosti. Těší mě vést pacienty k nalezení nutriční cesty, která je pro ně akceptovatelná. Vážím si toho, že se v MOU mohu na odděleních a v ambulancích setkávat s kolegy jiných profesí, domlouvat se s nimi, jakým způsobem spolupracovat na péči o pacienta. Jsem vděčná, že se mohu těšit do práce i na všechny své kolegyně nutriční terapeutky.

Čím vás pacienti nejvíce zlobí? V čem je jim nejvíc zatěžko poslechnout?

S trochou nadsázky mohu říci, že pacienti mě dříve zlobili, ale nyní mě již nezlobí. Není to o tom, že by se změnili, změnila jsem se já, respektive můj přístup k nim. Velmi mi v tom pomohly různé přednášky i hovory s psychology. Musela jsem si uvědomit, že moje síla profesionála spočívá v tom, že si neberu nic osobě. Současně si však musím zachovat empatii. Tato rovnováha je pro mě zásadní jako prevence syndromu vyhoření i pro poskytování vysoce kvalitní péče. Samozřejmě se mi nedaří toto plnit vždy na sto procent, i když bych ráda. Jiná otázka je, co pacientům dělá největší těžkosti. V naší praxi je to asi převzetí zodpovědnosti za vlastní rozhodnutí směrem k podpoře léčby nebo podpoře zdraví. Konkrétně je to například zřejmé u pacientů, kteří potřebují ze zdravotních důvodů redukovat hmotnost. Morbidní obezita je nemoc, na jejíž léčbě by se měl podílet tým odborníků včetně lékaře obezitologa, zdravotní sestry, psychologa, fyzioterapeuta i nutričního terapeuta. Nutriční terapeut hodnotí jídelníček, doporučuje určitá režimová opatření a ta pacientovi vysvětluje. Je ovšem již pouze a jen na pacientovi, zda se bude touto radou řídit. A to je někdy pro pacienty obtížné.

Co byste naopak ocenila, kdyby fungovalo jinak? Co by vám ve vaší práci pomohlo?

V současné době je jednou z věcí, které nás velmi trápí, vnímání naší profese. Laická, ale mnohdy i odborná veřejnost nerozlišují mezi zdravotnickým povoláním nutriční terapeut a volnou živností výživový poradce. K získání volné živnosti je potřeba splnit pouze obecné požadavky. Pokud se někdo tituluje jako nutriční terapeut nebo nutriční specialita, víte, že musel projít vzdělávacím systémem garantovaným státem a složit závěrečné státní zkoušky. Navíc byl v průběhu studia konfrontován s mnoha nemocnými pacienty a učil se komunikovat nejenom s nimi, ale i s dalšími zdravotnickými profesemi, a měl by si tedy být vědom širších souvislostí zdraví člověka. Jsem si vědoma toho, že existují kvalitní kurzy pro výživové poradce, ale ani ty neumožňují praxi ve zdravotnických zařízeních.

Když porovnáte situaci v době, kdy jste začínala, a dnes, vidíte nějaký posun?

Pracuji v oboru dvacet let. Za uplynulé dvě dekády se změnilo fungování naší profese naprosto zásadně. Z pracovníků ve stravovacím provozu se postupně stali profesionálové, kteří indikují i parenterální výživu na JIP. Rozvoj našeho oboru směrem k vyšším nárokům na vzdělání, vzdělávání a odpovědnost je zcela enormní.

Co byste vzkázala našim čtenářům?

Občas se mi stává, že mi někdo řekne, že v oblasti výživy platí každý rok jiné doporučení. Já na to odpovídám, aby si lidé vždy, když se nějaké doporučení objeví, ověřili, kdo jej dává. Zda se jedná o osobu skutečně vzdělanou v oblasti výživy, která se celý svůj profesní život výživou zabývá. Mnohdy dává doporučení laik, jenž správně neposoudil souvislosti a plete si korelaci s kauzalitou, nebo i zdravotník profesionál, který se zabývá jiným oborem a pak může platit téměř totéž co u laiků. V poslední době vnímám trend zastrašování lidí – pokud budete jíst toto, pak si ubližujete a onemocníte. Za mne platí známé rčení: nejsou nezdravé potraviny, pouze jejich množství. Čtenářům bych ráda popřála, aby pro ně bylo jídlo zdrojem radosti a podpory zdraví, aby vždy při nutričním doporučení používali kritické myšlení a v případě nejistoty se obrátili na, jak jinak, nutričního terapeuta nebo nutričního specialistu.

 

 

• tisk
• předplatit si