Vzdělávání sester – „velké“ téma dneška

Žádná jiná skupina zdravotnických profesionálů v současnosti – a tato situace trvá již delší dobu – nečelí tak nepřehledné situaci, jaká panuje v otázce vzdělávání sester. Jde však i o další aspekty jejich práce, jako je například zvyšování jejich kompetencí a další. Zároveň trpí náš zdravotický systém citelným nedostatkem sester, jehož systémové řešení je v nedohlednu. Jak konkrétně situace ve vzdělávání sester v současné době vypadá?

Školní vzdělávání sester

Jako poslední změna ve školní přípravě sester na jejich profesi přichází takzvaný systém 4 + 1, který není třeba představovat. Existují jeho příznivci i odpůrci, to však nic nemění na tom, že je to momentálně poslední zákonně podložený vzorec školní přípravy sester na jejich profesi. Situace v praxi je však celkem nepřehledná – vzhledem k několika (z historického hlediska nedávným a častým) změnám legislativy v této oblasti nyní pracuje vedle sebe ve zdravotnictví velké množství skupin sester s různým typem absolvovaného studia. Jsou to ty, které:

• aktuálně nastupují po škole do prvního zaměstnání a vysokou školu nemají (a mít nemusejí), jen na nich záleží, jestli si ji dodělají, princip 4 + 1 je pro ně dostačující pro to, aby mohly pracovat samostatně;
• nastupují do prvního zaměstnání nyní jako absolventky vysoké školy;
• nastoupily do práce jako vysokoškolačky dříve a nyní již mají několik let praxe v oboru;
• vysokoškolské vzdělání si dodělávaly v posledních letech při zaměstnání, aby si udržely možnost pracovat samostatně;
• vysokou školu při práci nevystudovaly, a ztratily tak možnost pracovat jako sestry samostatně;
• nejstarší sestry, u kterých byla absence vysokoškolského vzdělání tolerována.

 

Počítám-li správně, jedná se o šest různorodých skupin sester, jejichž soužití ve zdravotnických kolektivech není jednoduché. Příliš rozdílná úroveň školního vzdělání totiž komplikuje jejich celoživotní vzdělávání. Každá výše uvedená skupina sester potřebuje jiný typ dalšího vzdělávání. A výše zmíněná různorodost také klade mnohem vyšší nároky na sestry-manažerky, které by v praxi měly pro rozdílné skupiny sester zajišťovat vzdělávací aktivity „na míru“. A to je složité. Časté legislativní změny v oblasti požadavků na vzdělávání sester způsobují mnoho problémů, které si ti, kteří se změnami přicházejí, vůbec neumějí představit. Jako lektorka, která již téměř deset let pracuje se sestrami, jsem to měla možnost vidět v praxi (přednášela jsem externě sestrám na jedné z vysokých škol). Zákonná úprava nahnala do lavic vysokých škol na několik let sestry, které studovaly při zaměstnání. Protože je sester málo, často přijížděly v sobotu do školy po noční službě nebo odjížděly z výuky předčasně, aby stihly službu v nemocnici. Byly evidentně vyčerpané, trpěly ony i jejich rodiny a celá situace se jistě odrážela i v jejich práci. A nyní po několika letech už to jejich kolegyně podstupovat nemusejí. To může mít negativní vliv na vztahy mezi sestrami. Je jasné, že zde chybí dlouhodobá koncepce vzdělávání sester, která nějakou dobu vydrží a zajistí našemu zdravotnictví dostatečně vzdělané sestry, které nebudou čekat nemilá překvapení v podobě změn zákonů. V současnosti se již začíná uvažovat o tom, že systém 4 + 1 nebude stačit, a pomýšlí se na systém 4 + 2, nebo i 4 + 3 (což už se „nebezpečně“ blíží původnímu bakalářskému stupni vysokoškolského studia). A vše je opět nejasné, nejisté a nepředvídatelné. Je třeba zmínit fakt, že několik mezinárodních studií (především Aiken et al., 2014) dokazuje, že vyšší vzdělání sester s sebou přináší snížení počtu komplikací u pacientů, a dokonce i statisticky významné snížení mortality.

Co by se tedy mělo a/nebo mohlo stát, aby se situace v oblasti školního vzdělávání sester uklidnila?

• Především připravit systémově takovou koncepci školní přípravy sester na profesi, která se nebude měnit po 2–4 letech, ale vydrží déle. Při frekvenci, s jakou se mění vedení ministerstva zdravotnictví, bude žádoucí tlak na to, aby každá nová politická garnitura na ministerstvu nepřicházela s revolučními změnami v oblasti vzdělávání, ale pouze situaci žádoucím způsobem korigovala.
• Zajistit možnost rychlejšího dovzdělání zdravotnických asistentů a/nebo ošetřovatelů tak, aby mohli pracovat samostatně. U nás je tento systém nepružný, například v sousedním Německu funguje lépe, a proto nám náš německý soused úspěšně „krade“ méně vzdělané nelékařské zdravotníky, protože ti tam pak rádi zůstávají.
• Systémově se připravit na další příchod sester z jiných zemí tak, aby bylo pružně posouzeno jejich vzdělání a praxe, aby mohly začít co nejrychleji pracovat samostatně jako plnohodnotné sestry. V této souvislosti by stál za úvahu systém rychlé pomoci těmto sestrám s češtinou – ten by mělo koordinovat ministerstvo zdravotnictví.
• Všemi výše uvedenými opatřeními změnit situaci, kdy u nás průběžně klesá zájem o studium ošetřovatelství. Přitom jedním z mnoha důvodů tohoto jevu jsou právě nejasnosti ve vzdělávání.

 

Další/celoživotní vzdělávání sester

Toto vzdělávání fungovalo mnoho let a v rámci zákona č. 96/2004 Sb. sestry povinně sbíraly tzv. „kreditní body“ za účast na různých vzdělávacích aktivitách. V praxi byl rozdílný přístup zdravotnických zařízení i samotných sester (někde byly body „sbírány“ pouze formálně, jinde podle připraveného plánu vzdělávání nelékařských profesí), v každém případě však byla jistota, že všechny sestry z praxe nějakým vzdělávacím procesem prošly. Znění zákona však bylo v minulém roce změněno. Výsledkem je, že „kredity“ už není třeba sbírat, celoživotní vzdělávání sester však zůstává i nadále povinné. Není však stanoveno, v jaké formě a jak často má toto vzdělávání ve zdravotnických zařízeních probíhat, kdo a jak to bude kontrolovat. Velmi to připomíná „množství menší než malé“ v druhdy zavedené zákonné úpravě v oblasti návykových látek.

foto: Profimedia

Jako lektorka v praxi vidím výrazné rozdíly mezi nemocnicemi v oblasti celoživotního vzdělávání sester, které v nich pracují. Někde vzdělávání pokračuje vcelku beze změn podle plánu a s jistou pravidelností, jinde však vzdělávání sester neprobíhá od léta minulého roku vůbec a žádný plán do budoucna neexistuje. Přitom v tomto oboru dochází rychle ke změnám, které pokud nebudou zařazeny do jakéhokoliv celoživotního vzdělávacího systému, nebudou ani kvalitně integrovány do každodenní praxe a nakonec způsobí citelné zhoršení úrovně péče poskytované pacientům.

Je třeba konstatovat, že k poklesu (někde i k neexistenci) zájmu o vzdělávací aktivity pro sestry vede více důvodů. Jsou to především:

• postoj vedení zdravotnického zařízení, které si důležitost pravidelného vzdělávání neuvědomuje;
• nedostatek sester, kdy je možné často slyšet, že v případě účasti větší skupiny sester na nějaké vzdělávací akci by v tutéž dobu neměl na odděleních kdo pracovat;
• absence nebo nedostatečná výše rozpočtu na vzdělávání zaměstnanců;
• nezájem sester o vzdělávání, který většinou koresponduje s takzvanou kulturou zdravotnického pracoviště, která vykazuje různou míru vztahu ke vzdělávacím aktivitám. To přímo ovlivňují zdravotničtí manažeři na všech úrovních řízení.

 

A jak by bylo možné změnit výše popsanou nepřehlednou a hlavně neoptimistickou situaci? Jistě by pomohlo vyjasnění, upřesnění a především sjednocení procesu celoživotního vzdělávání nelékařských zdravotníků tak, aby se odstranily současné dramatické rozdíly v této oblasti, a také zajištění povinnosti zdravotnických zařízení vypracovat konkrétní plány vzdělávání pro své zdravotnické zaměstnance. Nutné je pak především kontrolovat, zda a jak se podle nich postupuje, což je praxe, kterou mohou garantovat zřizovatelé jednotlivých zdravotnických zařízení.

Ing. Zuzana Hekelová, lektorka, publicistka a konzultantka, www.vase-lektorka.cz

 

Literatura:

1. Bartoníčková D, Kalánková D, Mikšová Z. Vzdělávání sester jako nepostradatelný aspekt poskytování profesionální ošetřovatelské péče. Florence. 2017;13(3):28–29. ISSN 1801-464X.

2. Hekelová Z. Mezigenerační vztahy v týmu sester. Florence. 2017;13(3):2.

 

• tisk
• předplatit si