Problematika pádů ve Fakultní nemocnici Brno

Pád je definován jako událost, jejímž důsledkem je nepředvídané spočinutí osoby na zemi, podlaze či ploše nižší výškové úrovně. Prevence pádů je nezbytnou součástí ošetřovatelské péče. I přes všechna daná a v provozu používaná preventivní opatření, snahu personálu a bezpečnost prostředí nelze zabránit všem pádům. Cílem je snížení incidence pádů a především pádů se zraněním.

Prevence pádů byla vyhlášena jako resortní bezpečnostní cíl Ministerstva zdravotnictví ČR (MZ ČR) v roce 2009. Cílem je zavést bezpečnostní opatření, která by pády pacientů minimalizovala. Povinností poskytovatele zdravotnických služeb je vést evidenci všech pádů pacientů, analyzovat je a vytvářet nápravná opatření. MZ ČR zajišťuje sledování nežádoucích událostí (NU) na úrovni jednotlivých poskytovatelů prostřednictvím Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR a na centrální úrovni v Systému hlášení nežádoucích událostí (SHNU). Nejdůležitější funkcí SHNU je podpora jednotné metodologie sledování NU umožňující poskytování výsledků analýzy srovnatelných dat a jejich zkoumání s cílem napomoci k bezpečnější zdravotní péči. Pro každý hlavní typ NU jsou vypracovány samostatné metodické návody (viz on-line shnu.uzis, Pokorná 2017).

Metodologie výzkumného šetření

Šetření bylo provedeno v rámci rigorózní práce, jejímž cílem bylo zpracovat problematiku pádů ve Fakultní nemocnici Brno. Data byla získána z databáze FN Brno, ze skupiny údajů evidovaných jako mimořádná událost PÁD v letech 2014–2017. Zahrnuty jsou všechny pády pacientů nad 19 let.

Základní data

→ počet hospitalizovaných – 269 819 pacientů, z toho 126 689 mužů a 143 130 žen;
→ průměrný věk pacientů 74,2 roku; → počet pádů celkem 2385, tj. 8,8 na 1000 pacientů; 50,3 % mužů a 49,7 % žen (Fajkusová, 2014, a Pipková, 2009, uvádějí v počtu pádů větší procentuální zastoupení žen);
→ zvyšující se procento pacientů starších 65 let k počtu hospitalizovaných z 34,98 na 36,96;
→ zvyšující se procento pádů u pacientů nad 65 let z 2,87 na 3,30.

Výsledky výzkumného šetření

Z celkového počtu pádů jich bylo nejvíce ve věkové kategorii 75–89 let (46,1 %) a dále v kategorii 60–74 let (33,2 %).

Výrazně nejčastějším místem pádu byl pokoj, kde upadlo 72 % pacientů (Česká asociace sester v roce 2012 uvádí 77 % a Bařinková v roce 2015 80 %). Druhým nejčastějším místem pádu byla v 17,6 % toaleta.

V grafu č. 1 je uvedeno zastoupení místa pádu dle věkových kategorií. Ze zjištěných dat je zřejmé, že mladší pacienti více padají mimo pokoj, a čím jsou pacienti starší, tím více roste riziko pádu v pokoji. Pravděpodobnou příčinou je míra pohyblivosti a samostatnosti v jednotlivých věkových kategoriích. Tyto údaje dokládají očekávanou rostoucí závislost seniorů na okolí se zvyšujícím se věkem.

K téměř 70 % pádů došlo na interních odděleních, ke 29,5 % na chirurgických a jen k 1,3 % pádů došlo na psychiatrii. Lze usuzovat, že je to dáno nárůstem počtu hospitalizovaných seniorů ve věkové kategorii nad 65 let na interních odděleních péče.

75,7 % pádů se událo bez zranění, 20,9 % pacientů si při pádu způsobilo lehké zranění, 3,0 % pacientů zranění těžké a 0,4 % pacientů po pádu zemřelo, což ale bylo v důsledku základní diagnózy, pro kterou byli hospitalizováni, a úmrtí tedy se zraněním přímo nesouviselo. Při porovnání základních dat se ukazuje, že na interních odděleních končí více pádů bez zranění, na chirurgických je větší procento pádů se zraněním lehkým těžkým. Můžeme se domnívat, že je to dáno tím, že na chirurgických odděleních jsou pacienti po operačním zákroku ke zranění náchylnější.

Při porovnání závažnosti zranění podle pohlaví je možné konstatovat, že je méně lehkých zranění a více těžkých u žen než u mužů, což odpovídá výsledkům dostupných dat. Počet pádů bez zranění je mezi pohlavími téměř vyrovnaný.

Analýza výskytu zranění podle věkových kategorií prokázala, že největší výskyt zranění při pádu připadá na věkovou kategorii 75–89 let, a to 11,4 %, jak dokládá graf č. 2, což koreluje s výsledkem výzkumu Majkusové (2014).

Pozitivním zjištěním je snižující se počet zranění a jejich menší závažnost v letech, přestože absolutní počet pádů roste. Pravděpodobně je to dáno větší pozorností, která je této problematice věnována, a preventivními opatřeními implementovanými do praxe, díky nimž se daří snižovat výskyt zranění při pádu.

Podle evidovaných záznamů (viz graf č. 3) bylo příčinou pádů ve 20,0 % vstávání z lůžka a porušení režimu, v 16,9 % případů došlo k pádu z důvodu sedání si a pádu ze sedu a 12,7 % pacientů upadlo při chůzi. Tyto výsledky korelují s dostupnými zdroji (Jurásková, 2007; Fajkusová, 2014; Rezová, 2006; Pipková, 2009; Bařinková, 2015), které uvádějí, že v akutní péči jsou nejčastější příčinou pádu vstávání z  lůžka, pád z lůžka a nestabilita při chůzi.

Graf č. 4 dokládá, že mladší pacienti padají nejčastěji z důvodu kolapsu a při vstávání z lůžka a porušení
režimu. Starší pacienti padají především z důvodu zmatenosti a narůstá i procentuální zastoupení pádů, kdy pacient byl nalezen, a není tedy znám přesný důvod pádu. Možnou příčinou je, že se zvyšováním věku narůstá křehkost seniorů a snižují se adaptační schopnosti na změnu prostředí a pohybové schopnosti.

Pokud porovnáme příčinu pádu podle oddělení, pak na interních odděleních padají pacienti nejčastěji při vstávání z lůžka, z důvodu porušení režimu nebo jsou nalezeni (dohromady 34,1 %). Na chirurgických odděleních jsou nejčastější příčinou vstávání z lůžka a porušení režimu a sedání si a pád ze sedu, a to v 46,7 %. Na psychiatrii je nejvíce pádů (56,7%) ze stejných důvodů jako na chirurgii.

Graf č. 5 znázorňuje vliv příčiny na přítomnost zranění. Nejvíce lehkých zranění je v důsledku vstávání a porušení režimu a kolapsu (celkem 34,6 %) a nejvíce těžkých zranění taktéž vlivem vstávání a porušení režimu a kolapsu (celkem 45,8 %).

Můžeme se domnívat, že důvodem je mechanismus pádu a nemožnost zmírnit jej např. zachycením se  rukama nebo chráněním si hlavy. Po rozdělení času pádu na denní dobu mezi 8.01–20.00 hod. a noční dobu mezi 20.01–8.00 hod. bylo procentuální zastoupení pádů v denní době 42,7 % a v noční době 57,3 %. Na interně upadne nejvíce pacientů (41 %) v době mezi 20.01 a 4.00 hod., na chirurgii (41,7 %) mezi 0.01 a 8.00 hod. a na psychiatrii v časovém rozmezí 4.01 a 8.00 hod. upadne 60 % pacientů.

K obdobným závěrům dospělo i šetření Majkusové (2014). Zajímavým zjištěním je, že přítomnost a závažnost zranění jsou téměř totožné a nezávislé na stanovení rizika pádu.

Při porovnání indikátorů kvality jsme dospěli k závěru, že indikátor kvality se ve FN Brno zlepšuje z 0,44 na 0,37, a to i přes zvyšující se průměrný věk hospitalizovaných pacientů a počet pacientů nad 65 let.

Můžeme se domnívat, že důvodem je zlepšování preventivních opatření, pečlivější hodnocení rizika pádu, provozních podmínek, přesnější evidence této nežádoucí události a analýza dostupných dat, což má vliv na lepší a bezpečnější péči o pacienty.

V rámci celonemocničního auditu kvality společností Det Norske Veritas budou výsledky použity pro obhajobu certifikace ISO 9001 a DIAS.

Výsledky statistického zpracování převážně potvrzují očekávání daná zkušeností z praxe:

→ Přítomnost zranění při pádu, stejně jako počet pádů hospitalizovaných pacientů jsou závislé na pohlaví i věku.
→ Přítomnost zranění při pádu hospitalizovaných pacientů je závislá na příčině pádu a lékařském oboru péče.
→ Stejně tak byla potvrzena závislost příčiny pádu hospitalizovaných pacientů na věku a denní době pádu.
→ Příčina pádu hospitalizovaných pacientů není závislá na pohlaví.

Mezi obecná opatření, jejichž přijetí může snížit nejen počet pádů, ale také jejich následky, patří zejména přizpůsobení obsahu a formy informací o prevenci pádu při hospitalizaci individuálním schopnostem pacienta a úzká spolupráce s rodinnými příslušníky. Edukační materiály by měly být pacientům dostupné po celou dobu hospitalizace a některé z nich by měly být vyvěšeny na pokojích, chodbách, v koupelnách atd. tak, aby upozorňovaly na rizika spojená s konkrétním místem.

Je také nutné vytvořit dostatečný časový prostor nejen pro edukaci, ale také pro zhodnocení rizika pádu u každého pacienta. Byť je problematika pádů z velké míry záležitostí ošetřovatelského personálu, je  bezpodmínečně nezbytné, aby i lékařská část týmu měla dostatek informací k řešení prevence, následků pádu a evidenci NU.

Dalším velmi důležitým faktorem pro snížení výskytu pádů jsou provozní opatření – individuální výška lůžka a umístění nočních stolků v dosahu pacienta, funkčnost signalizačního zařízení, snížené prahy, vyvýšené toalety, značení mokré podlahy výstražným kuželem apod. Ve FN Brno byla realizována změna v hodnocení rizika pádu a jako součást elektronické ošetřovatelské dokumentace je nově používáno hodnocení rizika pádu dle Morse. K zajištění efektivnějšího vyhodnocování incidence a zadávání srovnatelných dat do SHNU je pro zápis pádu zavedena jednotná metodika.

Plánováno je propojení elektronické ošetřovatelské dokumentace s databází pro zápis nežádoucích událostí, což přinese přesná data a snížení administrativní zátěže ošetřovatelského personálu.

Závěr

Výsledky šetření prokázaly, že je nutné věnovat problematice pádů velkou pozornost, neboť se zvyšujícím se věkem narůstá počet i závažnost zranění. Vzhledem ke stárnutí obyvatelstva by se tento problém mohl  prohlubovat.

Je možno konstatovat, že závěry tohoto šetření, které jsou platné pro danou skupinu pacientů, se liší od závěrů výzkumů jiných autorů. Rozdíly mohou být způsobeny regionem a typem nemocnice. Vliv má také rozdílné časové období a nejednotná data. Z těchto důvodů by bylo vhodné šetření po několika letech  opakovat, až budou k dispozici data dle jednotné metodiky pro celou ČR.

Literatura

Mgr. Pavlína Brímová, MBA

vrchní sestra Ortopedické kliniky FN Brno

 

• tisk
• předplatit si